Pracovní. Hodně pracovní

Na devátou. Dnes už na devátou. Telefon. Nová bezva klientka. Neviděla jsem ji. Je z doporučení. 

- Dobré ráno, nezlobte se, že volám, ale manžel by chtěl taky začít.

- Fááakt?

- No, ale jestli by to bylo možné bez výkladu. Jen začne a hotovo.

- Jo, jde to. Jen potřebuji váhu, výšku, věk... :-) Čekám klientku. :-) 

Rychle diktuje. Maluji se. Telefon.

- Irenkóóó!

- Máš deset minut zpoždění, viď?! Jupííí!

- Mám, ale asi půl hodiny!!

- To je skvělé, tak to se stihnu domalovat.

Necelá půlhodinka, ještě řasy nemám. Už je tu. :-) A to jede docela zdaleka! Je vidět, že letní objížďky asi skončily. V létě objížděla půl kraje. Hlaholí:

- Pracuju, pracuju a Mireček mi říká: Nejedeš k Irence? No jo, jedu! Bylo půl deváté! Tak rychle! Jak jsem Ti volala, to jsem ještě byla doma. :-)

- To znám,mám to taky tak.

Semlely jsme všechno možné. Měření. Nákup. Termín.

- To už bude před Vánoci. Kdy začíná advent?

- Prvního.

- Ale to jsou jen tři týdny!

- Počítají se jen neděle.

- Jé, tak to já si začnu o týden dřív. Jak odjedeš, skočím na okno.

Jsem si myslela. Volá klient.

- Dvě minutky!!! Zavolám!

- Musím tě vyprovodit?

- Nemusíš.

Telefon. Můj nadsponzor. Večer webinář na přivýdělek. Vybíhám bosa ven. Klientka na odjezdu. Má dceru... 

- Nevíš o někom, kdo by si chtěl přivydělat k práci deset patnáct tisíc měsíčně? Přepošlu Ti na večer pozvánku.

Konečně volám klientovi. Konzultace. Taky osobní hovor. Doporučil mi novou paní. Byl na narozeninách o víkendu. Půl roku ho neviděli... Je naprosto změněný, v kondici. Všimli si. Tlusťoši. :-)

- Víš, že dnes paní volala? Už se mnou jde týden. Cítí se báječně. Její manžel chce začít.

- Aha, to byly ty sobotní narozeniny.

- On je asi už víc než tlustý, co?

Hezký rozhovor. Správné rozhodnutí. Rychle spočítat wellness test analýzu novému pánovi. Sestavit program pro něj. Hodiny letí. Jsem si myslela k mamince ve dvanáct. Ve třináct. Ve čtrnáct... Ještě okno v pracovně. Aspoň jedno okno dnes musím umýt.

V mém kouzelném hrnci jsem si chtěla na páře uvařit rýži. Ale padl mi do oka recept rizoto s parmazánem. Začíná se nasekáním sýra. Odlož do misky stranou. Nakrájej do hrnce cibuli. Počítač mě vede krok za krokem. Maličko se řídím sebou. Hrnec restuje cibulku na másle a olivovém oleji. Mám s rýží namočenou i pohanku. A od víkendu tři nebo čtyři houby. Mám ráda v každé rýži cibuli s hřebíčky. Hřebíčkovou vůni. Bez ohledu na to, jestli v receptu je nebo není. Hrnec vaří sám. Něco tak fantastického jsem nejedla. Nebe v hubě. Jdu na okno. Před tím ještě vybíhám do zahrady. Bosa. Aspoň na chvíli letní svoboda. Slunce se probojovalo. Sbírám vyzobané skořápky pod krmítky. Ti pernatí pazgřivci dělají binec. Semínka rozstřelují, skořápky ořechů vyhazují... Dnes večer vylouskám předposlední loňskou várku vlašáků. Ptáci si pošmáknou, já budu po nich uklízet. Oni mi za to vyďobou makovice z podzimního věnce. Dosýpám všechna krmítka slunečnicí. Okno. Hotovo. Už jedu. Čtrnáct. Telefon. Klientka. V bundě se vracím k počítači. Objednávám. Už klušu. Slunce, počkeééj... Telefon. Nájemnice s penězi. Jo jo, jsem ještě doma... Hned je tu? Jdu si pro kolo. Věnceslávek - nádherné děťátko z našeho domečku. Spinká. Krásně prospívá. Íntuitivně dostal, aniž by to rodiče tušili, jméno po mé mamince. Věnceslava. Zvláštní.

- Bydlí se vám dobře? Teče Vám teplá?

Přikyvuje. Minulý týden jsme vyměnili bojler. 

Patnáct. Tak, už supu. Dýchám zhluboka. Spěchám. Ale seskakuji i tak. Kravěny jsou už dávno ustájené. Ale koníci se pasou... Parkuji kolo. Odkládám v zimní zahradě přilbu, batůžek. Nová pečovatelka:

- Maminka jela k sobě.

- Mami, ty si dadánkuješ? Ty sis sem zase sama zajela? Ty seš šikulka. Pojedeme dolů. Jdu dát paní vedoucí něco do tomboly. Počkej, hned jsem tu. 

Mamka se štrachá z pelíšku. Má zas tu hezkou novou halenku. Už druhý den jí vydržela. Nepocintala ji při obědě. Jedeme dolů. V zimní zahradě luští se starou paní křížovku. U paní z Jaroměře je dcera s krásnou bystrou hezoučkou dcerou. Asi gymnastkou. Už minule jsem zaslechla... I my se sem vměstnáme. Pan ředitel zrušil klubovny. Není kam jít, když je venku zima. Takové malé bezohledné sobecké ego...

Venku se tmí. Všichni odcházejí. Povídáme si. Chvilku luštíme. Už na to nevidím. Maminka si popíjí kafíčko. Šero. Mám ráda tmu. Paní sociální:

- Mohli bychom mamince koupit takové mlíčko na pokožku?

- Mohli. Jen bych byla ráda, kdybyste mě informovali, že jste jí něco koupili. Kazí to dojem  z dárku. Nemáte informační systém. Bylo by možné zkusit něco na pročištění těla, aby zmizla alergie na prací dryáky?

- Tady to nejde.

Chápu. Tady to bývalo takové rodinné... Bývalo.

- Mamko, odvezu tě nahoru. Musím už jet, abych dojela aspoň trošku za šera. 

Předávám mamku. Jede na záchod a já domů. Uprostřed stezky prudce brzdím. Na hladině labuť. Jen jedna. Než si vytáhnu foťák, našteluji západ slunce - nic není vidět, noční snímek - labuť se rychle vzdaluje. Na černé fotce bílý flek. 

Domů!! Péťa se zas bude zlobit. Nezlobí. Rychle sportovní výživu - než jdeš do sprchy, než jdeš do sprchy... 

- Peťuš, nemáme mléko.

- Tos´ nemohla říct předevčírem? Jo, koupil jsem ti benzín. Ještě že jsem to zkontroloval. Seš nezodpovědná. 

Když tam jela Linda, měli jsme dostatek. Jede pro mléko. Jdu louskat. Na červivých si zítra smlsnou ptáci. Nechávám vaničku s červivými ořechy na schodech. Ti to zas rozcupují, roznesou... Zajímalo by mě, kde se červi berou? Nikdy jsme neměli červy ve vlašských ořeších. Nosíme si je domů s moukou, mandlemi, v sušených plodech...

Perný den. Krásný den. Dobrou noc!