Pracovní. Intenzivní. Ledový. Výroční. Zmoklý

Důchodkyně dnes podnikala. Úspěšně. Radostně. Celý den. Ale to probuzení! Micicinda si docela dovoluje. Potřebovala jsem se dospat. Co nejdýl! V půl třetí jít do postele a v devět začínat - vražedné. Micinka se prý ráno nechtěla nechat vystrnadit do zimy. Do nečekaně velké. Po Péťově odchodu si usmyslela, že otroka vzbudí. Otrok když spí, tak spí. 

- Mra. MRA!

- Nech toho!

- Mruk!

- Vypadni!

- Mňauuu!

- Micinko, zmiz!

Nedobrovolně lezu. Aspoň stihnu vyčistit okýnko u kamen. Mrknout do FB. Do messingeru. Tam mi Martin z milované třídy kuchařů číšníků hodil vtipný obrázek. I komenty jsou vtipné:

- Jana Kopecká Kdyby jen projela komentáře na fb za jediný den, tak má na rok praci😅😅

- Kristýna Nosková 😂😂 to je naše třídní... (To se mi obzvlášť líbí - představa třídní kosící  neznalce pravopisu.)

Jedna liberální minda staví na odiv svou blbost:

- Marcí Králová Já píšu by jsme. Bychom se mi prostě blbě píše. Tak si to napíšu podle sebe. I slovo chlapy se mi prostě líbí víc, než chlapi. To mi přijde na chlapy prostě moc měkké. 😂 Zvyk no. I když vím, že to je blbě, píšu to tak ráda, tak co? Nejsme ve Škole.
- Irena Hrobská Ale měli bychom dodržovat pravidla. Na křižovatce také nejedete na červenou, protože se Vám líbí víc než zelená.
- Marcí Králová Irena Hrobská Já (obrázek srouly) na nějaké debilní pravidla. Nejsem ve Škole. Psát si můžu co chci. Nikdo mi nebude diktovat, co mám dělat. A jak psát. (Holčena stihla do jedné odpovědi nasekat dvě chyby.)
- Irena Hrobská Marcí Králová To klidně můžete. A klíďo bŕŕďo si změňte i výsledky násobilky. Mně je to u zadku, milá zlatá. A když budete trvat na tom, že dvě plus tři jsou čtyři, je to Vaše volba. A taky vizitka. Tak hezký den s prezentací blbosti! (Hrubnu - v anonymitě FB - je to lehké.)

Aby dala pokoj a svými originálními nápady neobtěžovala, pro jistotu jsem ji zablokovala.  Martin má asi týdenního hošíčka. Druhého. V chatu čtu vyznání:

- Děti mi zcela změnily způsob uvažování a náhled na svět.

Proto politici nemají rodiny. Aby nezměnili náhled na svět.  

Loučíme se. Kluk o dvacet let popošel... Zestárl. Ještě víc zmoudřel...

- ...mějte se a děkuju za všechno, co díky Vám znám. 

Dopoledne ve stejných celotýdenních emočních výkyvech. Jak se řekne Gott - je to spouštěč. Právě se schyluje k týdennímu smutnému výročí... (Blíží se půlnoc...) V poledne poslední paní. Druhé měření. Pěkně ubyla. Hrajeme si na cm. Nákup. Termín. A jdu pracovat na dálku.

Přijelo světlo mého žití. Ještě dodělávám práci.

- Jeď už! Vždyť bude spát.

- Peťuš, chceš smaženici?

Tak ještě fofrem rozpálit špíček, cibulku... Koření. Houby. Podusit. Vajíčko. Mezitím si svářím horkou vodu do mé krásné obrendované termosky s nápisem Herbalife. V pět jedu. Maminka sedí u stolečku ve světlé části chodby. Kamilka má mamku.

- Nevadí, že jsem sem maminku posadila?

- Ne, naopak Mám ten stoleček ráda.

Všímám si moc krásné podzimní výzdoby. Mamka intuitivně vnímá nepříjemnost prostoru.

- Ale je to tady otevřeno!

- Mami, ty pociťuješ, že tu není uzavřený prostor?

- To víš, že jo.

Přicházím v době večeře. Málem mě trefí. Tlačenka s cibulí. Na noc! Fakt, vyvážené jídlo. Před spaním - docela těžké. Tlačenka má víc rosolu než masa. Levnější dodavatel asi na korbě nenašel.

Kamilka, Dana, Alena - kmitají. Obdivuji je. Je tu paní lepidlo. Nalepí se na vás jak pavučina a už nikdy ji nesfouknete. Nesmírně jí chybí lidský kontakt. Je vděčná za hovor, za dotyk. Dnes se chci ale věnovat mamince. Neustále slyším, jak jí někdo uklidňuje; vysvětlují ji, že tu bydlí; několikrát ji říkají, ať se posadí. Chudák neví, kam si sednout.

Jdu okolo ní. Zas mi říká něco o narozeninách dítětě... Konejším ji.

- Sedněte si, za chvíli si pro vás přijdou. Půjdete se mýt.

- Ale já hledám...

- Nevydržela bych to. Pracovat fyzicky a ještě se nechat duševně vysávat. Po dvanácti hodinách bych zakopla o postel a neprobrala bych se, snad až ráno.

Čtu mamince zprávy. Vyprávím, jak si Chramostová nemohla vybrat nejnevhodnější dobu skonu. Narušila smuteční přípravy na Gottův pohřeb. V rozhovoru "čestně" přiznala spolupráci s STb, neb chtěla být slavná. Chtěla hrát. Tfujtajxl. Řadím ji po bok zneužívatelů Charty... Nečestný člověk.

- Mami, představ si, že Bohdalka někde řekla, že byl přesvědčen, že svět řídí ilumináti. Že ho prý vždy nechala vymluvit. Mami, ona ho ponížila. On se nemůže bránit. Potvora jedna.

-Jenže ona ho neponížila u lidí. Ti ho mají za dobráka a výborného pěvce.

Fotíme se. Maminka s děravými plícemi nasává otevřenou pusou vzduch.

- Mami, zavři pusu.

- Dobré?

- Ukaž? Ne, zas máš otevřenou pusu.

Fotíme.

- Ale teď ne.

- Jak to víš?

- Dávala jsem si pozor.

Hovoříme o naší blízké. Umí poradit, je vzdělaná, inteligentní, pomáhá lidem. Ale sobě neumí. Maminka moudře glosuje:

- Ale pak přijde člověk, který ji z toho kruhu dostane. Aby nebyla sama.

Souhlasím. Trápí se sama. Zbytečně. Už tu chodí po planetě, ten zázrak.

Jedu. Kamilka si maminku odváží na večerní hygienu.

- Petroušku, co chceš k večeři? Chceš zdravé jídlo? Chleba?

-  Nevím. Nechci.

- Jogurt?

- No, to bych si dal.

Řehtáme se maminčině větě. To bych si dala. Vždycky by si dala. Petroušek chrchle kuřáckým kašlem. Nesu RoseGuard. I já si beru. Uděláme před zimou čisticí kúru na posílení imunity.

- Bolí mě křídla. Potřeboval bych to namasírovat.

Proč on se neobjedná. Já to neumím.

Zatápím. Dnes není tah. Čmoudí to do komína. Konečně - komín se zahřál. Mám nádherné uhlíky z překrásných polen. Jdu k Petrouškovi do pracovny. Chci mu ukázat uhlíky.

- Peťuš!

Prudce zabouchl zásuvku stolu; i s palcem. Popadne mě smích. Vyrušila jsem ho. Ne, přistihla jsem ho. 

- Peťuš, ty podvodníku, co tu máš? Co schováváš? Naroste ti břicho.

- Nic. Nehrab mi tam!

- Petroušku, kaštany!?

- No a co? Zavři to šuple.

- Peťuš, víš že je v nich glukózovo-fruktózový sirup?

Buď zafungoval RoseGuard, nebo se vylekal. Přestal chrchlat.

- Peťuš, tak chceš ta křídla namasírovat?

- Ne, strachy mně to povolilo. Dobrou noc!

Tak dobrou! :-)

P.S. Půl dvanácté. Týden. Mistr naposledy vydechl na naší planetě. Září tu. Mnoho lidí smutní. I chlapi se svěřují, že pláčou... I já.