Pracovní - on line

Sobota. Akademie - se dnes říká našemu STS semináři. Vždycky jsem vstala dřív než Petroušek. Potichoučku jsem obstarala Micicindu. V zimě vybrala popel, vyčistila okýnko u kamen, aby bylo připraveno na večerní zátop. Uvařila si do termosky čajík s sebou. Překontrolovala desky s fixy, propiskami a vším, co budu na školku potřebovat. Vždycky jsem měla pro jistotu pár jízdenek na metro. Na poslední chvíli jsem vzbudila Petrouška. Zlobil se, že pozdě. Jak pozdě? Nemaluje se. Šejkr si ušejkuje, až se vrátí domů... Jen mě odveze a zpátečka. Ještě bych si, kdybych jela do Phy, domalovávala oči a on by jako že Micce říkal:

- Micinko, myslíš, že to panička stihne? Nebo jí to ujede?

Znervózňoval mě těmi řečmi, až mi linka na očním víčku ujela. Brousila bych u autobusu patou o dlažbu. Vyskakovala za jízdy. Pokud na zastávce nestáli lidé, sichrovala jsem se, tedy jistila se:

- Peťuš, ale počkej, až přijede autobus. Jinak bys mě odvezl do HK.

Toho se právě bál. Ale já jsem to vždycky stihla. Jednou stihnul dojet na obrátku zpátky domů pro můj telefon. No, asi měl autobus v ten den řádné zpoždění. Petroušek vždycinky počkal, až nastoupím; papapa, pak se zatočil na kruhovém objezdu a odjel domů. Pokud jsem jela do Brna, jela jsem o hodinku dřív na vlak. Taky jsem brousívala patou o asfalt před nádražím.

- Péťo, běž chytit vlak, koupím si jízdenku.

- Jak? Chytit?

- Běž a zastav ho! Lehni na koleje.

Vždycky to klaplo. On není na chození pozdě. Když jsme se sbírali do plesů, budou ještě někdy plesy? - čekávali jsme na známé na rohu. Řekl mi: 

- Ve čtvrt na osm na rohu. 

Poťapávali jsme od půl osmé do tři čtvrti přesně.

- Péťo! Že my jsme měli sraz ve tři čtvrti?

Aby se nenervoval, říkal mi záměrně čas s půlhodinovým předstihem. Stejně jsem se trefila tak nějak do poloviny plus mínus. Nakonec jsme ani moc nemrzli. Chvíli jsme postepovali, a za pět minut tu byli naši průvodci.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-09_Rano_kocek/

Ale dnes? Dnes už třetí rok jedeme on line. V devět začínáme. Máme se připojovat ve tři čtvrti na devět. Aby nás Tina Turner svou Simply the best (Prostě nejlepší) sezvala do sálu. Tak tu já z domova nikdy nemohu uslyšet, protože se napojuji přesně v devět a minuta. To už spíkr hovoří, co nás čeká za program.

Dvě hodinky jsou rušeny jen Péťovým starostlivým voláním.

- Pošli mi ten kód.

Totiž - dnes budu mít zase nový ntb.

Přeposílám.

- Prosím tě, tady je jen taková bedna. Nejsou tu lidé. Musíš dát QR kód, to já neumím. A poslat tolik peněz kartou. To nedám. 

- Počkej, napojím V.

- Ne, já mu zavolám.

Za chvíli telefon.

- Tak on byl blízko, byl tam do minuty. Všechno obstaral. Už ho má u sebe. V pondělí ho budeš mít.

No. Tak jo. Děkuji Vesmírná inteligence! Za to rušení to stálo.

Jak to říkala krvavá Madla? Těch pět set tisíc mrtvých dětí za to stálo? Už je to dávno. To bylo někde v nějaké zemi, něco jako Irán? Nevím. Irák? Řeznice ze Srbska je v pekle. Ó, jak jsem z ní byla nadšená. Blbá a pitomá. Spící a neprobuzená. Humanitární bombardování. Vůbec nic mi nedošlo. Tvrdý spánek. To mají dneska lidi kolem mě taky. Je to strašné, když vy už poletujete oblečení, umytí, namalovaní a učesaní a oni ještě v tvrdém zařezávání v pyžamech v pelechu. Uf! Tady jsme teda ráda první. Nechtěla bych být probuzena poslední. A že se dějou věci na planetě a i mimo ni. Ať žije Československo!

V jedenáct končíme. V Messengeru čtu čtyři minuty po jedenácté:

- Mohu se stavit?

Klientka je tady raz dva cobydup.

Její první měření po měsíci. Nárůst svalovinky. Asi kilo a půl. Děkujeme! Malý úbytek tuků. Výborně! Kondice, metabolický věk a viscerály stejné. Zatím! Je spokojená. Cítí se bezvadně. Zmenšuje se. Cítí energii. Vidím na ní zlepšení pletí. Prozrazuje mi tajemství, které mi včera už někdo říkal. Jezdí tu taxikář opilý na šrot. Nevěřila jsem. Je druhá. Včera a dnes. Hm. Tady tiká časovaná bomba. Chodí do hospody, odtud vyjíždí na noční rita. Jeho bývalka chodila chlastat s ním. To jsem netušila. Brala s sebou jejich malou holčičku. Od odpoledne od čtyř do osmi do devíti. - Tak to ještě jde, ne? - No jo, jenže ona se tam zkárovala. Když chlap - no, budiž. I ženě se jednou dvakrát za život může přihodit, že se namaže, nad míru opije, zpije se, ožere, nadere se, zpráská se. Ale pravidelně? - Aha. Jde mi hlava kolem. Pomoci ale nemohu. Informace mi utkvěla v mysli.

Požádala mě, jestli bych si nevzala do parády na češtinu jejího syna. Vzala. Dohodnuto. Termíny. Objednávka. Platba. Jdu vařit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-09_Poledne/

Udělám krůtí masíčko s pórkem cibulkou, masovou směsičku, k tomu kramfleky. Bramboráky. Není čas. Rychle zadělat na polévku. Šup - brambory do košíku na páru. Masíčko naklepat, potřít jogurtíkem, koření, anglickou slaninu, plátky mozarelly, kousíček špíčku, párátko. Do horního košíku na páru. Jablíčkový kompot. Ochutím půl konzervou ananasu. Druhá půlka přijde na řadu zítra.

Petroušek, můj milovaný, světlo mého žití, pán tvorstva je tu!

Obědváme. Polévka jak malvaz. Na maminčinu nemám. Takovou nebeskou manu, jako vařívala maminka, to už nikdy v životě neochutnám. Mami, každý den na tebe vzpomenu. Každý den mi ze rtů sjede  maminko, drahá! Petrouškovi šmakuje. Povídáme si. Ukazuji mu Tik Tok. Asi ho to moc nezajímá. Ale dělá, že se zájmem sleduje má dílka. Chválí.

- Ty seš šikovná! To já bych neuměl.

- Peťuš, já bych asi neuměla vyzvednout ten balík ze stroje. Zkrátka jsme staří. Nechávám si to vždycky poslat tam, kde jsou lidé.

Na chvíli si jdu hodit pár veršíčků. Dospat noc. Mám dnes už napracováno. A vyděláno. 

- Ireno, prosím tě, potvrď na svém zařízení heslo.

Rozespalá hledám tablet, smázla. Nebo mi to někam odjelo. Tak mobil. Nějak jsem to potvrdila. Aha, pracuje na mém počítači.

Nedá mi to. Vstávám. Jdu vyčistit okno. Do otevřeného jukla Zrzka.

- Jedeš!!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-08_Bubenice_a_mamincina_tribarevka/

Tohle se nesmí naučit! To jsme tu zažívali deset nebo jedenáct let. Micicinda vždycky počkala, až jsem zhasla, začala jsem se propadat do sna... Neomylně znala rytmy mého těla. Uslyšela jsem zvuk žoku padajícího na parapet.

Buch, buch, buch, buch, buch!

Mydlila do okenní tabule tak dlouho, než mě donutila vstát, otevřít okno. Pustit ji dovnitř. Nešla jsem s ní k miskám. Pokud otevíral Petroušek, měla to se servisem. Dostala mlíčko, kapsičku, granulky. Otrok kmital. Paní kočka si spokojeně vrněla. Než si za hodinku vzpomněla, že půjde ven. Tedy - otroku! Vstávej!!

Z pracovny volá Péťa:

- Zavři okno! Ať se to nenaučí!

- Peťuš, prosím tě, pojď mi předvést, jak umíš čistit zavřená okna. Ráda se přiučím.

Zrzka si to zkouší ještě jednou. Znovu ji zaháním. Pak už jen poletují s Mourem pod okny. Hotovo. Hup. Zas je na parapetu; tentokrát u zavřeného okna. Čučí dovnitř. Rychle běžím ke dveřím do zahrady.

Co tam děláš! Padej. Pojď! Něco ti dám!

Odvádím pozornost. Jako že tam vůbec žádné okno není.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-08_Vecer/

Beru ji do náruče. Myju jí packy. To je vždycky porod. Dnes moc nevyvádí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-08_Kocicka,_kdyz_ji_myju_packy/1531078184

Až když jí ubrouskem otírám umyté pacáky, brání se a škube ubrousek. No, no. Hotovo. Něco ti za to dám.

Tohle se nemá u dětí! Podmínkovat - když to sníš, dostaneš to a to. U kočky se to snad smí.

Sedám si na dlažbu. Rozdělávám tekutou pochoutku. Sosá, ještě jsem ji ani nechytila do náruče jako mimino. Ano, ukáplo mi na sukničku. Beru ji na ruce. Packami mi přidržuje ruku, jako když dítě drží láhev s dudlíkem. Mourek dostane taky. Je taky náš. Velmi vděčný. A taky lehce pochopil, že se vyplatí nechat se sevřít na zádech do náručí. Akorát mě přišpendlí svou obří tlapu s mastodontními drápy do hebké kůže hřbetu ruky. Takové drápy a tlapy měla už od kotěcích dob Micicindina dcera Kitty. A to jí zůstalo do dnes. Ty její šavle jí zůstaly. Nedovolím si na ni. Když s nimi zahákuje, vždycky z toho vyjdu se šrámem. A když jí Linda dává odčervovací tabletku, bere si na ni deku a rukavice. Šavlířka černá. Když už si Linda myslí, že má Kitty tabletku hluboko ve chřtánu draka, najde ji vyplivnutou, to v lepším případě. V tom horším? Tabletu Kittyna dobře mířenou střelou umístí Lindě mezi oči. No jo, to jsou kočičky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-08_Kvetou_kocicky

Jsme komplet. Mourek chrupčí na koši u kamen. Zrzka se složila do tmy Péťovy pracovny. Péťa si hoví v posteli. Za chvíli vstává do rachoty. :-) Bandasku s kafem, brašničku se svačinou má připravenou. A já? Co asi?

Dobrou noc!

P. S. 

Kdož jste podepsali odpor do Evropského parlamentu - do 8.4. proti kovid pasům. Stačilo sto tisíc podpisů. Ve 14 hodin osmého dubna se sešlo dvě stě dva tisíc. Češi dodali dvanáct tisíc. Ale - korporace si prý dělají co chtějí. No, uvidíme. Splnila jsem. Je duben. Věci se dějí. Energie sílí. 

:-) Spáčům dobrého probuzení! Jsme u cíle.