Pracovní sobota - školím se, pracuji :-)

Sobota. Nedospávám. V osm auf. Školení. Ještě stíhám hodinu cvičení s Janou VanCopenolle. Krásné protažení. Cvičím tak poctivě, až mi v rameni přeskočil sval. Moc iniciativy škodí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-24_Zrzka_s_Mourkem%2C_ranni_zahrada/

Zas sedám do křesla. Přihlásila jsem se na Slovensko. Zahraniční host - členka vědeckého a poradního týmu doktorka Corina Zugravu. Hovoří o jídle, potravinách jejich složení, působení proteinů ve svalech. O působení proteinů v těle. O nedostatku živin. Po obědě ještě odpovídá na otázky. Poprvé nemusím hledat, jak to udělat. Namířím telefon na obrazovku, načtu QR kód, jsem tam. Stačí jen napsat dotaz. Technika. Robotizace. Zjednodušení. Mám se radovat? Nemusím zapojovat rozum, um, hotovo. To není správné. Debilizace lidstva. 

Klient tvrdí, že nakoupil ovesné vločky a betaglukany doplní z nich.

Corina se uculuje. Ví, co jsem slyšela od tvůrce beta heartu dr. Hübera. Pamatuji si na Extravaganzu, kde byl tenhle zázrak uveden. Dr. Hüber několikrát označen za nejpřínosnější osobu v informacích o tucích. Věnuje se jim celý život. Zná všechny druhy. Mužské, ženské, horní, dolní, povrchové, vnitřní - viscerální. Ty hlídáme. Mohou způsobit cukrovku II. typu, rakovinu, kardiovaskulární choroby. Kdo užívá dvě odměrky betaheratu s vysokou koncentrací ovesných betaglukanů, do čtyř až šesti neděl jde na odběr krve. Cholesterol se sníží. Jedna odměrka je udržovací, na správnou hladinu. My ji doma bereme navíc jako doplnění vlákniny.

Linda volá.

- Mami, jedu přes Světí. Kde to je?

- Úplně na konci.

- Mami, tady nikde není ukazatel.

- Dej si do navigace Zahradnictví Světí. Je to na konci. Pak už jedeš rovnou k nám. A teď se školím. Jsem myslela, že seš chytřejší než já.

- Já se na to vykašlu. Jak to nenajdu, jedu pryč.

- Tak se snad někoho zeptáš! Dej pak pozor na té křižovatce...

Školím se. V pauzičce volám.

- Jsi tam?

- Jsem.

Těším se ještě na jedny zahraniční hosty. Florent a Celine Ribet. Znám je. Před třemi lety jsem se s nimi fotila v Olomouci. Tehdy jsem kvalifikovala svou krásnou červenou termosku Herbalife. Vracela jsem se do sálu. Na chodbě jsem je potkala. Mám fotečku. On byl olympionik. Nejprve sprint. Pak boby. Celine učila; ve Francii mají umístěnky; dostala místo v Paříži. V Soči francouzské družstvo o nějakou desetinu vteřiny na bobech porazil někdo z Čech. Flo rozladěn nechal sportu. Odstěhovali se z Nice; začal v Paříži, kde nikoho neznali, budovat kariéru nezávislého distributora Herbalife. Celine se k němu s nedůvěrou a vcelku neochotně přidala. Po sedmi letech jsou prezidentským týmem. Jako olympionik - tělo zalité tukem. V Olomouci nám ukazoval snídani sportovce. Croasanty... Teprve s kvalitní výživou si pořídil pekáč buchet na břiše. Ale to už dávno sport pověsil na věšák. Celine byla štíhlá, ale s Herbalife se její tělo přeformátovalo, proštíhlelo. Dnes vysílal z jejich opuštěného studia v Nice. Mají čerstvě narozené miminko. Celine proto měla absenci.

Posledním hostem - Lee Spiller. Bratři. Daniel Spiller - fotbalista - začínal po zlomenině nohy u Herbalife. Veleúspěšný. Člen prezidentského týmu. Dnes školí Lee. 

Obědváme. Venku zima jak v psinci. Jdeme si odpočinout. :-)

Probouzím se.

- Ježiš, já dnes nemám o čem psát. Jdu ven. Sázet kytky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-24_Zahrada_vecer/

Jdeme všichni. Péťa řeže větve na krátké špalíky. Linda zmenšuje hromadu prořezaných větví na malou hraničku. Vrhám se do jahod. Vůbec nevím, co s nimi. Neumím. Beru krumpáček. Okopávám. K nakypřeným ubohým sazeničkám přisýpám koňský hnůj. Okraj chci obrýt. Na brambory. Péťa mi jde pomoci rýt.

- Peťuš, vložím si tam brambory.

Jdu je hledat. Nemám. Dala jsem si je na terasu. Nejsou. Hledám v chatě. Ne. Hledám, marně. Tak dnes brambory nenasadím. :-) Políčko jahod vypadá, jak když se tam prošla divoká prasata. Takové neumělé. 

- Aspoň jsme vykopali pryskyřníky a pýr.

- Aspoň. Asi nám nic nevyroste. Letos nemáme šlahouny. Vždycky tu bylo tolik nových. Nemáme nic.

- Vyroste. Uvidíš!

Setmělo se. Půl deváté. Sklízíme nářadí. Zrzka nás pozoruje. Mourek - věrný přítel. Věrný, když je zrovna tady. Někdy se na chvíli někam zdejchne. Ráno Zrzečku olizoval, myl. Jako by ji jazykem hladil. Držela jako bécan - by řekl Petroušek.

Chladné dny zdržují. Člověk tráví čas raději v teple. Aspoň jahody jsou jakž takž.

Sousedova parabola bliká do tmy. Psychopat. Mít psychopaty ve vládě a ještě za plotem, těžký život.

Poslouchala jsem pořad o dějinách. Jak nám navezli tu jejich historii. Tisíc let sem, tisíc let tam. Paralely s dnešním snažením temňáků. Pobaltí už mají, Ukrajinu taky. Když chtěli zničit Bělorusko i s prezidentem, najednou naši zrádci vyrukovali s Vrběticemi. To je fakt průhledné a do nebe volající. Lidi jim to nežerou...

Rozdíl mezi historií a dějinami už zná každý. His tora, jejich tora. 

https://www.youtube.com/watch?v=aEqH8o_w6kg

2. díl

https://www.youtube.com/watch?v=5irtzdZjuxk

Chovám Zrzku. Před pár lety Honzík říkal malé V.: 

- Vidíš, kočička je spokojená. Kroutí ocáskem.

Od té doby kdykoli kočka vztekle seká ocasem jak šavlí, používám tu větu. Zrzka je vzteklá. Má tu vetřelce. Stará Kitty se taky zlobí. MIcka se jí ztratila. Je tady nějaká mladá. No jo, svět už není, co bejval. Hučí na sebe. Když je Kitty u rautu, Zrzka zvědavě a nepřejícně načuhuje. Nejraději by vše snědla sama. Moje, to je moje. A to je taky moje. 

- Zrzko, tady si lehneš, ani se nehneš!

Linda ji chová. Zrzka se zlobí. Cení zuby i drápy. 

- Ty máš oči, mami, jak to říkáš? Bazeárové?

- Cože?

- No, vždycky říkáš oči jako bezoár.

- Jo Basedowa nemoc. Vykulené. 

Kittynka je stará dáma. Zrzka obchází. Hučí. Kontroluje vchod do krabice. Haló, boudo, je tam někdo?

- Zrzko! Že se nestydíš, takhle tady slídit .Nechej návštěvu a naotravuj!

Kitty se jde v půl jedenácté najíst.

Zrzka na křesle - večerní hygiena.

Kituška se vrací pod houpací křeslo do své pozorovatelny. Zrzka - detektiv ze své věže, teda z křesla. Nabádám Lindu, aby šla Kitty pochovat. Zdvihá se z deky.

- Ale ona nebude chtít na gauč.

- Pchchchcháé- SSsss!

- Mami, že já ti na ty Tvý nápady vždycky skočím.

Její stará Kitty, dcera naší zmizelé Micicindy jí div neutrhla ruku. 

- Hele, Lindo, když jí dávám bonbony, nikdy nevím, jestli mi nesežere ruku. A na bonbony se vykašle. 

- Mami, ona je hodná. 

Obě jsou hodné. Kitty se bojí Moura. Ten před ní válí sudy. Kdyby chtěla, taky by ji určitě umyl. Jenže ona se prý umyje sama. Moura se bojí. Syčí na něj a tasí drápy. a

Všechno vydržíme. Jen ty kovid pasy do služeb - to ne. To tedy ne. Je to proti zájmu majitelů salonů, hospod. Přeci oni rozhodují, koho si pustí do provozovny. Ne stát. 

A vůbec. Jdu spát. 

Dobrou noc!