Pracovní. Úspěšný :-)
Ráno. Volám Zrzku domů. Kdo běží jako první? Mourek.
- Moure, zlobíš Zrzku. Počkej, až přijde páníček.
Zrzečka ho v uctivé vzdálenosti obíhá a jako první vbíhá do domu. Rychle zavírám dveře, on by se bez skrupulí klidně spletl. :-) I tak s ním soucítím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-12_S_maminkou/
Pracuji. Hodiny letí. Nevšimla jsem si, jedenáct. S maminkou. Takový divný den. Asi že je zataženo. Mrzne. Sněží. Hodně lidí píše, že nemají dobré energie. Nepřipouštím si, ale vidím své obavy v rozhovoru s maminkou; první téma - narážím na piráty. Bojím se jich.
- Mami, piráti propagují drogy, nezřízený způsob, neomarxismus, sdílené bydlení. Když máš nadměrné metry, nastěhují ti cizího člověka.
Vzpomínám, kde komu co vzali v minulém režimu. Taky znehodnotili krásné vily rozdělením na byty.
- Co pro tebe znamená pirát?
- Násilnej člověk.
Trefa. Lapidárně řečeno.
Vyprávím o Mourkovi a Zrzce. Jak včera útočil. Nenechal Zrzku hrát si. Mamka dozvukuje. Reaguje. Souhlasí, aby Zrzečku neobtěžoval. Ptám se, jestli se za mamčinou kočkou sbíhali kocouři. Prý v takové míře ne. Spíš je mamka hnala ze dvora. :-)
- Mami, dnes je výročí prvního letu člověka do vesmíru. Jurij Gagarin. Prý jeho příjmení znamená "člověk do vesmíru". Rusové měli ve všem prvenství. Ale tu falešnou cestu Američanů na Měsíc jim za něco nechali. Zapomněla jsem, proč.
Zajímavé. Co bylo ruské, bylo pro mě nepřitažlivé, humpolácké, rusácké. O něco víc po roce šedesát osm. Dnes už intervenci přijímám jako požehnání. Prodloužení šťastného bezpečného života v míru. Jako dohodu Američanů a Rusů - vy si skákněte do Československa a my zas... Co jim to Rusové dovolili? Zapomínám souvislosti. Vždy se mocnosti dohodli. Každý kousek světa byl kontrolován.
- Mami, venku sněží. Když jsem chtěla v květnu nosit podkolenky, vždycky jsi řekla: Dokud je na horách sníh, budeš nosit punčocháče. A opravdu, tam nad Špindlem a nad Pecí, někde blízko Studniční a Luční je sníh až do července. Ještě teď je tam třeba deset metrů nafoukaného sněhu.
Vzpomínám na firmy, které prosperovaly v době maminky. Odjakživa jsme chodili nakupovat k Baťom nebo k Baťoj; v Jaroměři se prodávaly látky u Drašnarů, koberce Větvička. Mně chybí značky z další éry - z té mé. Pramen, Jednota, RaJ... Kvalita.
- Mám tě ráda.
- Já tebe taky. Ale je nám to málo platný.
- Ale mamko, ještě si mohu myslet, co chci.
- To bude pořád.
- Mami, mají takové technologie, že ti umějí číst i myšlenky. Umějí je ovládat. Nás obyčejné asi nemají v hledáčku... Ale politici buď zblbnou korýtky, mocí nebo ovládáním, vydíráním. Nebo jim ovládají mysl.
Jak slouží paní Hudáková - má to vše řád, míru, dokonalost. Nikdy nezapomene na horký čaj. Teď si vzpomínám, jestli s mamkou procvičují jemnou motoriku; vyndat jelení lůj, sundat víčko. Vyšroubovat, natřít pusu, zašroubovat, zakrýt víčkem. Na to se zapomnělo. Dnes splnění přání z minulého týdne - paní Šafářová předala. Chci se podívat k mamce do skříně. Nezapomněly(i). O víkendu se nepere. Zítra bude doplněno. Podívám se. Co mě udivilo, a hodně mě udivilo, že mamčin fialinkový svetýrek je uložen ve skříni. Někdo vědomý, pečlivý, někdo, kdo ví - ho uložil dozadu, aby ho prádelna neničila v chemii. Unikátní. Spadla mi brada. Děkuji.
Zvonek. Pošta. Jedenáct. Končíme.
Mám radost. Zbožíčko to dnes nebylo. Česká pošta mě překvapila. Asi regionální ředitelka v pátek zafungovala. Snad si dají na chvíli pozor. Každý měsíc mi něco nedoručí. Nebudu je chválit, neb nevím, co mi třeba zatajili, ale dnes přivezli balík do ruky. Moloch Česká pošta sice nevolá jako Sorošovy přepravní společnosti, nesdělí rozpětí hodiny, zkrátka musíš být doma ve střehu mezi devátou a večerní. Mám chuť jim odepsat, že čekám mezi Aší a Košicemi. Někdy ani nezazvoní. Nedají ceduličku. Dnes? Velmi sympatický hoch přivezl krásnosti. Asi není místní. Ptal se na jméno z mého okolí. :-)
Jdu si ozkoušet mikinové kašmírové šaty. Kvalitní. Krásné. S kapucí. Nemám ráda, když potkávám zakuklence v kapuci i v letních vedrech. Nemůžeš je identifikovat. Prohlédnout si je. Kapuci beru jen jako módní doplněk. A druhé šaty - ty budu používat jako noční košili. Krásné. Na jedné straně na dolním okraji zdvižené do sámečky knoflíčkem.
Telefon.
- Jak to, že se dnes nedivíš, že už je poledne?
- Peťuš, čas mi cedí pod rukama.
- Co obědváš?
- Dala jsem si vlasové rýžové nudle, nutribullet mám v myčce, mák jsem nemohla namlet, posypala jsem skořicovým cukrem, co mi zbyl ze štrůdle, pokladla máslem, hóoodně zasypala mákem. Peťuš, pošmákla jsem si.
Jdu podnikat. Kontroluji účet. Odesílám objednávky. Telefonuji lidem. Dnes mě to bavilo. Že bych chytila slinu?
Linda volá. Ptá se na kocoura a Zrzku.
- Péťa by se zlobil, že jsem ho nakrmila. Ale víš co, jdu mu rychle nalít mlíko, nasypat granulky. Než přijede. On se někde staví.
Utíkám obstarat kocoura. Vrní, vděčně se lísá. Dělá zvuky. Jako Zrzka - to jejich vr, vr, vr, vr. Sedím u něj na bobku. Padá sníh. Prohlížím kytky. Ty vorle! Audi. Péťa je tu. Beru kocourovi žrádlo pod čumákem. Utíkám do domu vrátit misky. Slyším ho, jak mluví s kocourem. Vítáme se.
- Já ho tam v tý zimě nechám. Poženu ho, až bude teplo.
Směju se.
- Peťuš, on nemá kde bydlet.
- To jsem ti zas něco řekl, viď? Ale mohl by být od té paní, co umřela. Běda, jestli ho budeš krmit. Že ty mu dopoledne třikrát doneseš?
- Peťuš, třikrát ne.
- Počkej, až přijdu. Já furt vyhrožuju a pak dostanu, viď? Teď místo kecání si sundám hadry z Kolbenky:.. :-)
- Odložíš bandasku. :-)
Miluju ty jeho nesmyslné řeči. Řehtám se.
- Se mě v práci ptali, co to mám na čele za šlinc. Jestli mě nemlátíš.
- A pochlubil ses?
- Jo, řekl jsem, že jsem dostal hrncem.
- A řekls, že tě včera pánbu potrestal, když jsi honil kocoura?
- Proč bych jim to říkal?
Péťa včera při obraně území narazil v zápalu boje do větve a rozrazil si čelo. :-)
- Ježíš, já jsem se zapomněl stavit u toho Ludvy. Ale víš, čím
to je? Psychiatrická léčebna a soužití s tebou po dvaatřiceti letech.
Nenudím se. Bavím se. Stále se směju. Nemohu s ním mít špatnou náladu.
- Ale to vypadám dobře po dvaatřiceti letech s tebou, viď?
- A já? Co já?
- Pojď sem, ty kucino! Že tys mě chtěla vidět, viď? Žes´ dala třikrát kocourovi nažrat, než jsem přijel.
Netuší, že má pravdu.
- Jen vylezu, kocour se z křesílka hlásí. Jen co zas bude teplo. Teď ho tam nechám. Leží skroucený na mém místě. Počkej! A dej něco Zrzce. Jemu furt něco nosíš.
- To se ti jenom zdá. Jen jsem ho podrbala za ušima.
Jede za Ludvou.
- Peťuš, možná budu spát. Tak přijď potichu.
Jdu pracovat. Na spánek nedošlo. Je z pátky.
- Ty furt děláš. Běž si lehnout. O víkendu jsi pracovala na zahradě.
Tak třeba zítra. Odesílám doklady na EET. Úřaduji.
Péťa přivezl z kravína mléko. Taky něco kulatého oválného do vrat, aby se dovírala, i když mrzne.
- Peťuš, uvědomuji si, jak se mi s tebou lehce žije. Všechno zařídíš. Pečuješ o mě. Ani nevím, na co jezdím, kdy sem mění gumy.
- Ty o mě taky pečuješ.
Ve dvacet kurz výživy pro klienty. Rychle zadělávám kvásek. Balím svačinku Petrouškovi do krabičky na zítra. Projíždím FB. Jo, klid. Ivanka Schneiderová dala rozbor - Ústava platí. Mezinárodní úmluva o biomedicíně taky. Ono to s tím plandemickým paskvilem nebude tak zlé. Lidi najdou díry. Jak spěchali domů, šili ho horkou jehlou. Zas paskvil. Lidé nedodržují vládní nařízení. I bez vědomí, že jsou NEZÁKONNÁ. Kašpaři nahoře to přece vidí. Lidi zas vidí, že je to výmysl. Hm! Záchranáři avizují - vozí hodně očkovaných po druhé dávce s těžkou formou kovidu. Lidé píší, jak jejich kamarádi, blízcí - do dvou dnů odcházejí na druhý břeh. Dobrá zpráva- některé školy odmítají testy, natož pedofilní zábavičku - testy rektální. Zřizovatel nemůže rozhodovat o věcech, které jsou v pravomoci ředitele. Jo, to si pamatuji. Když nastoupilo to pako - nový starosta, chtěl mě řídit. Ohradila jsem se. Byla jsem statutární zástupce, nezávislý subjekt na zřizovateli.
Dnes nevysílá Jarda Chvátal. Slyším Věru Ovečkovou. Minulý týden jsem u jedné na FB, která studuje u pana Kozáka sanskrt, četla, jak na ni nadává. Zbytečné války. Věra upozorňuje, že několikrát šlápla vedle. Kdo ví, jak šly dějiny. Určitě nešly tak, jak se učí. Jsou sepsány nedávno, dvě stě padesát let zpátky. Od Napoleona, od Watterloo. Jak zbohatl bankéř Nathan Rothschild díky mazané lži!
To si přečtěte. Jen tady píší o prvním telegrafu. Já jsem slyšela verzi s poštovními holuby a uštvaným koněm posla druhý den po bitvě.
https://epochaplus.cz/jak-zbohatl-banker-nathan-rothschild-diky-mazane-lzi/
Tehdy se přepsaly dějiny. Někde jim to skřípe o tisíc let. Jinde o historické postavy... Dokonce jsem v zimě slyšela, že nám vymyslili tradici - bibli.
Napojuji se na vysílání právě ve chvíli, kdy hovoří o reverzních významech slov. Úžasný - na bázi vědomé - pochvala, ale na bázi buněčné - něco negativního. Užas - strach, děs, běs... (Už snad tisíckrát jsem poukázala na nadužívání slova, navíc ve špatném významu. Lidi už neznají mraky synonym, upadá jejich přemýšlivost. A klidně mi na mé upozornění, aby kontrolovali myšlenky, napíší, že se jim to slovo líbí a že z něj cítí pozitivitu. Jsou hloupí!) Je to totéž, jako ve slově kon a zakon. Nutí nás dodržovat něco za hranicí, kam nesmíme - tedy zákon. V současnosti se neužívá správně slovní zásoba. Scvrkla se na pár tisíc slov. Tím se scvrkává i úroveň myšlení. Prý jsme měli na výběr z - kolik říkala? - až z 12 000 slov!!
Zloděj - hmaták, chmaták, dnes odklání, tuneluje... To je špatně. Politik ukradl peníze ze společného majetku. Toto se nemá zakrývat slovy tunelování, odklánění.
Slovo pravda latinsky znamená opak pravdy:
Právus - nepravý, zkažený, zvrácený, křivý - křivák tuneluje, krade.
Právo, pravidelný - slova s obráceným významem. :-) A my si myslíme, jaký má pravda, právo skvělý kladný význam. A ono ne. Takových slov je moc.
Konec exkurze do jazyka.
Jedna. Jdu spát.
Uau!!! Už dvě. Už jdu!
Dobrou noc!