Pravda si cestu najde

To je léto! Divné. Ráno si vyberu sluníčko. Vypadá to na letní den. V poledne pochybuji. Po obědě se začne smoušit. Zaléváš, zaléváš. pleješ. Mlsáš třešně. Tmí se. Ale pršet? Ještěže jsem zalila. K večeru si jdu na hodinku boucnout. Na osmnáctou přijdou dvě paní. Jedna přivedla novou. Pracuji s nimi do dvaceti. Mezi tím se mi za zády v domě objevila Linda. Přivezla krabici šunek. Ani jsem se s ní neobjala. Petroušek odjel na meloušek. Dámy odjíždějí. Za oknem vysvítá západní večerní sluníčko. Zahrada v žlutém oparu. Zvláštní zelené světlo. Jdu bosa trávou. Křáp. Hlemýžď. Tak pojď! Další krok. A další křáp! Dívám se pozorně. Hnědé hovínko. Utíkám si pro rukavice. Misku od svíčky. Jdu hledat hovínko. Tihle slimáci tu už pěkně dlouho nebyli. Ty vorle, z asi pěti nočenek mi jednu sežrali. Mladou rostlinku! Tak! Výprava! Rozhrnuji trávu. Vybírám to, co se tváří jako hnědý kámen. Jdu do jahod. Jů! Oni mi sedí na bramborových natích! Obírám je. Teda to je nenažranost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-15_Na_zahrade_se_skudci/

Dopoledne jsem obírala hnusné šedé housenky z kytky po mamince. Vypadá jak podlouhlá konvalinka. Nasbírala jsem jich plnou misku. Zasolila. To se jim líbilo. Postříkala jedem. Dalo to možná hodinu, než přestali vylézat. Padli.

Fotím. Posílám fotky do domu.

- Peťuš, prosím tě, přines mi slánku!

- Tu s tou růžovou solí? To je hoď do kanálu. To je na ně škoda.

- Ne, ne. Tu sůl na ně obětuji.

Večer chladný.

- Pršelo?

- Pršelo.

- Že jsem si toho nevšimla.

Tak dnes máme zalito dvojmo.

-Jo, to ti povím! Už vím, komu patřil Mour. Pán zemřel. Paní ho měla jen venku.

- No to se ani nedivím, vždyť on šprkal. Smrděl.

- No, jmenoval se Ferda.

- Řekls, že je v dobrých rukou?

- Ten se už nevrátí. Ale Linda na něj volala Ferdo, přišel.

- Ferdo!

Ne, dostal maso. Slyší na jméno Mourek. To je Mourek! Tak to jsem ráda, že vím, odkud přišel. Pán opravdu zemřel, ale paní ho domů nepouštěla; chrápal v noci i v mrazech venku. Ten už domů nepůjde. Prý se pořád toulal. To já bych taky hledala lepší bydlo.

Konečně jsem se dozvěděla o jeho původu. Šmoulas mourovatý tady tehdy měl Zrzečku. Vyháněli jsme ho. Péťa tehdy říkal.

- Von chodí támhle tím směrem. A tam má asi někde brloh.

Péťa má silnou intuici.

Dnes jsem se dozvěděla, že prý na hrob stačí jít jednou za rok. A prý mi tam chodí jedna zapalovat. A prý jestli smí někdy vyhodit kytky, když už jsou odkvetlé. Prý může. Já jí taky chodím zapalovat. Už méně, protože chodím k naší hrobce jinudy. Ale chodím. Beru vždycky koš svíček, kahánků. Všechny podělím. Dnes byl den novinek. Taky jsem se dozvěděla, že nejsem kjava. Že prý jsem hodná. A mně xkrát moje rodná sdělila, jak si na mě lidi stěžují, jaká jsem. Mně to je jedno. Svět chce být klamán. Zprávy mi udělaly radost. Ale nějaké závěry – nedělám. Jsem šťastná. Zamilovaná a milující. Kdo mě chce mít na blízku, má mě. Kdo na mě hází špínu, nechť si poslouží. Kdo mě má rád, opětuji. Kdo mě nemá rád. Jeho věc. Tak to na světě chodí. A leží. A stojí. :-) Každému jak libo. Svět se točí jako velké soukolí dál, dál, dál ku změnám. 

Ještě jeden příběh. Paní. Asi čtyřicet pět. Mají dvě zdravé milé inteligentní děti. Hošík bystrý. Honzík jde po prázdninách na gymnázium. Jeho sestřička Adélka velmi šikovná. Učení jim jde. Jejich maminka skvělá. Hodná, šikovná. Jedou na dovolenou. Myslím do Itálie. Na poslední. Pán si našel jinou. Prý to s ní skončil. To víš, že neskončil. Chce se odstěhovat. A kdy to míní oznámit dětem? Na konci prázdnin. Tak to je fakt kdebyl. Aby měly otřes do školního roku. Chjo. Pán vyčítá paní, že se NEVĚNOVALA kariéře. Ona utopila svou kariéru ve prospěch rodiny. Jo, kdyby jí vyčítal, že se víc věnovala kariéře! Ale on si našel opačný důvod. Smutné, že? Měl všechno! Pálilo ho dobré bydlo. Kdo z vás to má? Péči manželky, zajištěný chod rodiny. Klidnou rodinnou atmosféru. Zdravé, hodné a dobře prospívající děti. No nic. Až chlapec zjistí, že u té cizí s jejími dětmi to není to pravé, pozdě. Už svůj rodinný dům rozvrátil. Nemá se kam vrátit. Přejme všichni paní i dětem, ať se jim daří, ať žiji v Boží milosti, hojnosti, spokojenosti a radosti. Ať Honzík i Adélka všechno zvládnou s jistotou, přehledem a bez ztráty kytičky.  Přeju si to z celého srdce. 

A dnes – čas na další zapomenuté řemeslo.

Čistič svíček v divadle.

Pracoval v divadle. Ta hrála za osvětlení loučí, svíček, pak petrolejky. V divadlech viselo co nejvíc zrcadel. Mezi nimi – napuštěné louče. Osvětlovaly i jeviště i hlediště. Nebezpečné prostředí. Jeviště osvětlováno svíčkami. Hlediště loučemi. Svíce byly lojové s dlouhým knotem. Čoudil a zapáchal. Někdo musel ty knoty zkracovat nůžkami. Kratiknotem. Čističi svíček se naběhali. Pobíhali po jevišti i dopoledne při zkouškách. Jako děti v malotřídce mají větší úspěšnost ve studiu, neb látku slyší několikrát Tak i čistič svíček slyšel role. Naučil se i role. Čistič svíček si i zahrál. Na jedno představení padlo 300-500 svíček/večer. Ve Versailles až tři tisíce svíček za večer.

Pak přišly svíčky parafínové. Ty už tolik nečoudily. Dávaly se do lustrů. Před představením je zapálili. Vytáhli ke stropu. Kdo seděl pod lustrem, měl zničený oděv od vosku. Tak vymysleli podšálky na vosk. Pokud mu při představení nezhasla ani svíce - publikum ho vyvolalo jako hrdinu. Měl aplaus jako vítěz, hlavní hrdina.

A to je pro dnešek vše.

Dobro noc!