Přednarozeninový den republiky. Supi přijeli na oslavu.

Máme rádi svou vlast. Máme rádi své tradiční rodiny, své děti, své vnuky. Vzpomínáme na své předky a jejich předky. Naši dědové si přáli v utrpení bojů 1. války založení vlastního státu. Mám dnes hezkou melancholickou náladu. Sednul na mě smutek při poledním vaření, pečení. Vlastně při poledním poslouchání bruselské české zrádné zaprodané TV. Přijeli hosté. Ano, kdysi musel Masaryk vyjednat vznik našeho soustátí až za mořem; Čechy a Morava se Slezskem, Slovensko a Podkarpatská Rus (Zakarpatská Ukrajina). Malebný mystický kus země. Opředený bájemi, folklorem . Dovolili nám milostivě vzniknout.

Co slavíme? Už jsme odrbaní. Zbyli jsme sami.  Pokořená republika. Přijeli nás rozvrátit hosté z Německa, Francie, Ameriky. Česká bruselská TV se tím netají. Normálka to hlásí... Na oslavu stého výročí tu máme bezdětného Macrona, bezdětnou Makrelu, nějakého potentáta z Ameriky. Co tu chtějí? 100 let vnímám jako naši národní oslavu. Rodinnou. Na rodinné oslavě přivítám maximálně hosta ze Slovenska. Pelegrinniho - dobrá. Dle info pana Železného: Slovensko se poslovenštilo. Do té doby se víc mluvilo maďarsky. Produkovali jen 8% ekonomického potenciálu ČSR. Nikdy nás nedohnali. Odtrhli se svým státem... Ne jednou. 

Pellegrini: Slováci se radují ze svého státu, ale mají vynikající vztahy s Čechy. Je třeba stále naše blízké přátelské vztahy kultivovat. Politicky jsme v souladu; rozdíl je v slovenské součásti eurozony; (mají - euro, my si držíme maličkatou nezávislost - máme tzv. korunu. V žádném případě už nám nepatří. Bank of England - silný vysavač... Naše Národní banka už není národní... Bank of E. - kvalitní značka... Výkonná... To pociťujeme všichni. Při vstupu na kachličkách iluminátské symboly...)

Před čtrnácti dny jsem se potkala s autorkou knihy o národních lípách. Známe se třicet let. Milá, sympatická, inteligentní, pilná. Dala si práci. Každý strom osobně navštívila, zjistila okolnosti jeho sázení. Nechala nafotit. Lípy republiky - trnem v oku nepřátelům československé státnosti. Hlavně na Trutnovsku. Prý vysadili. Druhý den lípa vyrvána. Znovu vysadili. Někde snahu o strom republiky vzdali. Nebylo dopřáno všem lípám dorůst dnešních slavnostních dní. Stoleté oslavy. Hm... V Táboře musel být demontován pomník padlým; 26. ledna 1943 byla na příkaz vládního komisaře Tábora pokácena Lípa svobody. Z pařezu rostly výmladky.Zahradník tajně zaléval a po okupaci z nich vypěstoval sedm kmenů symbolizujících léta 1938 - 1945.

Zítra slavný den. Pro naši republiku Popelku. Dožili jsme se její stovky. Ošuntělá, orvaná, ale stále tu je. Ať se jí a jejím obyvatelům daří překonat zlé časy. Ať zvítězí!

Ráno jsem na FB dala rámeček s přáním:

Pozitivní mysl, dobré lidi, správnou energii, hojnost, příjemné chvíle se sebou a MÍR! Nic víc nepotřebujeme.

Bylo by to tu pohádkové... Jsme naivka. Stará naivní osoba. Jak vystrčím hlavu ze své pohádkové bubliny, střízlivím... Dělám, myslím, jednám jinak. Konvence, přetvářka, masky. Nemám to ráda. Nepřijala jsem. Porušuji konvence. Vzbuzuji nevoli zkostnatělých moralistů. Hodně lidí mě má právě za přímost rádo. Aspoň každý ví, na čem se mnou je. Cítím se svobodná. Dnes už je mi fuk, co si kdo pomyslí. Někdy se nechám vykolejit. Krátkodobě zranit. Zastrčím se zas do svého světa... Neubližuji. Nemstím se. Jednám přímo, ale láskyplně.

Ráno se naše auta přezula. Na zimu. To jsem ráda, že se o své auto nemusím starat. Nevím, na co jezdí, kudy se to tam leje. Znám volant, pedály, kam se zasouvá klíček. I Lindin Šemík dostal teplé botky. Peču koláč dle FB. Neposázela jsem ho malinami, ale rybízem. Vyhýbám se cukru. Sladím medem. Neodhadla jsem - mohl být sladší. Těsto jen tvaroh, vejce, puding... PrDP. (Na druhém stupni nás učila vařit paní učitelka Anežka Černá. Stará panna. Měla jsem ji docela ráda. Nejprve teoretická příprava. Diktovala recept. Pro ušetření času - pr. d. p. následovaly tři čtyři hodiny vaření, stolování, mytí nádobí, úklidu kuchyně. ) Ok. - A teď jablka. Zpracovat dva koše jablíček. Nestihla jsem je zmoštovat. Jablečný koláč. Nemá chybu. Povedl se. Namačkala jsem navrch vlašské ořechy. Něco slaného: Česnekovou pomazánku. Rozsekat tvrdé sýry. Pálivou pomazánku na večku z mých mouk. Hotovo. Čekáme manželova strejčínka. Od první chvíle ho miluji a on mě. Máme se rádi. Vídáme se dvakrát ročně. Přijedou na třešně a na Dušičky. Přijíždívá od staršího manželova bratra po obědě. I dnes. Potěšíme se tak hodinku. Tetička začne plašit dlouhou cestou. OK. Je už starý. Ať dobře dojedou! Rod mého manžela má láskyplné muže předky. Kéž by se to přeneslo i na budoucí generace.

Linda sbaleno; odjíždí. Kitty zůstala doma. Vítala paničku. Uražená. Otrok si dovolil dát jí svobodu a odjet. Ale ona nechtěla jet do Jaře k mámě. :-)  Samochtějícímu se křivda neděje - říkal manželův tatínek.

Jedeme na chvilku ke snašce. Je doma jen s mrňouskem. Malíř Vladimír Komárek měl nápis na brance: Jen krátká návštěva potěší. Půl roku před jeho smrtí jsem ho přemlouvala k besedě. Na gymplu jsem vedla literární klub. Přijel Mistr Svěcený, Arnošt Goldflam, Vladimír Čech, Tomáš Töpfer... Mistr Komárek mi řekl: Tak jo, přijeď si pro mě, holčičko, jestli ti do švestek vydržím. Věříte, že nevydržel? Ke konci srpna odešel přes říši Zla a Dobra do krásné zahrady setkání :-)

U snašky jsme potěšili krátkou návštěvou. Od září jsme se chystali poblahopřát jí k narozkám. Pomalu jsou tu Vánoce. Splněno. Hošíček bystrý, čilý, krásný, šikovný, chytrý. 

Večer. Manžel přivezl mlíčko. Tma. Zvonek. S klinetkou jsme před týdnem zamluvily podpis na Stop lisabonskému kompaktu. Přijela i s manželem a hodili mi dva podpisy :-)  Stará generace. Zodpovědná. Ještě dva, mám jich dvacet. Twl - to mi to dalo. Mám v plánu ještě dvacítku...

To byl hezký smutný podzimní krásný veselý den. Zítra Republiko, Tvůj den!

Dobrou noc! :-)

P. S. A děkuji za tak hojnou čtenost.