Předadventní neděle mi proklouzla mezi prsty. Ale krásně.

Ráno. Šero, Petroušek vzhůru ve své noře poslouchá zprávy meinstreamu.

- Ta čuba ve čtyři ráno ven...

- Peťuš, ale já jsem ji pouštěla asi v půl druhé ven.

- No a mezitím já dovnitř, ven, dovnitř ven.

Zalézám do pelechu. Beru si ntb. Pouštím si Zlatého slavíka z roku 67. Umím se okamžitě propadnout do spánku. Vzbouzím se. Mezitím se automaticky přehrál další a další a další pořad. Už jsem na Cestách k sobě. Ránko! Protahuji se. Kdepak je asi Micicinda? Asi ji páníček před odchodem na stadion pustil. Lezu, lezu. Vracím si You Tube na Zlatého slavíka z února 67. Líbí se mi Darek Vostřel. Hezký, inteligentní, galantní... Jako ty staré doby. Miloučký křehoučký Vašík Neckářů. Třetí místo. Šalali. Vtipný Walda Matuška. Vidím v něm svého tatínka. Co si tak tříleté dítě může pamatovat. Musí být ale ostříhaný. Má taky kudrlinky, vlnité vlasy. Tatínka mám v pracovně jako velký obraz. Tak mi tam visí i alternativa Waldy. Moje sestra mi kdysi ještě u maminky potvrdila mou asociaci. Maminka to tak necítí. Marta Kubišová - tři písničky; pro mě nej Depeše. Kája - září, září tolik desetiletí. A letos mu to zrušili - z politických důvodů.

Doposlouchávám dr. Mikuláše Štefana ze 17.11.

https://www.youtube.com/watch?v=_AJ3ab5ywLQ&t=174s

Od večera umytá jablíčka. Chci je nastrkat do sklenic. Pár jich loupu, slupky spařím na čaj. Peču štrůdl. Objevuje se Petroušek. Mám pro něj sbalenou v krabičce štrůdličku. Mají celý den na stadionu bodovák v ping-pongu. Hodný, přijel na mě mrknout. Potěšit mě.

- Micinko, neboj se, panička tě neslyšela, že chceš dovnitř.

Řve mi tu ten Slavík.

Peťuš, poslouchám Zlatého slavíka z roku 67. Slušné, veselé, radostné, humorné, povznášející, uctivé vystupování, galantnost. A NEPOLITIČNOST! To je zvláštní!!! Žádné urážky, vstřícnost, úcta.

- No, to byly ty hnusné doby. Co nám chybělo?

https://www.youtube.com/watch?v=rq7YTzdquNM&t=3787s

Dnes jsem Heleně Heclové psala souhlasnou poznámku pod její povzdech. Nekonečná řada komentů...

Helena Heclová

Včera v 8:28 ·

To jsem to dopracovala. Podporuju Babiše a souhlasím s komunisty, protože jsou tady ještě horší a nebezpečnější démoni. To je Europeklo...

Irena Hrobská Taky to cítím. Marnost mého přesvědčení, pinožení, přesvědčování o pravdě. Zmatenost, nechápu sama sebe... Helo, taky, taky... I když toho Babiše zas tak už s týdenním odstupem nepodporuji, oligarchu prolhaného....

K mamince. Chystám se v jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct... 

Konečně jedu. Maminku zastihuji v jídelně. Pomyslím si, co by asi teď dělala. Možná by doma žehlila v teple svého domečku. Richtovala by svou Micku. Možná by se u nás stavila na celé odpoledne. Je vězněm ve svém těle. Bezmocná. přivázaná k vozíku. Vezu ji kousek chodbou. Spíš by chtěla na pokoj. Nabízím štrůdlík. Nabádám, aby si dala pod pusu krabičku, jinak bude vše na zemi.

Slouží Ivetka, Květulka, Kamilka, Petronilka. Neděle. Těžká práce a ještě v neděli opouštějí rodinu... Půjčuji si od Květušky růženínové kyvadélko. Ptám se, jak to funguje. Funguje. Taky ho vůlí usměrňuji. To ale prý neplatí. Pouštím mamince Slavíka z roku 67. Prohlížíme si na tabletu obrázky staré Phy. Poznává Václavské nám. 19. století. 

Povídáme si. Vzpomínáme. Maminka si někdy vybaví, jindy už si nepamatuje. Pouštím jí její písničku V tom našem venkovským kostelíku... Nějaký Oldřich Kovář... Před válkou. Ukazuji jí fotku u zlatého deště dole v zahradě. Usmívá se tam naprosto mile a přirozeně.

- Mamko, už se neumíš hezky usmát.

- Nemám proč.

Má pravdu. Chápu přesně. Ivetka se ptá kafe ano, ne, rozpustné, turek. Přináší turka a kousek dortíku. Maminka popíjí, pochvaluje si. Hořké. Myslí, že už má dopito. Hnědý hrneček jí zmátl. Dopíjí. Stěžuje si - hořké. Jasně - s dortem ale sladké. Vezu maminku pod televizi... smutná. Nemám to ráda. Přála bych si přivézt ji domů, k nám, ke kamnům, užít si ji, nechat jí spát na gauči. Její věta:

- Teď si tady sednu, až si z toho lehnu :-) :-) :-)

Mám ji napsanou na lednici pod magnetem.

Stavuji se u Rossmana. Od otevření se tam střídá obsluha. V poslední době - skvělé milé prodavačky. V říjnu a listopadu jsem třikrát narazila na pardon - budu agresivní - tlustou neobchodní krávu. Dnes přes výlohu vidím ochotné křehulky. Ta rozměrově rozložitá v mých očích neschopná je zástupkyně vedoucí. Necítím se tam už v pohodě. Zaměním Rossmanna za náchodského. Abych se vystříhala souzení. Tečka.

Herbář. Miluji tu lehkost, vtipný jemný sarkasmus Markéty Winterové; Herbář plyne klidně, reportáže veselé, poučné... Eko farma na Valašsku v Bílých Karpatech. Pro zvířata vytvářena pohoda; úcta k nim. Kravičky se v deset u brány chystají na procházku, v půl dvanácté až dvanáct se vracejí samy do chléva. Napasené, nabité sluníčkem. Nedopasené se dojí - jako dosytí u žlabu. Dojí ne 40, ale jen 20 l mléka. Ovečky, kozy, prasata - nekonvenční přírodně alternativní chov. Čuníky krmí např. konopím. Šťastná kůzlata, konopná prasátka a veselé ovečky...

Markéta čte ze staré knížky České strany lidové. Odstavování dětí na vesnici při zdravé stravě. Lehce stravitelná kaše - pápěnka, krupice v mléce.

Vaří myška kašičku / na zeleném rendlíčku; //přijde dětí /jako smetí, /každému dá kouštíček, /až je prázdný rendlíček. (Erben)

Markéta vaří v bílé plátěné zástěře. Lacl zdobí kytička z obšitých dírek - maminka to uměla. Obšívala knoflíkové dírky. Snažila se mě to učit. Jaký odpor jsem v sobě cítila k ručním pracím. Učila mě vyšívat. Ve škole jsme v osmé nebo deváté třídě ručně ušili košilku pro novorozence. Límeček zdobily stejně obšité dírky. Mor na mou nešikovnost. Jestlipak bych to ještě dnes zvládla?

Návštěvnost na blogu s přímým odkazem od 16.10. k dnešnímu dni 2888 lidí. Hm. To je hezké. Děkuji. To mi dává smysl.

Vařím zeleninovou pastu do polévky. Místo magi. Poslouchám lžitelevizi. Ó, limit u zlodějů se má zvýšit z pěti tisíc na deset. Hezká pomoc zlodějům proti lidem. Ulehčení soudům. Co to je za dobu....

Film Skřítek. Americká komedie. To bude krávovina. Pardon. Řežu se u něj smíchy. :-) Nebolí z toho ruce. V závěru se ten jejich americký Santa vznese se soby i skřítkem do vzduchu. Mám husí kůži. Jak malá holka. Trapná, že? Podkres pod psaní. Žádná zabíjárna. Prosím, nesmějte se mi a neodsuzujte.  Kdo ví, jestli se díval i náš český Ježíšek...

Petroušek se vrátil ze stadionu. Dnes si to užil. Ping pong, sport, jeho celoživotní vášeň...

Bruselská česká televize. Střepiny. Dnes to bere hákem. Bere si na mušku veškeré tzv. konspirační teorie; přežití Hitlera, planeta Nibiru, chemtrails - zesměšnění prof. Strunecké. Ukazují vnitřky letadel s nádržemi, ukazují křídla se stříkajícím jedem. Jenže odborník na meteorologii hlásá: Letadla nekropí, ale jsou to testovací stroje. A že jich je. Síť na obloze celého světa neudělá pár testovacích strojů, že jo? Pitva mimozemšťana, smlouvy z nimi z dob Eisenhowera... Únosy lidí za technický vzestup. Zednářství Masaryka, Havla. Dvojčata si neshodili Američani? Vždyť tehdejší starosta to oficiálně přiznal... Bruselská prolhaná televize, uznávám: Skvělá práce!

V kamnech žhavo. Sedím jen při svíčkách. Poslouchám příznaky transformace. Ještě zmenšit fotečky z dneška. A hotovo:-)

Lidi, hezky se vyspěte! Buďte malými dětmi. Pěstujte fantazii. prožívejte každý den s malými zázraky v lásce, harmonii, klidu, pohodě. Přichází doba zklidnění. Zastavme se. Otočme se. Sedněme si. Popřemýšlejme. Vytáhněme kartičku na den... Uvědomme si, že tlučeme mnohdy na dveře, ale máme u sebe klíč...Zvědomme se.

Dobrou noc :-)

P. S. Vděk všem čtenářům!