Loni maminku po třech měsících v umírárně na LDN HK převezli do DD Černožice  25.11.2017

25. listopad 2017 · Jaroměř nasdíleno z FB 

Tak jak to bylo dál? Jak to skončilo s tou maminkou :-) DD se od pondělí stěhoval z přechodných hnusných super moderních prostor Grand parku v HK zpět do útulného DD v Černožicích. Mělo to trvat 12-14 měsíců. Jo, trvalo to 14. A stihli všechno - to uvidíte. Přifrndila jsem za maminkou a její pokoj se sluncem od rána do večera v korunách stromů byl obsazen. Hm. Šla jsem ji hledat. Nikdo nevěděl, všichni se teprve orientují. NWO nařizuje organizovat chaos. Sehrané týmy lidí rozehnat, neexistuje v rodinách pěstovat stejné řemeslo, studium, profesi po generacích. Nee, to by to fungovalo, zkušenosti a praxe by se předávala jako dřív z otce na syna. Už v létě jsem zaslechla, že kuchařka se nesmírně těšila zpět, dala v přechodném zaměstnání výpověď, aby se mohla vrátit do svého kolektivu v opraveném DD. No jo, ale do jiného kolektivu - rozboucháno. Tak zas výpověď vzala zpět a zůstala tam, kam odešla... Dobrá. Lidi, kteří se na patře znali, byli v HK rozházeni do jiných pater a kolektivů, rozděleni, ano, chápu. Dnes šťastně se vrátivší pečovatelky byly dezorientovány a taky rozházeny po patrech jinak, než když DD před rekonstrukcí opouštěly. Bylo nám původně na přípravné schůzi před stěhováním řečeno, že pokoje zůstanou zamčeny, aby tam nemohli zedníci ze staré budovy vniknout při opravách a že se tam staroušci vrátí do svých prostor. Maminku jsem našla ležící samotnou na pokoji a čuměla do skříně. Pečovatelka ji krmila. Ptala jsem se, proč ji krmí, že mamka měla zlomenou nohu, ale i v LDN jedla sama. No prý mají ve zvyku lidi z LDN ležící krmit!! Tedy - dáme stoleček, mamku srovnáme, položíme, vytáhneme výš, znovu zvedneme a papká sama. V LDN se naučila pít hořký čaj. Dnes čaj bohužel jen sladký. Dobrá - nevědí, kde jim hlava stojí, jsou tu dva tři dny, vše jen nové. Maličkost... Ale mamince chci sladký čaj naředit vodou - ne, ne, nechej mi ho, já mám ráda sladký. Začátek převykání? Zvláštní - tři měsíce si vždy přála hořký... Postel jsem obrátila směrem k oknu, neuměla jsem ji odbrzdit, prý si musím dovolit. Odpojila jsem hadičky, s pomocí vystrašené pečovatelky jsme postel přetočily, aby se maminka dívala ven. Zdvihla jsem žaluzie. Maminka očividně ožila. Maličkost... Běžela jsem za vedoucími, a nadvedoucími a nadnadvedoucími vyřešit pokoj. Žádám, aby se maminka vrátila do slunného pokoje s výhledem do korun smrků. Ano, ale dnes tu není ředitel. I zde se moc usurpuje do jedněch rukou? Ostatní nemají mozek? Kde je hierarchie rozhodování?! Dál - žádám,a by se maminka zapojovala do stříhání, malování, příprav v adventu. Pečovatelka se zhrozila, prý pan doktor zakázal veškerý pohyb... Ááha. Tedy opět běžím za vedoucí a vysvětluji, že takový zákaz je nenormální... Vysvětluje, že mají takové zdvihací zařízeníčko, ale pan doktor povídal... Paní vedoucí honí čas, chápu, odbíhá pracovat... Ale mám zavolat. Vytáčím rychle našeho lékaře z LDN, náhodou jsem ho sehnala, ten má napojení na chirurgy ve FN, utíkám sehnat paní vedoucí a spojuji je informačně. Dohadují se, jaké zdvihací zařízení mají -
je to takové, jako když čáp nese mimino? Ano, ano, takové tu máme a pak klienty posadíme do polohovacího pohyblivého křesla. Ano, v tom případě toto se smí. (Ještě se po DD pohyboval obvodní lékař s titulem před i za jménem, nevrlý a dle mého soudu nafoukaný, jakmile řeknete svůj názor - neodborný.) :-) Titulovaný, ale... Neměla jsem vůbec chuť mu sdělovat, že s maminkou budou hýbat. Paní vedoucí slibuje, že maminku budou zapojovat do dění a příprav v adventu. Mám pocit, že si tříměsíčního čumění do stropu užila už dost. Teď by to bylo jen v barevném provedené a nádherném prostředí s milými a ochotnými pečovatelkami.
Mami, utíkám čistit okna a ještě jednou se vrátím na kole dát ti pusu na dobrou noc. DD je nádherný, některé pokoje byly zrušeny ve prospěch jídelen... Nové prostory, vše změněno. Ve staré budově vybudovali v každém pokoji nové sociální zařízení. Krásné. Seběhla jsem o patro níž pozdravit klienty, kteří byli původně na maminčině patře.

Téměř za tmy jsem se na Esce - trekingovém pánském osvětleném a svítícím velocipedu vydala splnit slib. Mamča ležela v plně osvětleném pokoji sama. Zhasla jsem, rozsvítila jen lampičku. Byla překvapená, nevěděla, že jsem tam dnes už byla, že jsme mluvily s její vnučkou... Mnoho zážitků. Vše jsem okoukla. Dobrou noc, mami, zítra jsem tu. Jely bychom spolu do Kuksu na vánoční trhy, tak ti něco přivezu. Vyběhla jsem do tmy. S hrůzou pozoruji vyřezané mnohaleté staré krásné nádherné vistárie. Pařízky. Nemám tu v ntb fotky nádherných fialových vodopádů. Asi před šesti lety mi spolužačka dala klacek, vistárii. Zasadila jsem a nic. Vzala jsem si semínka z DD. Zasila jsem dle rad z netu. Nic. Našla jsem na netu, kolik let to trvá, než ta voňavá záplava začne kvést... Rok na to jedu v létě s jídlem na chalupu k další spolužačce. Říkám jí: To máš od Evy? - Ano. Hm, a jak to, že ti to tak vyrostlo? - Zaléváš ji? Ne - odpovídám. Tak zalévej. - Začala jsem tedy vistárii opečovávat. Už asi dva roky ukazuje lístky. V DD tu záplavu, tu nádheru, vonící zázrak, tvořící stínek ve vstupní besídce - vymlátili. Travnaté plochy s pivoňkami - vydláždili. Hnus. Parkovací místa stačila. A když ne, muselo se parkovat na ulici a jen ji přejít. Hodně práce! Hodně zdržení! Ani jsem si v tom úleku nevšimla, jestli vymlátili i přenádherné rododendrony. Hnus.

Tak co! Mám se radovat? Jak to vidíte? Nejsem divná? Nebo přeháním ochranu planety? Mám sklapnout? To je to nejlehčí. Nevidět, neslyšet, nemluvit. Mám radost s výhradami :-) To je hezký oxymorón. Protimluv. Hm, utíkám to zaspat.

(Koukám na Hříšné lidi starého Egypta - antikoncepce, kondomy, a víte, jak zjišťovali, zda je žena těhotná? Vzali zrníčka ječmene a myslím pšenice a dali je do ženské moči. Vyklíčila-li, byla těhotná. Tělo ženy v moči vylučuje hormony, které odstartují rychle klíčení. Není-li těhotná, zrní neklíčí tak rychle. I dnes prý z moči zjišťujeme graviditu. :-)Tak už opravdu dobrou!
P. S. Obloha byla na začátku mé cesty takhle krásná. Domů už jsem jela po tmě. A tady jsou hanebně odřezané vistárie. Vždy jsem si prohlížela, jak důmyslně ta liána roste....