Předadventní

Miluji advent, slunovratové období. Pracuji v něm dvojnásobně; podnikám a chystám. Osvětlení, umýt okna, nazdobit okna, totéž lustry, uklízet, umývat, smýčit, péct... Plus vánoční divadla, koncerty, výstavy... Moje vášeň. Jeden háček to má. Jak stárnu, nějak mě to zmáhá.

Dnes budík na devátou. Zacvakla jsem ho. Chtěla jsme se jen rozhlédnout, protáhnout. Půl desáté. To nemám moc času! V jedenáct vnučinka zpívá v muzeu, Petroušek určitě přijede v půl jedenácté... Vybrat pračku, popel... Čas se se nezastavuje. Telefon.

- Prosím tě, já to nestihnu. Běž do muzea sama. Já pak přijedu.

Vnučinka bude zklamaná, že dědeček nedorazí. Včera jí to slíbil. Beru adventní kalendář, každý jiný, letuji mince na obal. Beru naši proteinovou zdravou svačinku a balíček skořice pro snašku. 

Petroušek včera slíbil staré paní, že jí zapojí linku, myčku... Přecenil se, chlapec. Ok. Pojedu tleskat sama. Ireno, jeď už! Jedu! Teleportace se nepovedla. Už zpívají. Prosmýkla jsem se do první řady. Jedna krajní židle pro mě. Vždycky se tu prodávalo vánoční zboží. Až dozpívají, půjdu na ochoz. Malý sboreček s vnučinkou střídá velký sbor školy Na Ostrově. Jasně, musí tam být zamontovaná cizí koleda. Ne zakomponovaná, opravdu zamontovaná. Cítím, jak se ježím. Docela bych ráda slyšela i nějakou slovanskou. To se nenosí. Dravčí mě neberou. Malí odcházejí. Snaška mě s dětmi míjí. Vnučinku zastavuji. Přivádí maminku i vnoučka.

- Dnes ráno jsem vyšla na terasu. Stály tam tři adventní kalendáře. Myslela jsem, že je jeden pro mě. Ale asi nebyl. Protože jste tři. Je to pozdrav od Mikuláše. Prý za týden přijde k nám. Tak přijďte!

Fotíme se. Fotečku posílám přes WhatsApp jejich tatínkovi do daleké ciziny. Má dnes svátek.

Na ochozu mě zklamali. Chtěla jsem koupit láhev medoviny. OK. Neva. Koupím si na včelí farmě. Přírodní. Tak to má být.

Pracovník muzea - moc hezky se na mě tenhle žolík usmívá. Velmi mile. Vidím v něm žolíka, štěstíčko. 

- Jsem zklamaná. Nemáte tu vánoční zboží.

- Pan ředitel nechtěl. Ještě ve čtvrtek jsme tu všude měli mobiliář. Stěhujeme.

- A kdy budete zavírat?

- Asi za rok. Ještě před tím pro vás uděláme prohlídku celého muzea, když je vyklizeno. Pak ho na dva roky zavřeme k rekonstrukci.

- Aha, tak to byste mohli objevit hrob. Říká se, že jeden z Wenkeových synů měl techtle se služkou. Ta se ztratila. Říká se, že ji pohřbili na dvoře jejich obchodního domu.

- No ten hrob už se našel. Na dvoře.

- A byla to žena?

- To se ještě neví.

- Aha, takže není šprochu...

Pracovník mi vysvětluje, otec postavil obchodní dům, vedlejší budovu jeho syn a další budovu postavili pro dceru... V roce 38 měli obchodní potíže.

- Jak to? Už to bylo po krizi?

- Oni obchodovali na burze.

- Aha, chtěli víc. Zajistit se před válkou...

Loučím se. Petroušek už přijel; zametá chodníček od branky. Kmitám. Namlet sýr. Brambory na        páru. Trošku fazolových lusků, trošku zeleného hrášku, letní papriky z mrazáku. Namáčím zelenou, červenou čočku, maličko amarantu. Dopéct do trouby se smetanou. Péťa bude mít řeči. Určitě řekne něco ve stylu: Nejlepší na těch bramborách je ta čočka. Dovářím polévku, kuřátko... Jo, ještě zelný salátek.

- Peťuš, prosím tě, na zahradě nemám petržel. Vezmi křen. A šnytlík.

Jede pro ni. Bere pažitku, petržel, křen, jmelí.

Ještě jablíčkový kompot s třešněmi a švestkami. Hotovo. Mladí přišli.

- Babičko, pomohu ti.

Dávám jí vybrat polévkové talířky. Ukazuji jí, jak se prostírají příbory, kde má nůž ostří... Na druhé jídlo vybírá skleněné talíře ve tvaru ryby.

- Babičko, ty se hodí. Na Vánoce se jí kapr, tak budeme jíst z kapříka.

Sobě a jí vybírám malou skleněnou rybu. Zapaluji andělské zvonění. Stolujeme. Pozdní oběd, ale výborný. A zase s rodinou... Dřív tu s námi stolovala i maminka...

Kafíčko. Před čtrnácti dny mi zelinář až k pokladně donesl vánoční sušenky. Prý je slepím krémem se salkem. Nekup to za patnáct. V Lidlu je prodávají za osmdesát. Čáry máry fuk - nesu na stůl ty německé vánoční zázraky. Pár trubiček se sněhovou náplní... Ke kafíčku jedna báseň.

Pouštím rorátní písně od Solitudo. Mám dvě CD z Kuksu. Moc se mi líbí. Vnučinka nám zpívá, recituje, tančí. Pak zas pouštím koledičky. Zadělávám na vánočku. Špalda, ječmen, oves, pohanka - té málo, je na hrubo namletá.

- Babičko, dej mi úkol. Dostává pytlík mandlí.

- Ale pořádně je zamačkávej, jak bude kynout, tak by vypadaly.

Snaží se. Krásně celou vánočku ozdobila. Voní nám tu purpura. Nádherný předslunovratový den.

- Co dostanu za úkol?

- Budeme louskat támhle ty černé ořechy. Posbírali jsme je už v listí, mokré. Na čem roste ořech?

Zamýšlí se. Čeká chyták.

- Logicky. Na čem roste jablíčko?

- Na jabloni.

- Hruška?

- Na hrušce.

- Ne, na hrušni. A ořech na ořešáku. Říkáme mu vlašský. Ty malé jsou lískové.

Louskáme, probíráme skořápky. Co spadne, centrálním vysavačem luxuji. Poprvé říkám:

- Nelekněte se!

Pak už jen vnučka nabádá:

- Babi, vysaz to. Nelekněte se!

- Říkáme vysaj to.

Ó, venku se rozsvítily stromy. A krásný bílý korálkový stromeček. Obdiv malé i velkých. Dědeček vede vnučku ven. Ukazuje jí sněhovou bouři. Malá se ptá:

- Odkud to svítí? Kde se to bere?

Vylouskaly jsme velký květináč ořechů. Máme mísu ořechů. Část melu. Dávám do krabičky od německých vánočních koleček. Honzík si je bude doma přimíchávat do svého mysli. Je čas se rozloučit. Dopily jsme mezi vínem každá sklenici svařáku. Láhev mi v lednici překážela od léta. Dnes přišel ten den... Víno přišlo vhod.

Loučíme se.

- Nezapomeňte, příští sobotu k nám přijde Mikuláš.

Jsem krásně unavená. Ale fakt hezky. Celý den v běhu.

- Tys to krásně uspořádala. Děkuju ti.

- Peťuš, já jsem tak ráda, jak nám to vyšlo. A ještě jsme vylouskaly s V. ty černé ořechy.

V kamnech svítí oheň; voní tu purpura. Svítí stromečky na oknech, v zahradě. Jdu spát. Zítra mě čeká služba u maminky... Jakpak je jí? Jak ji najdu?

Dobrou noc!