Předposlední

30.12.2019

- Mami, vylez!

- Kdo mě to budí? Snad se přeje dobré ráno.

Neodpovídám. Vím, že mám budík na devátou. V deset je Micicinda Čičičinda objednaná na prohlídku zubů.

- Mamko, vylez, půjdeme tam dřív. Micka je doma.

Čekám na třetí výzvu. Lezu. Poslouchám o betlémech. Maluju se. Semtam se odběhnu kouknout na figurky daráků z různých materiálů.

- Mami! Já tě vidím!

To já ji taky vidím. Ale do půl desáté jsou ty betlémy. Na konci mě zklamali. Opět tendenční zamontovaná informace. Němci prý lépe opečovávali betlémy. Komunistická strana je vyhnala! Ty vorle, co to je za řeči? Vždyť to bylo smluveno na nějaké konferenci mocností... Teheránská, Jaltská, Postupimská... V Jaltě - odsun německého obyvatelstva. To si mohli odpustit - neprofesionální, nepravdivé a nevhodné do krásného vyprávění o betlémech.

U nás doma se říkalo buď: Chomout jeden blbej. Nebo betlémák pitomej. A ještě jedna národnost s označením blbej; a to si tady nebudu rozlívat horkou vodu, aby mě zas někdo chytrý nenapadl. Nevím, proč betlémák. Byli to nesmírně šikovní kreativní lidé...

Konečně jsem hotova.

- Mami, pojedeme mým autem.

Dávám do Kittyniny přepravní tašky můj ručník k vyprání, aby Micinka netrpěla čmuchem Kittynky. Bzik, bzik, zapnutý zip. Micka jednou zahartusila přes síť. Už jedeme. V autě kouká. Ani nebrečí. Stále ji chlácholím a chválím. V naší bývalé nemocnici je veterina v bývalé márnici. Brrr. Venku čeká nějaký pejskem s páníčkem. Takový polovlčáček. V čekárně stojí paní od páníka. Povídáme si o naší kočce, jejich pejsíkovi. Přicházejí mladí manželé.

- Vy máte zvířátko v kabelce?

Usmáli se. Jdou si pro pastičku. Pro jakou pastičku? Pastu pro pejska - na zítřek. Každý dáváme k dobru, jak naše zvířata přetrpí petardy. Vyslovuji svůj názor na ohňoděsy. Jak v Krkonoších je zákaz, ale nahoře na boudách ho nedodržují. Než se tam někdo dostane, je vystříleno. Vyplašeno. Mladá paní vyslovuje, že by potřebovali do...

- Pán dodává - do huby.

Vyprávím, jak před Vánocemi šla paní Maruška Zittová - paní z FB - na procházku s pejskem. Z domu na chodník pod nohy pejska nějací spratci hodili dělbuch...

- Tak, máme tady paní Hrobskou s kočkou.

- Micinka se sice chvěje, ale pejsek tu čeká už déle před námi. Vezměte ho. Ať to má za sebou. 

Pouštíme pejska na injekci. Už jsme na řadě. Micinka nepláče. Nechvěje se. Jen sleduje. Dává ji na váhu. Tři třicet. Zuby má zkažené. Veterinář mi na obrázku na můj trpný odmítavý výraz ukazuje, jak když odstraní zubní kámen, zoubek se bude kejklovat a bude to bolet. Nemocný zub nemá v puse co dělat. 

- Jo, a jak bude naše Micinka asi kousat, když jí vyrvete půl huby?

- Bude kousat normálně.

- Na holou dáseň? Vždyť nic neukouše.

- Mám zkušenost, bude lépe žrát a ožije.

Ty vorle. Je mi do breku. Micinko, máš pro letošní Vánoce špatnou konstelaci planet. Kittynka je tu hostem čtrnáct dnů v tvém revíru, a ještě ti píchli antibiotickou injekci. Nepříznivá energie se přelévá na druhý leden. Odběr krve...

Čtyři sta sedmdesát korun za vyšetření a antibiotika. Zklidní se zánět dásní.

- Mami, já jsem ti to říkala. Měli jste o ty zuby začít pečovat dřív.

- Hele, tvoje Kittyna má zuby teprve půl roku vyčištěné.

- Devět měsíců!

Jedeme domů. Náš nový železniční přejezd dostal na sebe velký hrb. Nelogický. Měli jsme rovný přejezd. Jede-li se od Jaroměře do Josefova trošku rychleji, vskočíte z jednoho města do druhého jak skokan na lyžích. Přeskočeno. Vystupujeme. Nesu Micinku i s taškou až do domu. Aby mi neutekla. Taky už bych ji nemusela nikdy vidět. Chci si ji udobřit. Vyskočila z tašky. V ordinaci se v tašce naopak držela. Peršanka prý všechno vytrpí. Utíká do ložnice na okno. Běží jí tam nekonečný film: Ptáci na krmítkách.

Pod psaním mi na skypu přistál vzkaz od Lindy:

I po zákroku je nutno dodržovat prevenci.

Volám do Péťovy pracovny, odkud záškodník vysílá:

- Ty vorle, když jí vyškubou zoubky, tak není potřeba žádnou prevenci dodržovat!

Běžím za Mickou do ložnice na okno. Nesu jí bonbonky. Jakpak je bude chřoustat? Je fakt, že některé dobroty polyká celé...

- Mami, jak se Péťa zdekoval, viď?

Už je tady.

- Tak co jste vyvedly? Micinko, ubližovali ti, viď, kočičko, moje.

- Jo, kočička tvoje. A druhýho si ji povezu sama v náručí na odběr...  Kočičku tvoji. 

Hm, kočička jeho.

- To už budu v práci.

- Já si ji vstrčím do koše a zabalím ji do balíku.

Doktor mi nabídl půjčit přepravku. Doufám, že si nenapočítá půjčovné. Péťa MOŽNÁ přepravku doveze. Snad to sama zvládnu. Micinko jeho!

Byl u bratra na kafi.

- Pomáhal jsem vyhánět myš. Včera ji zaslechli v prádelně. Zahřmotili jsme a povedlo se.

Jak to věděli? Dokud tam žila mamčina kočka, to byla myšařka! Měli vychytáno. Maminka sousedila s Péťovým bratrem. Její kočka žádný zubní kámen neměla. Vychytala u mamky i u sousedů. 

- Peťuš, předevčírem jsi pomáhal zahánět telata, dnes vyhánět myš...

- No, jsem je upozornil, že mají sedm telátek venku. Byli rádi. Telata dostala po hřbetě, aby si to zapamatovala.

- Péťo, ty jsi lidumil. Jen svou kočičku bys nechal trápit.

- Právě že nenechal. Já s tím nechci nic mít.

Chjo, kdyby věděl, že to není bezpečné. Micinko...

Za maminkou. Vábím Lindu. Nejede. Chápu. Do uší mi zní mateníková koleda Spiritual kvintetu. Její refrén - kouzelný:

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/spiritual-kvintet/vitej-male-detatko-435359

Šum ratatatatata šum ratatá,
ratata, slyš andělské kůry

Zpívám si ratatatata... U toho startuji. Auto hází echo:

- Šum ratatatatata šum ratatá, ratata,

Spustily se na sucho stěrače. Zkouším znovu otočit klíčkem. Myslím, že mám asi rok novou baterii. Už si nezpívám. Ale auto znovu hází echo:

- Šum ratatatatata šum ratatá, ratata

Vynáším košík, kabelku... Moje kabelka je kufr. Těžká. Odjakživa v ní nosím cihlu, žehličku a revolver - pro strýčka Příhodu. Taková moje slovní hříčka na otázku: Prosím tě, co v té kabelce nosíš? Je to totéž, jako hříčka - Nosil zelené ponožky, trenky i kapesník. Ble. To byl VTÍÍÍPEK!!

Vcházím do domu se zvukem mrtvé baterie mého modrého ocelového ptáka:

- Šum ratatatatata šum ratatá, ratata, slyš andělské kůry!

- No jo, když ty jsi teď nejezdila. Do pr... Tak já mám jet na stadion a pojedu s tebou...

- Péťo, pojedu s mamkou.

- Jo? Tak se mi, holky brzy vraťte. Ve dvě odcházím.

Maminka na chodbě. Nepoznala nás hned. Už! To je radost! Jedeme do jídelničky. Malá, slunečná. Teploučká. A útulná. Jen tu skoro nikdo není. Paní v široké sesli, jak má dceru v Náchodě. :-)  Utíkám do pokoje pro můj kytičkovaný hrneček. Nalévám kafíčko. Nesu tvarohový dortík s broskvemi. Vyprávím o naší anabázi s kočkou. Jak jsme nemohla nastartovat. Maminka debužíruje. Přinesli polévku. Ochutnávám jednu lžíci. Brr, slaná.

- Jako krušec. To musím jíst?

- Babi, odsuň talíř.

Maminka si bere Ivino linecké. Kus jí upadlo do klína.

- Mami, dávej pozor. Jez nad stolem. Odmeť si ty drobečky.

Buch, další várka křehoučkého cukroví. Stoluje pod sebe. 

- Babi, budeme luštit?

Souhlasí. Linda běží pro křížovky. Mamce to docela jde. Jen hůř slyší. Řehtáme se:

- Lepidlo?

- Nevím.

- Na tři.

- Nevím.

- Mami, víš. Oddělej kus slova.

- Pidlo.

- Ne, musíš z druhé strany.

- Dlo.

- Mamko, sednout někomu na?

- LEP.

- Obluda?

- Nevím.

- Víš! Panna a?

- Nevím.

- Příšera, nevzhledný člověk. V pohádce u něj žila hrdinka. Měla vše, jen ho nesměla vidět. Měl chlupaté ruce s drápy. Panna a?

- NETVOR!

- Babi, rozhlasové vlny?

- KV.

- Mamko, velmi krátké vlny.

- Vé Ká... Vé.

- Probírat se někomu ve vlasech?

- Jo, to se píše s i.

- Jo?

- No jo. Výskat - juchů! - je s tvrdým. Ale probírat se někomu vlasy je s měkkým.

Nesou druhé - libové maso a kolínka. Tady je stále bílé pečivo. Během čtrnácti dnů dvakrát svíčková plná mouky s bílým knedlíkem. Brr. Dnes bílá kolínka. To my si doma dáme těstovinky výjimečně ze semolínové mouky.

Mamku má ta, kterou jsem před časem poučila, že přestávka se dodržuje u stroje. Myslím, že si vzala k srdci. Je milá, hodná, ochotná. Přátelská. Mladá a slouží lidem. Obdivuhodné!!! Dííík!! Krmí. Jdu ji popřát; děkuji za její péči.

Ze schodů DD fotím Sněžku. Hora hor. Pyramidální. Určitě. Není skoro vidět. Bílá. Linda už startuje. Jedeme. Petrouškovi na páru brambory, zeleninu, rybku. Odjíždí. Setkání na ping pongu. Pingpongový turnaj. Rychle vytřít dům. Tolik prachu! Hrnec nám uvařil barevné těstoviny a la - nevím co. Stolujeme, zapíjíme vínem. Padáme do mrákot. Procházka, lyžovačka, projížďka - dnes bohužel.

Petroušek je tu. Vyhrál láhev sektu. Přes věk si udržuje stále svoji výkonnost.

Vstáváme z mrtvých. Svíčky, stromeček, světlo z kamen, purpura, teplo... 

Jedenáct. Bude půlnoc.

- Jdu spát. Kam dostala kočička injekci?

- Do ručičky. 

- Ne, do zádíček. 

- Že se nestydíte, takhle trápit zvířata. Ochráncům přírody zavolám. 

Neulehčuje mi to. 

Končí rok. Ještě jeden den! Už ať je za námi. Hlučný, hřmotný, uměle veselý, alkoholický, nebezpečný... Zas budu rok čekat na tuhle pohádkovou dobu...

Dobrou noc!

P. S. Čtu na FB od Jiříka - před dvaceti lety jsem mu byla třídní. Před měsícem jsme se po dvaceti letech setkali s jeho třídou. Moc hezké psaní:

Jiří Němeček

16 min ·

Konec/Začátek

Konci rok. Asi nejosklivejsi, co jsem za svych ctyricet let zazil. Plno lidi odeslo na druhy breh, mnoho vztahu se zmnenilo a nektere skoncily. Ale ty nejlepsi trvaji. Prichazi rok novy. Dalsi. Pratele a vy vsichni dalsi, vzdy vas budu i nadale rad potkavat. Nejlepe osobne. Jinak to vlastne ani cely tady nema smysl. Podani ruky, objeti, byti ve spolecnosti toho druheho, to smysl ma. Tak se vsichni i v tom dalsim roce drzte a budte zdravi a otevreni.
A chovejme se vsichni k sobe a tem ostatnim rovne, uprimne a spravne, abychom nemeli problem podivat se kazdemu rovne do oci.
A zijte!
Vas Jiri

Pod rekapitulací roku, přáním - odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=5bZMri69sS4&feature=share&fbclid=IwAR24LMAiWWn68ZefL423jGiEeauFNJmMT0Z6KUrfAzCNWAIKNIpibEHIbRkhttps://www.youtube.com/watch?v=5bZMri69sS4&feature=share&fbclid=IwAR24LMAiWWn68ZefL423jGiEeauFNJmMT0Z6KUrfAzCNWAIKNIpibEHIbRk

Irena Hrobská Jé, srdečné. To jsem si si ráda přečetla. Moc hezké! Já jsem měla rok hezký, taky semtam nějaké nahoru dolů, ale jinak ve zdraví dosvištěla až sem. Asi před čtrnácti dny jsem maličko omylem a nechtěně vstoupila někomu na malíček. Věřím, že se vše zase dá do normálu, lidé se budou potkávat, objímat, tisknout si ruce a mít se ve zdraví tady na světě rádi. :-) Dík za přijetí - jsem jaká sem. A nechci s tím nic dělat. :-) Dobrou noc! PF 2020!

Irena Hrobská Písničku neznám. Je hezká. Ten kluk to hezky složil, hlavně otextoval. Nezná mě Marek?

Jiří Němeček Irena Hrobská slapani na malicky je sem tam potreba. A obcas neuskodi i dupnuti na palec 😉