Překvápko

BŘEZEN

Na naší studni ráno hvízdal kos.

Jde jaro, jde jaro.

A když jsem okno na sad otvíral,

šeptaly pukající pupeny:

Jde jaro, jde jaro.

Bez chvěje se a hrušně čekají.

Jde jaro, jde jaro.

Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas

a nových kovů napil se tvůj smích.

Jde jaro, jde jaro.

Bože můj,

obnoviteli, obroditeli,

na srdce v sněhu pamatuj.

autor: Karel Toman, Měsíce

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-01-brezen

autor obrázku: Josef Lada, zdroj: kalendář

Rozhrnuji závěsy. Bílá zahrada. Ó, tak to si dnes zatopím v chaloupce a strávím tam zimní den prvního jarního měsíce. Ano nebo ne. Tak přijde jaro? Ne. Ještě ne. Ještě to má v rukou Morana. Vesna počká.

https://www.nohavica.cz/ano-nebo-ne-2/

Jarek Nohavica – geniální písničkář. Vtipné texty k uřehtání.

Čára na prdeli
prdel krásně dělí
na dvě stejné půlky
jsou jak ze škatulky

Když vybíráš hlavou
levou nebo pravou
přeju hodně štěstí
není střední cesty

Zatím hlasuji pro jaro ne. Pro zimu ano. Loni jsem dnes ještě lyžovala. Mám to v plánu. :-) To vyjde. Žofíček si chce hrát. Mazlík šedivý. Moureček hodný seriozní trpělivý. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-01-micka2018-mourek-2021-zrzecka-2021

Až večer koukám na vzpomínky na FB. 1.3.2021 přišel na námluvy za Zrzečkou nový kocourek. Tehdejší Ferda s ošklivou srstí. Zanedbaný. Hned hlásil, že se stane naším Mourkem. Je tu s námi dodnes.

Na půl jedenáctou má přijít můj masér a cvičitel. Tak šup, šup.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-01-ranko

Sobota. Klid. To si tak člověk lajnuje. Mourek se schoval u mě v pracovně na koberec. Když tu nejsem, ani kočky sem nejdou. Žofie měla snahy se mi tu vyvalovat na bílé dece. Ne. Sem holky jen se mnou. A ne na gauč.

Krmení kočičí a moje. Ustrojit. Přemalovat vizáž. Krůtí křídlo do hrnce. Na podzim jsem dostala pytel celerů, petržele a mrkve přímo z pole. Dnes jsem poslední mrkve vydolovala ze dna z hlíny. Poslední! Celý pytel jsme snědli. Děkujeme.

Zvonek. Jdeme cvičit!

Cvičení. Korekce chyb. Nový cvik. Rozdělává masérský stůl. Táhne mi svaly na zádech. Hněte. Znovu roztahuje. Natahuje páteř. Na konci telefon.

- Necháme ho zvonit.

Ještě chvíli. Hotovo. Petroušek je tu. Pomáhá masérovi a cvičiteli v jednom sbalit stůl. Odjíždí. Jdu zavolat na ztracený hovor. Vnuk.

- Babi, asi tak za tři čtvrti hodiny bych se mohl stavit.

- A chceš oběd?

- Jsem najedený.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-01-majolka

Vrhám se na hrnce. Zavářím polévku. Tvořím majolku. Krůtí prsa s houbami. Nalévám polévku.

- Petroušku, přijel Lukáš. Běž ho pustit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-01-navsteva

Pamatuji, když se tenhle hošíček narodil. Byl slunečný den. Měly jsme jet s jeho maminkou na výlet. Do Babiččina oudolí. Ratibořice se nás v ten den nedočkaly. Asi měsíc před tím jsme se vypravili do Libice na odhalení sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra. Tehdy se tam sjela veškerá satanská jelita. Anastáz Opasek tehdy požehnal všem nám třem, vlastně čtyřem. Petroušek se těmhle rituálkům odjakživa vyhýbal. Lukášek byl ještě schovaný v břiše. Vyklubal se až na konci května. Pamatuji, jak jeho rodiče něco potřebovali přestěhovat. Měla jsem ho poprvé na hlídání. Zrovna zlato v kalhotech. Ješiš, co s tím! Položila jsem si ho na pračku. Umyla, přebalila. A pak už jsme spolu byli pořád. Na chalupě jsme pilovali výslovnost. Deniska mi volala:

- Mami, byli jsme na řeči. Dostali jsme pochvalu. Máš jedničku.

To mi dělalo radost. Na chalupě jsem mu teoreticky na louce vysvětlila, jak se chytají kobylky.

- Luky, takhle si ji vyhlídneš. Já už se jí bojím. Ale v dětství jsem si ji tááákhle chytla do dlaní. Neboj, nic ti neudělá. 

Dle návodu do dlaní lapil jednu z louky; ukázal mi ji. Hezká fotka z té louky vznikla. Byl šikovný. Jezdil s námi na lyže. Linda ho poprvé svážela s hůlkou v předpažení dolů. Já jela z druhé strany. Uklidňovala jsem ho. Ječel při pohledu do údolí – bojím, bojím. Nesmírně nadaný. Jednou při rozjezdu vyskočil z lanovky. Sklouznul. Nic se mu nestalo. Lyžoval dobře. 

Učili jsme ho na koupališti nebát se vody. Z té měl hrůzu. Ječel, jak když ho na nože bere. 

Poprvé s námi letěl letadlem. Byl s námi na Kypru, v Bulharsku. V letadle se nechtěl dívat v dáli na bouři. Strašpytel. Zapomněl batůžek v letadle. Pak nás nechtěli rukávem pustit zpět. Bože. U hotelového bazénu jsme ho naučili konečně skákat do vody a plavat. U moře vydechl odpověď na otázku - co se ti nejvíc líbí:

- Moře, babičko, moře!

V to léto se seznámil s vodou. Přestal z ní mít hrůzu. 

A dnes se tu konečně zastavilo to slunce, které vyrostlo, dospělo, nemá čas. Máme z něj radost. Pokračování rodu. Jeho zaměstnání je jeho koníčkem. Jeho vášeň je rybolov. Rybky zná, pouští je. U vody odpočívá, nabírá sílu. 

Listuje v mobilu, ukazuje nám fotky s velkými rybami. Ty pouští zpět. Má pohodlné křeslo. Vypráví, co u řeky zažije. Neloví na Rozkoši, chodí na řeku. V Pze na Vltavu. Prý na Ohři se mu dobře loví. 

https://www.ceskatelevize.cz/porady/14708093421-krajina-dana-barty/222562260250001/

Říkám mu o invazivních rybách a rostlinách. Má velké vědomosti o rybách. Co pomůcek jsme mu nakupovali. Pruty, židličku, návnady... 

- Babi, je škoda zabít velkého pstruha z řeky, ne ze sádky, tam je to jedno, protože ten z řeky má svou paměť po předcích. Je třeba, aby ji předal dál svým potomkům.

Hovořil fundovaně o rybách, které chytne, které pustí. Ukazoval nám na fotce háček. Po krátké době chytil rybku s háčkem. Poznal, že je jeho. Už mu chyběla špička a protiháček. Harpunka. Taková kvalitka nekvalitka kovu.

Velmi hezky líčil chvíli, kdy se stmívá. Krajinou se rozlije modré světlo. Civilizační hluk utichá. 

- Lukáši, asi před dvěma dny jsem byla na Léčivém divadle. Po něm následovalo léčení s ruským léčitelem Borisem Tichanovským. Říkal, že podmínkou zdraví je mít radost. A poslouchala jsem plastického chirurga Měšťáka. Hovořil o štěstí. Každý si může své štěstí vyhledat. Práci, koníčky, rodinu… A ty máš štěstí. Tvá práce ti od začátku byla koníčkem, a navíc odpočíváš u řeky v rybářském pohodlném křesle. Spojen se zemí, s vodou.

Mám radost. Vypracoval se. Na gymnáziu točil s kamarádem situační legrační videa. To se mu stalo profesí. Fotí. Točí. Dělá to, co ho baví. Ten malý kluk s kobylkou na dlani… 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-01-njn-blizi-se-to

Odjíždí. Fotím posly jara. Zima ještě sedí na trůně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-01-vanoce

Konečně zmizely z koberce dárky od Vánoc. Tak dlouho tu strašily. Zapomněla jsem, co jsem mu zabalila. To by mě docela zajímalo. 

- Petroušku, podívej, co nám Lukáš přivezl.

Když si tak hezky ráno nalajnuješ den, většinou se stejně vyvine živelně. Během kovidu mi vadilo, že nemohu použít diář. Kosmetika, kadeřník, masáž, knihovna, muzeum, divadlo, koncert… Ztratil se řád. Kovid mě naučil, že plán obyčejného člověka neexistuje. Najednou pozoruji, že jsem si maličko na tu covidovou neohraničenost, chaos a živelnost zvykla. Vlastně na chaos světa. Neřád okolo sebe. Ale na neřády si nezvyknu. Jeden takový malý zelený neřád byl včera krásně vyhozen. Teď jde o to, co za tím stojí. Jaké divadlo? Furt ve střehu - natočil Donutil. Buďme ve střehu! Tatiana Micič na tenhle rok předpověděla touhle dobou změny. A na konci roku opět stav ze začátku. Vše při starém. Pozor na to!!

Dobrou noc!

P. S. Vzpomínky z FB:

Varováni byli všichni. Jen někdo se teď vymlouvá, že mu to nikdo neřekl.

1.3.2021

Láďa Mlčák: je dobré si uvědomit, že "Oni" nejsou úplní blbci. Pokud by připustili vakcínu, která by měla v bezprostředním čase vysokou úmrtnost, vědí, že by to vyvolalo široký odpor, dříve nebo později a cíl by to ohrozilo. Cílem je měnit DNA, ovládnout DNA a vědomí člověka. A pak také snížit imunitu a tím zvýšit úmrtnost. Proto spíše očekávejte nárůst zdravotních komplikací a vyšší úmrtnost po nějaké době, za pár let, aby nebylo možné dávat tuto vakcinaci s tím do souvislostí.

Firma Moderna má na svých stránkách uvedeno, že jejich cílem je plně odstranit lidskou imunitu a imunitu řídit a nastavovat "umělým genetickým inženýrstvím..."

Základ je vakcinaci se vyhnout. Současně ale také intenzivně zvyšovat svou vibraci, protože vysoká vibrace má schopnost vás ochránit. Ve spojitosti s myšlenkou na vyloučení všeho, co není lidské, co organismu škodí atd. máte šanci se vakcíny a jejího obsahu zbavit. Ale, jen s vysokou vibrací!!

Co udělat pro vysokou vibraci? Základní je zbavit se strachu!!! Rozpustiti strachy, které v sobě člověk má a má je kde všude.

Dále pak odpoutat se od stávajícího matrixu, od stávajících kolektivních vzorců chování (které vám na podvědomé úrovni říkají, že život trvá jen zhruba 70-80 let v průměru, že na to nemáte vliv, že některé nemoci nelze řešit, že organismus stárne a ochabuje, že je to "normální", že sám člověk nic nezmůže, že společenské uspořádání je takové jaké je a je to normální, nebude nikdy jiné, ...atd. ),vyřešit své bezmyšlenkovité podřizování se autoritám, napravit vzorec toho, kdo je autorita (1. autorita jsem já sám) , napravit kvalitu sebelásky a sebeúcty... atd.

Tak držím všem pěsti!!!

1.3.2021

Ústava a další zákony na ochranu člověka, lidské bytosti, její integrity, jejích práv a svobod jsou podupány! Přesto:

Sdělení č. 96/2001 Sb. m. s.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Článek 1

Účel a předmět

Smluvní strany budou chránit důstojnost a svébytnost všech lidských bytostí a každému bez diskriminace zaručí úctu k integritě jeho bytosti a ostatní práva a základní svobody při aplikaci biologie a medicíny.

Každá smluvní strana přijme do svého právního řádu opatření nezbytná pro zajištění účinnosti ustanovení této Úmluvy.

Článek 2

Nadřazenost lidské bytosti

Zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.