Premiéra - naše elektrárna spuštěna, oslavuji nákupy

Dnes Den D! Po kolikáté už? Mají přijet zapojit fotovoltaiku. Montéři - skvělí. Šikovní. Umějí. Nemluví. Nehlučí. Všechny ruce vědí, co dělat. No jo, až náraz s čínskou technologií. Člověk může být mistrem, ale když stroj nechce fungovat, elektronika poslouchat, může se snažit sebevíc. Tak tedy pondělí po deváté ráno. Ze dvou původně naplánovaných dnů se u nás party snažily celkem asi pět dnů. OK. Bez výčitek. Moloch ČEZ pravděpodobně nepočítal s dnešním stavem na trhu. Nic není. Pro mě nic není problém. :-) To slovo neexistuje. Jen výzvy. Oni se zapotili. Výzvu zvládli. Museli najít nového výrobce, dodavatele. Neočekávali srážku s technologií. Minulou středu dodávka baterií, ale ty štítky nebo to nahrání programu - nefungovalo. Moc, velmi moc se snažili. Už v pátek uměli, věděli, znali, měli. Jsem na sto procent přesvědčená, že dnes jim to vyjde.

A vyšlo. Před devátou zvonek. Jsou tu. Ten introvertní brýlatý hošík. Přemýšlivý, zručný. Potřetí. A s ním ten, který tu byl ve čtvrtek.

- Hotovo.

- Prosím?

- Máte zapojeno. Už to jede.

Pět minut před devátou i přes očekávání úspěchu se nestačím divit. :-) Tak ještě tu aplikaci. Registrace. Konečně! Eri, už to mám v telefonu taky. Vidím, jak se baterie nabíjejí. Vidím výrobu, vidím spotřebu.

Tak to děkujeme hezky. Pan Boris splnil slovo. Pan Rybka samozřejmě taky. Musí mít práci. Musí se snažit. Hoši jedou dál. K dalším zákazníkům. Jen se usmívají mé chvále. Tiše se asi tetelí radostí. :-)

Věnuji se kočičákům.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-18_Kocicaci_mlsaji/

Mlsouti hltají tekutou tyčinku.

Oxymóron. Tekutá tyčinka. :-.)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-18_Do_Hradecka_a_zpatky,_nakupy,_radost/

Že bych se vypravila do Hradečka? A to bych mohla! Čeká nás hezký den! Po všech stránkách. Dobré energie, pěkné počasí, vláček nebo autobus. :-) To ještě uvidíš, jak tě povozí. :-) 

Teď bude potřeba se pekelně soustředit. Popíšu zázraky našich dopravců. Hledám na IDOSu vhodné spojení. 11.08 ze zastávky Špice. Za patnáct minut jsem v HK. Pozor, ještě jeden bus jede, asi 12.12 hod., ale ten se plouží hodinu vesnicemi. Ten nebrat. Odjíždí z terminálu. To si nemohu poplést. Jedu na Špici. Z IDOSu vím - pět minut zpoždění. Ani ve snu mě nenapadlo, že se tu zastaví ten přes vesnice. Nastupuji, hned za kruhovým objezdem chápu. Míříme k terminálu. Ty vorle, jsi ve špatném autobusu. Vyjíždíme. Ne. Neúčastním se.

- Prosím vás, nastoupila jsem do autobusu, který jede hodinu do HK?

Mladý řidič přitaká. Ochotně zastavuje. Klušu zpátky na Špici. Bože, dej, ať má zpoždění aspoň deset minut. Bůh nedal. Vidím v dálce na kruháči odjíždět mé přibližovadlo. OK. Jdu na zastávku. Sedám do auta. Navozuji klid. Ireno, ty trkvoni. Navolilas´ jen busy. Dej i vlaky. Hele, v 11.41 ti jede rychlík Krakonoš. To tam budeš ještě o pět deset minut dřív než courák, který jsi opustila. Přemisťuji se. Parkuji u nádraží.

- Jednou do HK stařeckou.

- Devatenáct korun.

- Jo? Takové číslo jsem prve platila v autobuse do HK.

- Ukažte? Na to můžete jet i vlakem.

Nevěřím uším. Vyměňujeme si peníze a vytištěnou jízdenku.

- Tak tedy mohu jet na tuhle autobusovou?

- Můžete.

Koukám na našem zmodernizovaném rakousko-uherském nádražíčku, na které nástupiště se mám vrtnout. Nikam. Mělo to minutu, pak pět, teď deset minut zpoždění. Nakonec z toho vylezlo dvacet, no - přes dvacet minut zpoždění. To neva. Nemám kam spěchat. Za necelou čtvrthodinku jsme tam. Usedám na měkké sedadlo. Hezký vagon. Uvelebuji se. Pravé poledne. Vyjíždíme. - A teď pozor!! Někdo mi psal, že jsem si sedla do vlaku do Bradavic.

- Vážení cestující, vítáme vás v rychlíku Krakonoš s pravidelným příjezdem do Hradce Králové v 11.55 minut. Vidíte? Takové zázraky se dějí na světě. Vyjíždíte pět minut po příjezdu do následné stanice. :-)

Rychlík se sune na nedávno postavené fungl nové trati rychlostí, že cestující mohou za jízdy vyskakovat a nastupovat. Taky mezi poli stavíme úplně. Rychlík... Zážitek. I parní lokomotiva v mém dětství supěla rychleji než dnešní rychlík Krakonoš. Možná zlobil Trautenberk. 

Vystupuji v krásném Hradečku. Krásný. Salon republiky. Jdu na trh. Ještě že mám brýle. Jinak bych oči hledala pod stoly trhovců. Takové ceny jsou vidět snad jen na newyorské burze. Vanička borůvek 120 Kč plus 3 korunky za vaničku. V pátek v polské Kudowě papírová vanička zdarma a borůvečky za 80 korun. Třešně, meruňky, rybíz... Moc lidí nenakupuje. Asi si bedny povezou trhovci domů. 

- Paní, co to máte za ceny? Já si borůvky natrhám v lese sama.

- No trhat bych to nechtěla.

- To mám za hodinku. Ještě v chrámu lesa!

- No jo, ale co klíšťata! Těch se bojím.

To už mám taky za sebou. Dekádu let jsem nešla pro jistotu do lesa.

- Paní, udělám smlouvu s klíští královnou. Ona na mě žádné klíště nepustí.

Prodavačka asi přemýšlí, jestli má zavolat Chocholouškovi. Nechávám ji v údivu. Jdu od ní pryč. Co s takovou ženštinou? Nic. Okukuji, jestli by někdo ještě neměl náhodou nějaké odrostlé sazenice okurek nebo rajčat. Neměl. Pozdě. Skleníček zaplesá příští rok. Valím oči. Hradecká kupecká nenažranost nezná mezí. Ochutnávám bez dovolení jednu meruňku. Beru si deset deka jen do pusy.

- Máte dobré.

- Všimla jsem si.

To jako že jsem si vzala meruňku. U všech trhovců mají ztráty. Vyhazují shnilé plody. Beru ještě deset deka krásných černých třešní. Kolik nám jich letos zbylo nahoře v korunách. Nabízela jsem zdarma. No jo, jenže to je vylézt po žebříku. Hnout prdelí, že? Tak kdo chce, ať jde k trhovcům. Hrůza!

Jdu do krámku Andělka. Majitel pan Anděl. Má krámek v Náchodě. Tady v HK byly dva jeho obchůdky. Anděl a Andělka. Před měsícem jsem se v Andělovi zastavila, když ho likvidovali; stěhovali ho o třicet metrů vedle do Andělky. Mají tu mnoho let jen a jen nejlepší příjemné, sympatické, usměvavé prodavačky. Copak si koupím? Beru jasmínku pololoupanou. A kaše. Country life. Slézový čaj, a himálajskou sůl s medvědím česnekem a levandulová mýdelka v krásné krabičce pro někoho... No, u pokladny se usmívejte. 1250 korun - baj oko. Hodně podražili. Moc. Všude. Ale mám radost. 

Tak a teď do Yves Rocheru. Pro své parfémy. Padesátiprocentní narozeninová sleva. Hurá! Děvčata mě vítají. Ještě mám slevu sedm set korun za body. A dva tisíce bodů připsáno na účet. A zas závratná suma. :-) Kolik?!!

- Ty vorle, vy jste zdražovali jak blázni.

- No, teď na všem o stovku.

Hezký úspěch mladého sportovce.

- Ušetřila jste tři a půl tisíce.

- Jo? Když jsem se vracívala ze školy, vždycky se mě manžel ptal, co bylo v blázinci. Občas jsem mu mile řekla:

- Peťuš, dnes jsem ušetřila tři tisíce!

- Jo?

- No, nekoupila jsem si takový hezký kabát. Ale koupila jsem si - divej, hezkou halenku. Jen za pět set. Jindy jsem ušetřila, že jsem dodržela rychlost na měřeném úseku. Koupila jsem si... :-) Jemu to bylo jedno. Přeje mi. Mohu si koupit, na co mám. 

Spokojenost. Au park s Yves Rocherem  blízko nádraží. V téhle minutě by mi odjížděl rychlík. Jenže píšou, že má momentálně patnáct minut zpoždění. V klidu jdu koupit lístek na vlak, který má už po odjezdu. U Českých drah je všechno možné. 

- Z kterého nástupiště?

Možná z toho tři čtvrtě nebo jaké číslo to mělo. To je taková móda. V Pze, v Brně, v Hradci - lidi stojí před návěstím, hypnotizují ho a čekají, až se tam nasypou lístečky s informací o čísle a koleji nástupiště. Sedám na mramorový podstavec nad schody. Popíjím protein drink mix. Raduji se ze dne, ze života, z úspěchů, z fotofoltaiky, z bláznů. Proč? Protože netuší, že nemají rozum. A jdou třeba do předem prohraného souboje. Blázni, no. Nebo bezohlední tupci? Třetí nástupiště. Davy se pohnuly. 

Ani jsem si dnes z vlaku nevšimla maminčina DD. Hlavní mlok by mě uzemnil, že to "NENÍ MAMINČIN DD! Mločí kůň. Nelida. Ve svém DD maminečka trávila své dny před úrazem a následnou smrtí. Nějak mě to asi už nezajímá. Kdykoli jsem jela okolo, vždycky jsem očima hledala její patro, něco... Myslela jsem na ni.

Z nádraží jdu suverénně k autu. Ani jsem nemusela přemýšlet, kde jsem ho nechala po tom svém dopoledním branném cvičení s během městem. :-) Jedu domů. Ke kočkám, k Petrouškovi až přijde, do zahrady, mrknout na skleník, okurky, rajčata. Vesmíre, díky! Děkuji za hojnost, za mír, za čestné, nezaprodané a kvalitní lidi, děkuji, že jsem ušetřena podrazáků, nečestných trosek, že mám okolo sebe slušné lidi, spanilé duše.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-18_Strejcinek_nikdy_nezapomene/

Děkuji za lásku, za zdraví, za děti, za krásňoučký dárek od Péťova strejčínka. Na Vánoce mi do krabice vložil listopadek převázaný zlatou pentličkou. Ve své pracovně mám na poličce pověšenou kytičku z předešlého dárku. Dnes mi vložil na pohled s pozdravy  na dárcích něžnou růžičku. Ve stejnou chvíli, kdy jsem balíček obdržela, volal. Synchronicita. Děkuji za takovéhle skvělé bytosti, před kterými si nemusím uplivnout. A stydět se za ně. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění - jj, stará moudrost.

Tak za tohle všechno velké dííííky, Vesmíre!

Děkuji za vše a přeji dobrou noc!