Přestaňte strašit lidi. Dělá vám to radost? Zavírat je do karantén?
Už zítra. Páteček. Dnes ale zatím čtvrteček. Venku slunce jo a ne. Před obědem se rozhodlo. Že tedy dnes ještě jo. Pročítám stránky Ministerstva zdravotnictví. Ti jim tam dávají sodu. Lidi nejsou hlupáci. Ačkoli - znám takové, kteří dodržují víc jak čtrnáctidenní karantény, alpinují do útrob KHS... Jsou to zkrátka magoři. Bavím se - nechávám s pravopisnými chybami:
Hanka Hrušková aha, tak teď už je mi jasné, proč máme na Domažlicku jen 3 pozitivní, nemáme odběrové místo :-)))
Roman Sušer Chtěl bych se prosím zeptat: musí mít rouška nějaké parametry? Pokud ne , můžu tedy mít na obličeji třeba síťku? Pokud ne,je to někde specifikováno? Neměla by mít rouška CE ? Pokud ano, co všichni co je šili doma?😂
Aleš Alík Izera Vážené Ministerstvo zdravotnictví nechcete se už to vaše testování vysrat? Nepleťte si občany ČR s králíky nebo krysami.
Ondra Poli Pollner Korona je tak nebezpečná, že si člověk musí udělat test, aby vůbec věděl, že ji má :D
Hanka Hrušková aha, tak teď už je mi jasné, proč máme na Domažlicku jen 3 pozitivní, nemáme odběrové místo :-)))
Lenka Vrbová Mohu se prosím zeptat???.... když koncem týdne přijedeme z Chorvatska, musíme do karantény???? Tam pracuji, děkuji.... vím,že tam musím
Libor Starý Lenka Vrbová Ne. Do blázince. Protože jestli nemusíte, je snad lepší se nevracet ;-)
Jiri Sali Zatím to nemám ale vsadím se,ze pokud se nechám testovat,tak to mít budu.🤔😉😁
To je prča. Jeden článek za druhým - o podvodu jménem kovid. Co lékařů našich i světových mluví proti tomuhle podvodu. Mám v mysli stále fotku dvou mumií ve štítech jak přepraly bezmocnou stařenku. NÉÉÉ! Fůůůj! Hnůj!
Prezentuji. Mám novou klientku. Dnes už dost. Mám mysl jinde. Peču kynuté buchty. Moje těsto - hnědé. Namleté zrní. Špaldová mouka.
Volá Petroušek.
- Kde se nacházíš?
- V kuchyni. Tvořím. Slíváky.
Uvědomuji si, že jsem možná včera naznačila ovocné knedlíky. Asi kontrola.
- Aha. Tak já přijdu a dám si k obědu buchty.
- Ty bys chtěl knedlíky, viď?
- Né. Vezmu si buchty.
Dnes za maminkou. Zadělávám ještě druhé těsto. Na knedlíky. Práce mi jde od ruky. Čučím ven - to mě popohání. Už bych chtěla do bazénu. Slunce se snaží.
Volám u vaření do DD. Koordinační. Příjemný hlas. Ženský.
- Teď, teď jsem vám chtěla volat.
- Mohu přijet? Svezete mi mamku?
- Ale potřebovali bychom od Vás podepsat, že budete nosit roušku. Já vím, že nejdete dovnitř.
- Cože? Roušku? To jako roušku? Já jsem venku. Co to je?
Co si ten ještěr dovolí, to je nehorázné. Ředitel Zeměkoule. Ne, to je málo! Firma: ŘEDITEL VESMÍRU! Všichni v klecích. Zamčeno. Dehumanizováno. Nikdo nesmí ven. Nikdo nesmí dovnitř. Nikdo nesmí mluvit. Roboti. Bioroboti!!! Debilizace!
- Peťuš? Zadělala jsem na knedlíky. Budou s blůmami, meruňkami, jahodami. Vysbírala jsem zahradu...
Hotovo. Upečeno. Napařeno. Šup s tím do termohrnce. Bazén. Už jsem otužilá. Hup, smočená. Taky v kafi se asi umí smočit každý. I když!! Večer vodička 32-33°C. Ale bez sluníčka - to je výzva! Petroušek.
- Jdu do bazénu, pak si dám knedlíky. Tady ti přišlo něco z Kauflandu.
- Poukázka za ty jekny od pultu. A já jedu za mamkou. Vlastně - mám hlídat peníze od nové paní.
Utíkám se mrknout do banky. Včera jsme - po kolikáté už! - nastavovali přístup bez jednorázového hesla. Kolik času jsem nosatým pořezaným dole věnovala ze svého. Ne. Nedostanu se tam. Jeden chytrý vedle druhého. Volám na jejich slavnou m Bank linku.
- Nebudu chodit přes černé okno.
- Přes jaké černé okno.
- Přes to, které mi "poradila" v červnu Slovenka.
- A jaký máte prohlížeč?
- Nechte si tahle zaklínadla. NEBUDU si instalovat žádný jiný!
- Aha, hm, ehe...
Posílám slečnu tam, kam bych neměla. Ale ani moje homeopatika mě neochránila.
- Já ukončím hovor!
- Jo, tuhle mantru znám. Protože nevíte, jak mi pomoci.
Ne. Já musím mít platbu do čtrnácti hodin. Jinak balíček zítra nebude na místě. Hodinu a sedm minut! Vystřídali se na mě tři mistři. Jeden větší... než druhý a než třetí...
- Pište si.
- No já to sepíšu až pak.
- Ne, vy to budete psát teď hned. Nemám na vás čas! Pište si!!!
Diktuji mu asi deset bodů reklamace.
- Svévolně jste mi v červnu zablokovali vstup na účet.
- To asi jste měla tři chybné...
- Nic takového se nekonalo. Normálka jste to udělali během platby i mé dceři. Piště dál. Nutíte mě k instalaci nových a nových prohlížečů. Tak to nebude! Včera jste mi blokli opět bezdůvodně platbu.
- To ne.
- To ano. Hoch mi hned po představení řekl, že to mám bloknuté. Odblokoval. Nevykládejte.
K těmto bodům si zapište žádost. Za ztrátu mnoha a mnoha a mnoha hodin, za dnešní zdržení platby a ztráty zisku mi pošlete takový finanční miniaturní bonbónek. Napište to tam těm nosáčům.
Co se děje se světem! Už začínají nefungovat banky? Je to predikováno!!! Pryč odsud. Sloužili bezplatně. Je třeba sbalit prachy a odejít. Zdrželi mě přes hodinu!!! Volám klientce - vypadám jak tlučhuba. Slíbila jsem, že zítra... Ne. Bankéř, doktor, soudce rozhoduje o životě!
Volám od závor do DD. Za pět minut jsem tam. Cítím smutek. Velký smutek. Ohromný smutek. Tomáš mi svezl maminku. Rozpažuji. Ženu se k mamince. Objímám!!! Uzlík. Smutná. Zvadlá, šedá, zdrchaná, nedomazlená. To není kritika péče. Zaprďálková! To je asocializace. Vykořenění. Sama. Maminka - sama. Objímám. Držím. Jedeme pryč odsud. Beru z kufru košík.
- Mami, drž. Jedeme.
- Mně upadla noha.
- Mami, nemáš nazutou botu. Mamko, dej tu nohu na stupátko!! Mami, zdvihni ji!
Jo, ono se to řekne... Buď v klidu. Naštvali tě židi. Pomoz!
Na chodníku jde pán s maminkou na vozíku.
- Nejste to vy, co jsem vás na jaře viděla u hřbitova?
- Asi jo.
- A podepsal jste cár?
- Jo.
- A proč nemáte roušku?
- Protože jsem venku a ze zákona mi nikdo nemá co nakazovat nosit roušku!
Klidné oznámení. Souzním. Tak to je. Reptiliáni byli vykvitýrováni z planety už před třemi lety. Zbytek - pod zámkem. Ale jeden tu svým hnusným šupinatým odporným ocasem švihá dál. A porušuje zákon - dovoluje si nechat podepsat něco, co jde proti zákonu a ZDRAVÉMU LIDSKÉMU ROZUMU!!! Ať si natáhne roušku sám. I doma. Aby nedonesl nic do práce.
Igor Bukovský - Výzva slovenskému Ministerstvu zdravotnictví: (Stejně ničemnému jako to Kenovo.)
Co stát udělal pro to, aby bylo méně obézních lidí, aby se snížila rizika vysokého krevního tlaku, cukrovky, cholesterolu... Zneužití medicíny a emocí lidí - jejich strachu z nemoci...
Bože, chci do klidných vod. Vůbec se mi tenhle poplach, hučení sirén, svištění neviditelných kulek kolem uší NELÍBÍ! Chci MÍR!!
Rozhlížím se, kde bychom složily křídla. Ve vesnici není žádná lavička. V DD jich mají v parku moc. Jenže virus přes pletivo nesmí za žádnou cenu proskočit. To by byla panika - sednout si do zahrady!
Sedáme do stínku. Půjčuji si židli. Ach, jsme spolu. Držím mamku za ruku. Dávám jí růže. Děkuje. Chválí je. Odkládám je do trávy. Zalévám kafíčko. Nabízím ještě teplou buchtu. Zdvihám růže. Okouzlena. Chválí je. Děkuje. Tahle to opakuji asi pětkrát.
- Mami, vzpomínáš, že jsme spolu mluvily přes skyp, přes počítač?
- Nevzpomínám.
Vyprávím o rekonstrukci domečku. Nabízím borůvky se šlehačkou. Ochutnala. Už nechce.
- Mamko, doběhnu támhle pro hruštičky. Chceš?
- Ne, seď u mě. Nikam nechoď.
- Vidíš, támhle pán chodí k pumpě. Slyšíš? Točí vodu.
Pán s dvěma plnými konvemi míří za dům. Hledí na dvě vetřelkyně.
- My jsme se sem vetřely. Oni by po mně chtěli v DD roušku, jedy, rukavice, měření teploty...
- Je to vůl.
- Souhlasím.
- Je to odporný člověk.
- No, nejste první, kdo mi to tu v Černožicích říká. Asi tu má špatnou pověst.
Pán očividně nemá rád ještěry...
- Dáš si maminko kafíčko? Už se trošku prochladilo.
- Ach, to je dobré.
- Mami, blůmy?
Její milované. Sázela je ona. Co mamka vybrala, všechny sorty - červené ryngle, modré blůmy, všechny sorty stromů - vynikající.
- Mamko, támhle za tím domem ses narodila. Sem jsi mě v patnácti přivezla. Strejda Karel - náměstek ve Frutě.
- To byl syn mojí tetky.
- To byl strejda a teta Jarošová moje prateta. Loni jsem našla jejího vnuka na FB. Divil se, co všechno o něm vím. Vystudoval FTVS. Oni se odstěhovali do Olomouce, ale on už zůstal v Pze...
Jedeme zpátky. Voláme Tomáše. Odváží maminku. Ani pusu jsem jí nedala. Do výtahu ještě volám:
- Tome, potřebuje čůrat!
Je zkušený. Ví.
Jedu zadem přes vesnice na Josefov. Baráček prázdný. Ale okna už nasazená. Okukuji z venku. Dobrá práce. Ráda jsem Frantovi svěřila úkol. Zaslouží si moje peníze. Mou energii. Zvládli dokonce bez opadání omítky... Už čtrnáct dnů tu měli bydlet lidé. Kdyby mě spolužák z gymplu netahal za nos... Tenhle náhradní to zvládl perfektně.
Sousedův dům zvoní. Bzučí. Zní. Hučí bzukotem včel. Porostlý psím vínem. Včely, včely, vosy? Natáčím zvuk... Večer, až večer za tmy fotím fialové šištice motýlího keře v naší zahradě...
Parkuji. Volám dobrodinci přes počítače. Už o května mi
slibuje dekl na ntb. Nakonec mi vytiskne víko nové... Anabáze... Už se mi nechce.
S Petrouškem užíváme večer.
- Pojď! Máš tu ještě metr sluníčka.
- Peťuš, to jsme se už otužili, viď? Už se hned smočíme... Peťuš, já jsem tak ráda s tebou!
Dobrou noc!