Při slunečném pondělku je tu krásně :-)

Ráno. Internet první myšlenka. Jakž takž jde. Volám ohledně netu.

- Jo, my si to tu zapíšeme.

- Jak zapíšete, vždyť jste si to zapisovali už včera.

Jsem nesmírně alergická na větu: My si to tu zapíšeme.

Ty vorle, vy si to tam hlavně vezměte k srdci. Všude - my si to tu zapíšeme. Otočí list a nic. Ryc pic - chci to dnes mít! Kolik si toho zapsali v DD... Romány. Nahlásím kadeřníka, zapíšou, a nic.

Volá mladý technik.

- Lukáši, s čím mě dnes potěšíte, překvapíte, pobavíte?

A je to tady:

- Vidím, že vám to jde.

- Lukáši, včera povídala na poruchách, že vidí, že nám to nejde.

Chvíli spolu špásujeme, už jsem vcelku odolná. Dráha jater zklidněna. Nikoho dnes nechci nakopat do zadku. Na velkém počítači jde aspoň FB.

- Ne, to není možné, musí vám tam jít všechno.

- Povídám vám, že mi jde jen FB, do blogu nenalezu a když se někam prolomím, tak se tam točí kolečko a zkouší mou trpělivost. Potřebovala jsem si zkouknout reportáž pána, který staví hnízda čápům. Ne, nejde to.

Opět kmitám mezi PC a ntb. Opět zkouším vypnout, zapnout, restartovat. Jsem jak cvičená myš. Plním zadané úkoly. Zvládám jednotlivá úskalí bludiště. Mysl zaneprázdněna jedinou myšlenkou:

Musím docílit, aby mi šla mezinárodní síť! DNES!

- Tak my vám zítra pošleme na měření...

- Lukáši, zítra ne. Špatně jste to řekl. Dnes jste chtěl říci. A copak nám budete ještě měřit? Nebudeme kutat, že ne?

- No k domu to běží. Závada je u vás.

Jako obvykle. Ale už jsme vyměnili kabel, routr, svič, co ještě?

- Tak ještě anténa.

Ty vorle, dělá si ze mě prču?

- Lukáši, ale to už bude na vaše náklady. My nejsme záložna, abyste si k nám chodili pravidelně pro peníze. Teď se tu otočil manžel. Zuřil a vzkazuje vám, že už nic platit nebudeme.

- Abyste rozuměla, ta anténa mohla být použitá. (Vůbec nevím, o čem hovoří, která anténa mohla být použitá; nekupujeme nic použitého.) Mohla se někde válet a tak není funkční.

Asi jsem blbá. Nerozumím. Nerozumím světu. NEROZUMÍM! Haló, světe, vrať se zase zpátky na nohy! Ty ses postavil na hlavu. Greténka a mladí demonstrují za nebo proti klimatizaci. Ale jen ve školním roce! A jen v době vyučování.

V mém prvním životě byli homouši zavíráni. Pak se legalizovali. V druhém mém životě zlegalizovali jejich sňatky. Pak jejich adopce. Stoupáme výše! Pak to bude zneužívání adoptovaných svěřenců, neb se o svá práva hlásí pedofilové. Chudáčci. Jsou v postavení jako gayové, že jo? Někde v Anglii? nebo někde v cizí zemi, pan učitel promítal ve škole film, že pedofilové jsou lidé, kteří mají rádi děti. Bože, božínku.

- SVĚTEÉÉ!! Halóóó!! Kam ses poděl ty, starý, dobrý, rozumný, logický, osočovaný!! Chci tě zpátky.

- Jak zpátky? Vždyť jsi zvonila! Bylas v Pze na Václaváku! Tak co chceš? Máš, co jsi chtěla!

Aha, takže chápu-li dobře, vnímám-li dobře, propaguje se tu sadismus; za chvíli bude vedle pedofilů uznán i sadista, ano? V sobotu jsem byla v divadle. Kdyby mě nevezli známí, utekla bych. Reálná ukázka saďourství na jevišti! Blééé! Pociťuji zhrubnutí ve společnosti. I já jsem jaksi zhrubla. Musela jsem si pro zjemnění ducha srovnat dráhu těch svých jater! (Moc o nich nechci mluvit, hrozí legalizace kanibalismu. Už o tom ve Švédsku hovořil profesor na vysoké škole. Uhlíková stopa! Ačkoli mě asi zachrání, že jsem stará a tuhá. Jen ještě nechci být úplně tuhá. Tfuj, kam jsem to sklouzla!)

https://aeronet.cz/news/svedsky-profesor-behavioralnich-studii-prolomil-tabu-navrhl-konzumovat-mrtvoly-lidi-s-cilem-dosazeni-zavazku-na-snizeni-emisi-a-zajisteni-potravy-v-dlouhodobe-udrzitelnem-rozvoji-civilizace/?fbclid=IwAR2JPi7xBh0GVbjuBNCx53zr09GPDXf-wlv3Bq4YM_RxE7j9QnGPiFJ2hBM

Jedu za maminkou. Beru to přes ševce. Vezu vypraný ručník. Paní podvedoucí v odpovědi na mou žádost o náhradu škody napsala:

- Není přehled o tom, co si paní Hrobská bere na vyprání.

Ta neseriozní hanebnice napsala, že jsem si vzala maminčinu vánoční halenku! Neurvalost! Drzost! Měla bych asi někomu nahlásit vrácení ručníku a opravené přezky, nebo mi to pak zas zapřou. Třeba si to zapíšou. Paradoxní je, že si beru na vyprání to, co mi vsunou do vánoční tašky ve skříni. Tedy - logicky, ví se, co si beru domů, aby se to nerozpustilo v prádelně... Mám u paní podvedoucí vroubek za to, že mě poranila na duši. Musím být ztrestána! Po zásluze! I bez zásluhy. Zlá, bezohledná, ale dobře hrát unylou, příjemnou, ochotnou, milou - tak to NEUMÍM! Od toho tu je lepší borkyně.

Stavuji se u ševce. Opravenou zničenou botu vozíme průměrně jednou až dvakrát měsíčně k ševci. Oprava průměrně okolo padesátikoruny. Oprava obuvi převýšila několikanásobně její cenu. To jsou paradoxy. Přitom by stačilo:

1. Botu vždy nazout, aby po ní mamka nedupala, nedrtila ji, neničila sponku i řemínek.

2. Používat řemínek. Na ponožku povolit přezku, na bosou nohu utáhnout.

U mě je to normální. Povoluji řemínky, pásečky, sponky dle aktuální situace a potřeby. Pásek v pase, řemínek u hodinek...

Proč se mi vybavuje nájemník v našem bytě, cikán Karel?

- Věřila byste, že jim musím vysvětlit, jak se drží štětka, jak se natírá??

- Karle, jo. Věřila.

Na terase pár staříčků na lehátku. Dohlíží pečovatel, kterého jsem moc nemusela; nakonec je skvělý. Směruje mě dolů do zahrady. Je tam paní farářka. Chvilenku s ním hovořím. Usmíření. Srdečný hovor. Má hezkou opálenou tvář. Nádherné oči. Jaroměří se nese, že odchází. Nedobrovolně...

- Chlapi tu jsou potřeba!!! Aby se ženy pečovatelky tolik nenadřely.

Ze zahrady volá pečovatelka Libuška.

- Irenko, maminku máš tady!

Posunčím, volám, že vím. Děkuji. Sbíhám do zahrady.

Paní pečovatelka mi maminku veze v ústrety. Farářka s hrstkou lidí zpívá lidové písničky. Sedám na lavičku s maminkou vedle paní s bílou kočičkou Týnkou. Povídáme si. Zpěv nám dělá příjemnou kulisu. Maminka si Týnku hladí. Hraju si s Týnkou. Stará kočka jako kotě. Stará babka jako dítě. Obě jsme hravé.

- Týnko, to si s to dnes užila. Syn dostal příkaz:

- Až umřu, dej Týnku uspat. Stala by se z ní žebračka. Měla by žízeň a hlad. Češu ji. Kupuji ji Whiskas a Felixe, tabletky na zuby... Týnka se přes den se mnou muzlá. Až odejdu, byla by jak ta vychrtlá bílá kočička, co tu obejdovala.

Už jsem ji dlouho neviděla. Asi odešla na věčnost. Byl to takový chudáček.

- Taky jsem ji, chudáčka, dlouho neviděla. Že si nechytila myšku. My je odkážeme na nás a ony pak žerou jen kapsičky a granulky. Kazí si zuby.

- Kočky prý nemají rády mléko. Ale Týnka - já jí kupuji takovou lahvičku se smetánkou.

- Naše Micicinda taky mlsá 12% smetanu. Ale doopravdické mléko z kravína jí nejede. A to je mnohem silnější než ta smetana v kelímku.

Pečovatelka mi donesla skleničku. Libuška odemkla dveře do výtvarna. Využívám a probíhám dílnou pro lžičku do jídelny. Zalévám mamince caro.

- Z čehopak to je?

- Ječmen, slad z ječmene, čekanka...

- Aha, to může být dobré. A to bílé?

- To je sojové mlíčko. A třtinový cukr.

Nabízím mamince švestky, hroznové víno, jablko. Jablíčko nabízím Jarušce. Ona umí vždy nenápadně přistát do naší blízkosti. Nemotorná. Ale sociální IQ funguje.

- Oni všichni odešli.

- Mamko, nejsme stádní. To nevadí. Chceš jít už nahoru?

Přitaká. Vyvážím ji na terasu. Ještě chvíli. Dnes jsem nic neudělala. Celé odpoledne sloužím. Pak mi nějaká máňa naznačí, že nejsem hodná.

No, internet se snižuje, snižuje, vidím, že nejde, nejde. A to mě fakt štve. Ráno další souboj - Vidím, že vám to jde.

Sakra NEJDE!

Dobrou noc!