Příliš mnoho impulsů v jednom dni...
Na devátou vylézt. Jak se mi nechce! Přijde milá klientka. Po dovolené. Uvidíme, jestli jedla rybky, nebo mlsala.
Mlsala. Ukazuje mi na obrázku specialitu - kremšnitu. No jo, no, mírné zhoršení. Měla s sebou zdravé jídlo. Dosycovala jen jednou denně. Málo. Aspoň nepřibrala.
U práce pročítám, co pro nás připravují naši vyhulení, pardon, zvolení piráti. Suma sumárum - plní cíl NWO. Rozvrat, chaos, likvidaci civilizace. Uznat nesloženou maturitu - hm, už takhle se povedlo snížit IQ na necelých osmdesát. Nesložená maturita považovaná za vykonanou! Lumeni s novodobou maturitou sedí na úřadech; předvádějí svou blbost. Novodobí piráti - nomen omen. Chtějí vyvlastnit byty. To je nápad! V Holandsku se vrátil nějaký boháč z dovolené. Našel ve svém domě haldu návštěvníků. Zavolali na něj policii. Doporučila mu, aby se vzdálil ze svého domu. Budou jednat, jestli je obsazení jeho domu právní nebo protiprávní. Mají na to šest neděl. :-) Chtějí dokonat prznění českého jazyka. Naše přechylování u jmen. Svatá ty prostoto. Ve Švédsku už je tolik cizích u policie, že soud nerozluští protokoly! Co dál! Překrucování dějin. Praha se osvobodila sama. Hřibe, hřibe... Generálové a maršálové plní rozkazy politiků. Maršál Koněv dostal úkol. Osvobodil Osvětim. V r. 1956 studentíci věšeli hlavou dolů své odpůrce, podpalovali pod nimi ohně; věšeli na kandelábrech lidi. Maršál přijel, vykonal rozkaz. Ne, zavírám, nečtu dál.
- Tady máš poštu.
Áále, píše nám dredovatý drzoun z projekční kanceláře. Vypadá jak pirát Bartoš. Odporně. Podepište, vraťte. Pro ČEZ projektoval elektropřípojku budoucích sousedů. Volám. Tak on si nedá pokoj.
- Dobrý den, je tam pan Vertek? Není? Tak to nevadí. Nechám vzkaz. Jednak by si měl vycvičit pracovníky, aby nejednali s rukama v kapsách. A jasně jsem mu řekla, že nic nepodepíšu, dokud neuvidím projekt domu. Tak si pro to hezky přijeďte.
Ve chvilce volá pan Vertek. Ty vorle, podle drzého hlasu to je on. Majitel. Ireno, tys nechala vzkázek přímo pro něj! Aby se sám vycvičil. To jsem dobrá. :-) Zas má nějaká moudra.
- Podívejte, zákony se tady už moc nedodržují, ale přesto, dovolím si trvat na svém právu. Ne, nepodepíšu, máte vzkaz v kanceláři. Na shledanou!
Telefon. Soused. Lukáš.
- Lukáši, jasně jsme se na něčem dohodli. Zatím se k nám nasunujete Overtonovým oknem, tedy salámovou metodou. My bychom dobydleli v paneláku, jen kvůli hospodě jsme postavili dům. Majitel se dušoval, že tam bude cukrárna. Výdej okýnkem. Nakonec tam byly na jednom místě hospody tři. Nepodepíšu vám přípojku u našeho pozemku. Nemohu vědět, jestli si tu nezřídíte ruské kolo... Jestli si tu nezřídíte nějaký podnik. Jestli tu nebudete pořádat ohňoděsy...
Vedeme hezký, přátelský rozhovor. Slyším na to, že přípojka musí být přístupná z ulice. Vysvětluje mi, že by musel tahat kabely daleko... Pokud by projektant nestihl ČEZu včas poslat projekt, bude soused znovu platit. A hodně. A čekat. Nyní je uskutečnění na jaře 21. Mohla bych nyní stavbu zastavit. Být neoblomná. Ten dům tam nechci. Jsem tlačena někam, kde se mi to nelíbí. Dušuje se, že opravdu ví, o čem mluvím. Taky má zkušenost s dupotem nad hlavou, s puštěným vysavačem po dvaadvacáté hodině. S dýmem z komína z domečku opraváře kol. Petice, policie, osobní návštěvy u ekologického blba nepomáhají. Je na mě tlačeno... Podřezávám si pod sebou větev. Sousední zahrada bude zahmotněna, bude nám stínit...
- Peťuš, jedu za mamkou. Musím se vrátit asi do sedmnácti.
Petroušek zkouší sekačku Hecht.
- Peťuš, musíme vysbírat jablka, shniláky, švestky. To bys rozšmelcoval.
Pomáhám mu. Každá vosa u nás má svou nakousanou švestku. Jsme lidumilové.
- Už jeď, ať tu nejsem sám. Ten telefon takhle ztratíš.
Jedu. Batůžek mám narvaný borůvkami, švestkami, buchtou, hrnečkem, rajčaty, vínem... Ten telefon pro jistotu zasouvám hloub, aby Petroušek neměl pravdu. Zastavuji se u Labe pod starými stromy. Nikde nikdo. Prohlížím jejich kůru, dotýkám se rukama. Řeka hází stříbro ve větru. Nádherné. Lidi hákují pod zářivkami v úkolech. Jsem svobodná, volná, v přírodě.
DD. Parkuji. Lidé na terase. Tichoučko. Nasávají sluníčko. Užívají si. Mamka mě radostně vítá.
- Mami, jdu pro horkou vodu. Uvařím ti caro.
- Ahoj Irenko!
Pečovatelka Irenka mě zdraví.
- To jsem ráda, že jste lidi vystrčili sluníčku pod ruce.
Nesu si židli. Nabízím borůvky. Kupodivu - dnes maminka neremcá. Až za chvíli. Žárlí, když s někým hovořím. Když jdu někomu podat jídlo, posloužit.
- Tak přijelas za mnou, nebo co?
- Mami, přijela jsem za tebou, ale podívej, sedí tu paní z Jaroměře a tady pán z Jaroměře. Znáš?
Připomínám si jméno pána na vozíku. Ptám se, jestli pracoval v ERAMu.
- Ještě pracuji!
- Ano? Dnes jste byl taky v práci?
- Přitaká.
Nabízím mamince švestky. Fík. Buchtu. Sojový kmen. Mimo fíku chce všechno. Pomaloučku začínají lehátka odvážet. Škoda. Teprve půl třetí. Zůstaly tu dva vozíky. Paní z Jaroměře a paní ředitelka. Mluví děsně potichoučku. Volá mě k sobě. Dávám jí soustečka chlebíka. Mají ke svačince chleba ve vajíčku s čalamádkou. Vypadá to dobře. Určitě lepší než perník, perník, a pro změnu perník. A lidem to vcelku chutná.
- Pojď támhle na lavici do stínu.
Přesouváme se do stínku. Odbíhám k paní ředitelce. Takový maličkatý skříteček. Podávám jí kousíčky chleba. Oslovuje mě "soudružko ředitelko". Bojí se, abych jí neublížila.
- Nejsem soudružka. Jsem dcera. Ničeho se nebojte. Zas k vám přiběhnu.
Nabízím jí hroznové víno. Švestku. Mohla jsem vzít košík. Rozdat lidem.
- Mami, prý tu včera byla Iva s novým pejsíčkem.
- Nebyla.
- Byla.
Mám ráda tuhle hru s nevědomostí. Přichází Irenka. Krmila někoho. Děkuje mi. Rádo se stalo.
Telefon. Můj kulišák na opravu wifi. Včera nám zas nešel chvíli internet. Nahlásila jsem na poruchy.
- My se vám ozveme.
Po hodině síť naskočila. Ale ozvali se až dnes.
- Už je to v pořádku. Ale chtěla jsem se zeptat na nějakou kompenzaci. Na můj vkus je těch výpadků v poslední době nějak moc.
- Ale to jste měla kabelem.
- Jo, takže vy jste nám vyměnili router. Zaplatili jsme váš výjezd. Zaplatili jsme kabel. Pak jste nám dali něco nového na půdu.
- No, ale ten PC, to bylo kabelem.
- Víte co? Jsem u maminky. Rušíte mě. Voláte s jednodenním zpožděním. Na shledanou.
Jak ho nazvat? Raději nijak. Nesmíme soudit. Ani šmejdy.
- Já bych chtěla domů.
Joj, zamluvit. Kam domů asi myslí?
- Mami, tak já se sbalím, a taky pojedu.
Ještě ji vysadím. A jedeme. Až na chodbě se ptám, jestli k lidem. Jasně, k lidem. Vezu i paní z Jaře a hlásím Irence, aby vzala paní ředitelku. Zůstala by na terase jediná. Hromadně vezeme všechny do temnice, teda do jídelny. Dík za stařečky za chvíli na posledním sluníčku...
Jedu domů. Zas zítra. Stezka. Včera se tu zabil člověk. Jsem četla. Vybočil, spadl do Labe. Resuscitovali ho. Marně. Kde se to asi stalo? Měl přilbu? Jel neopatrně? Měl zdravotní problém?
Doma. Měla bych se spojit s klientkou. Čekám. Napadá mě, včera jsem si mohla zpívat Čekám na signál...
Telefon.
- Irenko, já se k tobě nemohu dostat. Tady jsou překopané koleje.
Naviguji ji. Je z daleka. Petroušek je tu.
- Já dojedu pro nákup SCUKu a pak pojedu na ping pong.
- Peťuš, dnes budu mít tři kuřata, ale nevím, kam je vecpu.
Radí mi, komu zavolat. Nereaguji. Přemýšlím, že bych si jedno nechala odvézt daleko ke klientce, která se blíží k našemu domu.
- Zavolej sousedce.
Reaguji. To je dobrý nápad. A hned volám. A sousedka je ochotná. Mohu si dvě kuřátka donést. Večer.
Paní klientka - ó, máme se rády - je s kuřaty tu. Spíš pštrosíky. Nádherná. Velká. Óbr kuřata. Růžovoučká. Překrásná.
- Jsou eko. Krmili je jen zrním. A bramborami, rýží z hospody.
Dělám si legraci:
- No, tak eko nejsou, viď? Dnes se spadem z chemtrails...
Volá klientka s objednávkou. Ještě jede za právníčkou. Objednáme večer.
- Co zub?
- Dobré.
- Co guarana?
- Pomohla.
- Dáš si nový?
- Nechci mít v těle nic cizího.
- Má pravdu.
- Co mladí? Už jsou z Anglie navždycky?
- Jsou. Ještě tam syn jel předat byt. Musí vytrhat linoleum, nechat jen beton; nabílit zdi.
- Vždyť je to plýtvání přírodou...
Líčím, jak se nám vedle na pozemek cpou mladí...
- Dej si slib, že dům nepřevýší sedm metrů, podepsat u notáře.
Analyzuji výsledky. Loučíme se. Nad hlavou vzoreček z letadel. Jdu zavolat:
- Lukáši, vzhledem k mým životním zkušenostem, podrazům, neplnění gentlemanských dohod, od vás něco chci.
- Poslouchám.
Vyslovuji přání. V sobotu odlétají do Ameriky. Nestihneme jít k notáři. Něco sepíše. Doporučila bych kvalitně. Uvidím v budoucnu, jestli jsem naletěla jako naivní jelimanka.
Jdu porcovat kuřecí krasavce. Kamarádi ještě ráno běhali... Mám výčitky. Popisuji pytlíky, ukládám vše do tašky. Zvoním sousedce, ať jde dolů. Je ochotná. No - sousedka, přeci! :-)
Ve dvacet jsem zapomněla na poradu worldteamů. Rychle se připojit. Ještě že mi sponzor hodil avizo. Objednávku zítra.
Jdu.
Dobrou noc!