Příprava na Vánoce v Kuksu
Ráno. Druhý den zapnutý program patogeny na naší TMP podložce. První změny... Pomalounku se čistí i podvědomí. Neznámá komnata. Asi půl roku minimálně se probouzím z šedi, divného světa. Kam oni mě v noci vodili? Včera jsem těsně po probuzení pozorovala čtverečkovaný vzor ubrusu. Probudila jsem se z hezkého kostkovaného vzoru. Dnes jsem otevřelo oko ze slunečné krajiny. Prostěradla umějí nejen rozechvívat krev, léčit. Dnes jsem se byla na zlaté niti nabíjet v krásné krajině. No. Tak to je.
Čas letí jak splašená kobyla. Zas bude půlnoc. Bože, to byl tak krásný den. Tak nádherný. Vlídný. Ano, dnes se mi zdál svět víc než vlídný.
Než se ráno rozjede můj kočár do dne, hm, to je doba. Mezitím Linda odbíhá do zahrady hrabat listí. Okolo jedenácté jedeme. Kam? Do kouzelného magického milovaného Šporkova Kuksíku. Dnes vstupujeme do údolí z levého břehu okolo hostince U Slunce. Nedávno, ano, nedávno - v srpnu jsem sem několikrát zajela na festival Theatrum Kuks. U Slunce jsme s Lindou viděly premiéru překrásného originálního představení ještě originálnějšího divadelního uskupení Geisslers Hofcomoedianten - 27. To je název. 27. O popravě sedmadvaceti českých pánů, o divadle sehraném cizáckými parazity na našich vzdělancích, humanistech, mistrech... No jo, historie se opakuje, jen ve velkém. Na celém národě. Bude líp!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-13_Do_Kuksu_na_vanocni_trhy/
Vždycky se těším na kulisu monumentálního kostela Nejsvětější Trojice a obou hospitálních křídel. Někdo mi vyprávěl, jak sem někdy v šedesátých letech přijel za svou babičkou. Listopadová mlha. Stmívalo se. Domov důchodců. Po nádvoří se plížily bez cíle postavy chovanců v dekách. Prý děsivý pohled. Hygienické podmínky neodpovídaly době. DD zavřeli. Zaplať bůh. Mankote, nedovedu si představit nikoho blízkého... Náš DD byl barevný, plný hodných pečovatelek. Než nám to parazitický systém začal nenápadně systematicky nabourávat, ničit. Od zápisů do sešitů se přešlo k čumění do počítačů... Formální práce... Ne, to bych se rozepsala jiným směrem. Kuks. Místo zklidnění. Tam nahoře blízko šporkovské hrobky člověk při pohledu na protější břeh s vinicí rozjímá, pocítí pokoru. Pomíjivost času. Na zdejším hřbitově odpočívají špitální chovanci. Kulisa dvanácti nádherných Braunových alegorií Neřestí a Ctností...
Hned na kraji stánky, stánky, stánky. Zaslechla jsem vánoční koledu. U vstupu bezva paní. BEZVA!!! Báječná. Vstup 50 Kč, starci 30,-Kč. Jsem tak ráda stará. Teda - pokud na nás nepáchají genocidu. Děti, ženy a staří byli odjakživa hájeni. Muži připraveni do zbraně. Právo pracovalo pro lid. Časy se mění. Muži zženštili. Někteří konkrétní zblbli. Sestupujeme po schodišti. Po obou stranách žleby. Při vinobraní jimi teče víno. Dnes nahoře z lastur soch Tritonů vytéká přebytečná voda z kukského pramene. O vinobraní nebylo na schodech k hnutí. Svou skleničku jsem odnesla skvělému průvodci. Tehdy jsem jela na rozloučení s Aničkou, stařičkou paní, která opustila svět rok před tím. Aničko, budiž Ti země lehká. Tak mi to tak běží hlavou. Rok. Dva. Budou tři?! No, pokud budou přisluhovači na obou stranách - otroci i jejich hlídači, budou tři, čtyři... Dnes - SVOBODA. VOLNOST. PŘÁTELSTVÍ! A taky srdečnost. Lidí mraky. Všichni ohleduplní. Někdo do vás šťouchne, hned se omluví. Je vidět obličeje. Tváře. Ústa. Nejen oči. Jsem z toho celá zjihlá. Co se divím? Vždyť je to normál. Navazuji řeči, hovory. Lidi jsou báječní. Sdílní. Trhovci jakbysmet. Fotím jejich zboží, stánky, někteří mi s klidem dovolují vyfotit si je. Třeba manželé, kteří míchají svou purpuru. Vyprávíme si o ni. Tvoří i františky.
- Víte, ty já nerada. Z dětství. Tak to vonělo v kostele.
- Mnoho lidí je nemá rádo. My je vyrábíme z lipového dřeva. Máme jemné a exkluzivní...
Kupuji dva balíčky různých frantíků.
Na svém místě na rohu u mostu rozložen stánek s renesančním sklem. Tady se stavíme, až půjdeme domů. Linda si doplní lampou na black out své renesanční zelené sklo.
I já si kupuji malou petrolejku. Mám jich mraky. Aspoň po mně něco zbude. Vlastně - aspoň posvítíme v celém domě.
Přehlídka lidského umu, tvořivosti, fantazie. Výšivky, košíkařství, kovářské výtvory, mýdlárny se svými voňavými ručně vařenými produkty, vykuřovadla, keramika, textil, sklo, stánky s dobrotami, medovinou, vínem...
Čichám, čichám - paní, u níž jsem si v létě cestou ze Špindlu koupila dýmník. Doplňuji kužílky z Indie. Voní tu dřívko palo sante. Tuhle vůni zrovna nemusím, ale taky si ji doma pálím. Celoročně vykuřuji dům od zlých entit - intuitivně. Nožem namačkám pár jalovcových kuliček, rozlámu bobkový list - omamně voní, vyběhnu utrhnout pár bodlin jalovce nebo zelené vršky smrku, sdrhnu klas levandule... U nás mají šanci bydlet jen hodní domácí skřítci. Mají náš dům k dispozici. Kdybychom se sem nastěhovali do starého domu, bylo by to naopak. Skřítci by nám tu dovolili bydlet. Ve vzájemné symbióze.
Ztrácím pojem o čase. Jsem nadšená prostředím, krásou a lidmi. Je tu cítit čirá radost. Škarohlídové zůstali doma. Remcají, nacházejí si důvody, proč sem ne. Proč neposílit morfogenetické pole lidstva tvořením hezkých myšlenek a představ! Péťa volá. Je v práci. Slibuji, že bude mít oběd. Jenže on má pojem o čase. Na rozdíl ode mě. Pro mě čas neexistuje.
- Musím být ve tři na stadioně.
To ani nevím. Asi mi to řekl, ale ne dost důrazně. Mám dojem, že stihnu oběd, on stihne stadion, všichni stihneme to své. Ale ne, ono to nefunguje. Neumím teleportaci. Já se vznáším. Volá nájemník. Jestli by mohl v našem bytě bydlet dál. Mohl. Ale dnes máme jít na prohlídku s paní, která počítá s nastěhováním...
- Mami, paní zavolej.
Mám dost času.
- Mami, dalas´ té paní vědět!?
14.15 hod. právě končí v práci. Volám. Nebere. Píšu SMS. Děkuje za info.
- Tak třeba za rok...
- Dáme si vědět. :-)
Jedeme domů. Přes stavbu dálnice, nebo obchvatu? Kdy tudy pojedeme do hor?? Prý sjezd v našem městě. Bude ucpané stále a dál? Nevykoupené pozemky? Hm. Stavíme, stavíme. Končíme v poli.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-13_Mouras,_Zrzous,_Kitty_a_Hvezdarka_Lucinka_v_Holandu
Mourek. Věrný kocourek čeká přede dveřmi. Kde je Zrzina? Co dělá v koupelně? Vyhřívá si kožich. Péťa tu byl. Aha. Cedulka. Zaběhl si na oběd. Už je na stadiónu. Mám nejskvělejšího chlapa světa. Nevykopal mě. :-) Ani nenakopal. Velkorysý. U něj vím jeho identifikační číslo. Víte které, že? Ano. Číslo jedna.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-13_Nacvik_na_advent/
Sedáme k pozdnímu obědu ze včera. V rendlíku ohříváme brambory s kousky krůtích prsou a soju, kroupy, čočku. Volá pan od krůt. Už je z karantény.
- Vy jste byl nemocen?
- Děti.
- Jak děti? Vždyť máte malé!
- No, chytly to ve škole od očkované učitelky.
- A měly to?
- Ztratily chuť, čich.
Ha. Tak zítra.
Jaruško, prosím Tě, až mě budeš číst, mohu se zítra přivalit s balíčky? :-) Děkuji předem. :-)
Péťa přijuchal. Na svém ntb ladí sport. Jdu mu pomasírovat dáseň bylinkami. Nějaká žena nádherně zpívá naši státní (státní?!) hymnu.
- Máme krásnou hymnu, viď?
Čekám, jestli zazpívá dobře poslední země česká - bez obloučku.
- To zpívá Finka.
Nevěřím vlastním uším. Nádherně odzpíváno a hlavně hezky česky a poslední země česká správně bez obloučku. Češi neumějí hymnu. Na konci dvakrát zopakují chybně oblouček.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-13_Nacvik_na_advent/
Končíme, končíme. Dýmí mi tu kužílek bílé šalvěje. Omamné. Kouzelné.
Ještě poznámka. Přemýšlejte!
Dle p. Hlásenského:
Zákon o bezpečnosti č. 110/1998, čl. 8 - přesně stanoveno, kdy je možné přijímat zákony ve zkráceném řízení:
V případě 1) vyhlášení ohrožení země
2) vyhlášení válečného stavu
Všechny zákony byly přijaty ve zkráceném řízení a jsou neplatné, protože byl vyhlášen nouzový stav - = protiprávní. (Ani pandemický zákon neplatí!!)
Prodlužování nouzového stavu (to je ústavní zákon) - k němu je potřeba 3/5 poslanců. Nikdy jich tolik nebylo. Zákony byly přijímány v rozporu se zákonem. Je to zneužití pravomocí.
Pokud se cítíte nesvobodnými občany, pak jste asi pasivní. Je nutno začít od
sebe.
Dobrou noc!