Příprava na zítra :-)
Ješiši. Kde jsem? Kolik je? Uu, bude půlnoc. Já jsem schrupla. Bohatý den jsem dnes tvořila. Ale tolik hodin už je!
Ráno slyším nějaké škrumchání. Nahlížím, jestli na parapetu nezobe nějaká sýkorka. Ne. Beru telefon a dívám se přes něj. Nic. Jdu ven. Určitě zas na fasádě škrabká nějaké veveruša. Ne. Lovkyně Žofie. Podhrabává kačírek pod domem. Vyhlíží myšku.
- Pojď domů!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-20-ranko-lovcu
Mixuji si koktejl. Pozoruji nálety sýkorek na krmítka. V zahradě zobou stehlíčci. Ty se přicucnou na krmný válec jak piráti na erární cecík. To sýkorka přiletí. Zobne. Odletí na smrk vychutnat si semínko. A hned zpátky. Žofie se hřála na dlažbě. Ptačí telegraf na sklo ji prudil. Vyskočila na barovou židličku. Poštěkávala. Zlobila se. Taková pěkná teplá svačinka, a ona je za studeným sklem.
Poledne. Volá Petroušek.
- Peťuš, Žofka podhrabávala dům. Přihrnula jsem kamínky. Asi tam jsou myši.
- Ráno měla živou v hubě.
- Tak byla úspěšná.
- Ale nesla ji přes cestu. Tu nechytila u domu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-20-v-hrncirne
Jedu do hrnčířské dílny SŠŘ v našem městě. Perfektní škola. Kováři, truhláři, hrnčíři.
V uších poslouchám Vítka z Rádia Tapin na Svobodném vysílači. O dejavu.
Vstupuji do hrnčírské dílny. Hledám Natku. Hned volá:
- Tady, tady! Dobrý den!
Domlouvám si s ní dva ptáčky s menší dírkou, aby mi je vítr neshazoval z trámu. V trámech máme jen malé nenápadné hřebíčky. Natka má před sebou na papíře své návrhy na domečky. Asi zadání od MOV.
- Divíte se, že jsem přišla?
- No, tak v úterý jsem si říkala, že byste mohla přijít. Ve středu. Ale dnes už…
- Tak bych přišla zítra, kdybyste tu nebyli.
- Zítra jdu k lékaři. To tu nebudu.
- Tak to je vynikající, že jsme se našly. Natko, já vám dám telefon.
- Dejte ho raději paní mistrové.
Ze skleněné kukaně se ozývá:
- Ne, já žádný telefon nechci! Řekla jsem jasně, že nemáme čas na zakázky.
- Dobrý den! Ale já jsem si na trhu koupila dva ptáčky. A Natka mi navrhla, abych jí přišla dát zakázku. Tak jsem tady. Ale jak hned se straší:
- To jsem zvědavá, jak to zvládneš k práci.
- Zvládnu. Já to stihnu.
- Hlavně – já nespěchám. Když to bude v lednu, nic se neděje. Mám od dva z trhu, a ještě od jedné paní. Tak než mi je vichr shodí… Mohu si vyfotit pár obrázků?
Dostávám svolení. Fotím. Opouštím dílnu.
Běžím přes cestu do BARVY LAKY. Na FB se mi stále ukazuje reklama na bio čistidla Feel eco. Před céčkem si Soroš koupil dopravní společnosti. Nějakým zázrakem věděl dopředu, že přichází éra zákazů nakupování v obchodech. Nákupy se přenesly na internet. Bráním se internetovým nákupům právě kvůli připočítávání dopravného. A nebo si kup za dva tisíce, my tu dopravu za tebe milostivě zaplatíme, když jsi takový škrob, a musíš si koupit za ty dva tisíce, abys ušetřil. Na hlavu.
- Prosím, máte tu čistidla feel eco?
Vysvětluji. Posílá mě dozadu na konce regálu vlevo. Hledám. Taky nemají. Ale vpředu něco bio... Slyším od
pokladny.
- Vy půjdete na konec k fronty.
Přicházím k pultu.
- Vy tady šikanujete zákazníky!
- Ne, kdybychom je šikanovali, neposílali bychom je dozadu.
Smějeme se; špásujeme. Hle, mají tu vánoční svíčky. Balíček za 53 korun! No jo, všechno řízeno uměle. To pak dům dvou a půl milionu najednou vyjde na deset.
Ještě se stavím v Penny. A pak nezapomenout stavit se pro balíček. Před týdnem mi napsala slečna, u níž jsem si na Nábřeží řemeslníků asi před dvěma lety koupila dva krémíky. Hledala jsem její zboží očima mezi stánky. Protože už první flakon, poměrně dost velký, se mi velice zamlouval. Do očí se mi vepsala Vesna a obrázek. Našla, koupila jsem si další dva. Růži a orchidej. Prý si ji mohu vyhledat na FB. Měla mě v přátelích. Tak se mi přihlásila před týdnem do zprávy. Jestli bych nechtěla… Že teprve usiluje o certifikaci. OK.
- Proč měníte název? Máte klenot. Zavedená značka!
Zaplatila jsem si Balikovnu; mám do konce měsíce balíček za padesát. Parkuji v uzoučké uličce. Přede mnou, spíš za mnou opatrně zaparkovala paní. Usmíváme se na sebe. Zaparkovat tu je umění. Jdu dovnitř. Starší Vietnamka něco strašidelně hovoří. Ta mladá hledá někomu balíček. Staré dávám svůj mobil, aby si opsala, co potřebuje. Zapisuje naše znaky do sešitu. Je vidět, že nepíše písmena, ale opicuje znaky jako obrázky. Už je tu mladá. Ptá se na číslo.
- Už ho máte.
- Ja počebuji…
Podávám jí svůj telefon.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-20-bajlamo
- Bajlamo!
Zpívám:
- Bajlámo! Oho! Bajlámo, ohohoho!
Mladá paní, co za mnou zaparkovala, se řehtá, jak Vietnamka čučí. I Vietnamka se dala do smíchu.
- Co je bajlamo?
- Šedumdešát pět.
Ptám se mladé paní:
- Jak se řekne vietnamsky sedmdeást pět?
- Bajlámo.
- Výborně!
NR0166607567Y
Doma sedím u poznámek o postavách z rodokmenu. Chci je odeslat své nové sestřenici. Čtu v doručené poště: Od ledna se změní Vaše cena plynu. Aha. Byt v paneláku. Chci si vlézt do jejích aplikace. Ne. Heslo nefunguje. Ale funguje. Mám ho zapsané. Ne, nefunguje. Nejsi robot? To mě tak naštvalo. Jak si s námi korporace pohrávají. Pošlou ceník. A když chcete nakouknout na zálohy a změnit je, tak nic. Navíc v paneláku platí zálohu na plyn 400. A oni mi píšou navýšení na 144 Kč.
Kvůli rostoucím provozním nákladům navyšujeme stálý měsíční plat, a to na 144 Kč s DPH. Dobrou zprávou je, že Vám zároveň snížíme cenu za dodanou megawatthodinu o 10 %. U zákazníků s nízkou spotřebou, jako jste Vy, se však navýšení stálého platu projeví výrazněji, a celkově tak budete platit více než dosud.
Nerozumím. A protože ztrácím čas v té jejich exkluzivní aplikaci, píšu drsný dopis. Je mi to platné jak mrtvému zimník. Ti si se svými zákazníky vytírají všechno možné.
Hele, píše mi Sněženka ze SkiResortu. Zas prodávají skipasy za zvýhodněnou cenu. Můžeš je projet kdykoli v sezoně. Loni jsem poslední dva kupovala na Štědrý večer do půlnoci. Letos mají datum o týden kratší.
Promazávám poštu. Tak schválně. Najdu v čísle balíku šedumdešát pět?
NR0166607567Y
Sice předposlední, ale je tam.
Poznámky dopsány. Odeslány. Na zítra peču bagety. Jen z žitného kvásku. Nedá mi to. Přidávám aspoň půlku kvasnic. Vyrábím pomazánku. Chlebíčky vyšly náramně. Zdobím ořechem. Plátkem jablíčka. Kouskem jahody. Kolečky pórku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-20-mourek-mi-pomahal
- Peťuš, divej. Povedly se mi. Dám ti zítra do krabičky. A tohle si odnesu do chaloupky, abych to měla připraveno. Ivě se nechce. Vymýšlela si, že by ji Šupice nedala oběd do obědáře a že neví, kde bydlím. Poslala jsem ji s obědářem za Šupicí. Vymlouvala se. Milena má rehabilitaci. A není jí dobře. Tak přijede z Pic jen Milan a Dana.
- A užijete si to.
- Probereme lidi v rodu. Ukážu jim My heritage. Prý je to má truhla, můj poklad. Rodokmen. Za peníze sbírají od lidí DNA… Ale strom mi pěkně narostl. Mám už své haluze. Pět generací.
Jdu péct profiterolky. Maličkaté větrníčky. Dnes jsem je viděla v Penny v mrazáku. Inspirovaly mě. Nenaplním je zmrzlinou, ale čokoládovou pěnou.
Jde mi to hezky od ruky. Až do čtvrt na deset, kdy zas na dvě minuty vypli proud.
- Péťo, je to jako na počítači. Dnes jsem ti říkala, že od dvacátého října dali pokoj.
- No jo. To je pravda. Zakřiklas´ to.
- Jako by někdo slyšel, co říká avatar na obrazovce.
A znovu. Na dvě minuty. Potřetí už jsem nahodila fotovoltaiku.
- Peťuš, mám hotovo. Vypsány poznámky. Oskenované fotky. Chlebíčky. Větrníčky. Ráno jen v chaloupce zatopit. :-)
U práce jsem poslouchala TV Šalingrad. Pak jsem přešla na konec Zdeňka Kedroutka Chceme slobodu. Převelice inteligentní člověk. Vysílá s Marianem Fillou. Tomu vděčím za život. Protože asi před osmi deseti lety jsem cestou za mamkou na cyklostezce poslouchala na SV jeho pořad o zabijáckém očkování. Nás v dětství taky očkovali. Ale nám nezpůsobovaly vakcíny autismus. Mnoho dětí přesto mělo syndrom "náhlého úmrtí". Očkování nám změnillo letoru. Prý.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-20-radost
Prohlížím si konečně krémy. Jé, dostala jsem třetí skleničku jako dárek. A jak krásně mi to popsala. Nádherné. Hezoučky polepeno. Ještě popsáno, abych věděla, z čeho jsou krémy vyrobené. Ó!
https://www.youtube.com/watch?v=spKeG_4YnY0
Pod psaním mi naskočil pořad na YT. Zdeněk začíná:
- Máme za sebou krásné dny. Hlavně toho 17. Listopadu.
- Moderním slovníkem – bylo to prehajpované.
- Já jsem si vytrpěl celých 40 minut toho progresivního vystoupení.
- Jaj, to bys měl dostat medaili za statečnost.
- No, opravdu. Doporučuji každému, kdo trpí nízkým tlakem krve a nízkým adrenalinem, se na to podívat. To zabere. Ihned. Okamžitě.
- A zaujal tě ten mladý homosexuál v Popradě?
Tak, Ireno, utíkej spát! :-)
Dobrou noc!