Přírodou se toulat bych chtěla dál
Neděle. Půl sedmé. Dělám, že spím. Jenže Péťa je jak Micka. Hned pozná, že jsem vzhůru. Máme balit, zaplatit účet, jít na snídani, v deset vaříme.
- Dobré ráno!
Chjo.
- Dobré ráno!
Dnes návrat. Volá Linduška.
- Mami. Ostříhala jsem odkvetlé růže na besídce. Zkrátila jsem listy rajčatům. Stříhám břečťan. Umyla jsem ti dřez. Uklidila na ostrůvku. Nechala jsem ti v lednici jahody. Ale zpracuj si je. Zavolej do DD, že přijedu za babičkou asi v deset.
Volám. Dnes je koupací den.
- Ano, kolegyně šla maminku koupat.
- Myslíte, že by mamka mohla být po desáté v altánku? Dcera mě dnes zastupuje u mamky. Jede na Phu.
Cvak. Polib si?? Tak nevím.
- Lindi, snad ti ji dovezou asi v deset a pět minut. Prosím tě, počkej tam.
- Budu mít v autě kočku. Tak ať není ve stresu. Už teď chápe, že balím. Přišla na NA, už ji nepustím ven.
Ty vorle. Už se zas vracím do reálu. Myslet, organizovat, plnit, dělat, pracovat, pozorovat šikanu a ubližování ze strany ještěra.
Chci odnést tašky, kufr do auta. Zvoní ti telefon. Už jsem na odchodu na parkoviště. Ohlížím se, kde je s klíčky od auta.
Péťa nerozlišuje priority. Jestli mám být v půl desáté na terase a mám vyklidit pokoj, určitě nebudu zdvihat telefon. Nejsem ovčan! Čekám u auta. Kde je? Ne, fakt! Vrátil se do pokoje pro můj telefon. V těchhle okamžicích je na zabití. Poctivý, řádný, ukázněný. (Babo Jago! - a čestný!)
- Kde seš?
- Volá Linda.
Syčím.
Rovnáme vše do auta. Ve čtvrtek ve stresu hala bala. Dnes ve stresu - ale už si na to dohlížím. Kufr se dá na sedadlo. Taška s Herbalife do kufru. Ntb za sedadlo... Hotovo.
Včera natahali dřevo, ale tradičně. Lilo. To je tady na Vysočině asi zvykem. Letošnímu létu predikovali žhavost, sucho, neúrodu... Loni jsme opékali až v neděli před odjezdem. Čeká nás letos změna? Vyjde to? Po vaření si sedneme k ohni. Pak se rozjedeme. - Jsme mysleli.
Na vaření vše připraveno. Nad hlavou černo. Hřmí.
- Ještě pět minut!
Jsme rozestavěni na terase. Ingredience před sebou. Děti v první řadě. Mladí v druhé. Nejstarší v třetí řadě. :-)
Dnes připravujeme zdravou svačinku z PDM, F1, chia semínek, tvarohu nebo skyru, ovoce, ovesných vloček. Karel hlídá čas.
- Ještě minuta!
Všichni bychom začali už v půl desáté, protože nebe nevěstí nic dobrého. Čas je stanoven na desátou.
- Jedem!
Karel komentuje, co dnes tvoříme. Zastavuje se u dětí.
- Ano, děti jsou šikovné. Co střední generace? Výborně. A teď se podíváme na naše důchodce. :-)
To jsem jenom já jediná! .-) Lenka vedle mě se ozývá na protest. :-) Ta, které loni nateklo do topánky a letos nechala botu na dně vypuštěného rybníka; dostala se na břeh v ponožkách. :-)
- Já nejsem důchodkyně! :-)
Domícháno. Honza nás obchází s hroznovým vínem; Martinka s borůvkami a malinami. Petroušek ochutnává.
- Hm, dobré! To bys mi mohla dát ke svačině.
Prší. Sesedáme se v jídelně. Dostáváme fotky, loučíme se. Přejeme si šťastnou cestu! - Nebrat přání na lehkou váhu!! Dnes ho bylo třeba. Netušíme, co nás čeká.
Víme, že máme před Novým Městem odbočit vpravo na Žďár... Vyjíždíme s prvními kapkami. Slijavec - to jsem snad ještě nikdy neviděla. Jednou jsem projížděla obrovskou kaluží během průtrže. Měla jsem strach o motor. Voda z polí bere bláto, kameny. Příkopy vrchovaté.
- No jo no, mají tu taky pole orané po svahu. To nevymyslíš. Proč to ořou, aby měla voda rozběh?
Chci si vyfotit SKI Arénu. Není možné. Lije. Voda se zběsile valí. Péťa nezastavuje. Mám strach. Vyjíždíme na kopec.
- Tady už to bude dobré.
Si naivně myslel.
- Peťuš, zastav!
Ještě kousek jedeme. Zastavujeme na okraji za blikajícím autem. Z boku stojí několik aut.
- Peťuš, co když stojíme na křižovatce?
Všichni stojí. Fukary foukají, okna zamlžená. Maličko pootevírám okno. Je to marné. Odlepujeme se. Hodinu a půl si myslíme, že už to bude dobré. Není to dobré. Až u Pic se snad na obzoru objevuje světlo. Přejeli jsme nějakou čáru. Ve vteřině jsme mimo déšť. Divné. Teď už to bude dobré. Není. Zas čára. Vjeli jsme znovu do dramatického slejvanu. Tentokrát netrval hodinu a půl. U Hradce sucho až do Jaroměře. Míjíme místo, kde před dvěma týdny vyhasly tři životy. Kluk s povoláním syn. Výstižný titulek.
- Tady bylo to místo?
- Jj. To s mnoha svíčkami je toho... A to na druhé straně - tam jsou teď kytky a věnce z pohřbu. rodičů té malé.
Dozvídám se podrobnosti o vytuněném autě, o řidičáku, o bodech... Je to už jedno. Škoda životů. Co asi holčička... Sirotek.
Doma. Hurá. Volám Micku. V boudě není. No jo, otroci odjeli a nedovolili si. Uražená. Vybaluji. Třídím do pračky. Všechny tři pračky suším venku na šňůře. Nedostává se mi kolíčků. Vytahuji fungl nové. Tři praskly. Nové! Babizno Jagizno, představ si, že za tyhle šity jsem zaplatila peníze. Mou energii. Musela jsem je vydělat. Ty nereklamuješ, viď, ušlechtilá. Ty jen otravuješ lidi, ty hnoji.
Nakládám jahody. Jdu si natrhat třešně. Doplním jimi skleničky.
Celou zimu jsme letos odolávala rajčatům a okurkám. Vytahala jsem všechny naše
kompoty. Vařím jahodový džem.
Skyp.
- Mami, poznalas, že jsem ti upravila rajčata?
- Poznala. Seš hodná. Děkuji. Už jsem ti zavařila ty skleničky jahod, cos tu nechala. Sama mám pět.
- Našlas jahody? Zpracovalas je. A nechala jsem tam Lukáškovi k narozeninám pětistovku.
- Jj, všechno jsem našla. Lukáškovi zavolám. Děkuji za mamku.
- Mami, napadlo mě, že babička dnes byla strašně smutná. Říkala, že je ubohá. Mamko, uvař jí jahodové knedlíky. Mami, dovez jí je.
- Když ten debil odstranil lavici a stůl. Jak se mamka nají? Uvařím, ať si pochutná. Nějak to udělám.
Linda nás opatruje, hlídá, pomáhá...
Pračka pípá. Vymáchat v octové vodě. Přikapávám olejíček. Vyždímat. Pověsit. Kam? Na půdu? Ne, risknu - ven. Snad nezačne pršet.
Honzík je tu. Na třešně. Chystám chlebíky. Vařím kafe. Jdu žehlit. Ty vorle. Jsem dobrá. Co jsem toho dnes podělala. :-)
Přeměřila jsem se. Pět kilo svalů mi narostlo. Pět
procent tuků mám dole. Díky, Herbalife! Pohyb je důležitá součást našeho
života. Ale ke kondici se musíme ještě dovyživit.
Snacha mi posílá obrázek bublaniny. Třešně vyrovnány s geometrickou přesností. Píšu:
- Máš ráda řád?
- Ne, můj život je chaos.
- Bude se ti to hezky krájet, viď?
Uf. Hotovo. Naloženo, zavařeno, vyžehleno... Už jsem zase v normálu.
Těším se na příště!
Dobrou noc!