Přišel swing! A step! A bylo to bez vady
Ráno. Vstávám brzy. V půl deváté. Venku bílo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-13-nasnidat-a-k-erice
Nasnídat. Kočky. Namalovat. Jedu k Erice. Dnes na melíry. Já jsem tak šťastná, že ji mám. Moc šikovná; melíry maluje přesně na prameny, jako minule. Pečlivá. Milá. Skvělá profesionálka. Vkládám se do jejích rukou. Nechávám si radit.
Ješiši, pod psaním poslouchám Noční mikrofórum. Hrají hymnu. Jedny hodiny tlučou, druhé. Půlnoc! Ještě k psaní poslouchám Wilsonku… Tak rychle. Jen krátké otočení. Jejej! Nějak hodně vibrací!
Za pět devět. Vyjíždím. Výhoda nového auta – konečně – telefon bez pokuty. Stačí jen zapnout modrého zuba.
Ireno, nezapomeň najet na novou cestu. Jinak se budeš ploužit vesnicemi po staru. Jak nemám ráda rochání v krajině, protože to Zemi bolí, tak nový obchvat města zbožňuji. Auta sjíždějí z dálnice Praha Krkonoše a mohou pokračovat k polské hranici na Náchod a nebo zatím do Trutnova po staré cestě. Jsem včera u pana Holce viděla krásné trapné video Fialenka s ministrem dopravy. Ty vorle, to bylo trapné. Fialenko pořád rozpažoval a spažoval. Ten druhý měl pořád ruce sepnuté. A chlubili se sedmi kilometry, dvanácti a žvanili nesmysly. Už dávno tady měla vést dálnice na Trutnov.
Blikám vpravo na Náchod. Hele, támhle je ten most, pod nímž v létě drandím po cyklostezce. Něčeho jsem si všimla. Něčeho morbidního. Na konci města asi před třiceti nebo čtyřiceti lety postavili krematorium. Dnes obchvat vede na úrovni této stavby. Mám čas si prohlédnout komín. Nebo dvojkomín? A víte co? Dnes ráno někoho spalovali. Hned se mi mihl hlavou Josífek. Bože, ještě teď tu myšlenku mám v mysli. Chjo. Poprvé v životě jsem si všimla čadícího komína krematoria. Jak bylo vězňům v koncentráku, když na ně padal mastný popílek! Četla jsem o tom asi u Arnošta Lustiga. Poznamenán hrůzami na celý život.
K Erice přijíždím s asi patnácti minutami zpoždění. U ní je klid, pohoda, harmonie. Rozumíme si. Račice. Každá jiná. Jedna z kraje, druhá z konce.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-13-ceskou-skalici
Jedu brázdit Českou Skalici. Hledám, kde koupit petrklíče. Stavuji se v Penny. Tady jsem nikdy nebyla. U nás v městě máme dvě Penny. Zrcadlově obrácené prodejny. Do dolní nemohu chodit, protože se mi tam kříží mozek. Všechno je tam naopak. Kupuji jen v horním Penny. Ve Skalici je prodejna orientovaná jinak. Myslela jsem si, že to mají všude stejné. Nemají.
Na maličkatém podloubíčku jsou košíky, knihy, vystavené bedýnky s nádhernými petrklíči vybírám dva. Jeden pro mě, jeden pro Ivu. Hledám, kde se platí. Jdeš dlouhou chodbou do zeleniny. Vítají mě tam srdečně, jako známou.
- Tady se platí?
Přitakají. Rozhodla jsem se koupit ještě dva petrklíče. Platí čtyři.
- A to se nebojíte, že vám to tam někdo vezme?
- Nebojíme. Jsou tam kamery.
- Aha. A půjdete se mnou ven nebo mi důvěřujete?
- Tady máte účtenku a klidně si tam ještě dva naberte.
Takhle to bylo dřív. Důvěra. Ústní domluva.
https://www.youtube.com/watch?v=mgo5qz-4G7E
Lehce sněží. Je únor. Žádné divení.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-13-jablecna-samoobsluha
Stavím se na vesnici v samoobsluze pro jablka. Chyba lávky. Mají tam pár posledních zelených šered. Vezmu je všechny na kompot. Za dvanáct korun kilo. Nekup to! Dnes to nezvládli. Budu se muset stavit u ovocnářů.
K Ivě. Už vím, kudy. Od září minulého roku se konečně vyznám v nových cestách. Souběžně s rychlým obchvatem vede nová souběžná do vesnic. Navazuje na původní. Že jsi na staré, poznáš podle aleje starých stromů. Je to takové zvláštní plutí časem a prostorem. Nová, nová a najednou stará známá. Celý život se tu po tomhle kousku jezdilo. Je to jako když v Divadla J. Cimrmana jdeš na sever, a teď jdeš na jih. A na sever. A na jih.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-13-benicek
Iva odemčeno. Jdu na dvůr. Pejsek ďafe. Jmenuje se Beníček.
- Vyber si! Kterou chceš barvu.
Petrklíč jí udělal radost. Tedy i mně. Tu sdílenou.
Učím Ivu, kde najít na YT léčebné frekvence. Ne. Je nervózní. Chci po ní přemýšlení.
- Mám dnes první cigaretu od rána!
Teď jde o to, jestli nekecá.
- Ivo, jedu.
Pusa. Jako bych dávala mamce. Jsou si podobné. Jen mamka nekouřila, měla krásnou pleť… Iva se hezky usmála. Na dvoře zrzavá kočička. Celá naše Zrzečka. Jen tahle se bojí. Divoká. Najednou se ve dveřích objevuje Iva:
- Nechalas´ tu tužku!
- Ta je tvá.
Nevěří. Vysvětluji, kde jsem ji vzala.
Pokračuji dál k domovu. Kampak mě ta cesta vede? Na kruhový objezd. Když jsem po něm jela v září poprvé, maličko jsme se všichni divili. Každé auto, které do kulaté křižovatky najelo, se zastavilo. Orientovali jsme se, kudy a kam… Výjezd na Ivinu vesnici tehdy přeškrtnut. Teď už vím. Sjíždím do vedlejší vesnice k ovocnářům.
- A proč tahle jablka jsou za patnáct a tahle za třicet?
- Tady v té velké bedně jsou netříděná. Za patnáct. A pokud jsou v malých bedýnkách, už je roztřídili. Za třicet.
Ješiši! Ireno, máš tu osm stránek jednotného textu. Klimblaś! Spát…
§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§
Koukám, že jsem v mikrospánku psala i něco jiného. Osm stran!
pppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppp
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-13-stara-cesta-je-fuc
Vracím se zpátky na konec vesnice. Divné pro mozek. Pro pochopení. Tady jezdíš šedesát osm let. celý život. Tady ti vymažou cestu z hlavy i z mapy.
Kruhový objezd. Rychlocesta. Krematorium. Už nekouří. Na dalším velkém kruhovém křížení odbočuji domů.
Stavuji se ve Sport Activu.
- Nezapomněli jste na mě s hůlkou?
- Byl nemocný. Nebojte. Zavoláme. A můžete nám ji tu nechat? Nebo jedete lyžovat?
- Mohu ji tu nechat, ale dám si to do upozornění, abych se nedivila, až jednou ráno budeme nakládat lyže…
Domů. Nasněženo. Oběd. Petroušek je tu. Povídáme si. Lebedím si u něj na gauči. Žofka si hoví na mě. Oba jsme na chvíli zhasli víčka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-13-vyziva-musi-byt Rozstřel. Péťa na sport. Šup. Výživu pro něj. Mám ještě do divadla čas. Připravím mu svačinku. Vyrábím rybí pomazánku. Co mě zdrželo! Nainstalovala jsem si jakousi hru pro aktivaci mozku. Jedu od první úrovně do desáté. Je to těžké. Cítím, jak se mi vaří závity. Zároveň cítím, že bude potřeba ji odinstalovat. Návykový zloděj času.
- Ireno, stroj se! Sněží. Víš, že ti Petroušek nakázal, abys jela včas.
Parkuji nedaleko divadla. Nechávám prostor u autobusové zastávky. Teď večer sem autobus nepřijede. Přesto nechávám místo, aby mě nikdo nepokutoval. Až se vrátím do aut, zjistím, že mám jednoho čmeláka na zadku a jednoho před kufrem. Lidé jsou různé. Blbé a pitomé.
V divadle jsem o pět minut dřív. Vidím údivy v očích. Usazuji se mezi své sousedy. Vpravo Jiřina. Studovaly jsme spolu fakultu. Vlevo dcera kamarádky mé maminky.
- Na co jdeme?
- Na Swing.
- Doufám, že to nebude jako minule. Únavné.
- Mně to sedlo.
- Mně ne. O Alzheimerovi nechci slyšet. Brrr.
- Je to bez přestávky.
Divadlo začíná. Na jevišti si zapaluje cigaretu Miloš Havel. Odvíjejí se příběhy Adiny Mandlové, Lídy Baarové, R. A. Dvorského, Oldřicha Nového. Tyhle čtyři postavy hrány čtyřmi herci. Ale jak báječně! Jsem okouzlena. Něco tak skvělého jsem už dlouho neviděla. Nádherné. Čtyři herci a klavírista obsáhnou hlavně Miloše Havla, Adinu a Lídu, R. A. Dvorského; zmínky jsou i o dalších hercích válečného filmu. Třeba že Vlasta Burian plakal ve vězení. Chápu. Když někomu chtěl pomoci, namočil se… Nespravedlivě ho zavřeli. Lída Baarová měla na hlavě, ale do smrti sem nechtěla, že jí Cěši ublížili. Hlavně její krásná sestra skočila ze střechy domu, na který Lída Babková vydělala v německých studiích v Babelsbergu. Na druhou stranu – úspěch se neodpouští. Za klavírního doprovodu zazní mnoho swingových písní, ve kterých se také skvěle tančí. Nádherně dobově zpívají. Jako bych slyšela písně z filmů v podání herců té doby. Bezkonkurenčně stepují. Vynikajicně hrají. Mám ještě teď husí kůži. Jsem nadšená. A smutná. Herecká sebranka, lidská závist, intriky, politika, lidské pinožení, zrady – pořád stejné. Adina porodila mrtvé dítě s Vladimírem Šmeralem. Ano, po roce čtyřicet pět soudruzi znárodňovali. Žádné zastání od Šmerala. Adina skončila ve vězení. Jak nemám ráda rodinu Havlovu, tady mi Miloš protivný není. O Štěpánkovi, Nataše Gollové, Raulu Schránilovi – ne. Ale je to krásná freska své doby. Alkohol, večírky, sex, šňupání kokainu, drahé kožichy, auta, šperky… To jim zůstalo dodnes. Co jsou? Hříčka v rukou mocných.
Režie:Vlasta Žehrová a kolektiv.
Hrají: K. Kráľovská Steinerová, V. Žehrová, Z. Fric, O. Kavan a J. Toufar.
Hlavní představitelku neznám. Krásná. Přepychově hraje, stepuje, zpívá. Unikátní!! Jmenuje se K. Kráľovská Steinerová. Dám si na ni pozor. Protože něco tak nadaného se už dlouho neobjevilo.
https://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo-ma/zavrete-oci-swing-prichazi
DivadelniFan 80 %
24.11.2022 | 402 hodnocení
+ souhlasím
Skvělá divadelní práce... Dobrý text - pobaví, dojme, poučí. Celé obsazení výborné, ale pokud bych měl někoho vyzdvihnout, bude to určitě Kateřina Kráľovská Steinerová, která zde předvede snad vše, co umí. Fanoušci divadla i filmu by si tohle představení neměli nechat ujít.
Zelimlejnas 80 %
29.4.2022 | 29 hodnocení
+ souhlasím
Stojí za to vidět! Sonda vystihující poměry ve filmovém
prostředí válečných let. Pro fajnšmekry spoustu bulvárních informací té doby.
Herecké výkony přesvědčivé, swingový zpěv většinou opravdu swingový, především
Z. Fric a K. K. Steinerová perfektní. Mnoho legrace, i několik
dojemných míst a ne příliš mnoho sentimentu. Škoda, že lze sdělit jen část
informací z objemné rešerše, kterou pí. Žehrová pro inscenaci provedla.
Vřele doporučuji!
Odmyslím-li ta jelita, která se mi bezohledně postavila k čidlům auta zepředu i zezadu, divadlo 100%! Vyjíždím. Těžko. Čidla pískají. OK. Sněží. V naší ulici kráčí postava. Jé, Péťa se vrací ze zápasu. Otevírám vrata. Zajíždím.
- Já ti tam zajedu. Pustil jsem Mourka domů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-13-kocky-vratili-jsme-se
Kočky čekají. Mourek si dá. Žofinka by ráda jedy. Nějakou tyčinku, granulku. Jó, holka, tak zas až příště. Nechceš? Neubude. Tak až ráno!
Krásný den!
Dobrou noc!