Procházka? Poklus? Jízda? Trysk? Raketový průlet dnem

Půlnoc zavřela vrátka za minulým dnem. Dnes bychom slavili den státnosti - Den založení naší republiky. No jo, před třemi lety slavné oslavy. V Jaroměři i v Josefově jsem přihodila lopatu hlíny k Lípám svobody. Z nebe se spouštěly ledové provazy. Druhý den - náhoda - teplo. Jo. To byl konec stoleté éry. Útok na hymnu, název, státní znak... Náš stát se vznáší ve vzduchoprázdnu. Nedůvěřujeme soudům, zdravotnictví, advokátům, notářům, školství, policii, vládě... Armádu? Nemáme. Instituce - cochcárna. Moc vládní klidně na plnou pusu a srozumitelně řekne - no, on nám to soud zase smete, ale zatím to bude platit... Nelidské zacházení s poddaným lidem. Horší než za třicetileté války. Rvou nás. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/20221-10-27_Rano_-/

Ráno rychle odeslat balík, zapojit lidi do Jednadvacetidenní výzvy. Administrativa. Brr.

Něco na předvolání na komisi: (Blbískům neznalým zákona, opičákům, co tak tak umějí číst!) Tak tedy existuje jedna debilní advokátní kancelář. No, ono jich bude existovat asi víc. Ale v té jedné pracují naprostí diletanti. Mají tam takového nějakého mladého vocase, který si před měsícem zapsal číslo mého konta; bacha, to je jen básnická licence, aby se zas nějaký potrefený býček neozval svým hlasitým búúú! Tak ten vocas mi řekl, že vypořádání pošlou na konto. Měsíc uběhl jak voda. Naše peníze v držení v cizích rukou. Pondělí - míca mňau - nechtěla říci své jméno. Asi celebrita. To jsou móresy. Prý s usnesením oběhám instituce. GDPR v tomto případě, červe, neplatí. Prý to tak dělají každému. To je dle mě zákon džungle. Mně to tak dělat nebudou. Že to dělají každému ještě není záruka zákonnosti. Včera u okresního soudu - jo, nechejte nám tu své číslo, ona vám zavolá. Pamatujete na film Konkurz? Na větu - "My se vám ozveme." Ta mi pění krev. A ještě věta: My si to zapíšeme do sešitu. Nebo - do počítače. To miluji. Trvanlivost jen do otočení listu. Dnes jsem se hezky rozparádila. Archonti měli snídani. Zas - to musíte... A tak se to dělá... NE. Já to tak nechci. Představte si, že by po mamince zůstala miliarda. Ty vorle. To je přece tajemství. Soudní - no, jak ji nazvat, dejme tomu po našem - míca - ztratila glanc! Přešla ze svého chlácholivého rodičovského tónu v útočný. Ona se nesetkává s odporem drzého hmyzu.  Tvrdila, že úředník musí zachovat mlčenlivost. Ty vorle! Blízká osoba v devadesátých letech v začínající komerční bance zaslechla dvě úřednice, jak se baví o tom, kdo má kolik na nově zřízeném kontě! Mlčenlivost. Kdyby takhle byly mlčenlivé hroby, páne, to by byl na hřbitově kravál. Nakonec to šlo! Datovkou poslat do institucí pouze výpis, kolik si vyzvednu. Hotovo. A takhle to nedělají nikomu, protože tady žijí otroci. Nezaslouží si nic jiného, než otrocké zacházení. A nezmohou se na nic jiného, než na slabošské udávání, donášení; tím škodí komu? No sobě!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-27_Darky_od_Herbalife/

Pošťák volá. Co mi veze? Neobjednaný balík. Rozdělávám ho. Joj, radost! Dárky z víkendového školení. Herbalife - děkuji!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-27_Na_RHB_a_na_soutok/

Na jedenáctou druhý pokus - RHB. Dvě předdůchodové sestry. Klid. Pohoda. Smích. Přijímají mé výstřelky. Svědčí to o jejich inteligenci. Dostávám svou RHB - jak to nazvat - protekčně. Dál se nevyjadřuji. Díky za ně. Stará garda. Viděla jsem to v DD - stará garda sloužila, opečovávala staříčky. Důvěřovala jsem. Totéž lékaři, stará garda. Ta odcházející. Ještě na vás sáhnou. Poklepou. Mrknou na oči. Celého vás projedou, prohlédnou. Mladí se vás ani nedotknou...

Zajela jsem si na soutok Labe s Metují. Příroda ještě huňatá hýří paletou barev. Exploze červené, žluté, rezaté, zelené. Labská hladina zrcadlo. Voda vypadá, že stojí. Klid.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-27_Varim%2C_smazim%2C_pecu/

Dnes má přijet po dlouhé době dcera naší bývalé kočičandy, hraběny Micicindy. Všichni jsme napružení, jak se holky snesou. Kitty, pražská tetka, černá panterka. Od Zrzčiných koťat tu nebyla. Vždycky raději statečně přežije dva dny sama doma nebo venku. Bojím se jí pohladit, abych nepřišla o ruku. Je ostrá jak pitbul. Bodejť by ne. Přijede ze svého revíru do cizího, kde majitel je dvojitý, počítám-li našeho kočičáka Moura. Peču chlebíky. Předpékám krůtí stehna. Popíjím retsinu. Tu jsem si oblíbila v Řecku. Voněla mi borovicovou pryskyřicí. Staří Řekové si ji brali na moře v sudech vymazaných pryskyřicí pro utěsnění. Zlatavý chutný mok natáhl chuť borového zlata. Ta z Lidlu mi minule zapáchala mušinou. Dnes zas. Už si ji nekoupím. Vůně se změnila v zápach.

Zbyl mi chlebový kvásek. Přisýpám ječnou a špaldovou. Házím dvouvaječná vejce. Dostala jsem. Slíbila jsem Péťovi pomoc na zahradě. Dnes sklízí houpačky. Nepočkal. Nemám ráda, když dře. Dnes se nadřel. Pekla jsem lívance. Aspoň jsem mu donesla ke svačině do pošmourného dne.

Linda avizuje příjezd. Vesmírný pane, stůj při nás. Kitty to tu zná. Narodila se tu. Zrzka ji zblýskla. V klidu. Přijela návštěva, no. Stavte na kafe. Linda vnímá přírodu lépe. Jsem takový trolík. Před týdnem objevila důvod Mourkova těžkého dechu. Tlusťoch se od jara zvětšil. Odstřihli jsme obojek, sice hýká, ale dýchá, nechroptí.

- Mami, Kitty by se potřebovala vyčůrat.

Dosýpá stelivo do Zrzčina záchůdku. Ta chodí dělat Mourovi na terasu. Spletité kočičí vztahy.

- Že jí nedáš ruku do koše?

Smějeme se. Sice. Ale Kitty se obrnila v koši. Syčí. Zlobí se. Hartusí. Kupuji si ji bonbónem. Kupodivu si dala říci. Kdykoli volám, prý mě hledá v telefonu nebo v počítači. Jsem ten hlas, který poslední kotě, které Micicindě nezemřelo, odkojil. Možná si mě pamatuje. Ale ruku do koše bych jí nedala. Teď tu hlasitě oddychuje u kamen. Zrzka si hoví na gauči. Mourek by mohl být na terase, ale decentně se někam ztratil.

Chystám topinky. Krájím krajíčky. Přikrajuji z čerstvého bochníčku. Házím na pánev čtyři dvouvaječná vejce. Kladu plátky česneku - hóódně - na chleba, překrývám vajíčkem. Bruscetu už jsem nenakořenila. Zvonek.

Dnes mají přivézt prostěradla. Kouzelná. Léčebná. Zapojí se. Spí se na nich bez pyžam. Působí na červené krvinky. Wifi nám je shlukuje. Vibrace je rozděluje. Tělo se víc okysličí. Lucka z FB mi poslala výpis změn na těle. Pán už volá. Už jsou tu. Myslela jsem, že předám peníze u plotu. Jdeme s Péťou. Ještě že jsem je pozvala dál. Pán mi ukazuje fce. Nastavuje hodiny. Asi měsíc budeme spát jen na základním programu. Až se naše těla aklimatizují, můžeme zapojit balíček na parazity, na orgány... Rozproudil se živý hovor. Barunka a Jirka. Sjeli jsme Raka, Ledvinku, Tartárii, volnou energii, lidské parazity a parazity v lidech, HIV a další dobroty v kočko.

- Máte krásné lokty a kolena.

- Jo? A co je na nich krásného?

- Tam jsou lidé obrostlí. Nevšimla jste si? Mají to tam hrubé... I křečové žíly jsou paraziti.

- Ono i diagnostikované revma léčené antirevmatiky může být začervení. Totéž senná rýma. Na nosní sliznici se jim daří. Lidi testují na alergii, ale jde o červy. Toxoplasmosa řídí člověka. Flégr - jedinečný odborník na ni. Jeho vzhled řídí právě tenhle cizopasník. Poutavě o něm vypráví. Ty jeho poplašené zprávy o mrazácích v ulicích - je jen zbožné přání. Za poplašnou zprávu ho zatím nikdo nezažaloval. Nejsem si jistá, jestli mu to nenakukala toxoplasmosa.

Radit mi pitný režim není potřeba.

- Je na vás vidět zdravý životní styl.

Ať jsme ťukli, kam jsme ťukli, nacházeli jsme společná témata. Linda se zapojila. Stále jsme ukončovali hovor a znovu začínali. Do půlnoci zbýval kousek... :-)

Dnes už nepovleču. Zítra. Ještě svačinku Péťovi.

Zrzečka odchrupuje nahlas na gauči. Černá v koši chrupe taky. Když spí Mourek na terase, taky ho slyším. Že by červi?

Tak - do hajanova. Tři!

Dobrou noc!