Profiterolky a školství
Ráno. Vychází sluníčko. Rychle vyfotit dennodenní zázrak a znovu se ještě položit k dospání . Jsem šťastná. Nikam nemusím. Dělám si, co chci a co je potřeba. Včera mě popadl úklid. Dnes… Co dnes?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-17-brzy-rano-a-dopoledne
Koupila jsem si na Temu nové reproduktorky. Překrásné. Malé. Svítí. Odpoledne nebo k večeru mi je přijde zapojit jeden hoch. Penězi bych se nedoplatila. Pracuje pro mě bezplatně. Ještě potřebuji zprovoznit novou mp4. A doladit něco na počítači. Hodný. Upeču mu za jeho nezištnou pomoc alespoň profiterolky. Malé větrníčky plněné vanilkovým krémem nebo zmrzlinou. Povedly se. Krásné.
Venku už se vysouší zahrada. Ve skleníku si jdu udělat místečko na kbelíky rajčat, až začne mrznout. Brzy? Ne. Jen kdo je připraven, není zaskočen. Našla jsem jednu pěknou okurku. Hlaďoučkou. Ne takové ty pichlavé.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-17-profiterolky
Vracím se mixovat krém. Udělám ho jen tak halabala z mascarpone. To jsem tomu dala. Nejdřív to vypadá luxusně. Přidávám do studeného mascarpone maličko stejně studeného másla. Jen trochu. Krém padá. Přešleháno? Ono se mi to srazilo! Asi máslo ne. Zkusím přidat kelímek tvarohu. Všechno stejně studené. Všechno spadlo ještě víc. Ano, dokonáno. Ireno, zkus přilít kelímek šlehačky. No výborně. Místo, aby se ti to nevešlo do hrnce, krém se zmenšuje. Jak tehdy v pohádce pejsek s kočičkou pekli dort? Jako já dnes šlehám krém. Tak copak bychom tam mohli ještě picnout. Gelfix. Nemám ho moc ráda. Má v sobě kukuřičný škrob. Nic. Netuhne. Už bych musela mít hrnec vrchovatý krémem. Ne. Beru pytlík takového nějakého rychlokrému. Malinový. Ten bývá hotový za minutu. Normálně je odporně hustý. Ne tak dnes. Krém se mi zas zmenšil. Vybírám hmotu do malé misky. Paskvil. Růžový. Kde je kelímek mascarpone, kelímek šlehačky, kelímek tvarohu, půl másla? Kde to sakra je? Vymývám nádobu. To víš že jo, necháš tam trošku a chytne ti to původní experiment. Neukvapuj se. Do nádoby vykydnu další kelímek mascarpone. Hm. Docela přepych. Kolik peněz jsem právě minula? Kuchař rozpočtář by ze mě šílel radostí. Maličko másla. Už nemám. Vytahuji nové z mrazáku. To tam nesmím dát. Nebo se chceš znovu přesvědčit, že se ti to srazí? Beru z chladícího šuplete misku šlehačky a jemně všlehávám do mascarpone. A dost. Už prosím tě neexperimentuj. Ještě maličko z tuby vanilky. A maličko cukru. Jen nepatrně. Ireno, dost!
Větrníčky nádherně vyběhly. To jo. Zato krém se kouzelně někam ztratil. Zmenšil se každým přidáním další ingredience. Druhý pokus – bílý krém dobrý, ale nevyběhl do závratné výše. Rozkrajuji tvary. Plním bílým krémem. Jestli si myslíš, že ti ten bílý bude stačit, tak ani náhodou. Do zbytku láduji růžové nic. Je to z nouze dobré. Ale tak malá mistička... To není možné. Každému by nabylo. Mně se to zmenšovalo. Jak když vodníkovi kape z fráčku. Nemá-li vodičku, zmenšuje se. To se mi ještě nikdy nestalo. Linda by řekla:
- Mami, všechno je jednou poprvé.
Jako když jsem před dvaceti lety v HK před rodičákem na gymplu šla s Jitkou do restaurace. Řada aut na zamrzlé ploše. Vrátila jsem se. Zbylo tam jen mé jediné. S botičkou. Telefonovala jsem Lindě. Rok u nás na škole studovala angličtinu na první certifikát. Zázrakem se najednou zjevila u mě. Ach, nenechala mě tam samotnou. Volala jsem do školy, že se opozdím. Ředitel byl skvělý. Všichni věděli, že mám botičku. Linda stála za mnou. Uklidňovala mě. Šeptala… Poprvé…
Hotovo. Na patnáctou klientka. Přišla dřív. A protože včera měla sváteček, mám pro ni uchystané dva malinkaté rozkošné dárečky. Z kartonu sešívám krabičku. Odebírám pár větrníčků. Ještěže to mám připraveno. Minule přišla o deset minut dřív. To je pro mě zkáza. Mám ráda zpoždění.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-19-koncime
Den se roluje jak roleta. Za oknem Petroušek vypouští bazén. Jdu se mrknout. Perfektní. Vodu cáká do jahod. Horní prstenec nevypustil. Chceme zbytek obrátit a vylít. Ne. To neuneseš.
- Musí to mít formu.
Mám jiný názor.
- Vypusť to.
Jde nám to. Společně vyléváme vodu ven. Odtahujeme modráčka na trávník. Omývám ho zvenku. Vytírám zevnitř. Hotovo.
Petroušek má ve zvyku oddychovat, odfukovat u práce vzduch. To nesnáším. Odfukujeme při meditaci. Při cvičení.
- Mohl bys mi říct, proč tak funíš?
Klid. Klídek. Nechej hezkou atmosféru. Řehtáme se. Žofie celý den nebyla doma. Prý přiběhla odnaproti. To my nemáme vůbec rádi. Co tam chodí! Má svou zahradu. Držíme se doma, ne? Kočka okolo nás pokřikuje. Upozorňuje na sebe lezením po tromech.
- Máš ji nad hlavou!
Zdvihám oči. Vylezla si na nejslabší větvičky v třešni.
- Spadne.
- Tak ať. Umí dopadnout na čtyři.
Lítá po stromech. Dává najevo, že je ráda v naší přítomnosti. Naoko hartusíme.
- Kdes´ byla! Potvoro! Celý den ses´ neukázala!
Volá Linda.
- Mami, prosím tě. Mám tu sousedku. Má tři roky do důchodu. Nutí ji studovat. Pracuje ve škole. Potřebuje udělat obsah textu.
- O co jde? Jaký obsah? Ptám se na počet stran. Jak obsah? Ona neumí převyprávět text?
- Ona si natvrdo sáhla do šablony.
Už chápu. Ježíši. 1.
1.1.
1.2.
1.3.
1.4. a ještě může být 1.4.1.
1.4.2
- Mami, já ti to pošlu.
Loni jsem se při oživování člověka trápila se stránkováním. Nemůžeš do toho jít rukou. Je třeba, když to zkazíš, dát ihned akci zpět. Nebo zavřít a neukládat práci.
Ukládám si její soubor. Už to vidím. Od 2.4. to má špatně.
- Lindi, já si teď tady uklízím. Byl tu V. Dělal mi asi dvě a půl hodiny na počítači.
Linda úpí. Ten by uměl formátovat. Spojuji nás v třístranném rozhovoru. Přeposílám mu soubor. Za chvíli volá. Spojuji nás s Lindou. Ta už si našla kus návodu. Ale nefunguje.
Má tohle ta paní zapotřebí? Jde tady o její studium? Asistenti ve třídě bez vzdělání nemusí studovat? Berou peníze. Ruší ve třídě. Kde je naše drahocenné zvláštní školství? Rollingová měla péči. Prý diskriminace. Prdaljs. Zničili nám ho plánovitě. Poklad pokladů. Děti ve zvláštních se učily malinko pomaleji. Mohly se vyučit, což takové děti mám a znám. Právě třeba čalouník, který jí čalouní křesílka, je ze zvláštní. Není to žádný blbec. Skvělý řemeslník. Ach, Bože!! Ty to vidíš!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-17-uplnek
Vypínám počítač. Co to je za záclonou? Tam žádná lampa nesvítí. Znovu se dívám.
- Vidělas´ krásný úplněk?
- Teď tady na něj koukám. Ani nevím, že je.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-17-a-takhle-to-tu-bude
Sranda muší bejt. Pod hovorem s Lindou mi volá nějaká pevná linka. Volám zpět. Kolegyňka. Sbormistryně. Propagátorka hudby. Vlastenka. Všem sbormistrům jsem nabalila k dopisu, vzdávajícímu hold jejich úsilí, pár dárečků k novému školnímu roku pro radost. Dnes jí balíček i dopis předali. Děkuje. Má radost. Diví se. Spojuji nás s Lindou. Ta ji vzdává taky hold. Za to, co ji naučila. Jak perfektně uměla vysvětlit češtinu. Vzpomíná na podzimní výlet do Rudolfina. Paní učitelka jim udělala předpřípravu poslechu vážné hudby.
- Já si vzpomínám, jak Linda psala do slohové práce, že doma vážné hudbě neholdujete. A teď jsi mi tam psala, jak navštěvuješ už i vážnou hudbu.
- Tak, tak. Neznám ji. Ale je překrásná. Teprve na stará kolena se s ní seznamuji.
- Tak to jsem moc ráda, že už ta věta z Lindina sešitu neplatí.
Paní učitelka s dětmi jezdívala na Vyšehrad. U Máchova hrobu společně recitovali začátek Máje. Ona ho pak dorecitovávala.
- Jo, to už si dnes nemůžeš dovolit. Chtít po dětech učit se něco nazpaměť.
- Já jsem jim cvičila paměť.
Povídáme si o dříve, za nás a dnes. Ani jedna už bychom se do milované školy nevrátily.
Věnovala se dětem. Škole. Vzdělávání. Kultivování. O to dnes už není zájem. Vzpomíná, jak kolegyně přetrhla sešit, když někdo drápal. Jo, to by dnes nešlo. Písmo je stopa mozková na papíře! Jak píšeš, tak jsi srovnaný nebo rozbitý. Děti neumějí psát. Neznají pravopis. Neříká jim nic shoda podmětu s přísudkem. Řady vyjmenovaných slov. Blboučká mladičká trhovkyně si ve stánku na Zelený čtvrtek na trutnovském náměstí neuměla spočítat 2x70.
- Co to je? Proč máte kalkulačku? Vy neznáte 2x7?
- Nejsem v matematice moc silná. Raději si to dám do kalkulačky.
Kolegyně vzpomíná, jak druhá, dnes už je jí určitě k osmdesáti, nepovolovala ve škole kalkulačku. Jj, to bylo. To už bylo. Ale dnes není.
Už mi začíná TV Šalingrad.
Během dne jsem koukla ke Karol Stonjekové. Nezbývá nic, než si dělat legraci ze silného portfolia závětrného Pepy. Měl dostat silné portfolio. Světový lídr lezl Uršule hodně hluboko do pozadí. Oslovovala ho Petře. Tak snad energetika a obchod. Silné. Nakonec nic nevyjednal. Síkela obdržel portfolio s názvem Mezinárodní partnerství. Jeho předchůdkyni nikdo nezná. Můžeme se radovat, že nezničí naši energetiku. Neb kdo je v EU, už nebojuje za národní zájmy. Ale za evropské. Tedy protistátní. Přesněji proti svému státu.
Po Šlaingradu Xaver live. Přísně tajné. Dnes pan Macinka. Upozorňuje na Vidlákovy kydy. Jdu se tam mrknout.
Poslouchám Macinku:
Náš nejlepší premiér a světový lidr vyjednal pro pana Sikelu něco jako post generálního tajemníka RVHP, EuroRVHP. Prý bude jezdit po celém světě snižovat chudobu. Ničit lidská práva. V nadsázce – blahopřejeme Indii, Africe. I oni budou mít nejdražší energie, i oni budou zelení, budou přicházet za suverenitu výměnou za nějaké pomoci. Afrika je příjemcem mezinárodních pomocí dekády let. Desítky let se snaží Světová banka a podobní do Afriky posílat pomoc v podobě peněz. Obvykle to všichni vládnoucí diktátoři rozkradli. Někdo vědecky konstatoval, že za padesát let všechny státy, které byly v Africe suverénně nejchudší, jsou ještě chudší.
Vidlákovy Kydy
Petr Fiala se tetelí blahem nad europortfóliem pro Pepíka Síkelu, o kterém ještě dneska ráno vůbec nevěděl, že existuje...
Je to velmi silné portfólio. Síkelovu předchůdkyni, Juttu Urpilainen, zná také každé malé dítě.
To byl vichr na starou paní. Dnes to bylo jak na toboganu. Ale zvládla jsem.
Vše.
Dobrou noc!