Prořehtaný

- Já jsem dnes spal v celku deset hodin.

- Protože tě nerušila kočka.

I já jsem si šla lehnout včas. I já jsem spala v klidu. I já jsem se probrala až v osm. Sama. Bez budíku. Do slunce. Nesmírně krásný pocit. Nemusím vůbec nic. Jen se poflakovat horami. Noženka sice bolí. Ale Lenka před týdnem upadla. Tahali jí vodu z kolena. Super. I ona pajdá. Dnes měla ortézku nosit mimo dvou hodin. Měla ji celý den v batůžku. Ale jen tak jsme se poflakovali nahoře. Přesto - počet kroků - zírám... 

- Já jsem hotov.

- Já ne.

Sedám k toaletnímu stolku. Hledám štětečky. Nemám. Hledám velké štětce na tvářenky. Nemám. Včera večer jsem zjistila, že nemám odličovací emulzi. Balila jsem ve spěchu a jednu část koupelny jsem naprosto ignorovala. Hlavně, že s sebou táhnu celý karavan. Péťovi je to k smíchu.

- Tak ty sis vyměnila malý kufr za velký a teď ti v něm tolik věcí chybí!

- Jo, protože jsem byla ve stresu. Sice takovém radostném, ale ve stresu. Všichni lidé v civilizaci jsou denně masírování stresem.

Královská snídaně. To já miluji. Sedět. Popíjet, ochutnávat.

Šup. Každou půlhodinu lanovka na Medvědín. Spouštíme se srázem dolů. Fronta. Bude půl. Raz, dva, tři - jedeme.

Nahoře - ó! Oblézáme písmena M E D V E D I N. Dnes žádné kolobrndy. Vábí nás to. Mladí mají hošíčka s kočárkem. Starší koleno. Nejstarší tlapky. Fotíme se na písmenech. Uléham na dřevěnou houpajdu. Medituji. Slunce mě dobíjí. Odpočíváme.

- Jdu na bagr.

- Co to je?

- Aha. Mě vábí támhle to kružítko. Je to i pro dospělé?

Lezu na houpačku s Luckou. Houpání řídím já. Točím, nadnáším, houpu. Udržuji stále ve výšce.

- Péťo, zkus si to!

To jsem neměla říkat. Odlíčila jsem se. Jekotali jsme, řehtali se, chlámali, zbořili jsme se...

Míša dvojnásobný. Výškou i hmotností. S Péťou si točil, jak mu bylo libo. Péťa jen vtipně glosoval.

- Sundejte mě.

Míša na to:

- Péťa mě prohání.

Péťa neměl šanci.

- Já jdu dolů.

Míša:

- Pojď, vole, budeš furt ve vzduchu.

Nemohli jsme se z houpačky urvat. Nahoru, dolů, dokola. Lítali jsme v povětří. Ten větší, těžší řídil. Pobavili jsme se.

Lanovka dolů jezdí každou půlhodinku. Jdeme se občerstvit nahoru k lanovce. Telefonuji koordinační. Ochotně mě spojuje s maminkou. Vysvětluji jí, kde jsem. Připomínám, jak jsme se včera spolu viděly. Ukazuji ji v dálce Sněžku.

- Mami, vidíš ji?

- Ne, vidím krásné mraky. Ty jsou hezké.

Sevřelo se mi srdce. Tak aspoň mraky... To jsem někde četla - dívat se do mraků. Velmi důležité pro psychiku. Tak mraky... Ptám se, jestli sem s tatínkem jezdili. Vím, že ano.

- Jezdili. Táta stavěl v Krkonoších limnigrafické stanice.

- Iri, jdeme.

- Mamko, lanovka už jede. Musíme jet. Za chvilku se ti ztratím. Nebudu mít síť. Mamko, kdybychom se rozpojily: Zítra přijede Iva s Beníčkem. S pejsíkem. A v neděli Linda nebo já.

Zachraňuje mě koordinační. Nastupujeme na lanovku. Loučím se a děkuji.

Sjíždíme dolů. Kocháme se. Přes telefon i očima. Koukáme naproti na Sv. Petra. Na sjezdovky. Chundelaté louky...

Dole hledáme místo k obědu. Mimosezona. Tady nemají. Tady otevřeno až od patnácti. Kotvíme u lanovky. Vybíráme podle obrázků na ceduli... Z okénka se vykloní krásná hlava:

- Jenom - ovocné knedlíky už nejsou, těstoviny už taky ne.

- To my nejíme.

- Vybíráme si. Jdeme si sednout na sluníčko. Střídáme se ve hře s malým ročním hošíčkem. Paní  z okénka volá postupně, jak kuchař chystá talíře. Péťovi nabízí:

- Pane, jaké máte to pivo?

- No, tak půl na půl.

- Tak ho přineste, načepuji vám jiné.

Fakt, přinesl nezakalenou sklenici. Paní sbírá nádobí.

- Poslouchejte, jednak jste krásná. Ale taky dobře vaříte. Chválili tady, jak tlustý kuřecí řízek máte. A tu váhu.

- Tak to mě od dámy moc těší. To děkuji. Vy jste taky krásná. No, děláme si svou strouhánku. Maso si sami obalujeme. Vyřídím pochvalu synovi.

Spokojenost. Vydáváme se do prudkého stoupáku - tudy jsme jeli před třemi lety na tříkolkách. Jízda smrti. Pak našli nějaký vzácný endemický druh. Endemity jsou vždycky chráněny. Zakázali drandit po sjezdovce v létě. Před dvěma lety jsme objeli Medvědín přes vesnice na koloběžkách. Letos jsme lazaři. Stoupáme opatrně vzhůru. Plánovala jsem, že vyzkouším lanové centrum. S bolavou noženkou si raději netroufám. U recepce hotelu se loučíme. Sraz za chívli. Jdeme do bazénu. Na dvě hodiny do saun. Vyzkoušíme všechny druhy, jednu za druhou. Před tím si dáme bazény, vířivku. Večeře. Bowling.

Po večeři žadoním, aby se mnou Petroušek šel do krytu. Bojím se. Je to tam divné. Při vstupu do jedněch dveří ze ozývá siréna. Brr. Strkáme obličeje do hlavy sestřičky, vojáka...

Klušeme nahoru. Bowling. Lucka uspává malého. Házím za Lucku i za sebe. U Lucky se mi daří lépe. Povedl se mi strike. Nakonec je Lucka o šest bodů horší. :-) Ale házela jsem za ni výborně. Daří se mi. Rozehráváme ještě jedno kolo. Bez Lucky. Vítězí Míša.

- Počkejte, hodím ještě jeden hod. Vyhrála jsem!

- Ale máš o jeden víc!

- Jo, Míša je králem; a já královnou. A to si zapamatujte.

Dobrou noc! :-)