Normální pracovní den :-)

Rozevírám FB. Zuzka Ipserová mi píše. Bude jí ctí, použiji-li její text. Souzním... Zuzka maminku už vyprovodila.

Maminka

Tolik jsem se ti nechtěla podobat, maminko
tolik mě zlobila tvá starostlivost a neustálé:
Buď na sebe opatrná!
Tolik jsem chtěla žít jinak než ty, domácí hospodyňka
Tolik se s tebou dohadovala
abych si dokázala, že nejsem jako ty
a tolik tě mám v sobě zakódovanou, maminko!
Věčně jsem ta trucovitá a věčně ústnatá
a přece tvá holčička, maminko
Snad ne tak dokonalá a trpělivá
a věčně odpouštějící jako ty, maminko
A jak se snažím vyvléci se z tvé podoby a povahy
tím více se ti přibližuji
A tak odpusť, co jsem ti kdy provedla
tvou lásku jsem si dost neuvědomovala
a už se nebudu zlobit, když někdo podotkne:
Holka, ty jsi celá máma!
Řeknu jen:
Díky Bohu, maminko!

Text jsem si přečetla snad desetkrát. Žvýkám slova... Opakuji...

Dnes na desátou kadeřnice. V osm zadělávám na chleba. Jak frajerka frajeří, těsto pokazí. Nebylo ideální. Hutné. Nedýchalo. Chjo. To se pozítří nedá jíst. Balím do utěrky, půlku nohy beru své milované kadeřnici. Odkrajuji dva kousky makovo kokosové buchty bez mouky. Jak ji Péťa neuctivě nazval šrotem. Za deset deset se schyluje k odjezdu. Balím věci. Než se vykohátím, deset pět. Odjezd deset deset. To nemohu na desátou stihnout. Navíc do České Skalice. Už, už jsem to  stihla aspoň na půl jedenáctou. Šraňky mi spadly před nosem. Koukám - vlak ve stanici, závory dole. Netrpělivě čekám na rozjezd vlaku. Volám:

- Eri, kdyby nespadly závory, už dávno jsem u tebe.

- No už jsem chtěla volat...

Copak na mě čeká zas za jobovku. Eri mi každou návštěvu sdělí "něco". Manžel akutní slepák. Manželova maminka operace srdce. Manželova maminka - náhlá smrt. Manžel - plotna. Manžel změna povolání. Manžel - zlomený prst při výstupu z autobusu. Pracovní úraz. Maminka cestou při nocování u známých si v noci popletla dveře. Místo do druhých vstoupila po tmě do prvních. Strmé schody. Bezvědomí. Otlučená. Záchranka. Poslední zvěst aktuální. :-) Měla tu tři dny maminku po otřesu mozku. Eri si to snad vyrábí pro mě. Mají kočku, krásného pejsana. Eri je nesmírně šikovná. Nikdy si nezapomenu nafotit její zahradní aranže.

Ostříhaná. Jedu. Banka. Květinka. Beru kytičku za dvacet devět.

- Dám ti slevu. Místo pětapadesáti padesát.

- Jak slevu? Vždyť to máš za dvacet devět.

- Já mám od rána blbej den.

- Neva. Platím. Padesát.

Cestou se stavuji u pána od ovcí. Přijde si k nám nakosit. Nejprve okoukne, aby tam nebyly jedovaté byliny... Starost o kosení mám snad zažehnanou.

Frčím pracovat. Oběd - na páru cuketu, brambory. Koření. Ó, tak jsem si pošmákla - se svou majolkou, posypáno strouhaným sýrem, kousky másla se roztékaly... Vr, vr, vr - nejraději bych si lehla a předla. Telefon. Květinářka.

- Tys měla pravdu. My jsme prodávali větší květináče. Já jsem tě nechtěla okrást.

Směju se. Vždyť vím. Spletla se. Ani mě nenapadlo, že by mě chtěla okrást... Petroušek je tu.

- Cos tu od rána udělala?

Vtipálkova věta.

- Vyneslas aspoň popel?

V duchu zadržuji smích. Okýnko jsem nevyčistila, ale popel jsem rozsypala ke stromům. Petroušek obřadně otevírá dvířka kamen. Nechávám ho. Vytahuje popelník. Zklamání. Natřásám se smíchy.

- Ale vokýnko máš zas...

Vysílá mě za mamkou. Po třech hodinách jedu.

- Ty už jedeš, jo? Jen tři hodiny...

Pracovala jsem. Nechápe, že tři hodiny netrvala příprava výjezdu. :-)

Dnes mám zas štěstí na červené. Na opravě mostu mi běží dobrých deset minut v čekání. Vejdu se v dlouhé kapse do jediné várky. V protisměru se hromadí ještě delší kapsa ku hranici.

Milovaná Simonka, Květuška slouží v nových křídlech. (Ne svých, budovy :-) ) Holky metoší, kmitají. Stará křídla mě nezajímají. Přichází sestřička. Jak ji miluji. Pomohla mamce k pohybu. Cvičila její nohu. To jsem ještě věřila, že mamka vstane. Kdyby byla o dvacet let mladší... Byla nesmírně cílevědomá, neexistovalo, aby pajdala... Dnes se šourá... Zaplať bůh za to... Děkuji péči, snaze, cvičení právě téhle sestřičky... Všem. Začne-li mamka remcat, jak jí tu ubližují:

- Mami, je to nejlepší péče, jakou si mohu představit.

Simonka dnes prolezla prádelnu. Povláček nenašla. Děkuji. Už se směju - který dobrohlup hodil náš nový polštářek do prádla. Který .xyz.. připravil mamku o dárek... Nic. Co je to proti vesmíru... Holky se smějou:

- Kdykoli přijde vesmírná zkouška... Neobstojím .-)

Rozložila jsem vigvam u okna. Mamka zas poznává Chloumek a Prašivku. Dva bezvýznamné kopce pro mě. Dva jedinečné kopce z dětství staré ženy.

- Mám na něco chuť.

- Mamko, vezu ti štrůdl.

- Já chci ale něco dobrého.

Ok. Vytahuji z košíku jednu višni v čokoládě. Dostala jsem v neděli od Denisky. Dívám se, ano, umí rozbalit.

- Je to tvrdé.

- Herdek, mami, tak chceš dobrotu nebo budeš vytrapovat?

- No, teď už mi to jde ukousnout. :-)

Najednou. Chci jí ukázat fotky na ntb. Ale nevidí na ně. Beru křížovky... Zajímavé. Na blízko nevidí. Ale pod rukou mi čte políčka s velkými písmeny...

- Slovenské národní povstání?

- SNP.

- Trubky?

- ROURY.

- Psohlavec?

- CHOD.

- Nátěr?

- LAK.

- Schůzka?

- RANDE.

- Oddělení nožem?

- ŘÍZNUTÍ.

- Na tři.

- ŘEZ.

Dnes jí to jde jak po másle. Sice před večeří, ale mozek pracuje. Zuby jí jsou velké. Pořád žvýká. Mami, ty moje krasavice... V osmdesáti, před nedávnem - jak jsi byla sličná... Krásná. Nádherná. Svěží...

Simonka veze večeři. Krásně okrájené kůrky - chleba se salámem. Teda nechápu, proč tolik uzeniny. Tohle množství by se u nás dozajista zkazilo.

Lžičkou naberu máslo z chleba, natřu na svou bagetku. Utrhnu kousek salámu.

- To je tvrdý.

- Mami, je to ráno upečené.

- Ale je tam kůrka. Chleba si představuju jinak.

Ty vorle, Erice ráno tak chutnal. Malé děti a blázni mluví pravdu - vždycky říkala mamka. Přichází Simonka. Loučení. Balím. Mamce dávám křížovky a belgické bonbony. Drahé. Dvojí kvality. Pro nás na ucpání cév a nablbnutí mozku palmový tuk. Soudruzi v Belgii určitě do belgických pralinek sajrajty nedávají.

Stavuji se na nákup. Petroušek asi už odjel na tréning. Loudám se. Lidl. Mám vyřízenou reklamaci irigátoru. Chjo. Určitě mi vrátí peníze. Spíš bych brala spršku opravenou. Jenže oni chtějí účtenku. Tak nic. Zítra. Zastavuji se u polic se smetanou. Čím víc tuku, tím levnější.  Tomu nerozumím. Rozdíl - na vaření a zakysaná. V tom bude asi zakopán pes...

Procházím KIK, Pepco.... Nic. Všechno mám. Nic se mi nelíbí. Tretky. Tretky. Tretky. Anglicky popsané. Ušetřila jsem :-)

Na půlhodinky do zahrady. Potřebuji sázet. Suchý duben. Čekali jsme na déšť. Dočkali jsme se. Zima. Odpoledne jsem Petrouškovi říkala:

- Peťuš, vždycky se touhle dobou už cácháme v bazénu. A včera jsem si zatopila v kamnech.

Plaším myšlenku. V máji nesmí pastýřovi oschnout hůl. Ať sílí tráva. Chlad přírodě prospívá. Dočkáme se.

Webinář. Konečně klid.

Do hajanova.

Dobrou noc! .-)