Prosinec je tu

Jedna ráno. Ještě přiložím jedno poleno. Pak padnu do postele.

Ráno v půl desáté auf - jak by řekla maminka. V deset paní. Účastní se pravidelně desetidenních maratonů štíhlosti. Je to vidět na míře jejích vnitřních tuků. Klesají. Jsem spokojená. Nákup. Termín. Loučení.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-01_Letosni_krasavec/

Od včera na chodbě visí ušitý stromeček. Všívám ještě pár větviček. Nastrojit. Duše dítěte. Raduji se. Poslouchám o podvodech okolo prezidentských voleb. Do nebe volající. Hrůza. Potřebují nechat největší kované. Blondýna, co prodávala tituly. Poslouchám, prý za pět set tisíc. Kdo by tolik měl? Kdo by tolik dal? To bych si to radši vystudovala. Konec konců - já jsem si to vystudovala. :-) Janeček - údajný matematický mág, Sorošův chlapec. Ačkoli - kdo mu nechal vydělat miliardy? Myslím Rockefeller. Každopádně miláček mocných. Proč ho vykopli? Chybělo mu 2000 podpisů. A to bych se podivila. Měl rezervu i pro tzv. chybovost. Takže arogantní hezoun z StB nebo to blonďaté suverénní neštěstí? Chjo. Kdy už to skončí? Proč nám to nepromítli před třiatřiceti lety! Do tohohle hnoje vás zavedeme. Budeme se snažit svlíknout vás z kůže. Okrást o majetek. Co, o majetek! O teplo! To je to nejmenší. Máš život. O ten budeme usilovat. Hrátky s čertem. Brr. Vycvičíme si tu pár zabíjáčků. Našim nevěříme. Nechápu to.

Vyčistit jedno okno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-01_Ireno%2C_obed/

Oběd. Ve třináct nebo tak nějak by měla snacha přivézt vnučku. Asi jsem se spletla. Uklízím, vytírám, zdobím... Zvonek; jsou tu.

Snacha odjíždí. Dnes SRPŠ. No, konzultační odpoledne. Pamatuji na učilišti pečlivě rozepsáno, v které třídě se na deset minut zjevím. Ne. Nikdy to nevyšlo. Synchronicita vyšla vniveč. Jsem pro řád. Chaotické pobíhání nemám ráda. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-01_Hrajeme_si/

Cvičíme intuici. Hrajeme si. Vidění na slepo. Barvy. Pyramida. Energetický otisk minulosti. Hledání žluté v červených. Kelímky. To zbožňujeme. Začínáme plechovičkami. Ohmatat tu horkou. Pod ní se schovává míček. Ostatní jsou ledové. Vždycky je jedna vlažnější. Ale ta s míčkem je horká. Dnes se rozjíždíme pomalu. Dáváme jen čtyři. Pak pět. A jdeme na červené kelímky. Rovnáme jich plný stůl. Vnučenka vidí, jak míchám kelímky - pohybující se míček. Beru ho do ruky a přes stůl ho vkládám pod jeden krajní kelímek. Máme jich pětačtyřicet. Suverénně otevře oči - zdvihne ten s míčkem. Točím video, vysvětluji. No jo, jenže se nemohu trefit do kelímku s míčkem. Nemohu točit a mít zapnutý radar.

- V., prosím tě, kde je ten míček?

- Tady.

V tom množství ho viděla. Točím a vysvětluji, co mi řekla.

- Babi, když ho nemícháš s kelímky po stole, ale vezmeš ho a přemístíš vzduchem, vidím, jak letí.

Tak tohle se cvičí několik let; zdokonaluješ se. Pak se děti zlepší ve škole. Jsou pozorné. Mají hezké vztahy. Znají míru. V budoucnu si vyberou pravého partnera. Nespletou se. My dospělí se zlepšujeme přesně tak. S intuicí se zlepšuje zrak, sluch... Umíš dobře investovat. Máš odhad. Intuici. 

Teď mě napadá, že už dlouho předlouho jsme necvičily karty. Příště. Čas utíká. Mamka je tu. Vážně, až strašidelně začíná mluvit. Usmívám se. Vím, že hraje divadlo.

- Teda, já tam stála! A když jsem přišla na řadu, dozvěděla jsem se, jak jsi šikovná, milá, pečlivá. Já tě nemám ani za co seřezat.

To nikdy v životě neudělala. To byl vtip. Nabízím večeři.

- Babi, dám si taky.

- Rýži s kari, krůtí plátek. Malé sýr. Kompot.

- Víš, že mi dlouho nikdo takhle nepodstrojil? Nedal mi to až pod nos?

No no, včera jsem o tom psala. V téhle době očekávání světla máme koukat, kde kdo potřebuje pohladit, posílit, jen udělat radost. Kouzlo nechtěného - povedlo se mi to.

Petroušek jede na zápas. Sportovní nápoj s sebou.

Holky odjíždějí. Domluveno na zítra - přeju si moc do loutkového divadélka. Abych nebyla trapná, beru vnučku. Jo, je velká. Ano. Ale přece nemohu jít na pohádku sama. Ježíš, to by mě zdrbli. Ona chodí do loutkového. Je střelená. - No, je. V očích těch tzv. seriózních. Naskýtá se otázka: Kdo je tu normální? Mám pocit, že já. Ostatní jsou blázni. Jedna jedna.  

Klid. Teplo domova. Vkládám CD s koledami. Mám jich řadu. Miluji Českou folkovou Rybovku. Ale tu až časem. Zpočátku roráty a obyčejné vánoční písně.

Ještě pracovní telefony.

Telefonuji i s paní, co mají rodinnou firmu Boty Hanák. Nosím od nich asi tři měsíce vložky do bot. Nenápadné. Pětkrát lisované. Důležitá je prohlubeň pod palcem. Svěřuji se, že se občas vyzuju u vaření. Ale snažím se učit znovu chodit v botách. Těžké. Pečlivě přendávám z pantoflí vložky do kozaček, do holínek, do lodiček, do všech bot. Jsou tenoučké právě, aby se vešly. Vypadají nenápadně. Ale dělají zázraky. 

- A je příjemné, že si obouvám nohy do teplého. Jsem pečlivá. Jen chodit bosa - óóó, to mi chybí.

- No, v trávě budeš moci chodit. Ale v zimě to není dobré. Chůze zimní ledovou trávou způsobí bolest kyčlí, kolen. Chlad nedělá tělu dobře.

Už jsem tu psala, když měli výrobu v Holešově, jak do jedné první třídy dodali zdarma botičky a stélku. Druhá první třída měla své boty. Třída s botkami Hanák do Vánoc plynule četla. Jejich vyosené kotníčky se vrátily do zdravé podoby. Teď mi paní vypráví, že v MŠ Bučovice vzali třídu 24 dětí. Ani jedno dítě, ANI JEDNO, nebylo bez vady. Jedno dítě doma běhá po tvrdém povrchu. Vyosené kotníky - valgozní kotník. Jedni rodiče si nepřáli. Držím se, abych neřekla - ti jsou blbí. OK: Respektuj!!

- Dětem se kotníčky spraví. Celá kostra se narovná.

- Počkej, počkej. Mně asi tři dny bolí levé rameno. Jako kdybych udělala špatný pohyb.

- Unavené?

- No, takové jako pochroumané.

- Jak to přišlo, tak to odejde.

- Mažu si to. Levé mě nikdy nebolelo. Jsem pravák. Když vytahuji zásuvku, tak cítím. Dnes už to bylo dobré.

- To může být, že se rovná se celé tělo. Nohy, kostru, spustí se rýma, někoho bolí hlava - vše odezní.

- Ani jsem si to neuvědomila, žes´ mi to tehdy říkala. Dnes už jsem rameno vcelku necítila.

Taky si u psaní cvičím hlavou. Lupe mi v krku.

Petroušek přijel. Jdu mu do třiceti minut po skončení fyzické aktivity rychle mixnout výživu pro svaly.

A je tu zas noc. První prosincový den za námi. Den za dnem se kutálí. Teď skončily Vánoce. Nedávno jsme se ráchali v bazénu. Dnes při čištění okna jsem neměla moc špinavou vodu, protože bylo čisté z malování. Koloběh života. Kolotání světa.

Poleno v okýnku sálá. Jdu spát. Dvě hodiny. Užila jsem si den. Nádherný. Aktivní! Estetický. Hravý! Bezchybný!

Dobrou noc!