Prospěšné srpnové energie vedou lidstvo ke Lví bráně

Srpen

Klepeta rudá do obilí se vnořila.

Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy

už znovu převracejí pluhy.

Večery v srpnu! Měkce líhá

se do trav suchých pod jabloní.

Chlad lesa zve tě, houby voní

a za stromem už podzim číhá,

by kvečeru, až padnou stíny,

zadrh ti smyčku z pavučiny.

(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)

ilustrace: Josef Lada, zdroj: kalendář

Srpen se rozjel a spějeme ke Lví bráně. Silné energie, prospěšné lidstvu. Uklidňující informace.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-02_Dnes_byla_prvni/

Ráno na devátou jsem měla být připravena. Pojedeme pro mé auto po STK. Jenže ticho, klid, pohoda. Zrzečka po dlouhé době vyvalená na teplé dlažbě v koupelně. Už zase se mnou komunikuje tím svým mňa!? Intonace nahoru. Většinou je tu naselen Mour. Dnes jsem potěšena. Kočičí paní je tu. Mám pocit, že dvě penicilínové injekce po deseti dnech jsou z těla vyloučeny. Kočka se zrekonstruovala. Kožíšek jí zarůstá. Je veselá. Hraje si s Mourem. Prohání ho. Jenže ten pětačtyřicetiletý seladon pózuje v trávě, zatímco naše pětadvacetiletá slečna plachtí v korunách stromů, vznáší se životem, občas mu prožene perka a zmizne někde v keřích. Ukazuje mu mladý život. Jemu narostlo panděro a kočky ho už moc neberou. Značkovat nemůže, tak aspoň předstírá radost z hraní v trávě. Zahrabe packami, poposkočí, přikrčí se a vyčůrá se. Označí si svůj revír močovým razítkem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-02_Rano_pro_auticko,_kocenka/

Po půl desáté je tu drak.

- Prosím tě, to nemyslíš vážně! Jsem ti říkal, že v devět se tu stavím.

- No, právě. Povídals´ v devět, tak jsem v klidu. No. Počkej, natáhnu šaty a jedeme.

- Čekám před domem. Jak tam nebudeš, ujedu.

Vtipný. To by mě zajímalo, jak by řídil dvě auta. Ujet nemůže, protože já jsem druhý řidič. Může se tak akorát vztekat.

Vcukuletu sedím u něj v autě. Jedeme.

- Á, do prčic, červená!

Jak to může vidět? Jo, už ji taky vidím. Opravdu je červená.

- Peťuš? Já nemám brýle.

- To odřídíš, ne?

Jasně. Mám zlepšené oči. Zkusím, co řekne:

- Peťuš, dnes vymaluji tvou pracovnu.

- To ne! Je vedro! Tady jde o život!

No jo, ale o můj. A vedro žádné není. Voda v bazénu měla asi pětadvacet. Přesně jsem věděla, že mě nebude chtít pustit do své nory. Až budou padat lejna s háčky, opět nebude vhodno. Dobrá. Dnes si udělám volno. Vymaluji ti to tak jako tak. Tomu se nevyhneš. Ty to ještě nevíš?

Přijíždíme do servisu. Aha, tady se to jmenuje AUTOJAN. Hm. Tady vedle autoservisu jsme kupovali kuchyň pro naše nájemníčky. Čekám vedle auta. Prohlížím si to tu. Petroušek jde zpátky. 

- Prosím tě, je tam nějaká malá závada. Až odpoledne.

- Jaká závada?

- Nějaká titěrnost. Vůle u volantu.

Mlčím. Totiž - potřebovala bych nové auto. Nejlépe červené. No, tak ještěže na to přišli. Vůbec jsem si toho nevšimla. Vystupuji u domu. Kočky! Vítají mě. Zrzinka se rozvaluje. Mourek ji myje. Zrzka se předvádí. Baví mě. Mourek dekoruje trávník.

Ani ne za čtvrt hoďky je tu Petroušek znovu.

- Prosím tě, auto přivezli. Pojď, jedem´!

Nestarám se. Jedu. Tentokrát mám brýlky. To asi Vesmírná inteligence zařídila, abych si pro ně mohla dojet domů. No je to tak. Proč jsme jeli sem, zpátky, za chvilenku sem? Abych na to správně viděla. :-) 

Péťa se s někým srdečně zdraví. To je on. Srdce na dlaní. 

- Na, tady máš velký techničák. Ten mi dáš na stůl. A malý si uklidíš do kabelky. Zopakuj mi to. 

- Rozuměla jsem. 

Sedám do auta. Vyjíždím. Zrovna se na semaforech řadí štrúdl aut. Vyčuhuji čenichem. Vtlačila jsem se pánovi v koloně do cesty. Ukazuje mi ukazováčkem, že mohu jet. Nevidím, jestli náhodou nepustili kolonu v protisměru. Ještě jednou se dívám - ano, ukazuje ukazováčkem k sobě. Mohu jet. Kynu na poděkování; opětuje. Zas doma. Dopoledne jsem vyměnila ubrus na zahradním stole. Výkon. Kdo si to může dovolit! Jen tak se poflakovat. Důchodce přece!! Zbytečný, marný, nepotřebný... Mladí - my jsme cenní! My si totiž pamatujeme to, co je v učebnicích překrouceno! Proto je snaha nás poslat na onen svět. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-02_Dopoledni_skotaceni/

Sedám pod blůmu. Tyhle modré milovala maminka. Už druhý rok jí je nemohu nabídnout. Mamko, tys´ uměla vybírat sorty stromů! Jen usednu, Zrzka hned pod stolem. Mourek vedle ní. Ty dvě kočičí lemry dokreslují mírový letní den. Poslouchám ptačí zpěvy. Koncert! Na větvičce se naparuje sýkorka. Ne, že by stehlíček? Pouštím si video u psaní. Jé, slastné zvuky pro uši, pro psychiku. Nabíjející. A je to stehlíček. Stehlíci tu letos v zimě ani jednou nebyli na hodech. V minulých zimách přilétali jen ve sněhových metelicích. A dnes mi tu zpívá nad hlavou. Periferním zrakem vidím rezatou čáru.

- Pocem, pocem! Ty potvoro!

Zastavila se.

- Co chceš? Trošku kondičního běhu trávou.

- Zrzko! Ty ses rozběhla za kosem!

Včera jsem nechtěla vnímat u vchodu ptačí pírko. To nebylo vypadlé. To bylo jako po hostině. Ale jen jedno. Chlácholila jsem sama sebe, že to určitě není z ptáka sežraného. Dnes pochybuji.

Jdu do domu. Chci malovat kamínky. Ale ještě mám na papírku úkoly...

Jdu zalít rajčata, okurky. Usedám ještě jednou pod strom. Popíjím vínečko. Zvonek do zahrady. Á už je tu klient. Vrátil se od moře. Očividně lidem středomořská strava dělá dobře. Má zlepšeno úplně všechno. Povídáme si. Hodnotíme. Kritizujeme politická rozhodnutí.

- Koukal jsem, že ten sousední dům mohl být klidně dál.

- To mohl. A my jsme o to prosili, žádali, usilovali. Ale marně. Jejich architekt řekl, proč by to dělali. No, v životě všichni, kteří mi chtěli ublížit, dostali odplatu, včetně smrti. Mně nikdo ubližovat nebude! Jsem pod ochranou! Když byl takhle namachrovaný, jo, holt si stavbu postavil v nejkrutější době - začal jednu říjnovou sobotu. Bláto, déšť, mokro... A teď mu stavba stojí. Tady se nepracuje. Jo, udělali okna. A tečka. Staví v nej nej nejhorší době na drahotu, navíc není materiál. Má, co chce. Jemu se ten barák setsakramentsky prodražil. Neposlechl. Radila jsem mu, aby si vybral jiný z pozemků, které vlastní.  Už mohl mít postaveno a bydlet. Za polovinu. Jó, Petrouškův tatínek prý říkal, že samochtějícímu se křivda neděje. A je to tak!

S tímhle klientem se dá hovořit o všem. Dozvídám se od něj tolik novinek. Kam on na to chodí! Říkám mu o včerejším mém výchovném počinu cikánských rodičů. Všechno on ví. Protože jeho žena mu video pustila. :-) Jedna z věrných čtenářek. Mám jich tu hodně! Holčenky, děkuji vám za lajky. :-) A buďte věrné! A čestné!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-02_Svacinka,_obed,_vecere,_pohoda/

Jdu udělat těsto na ovocné knedlíky. Obyčejné tvarohové ze špaldy s vajíčkem. Zvykla jsem si přidat do něj žitný kvásek. Tak nádherně se s ním pracuje. Ladné. Krásně se rozválí, nelepí se.

Pozdní oběd na novém ubrusu na sluníčku. Petrouškovo oblíbené jídlo. Sedíme, povídáme.

- Ježíši, tolik hodin. Ty nevíš, že chci jet na ping pong?

- Nevím. Tak šup, šup, jeď! Jedu, jedu! Ať už jsi doma!

Řehtáme se.

Beru si sešit s lidmi, kterým mám zavolat. Usínám v křesle na sluníčku. Takový náročný důchodcovský den. Posilněna spánkem, volám. Nejdříve Alence. Moravská důchodkyně. Její příběh znám. Ale co se jí stalo. půjčila švagrové asi dvanáct tisíc. Že do čtyř dnů budou peníze na účtu zpátky. je to třináct měsíců. Tak to by na mě nebylo. Jo takhle, ona je s bratrem rozvedená. To nevadí, jela bych za ní. Udělala jí hanbu. 

- Víš, já znám jejího. Já mu mohu říci. 

- Tak mu řekni!

Povídáme si s Alenkou. Už mi volá někdo pod hovorem. Loučím se. 

Volám dalšímu. To je to číslo, co volalo. Lékař. Vysvětluji mu stavbu jeho těla. Pokyvuje. Shodneme se. Chlubím se, že jsem večeřela s nositelem Nobelovy ceny za objev molekuly mládí NO.

- Víš, nejvíc jí produkuje embryo. To je exploze. Pak děti do tří pěti let. No, produkuješ ji do třiceti. A pak konec. Jen při pohybu. A představ si, že Lou Ignarro věděl, co hledá. Ale při tom nechtěně objevil viagru.

Na druhém konci drátu se ozvalo chemické pojmenování modré pilulky.

- Aha? Tak to děkuji. Ale ještě ti řeknu, že náš bylinný koncentrát obsahuje zelené, žluté, bílé čaje, šestadvacet čínských bylin a bylin jihoamerických indiánů, třeba sléz, taky zelenou guaranu a z ní zelený nepražený kofein bez akrylamidů. Bystří mysl. Pomáhá štěpit tuky v cévách, ale i povrchové i vnitřní tuky. A představ si, že v tom zázraku má taky pět patentů právě doktor Ignarro. A jeden z nich je, že zkracuje dobu zahřátí těla z dvaceti na osm devět minut.

- Aha, takže se nebere rychlý cukr z krve.

- Ano, a nejdeš do hladu. 

Začíná hrát keltská hudba. Spustila se mi TV Šalingrad. Padá vlhkost. Zapisuji si adresu doručení. Posílám výzvu k platbě. Jdu chystat Petrouškovi krabičku se svačinkou. 

Takový byl druhý srpnový den. No k pochvale, že?

Dobrou noc!