Prostý, klidný, kočkovitý

Bude půlnoc. Dopekla jsem - koláč, dort. Včera Linda přivezla. Kousek jsem ochutnala. Myslela jsem, že jím ananas. Jak se lehce nechá člověk oklamat. Žlutá barva, šup, sugesce toho, co chceš.

Zrzku chytil rapl. Lítala pod gaučem, pod křesly, zaletěla na terasu poškádlit Mourka... Otevřela jsem dveře, vyběhla do noci škádlit stromy.

Má pohádka má zas další list za sebou. Krásné ilustrace. Nikam jsem nemusela. Dopoledne školení z pohodlí domova. Hurá, mé jméno se dvakrát objevilo na monitoru. Vesmírný pane, zbav mě prosím ješitnosti. Ať si jen tak jdu bez touhy být nejlepší!

Co jsem se školila, Petroušek se realizoval. Chtěla jsem, že okolo něj budu oťapovat. Poradní hlas. On to vnímá jako dozorčí. Vyhovovala mu má zaneprázdněnost. Vykopal jámu na meruňku. Ta uschlá rostla uprostřed konvalinkového políčka. Mnoho let se snažím dosázet obdélník záhonu do rovného tvaru. Teď už noc, zapomněla jsem vykopané puky zastrkat do rohu budoucího obdélníku. V přestávce mezi školením vybíhám do zahrady. Jeho oči čekají na pochvalu. Jinak to nemohl udělat; ne nemohl. Konvalinky jsou plevel jak jahody. Zítra puky zasázím. Na jaře se zahradou bude linout konvalinková vůně. Jaro. Vůně lip, vůně fialek z modré stráně za plotem. Ireno, vrať se, nepřeskakuj, budou Vánoce.

Linda odpoledne zdvihla kotvy. Vydala se na výlet.

- Všimla sis? Kitty smutně prošla celým domem. Hledala paničku.

Ta šavlozubá panterka si u nás docela zvykla. Jen když ji Linda chtěla seznámit se Zrzkou, vyjel ji z tlamy sirný plamen, vycenila hadí zuby. Držela jsem Zrzečku ve vzdálenosti, aby ji nezasáhl pach síry. Zrzka si předla:

- Co to tu předvádí návštěva? To na mě neplatí. Co tam má dál?

Kitty moc figur v zásobě neměla. Syčela, prskala, cenila zuby - furt na jedno brdo.

Obdivuhodné, že se Kitty umí ostražitě pohybovat v domě s dvěma neznámými kočkami. U misky má oči v akci i na zadku. Taková rekognoskovací kamera. Mour stoluje na terase. Kitty ho má stále v zorném poli zadního radaru.

Asi před pěti lety jsem prodala mikrovlnu. Nepoužívala jsem ji. Do díry po ní jsem nastěhovala to, co nemá místo. Petroušek nechal vyrobit policové prkno. Dnes den D. Budeme ho instalovat. Díra po mikrovlně se rozdělí.

- Pojď mi asistovat.

Hotovo. Stěhuji věci zpátky. Měla bych teoreticky nabrat víc místa. Opak je pravdou. Z jedné police přerovnávám věci do dvou. Nevím, jestli jsem si pomohla.

Už mi zas ujíždí řada aaaaaaaaaa úúúúúúúúúúúúú pod rukou. Ireno, máš dost.

- Peťuš, zajedeš k mladým?

- To bych mohl.

Slyším jeho telefon s vnučkou. Jdu zabalit dva balíčky pro radost. Malou krabici plním jablíčky.

Petroušek odjel pro mléko. Mám v úmyslu si dočíst článek. V periferním zraku se mi mihnul kocour. Nesmí do domu!

- Moure! Mazej!

Mourek rychle chápe. Vrací se na místo na terase. Zalézám na dlažbu. Loupu jablíčka. Důvěřuji mu. Dveře na terasu dokořán.  Zároveň ho cvičím, že do domu nesmí. On nechce rozumět řeči mého kmene.

Cvakl zámek. Chvíli ticho. Ještě jednou. Linda je tu.

- Ahoj, mami. Víš, že mi teď z domu vyběhl Mour?

- To snad...

Jdu se podívat na terasu. Křesílko prázdné. Na mou duši! Drzoun. Orientuje se v domě přesně. Jak potřebuje. Linda sedá ke mně na dlažbu.

- Víš co? Já si tu poslouchám Helenu Heclovou a on chodí po špičkách. Kdyby měl podkůvky, to bych ho slyšela.

- Nebo rolničku.

- No, ta se dává hluchým kočkám. To by Mourek zešílel. Ale zas bych ho slyšela.

Povídáme si. Kitty sedí v pracovně na okně. Pozoruje kočičí gang ve tmě za oknem. Budou mi jablka stačit na jablečný koláč s mascarpone a křen? Péťa koupil dva kořeny, já dva, jeden mám na košíku. To bude sklenic!

Kitty přišla do holportu. 

Péťa je tu od mladých a s mlékem. Pojede za sportem. Tentokrát na florbal. Na Honzíka. Kapitán mužstva. Dává góly. Balím balíček pro radost druhé vnučince.

Náš dům je konzerva. Drží v sobě teplo. V létě naopak chlad, když je venku k zalknutí. Zatápím až po osmé večer. 

Telefonuji jedné milé citlivé osobě z FB. Míchám jablíčka, těsto, vysýpám formu na dort; hovor s ní plyne. Ráda slyším její hlas. Dostávám info o našem prostěradle. Nejen že léčí, ono i vyzařuje do prostoru. Snižuje škodlivost frekvence WIFI. Unikátní. Už týden na něj uléháme. 

Jak člověk nemusí nikam, ó, to je svět radostnější. Kam jsme se to dostali... Nabízí se mi tu video z minulého roku. To virální. Tehdy mi Ivanka S. psala, že mělo sto tisícovou sledovanost. Na skypu s maminečkou vymýšlím, co bychom... Edukuji - jak se zachází s starým člověkem, aby ho nemuseli prohlásit za nesvéprávného. Ono totiž okřiknutí vyvolá protireakci. Starý člověk cítí úbytek síly, reaguje nevrle, zle. A to se musí zapsat do sešitu. A už má psychiatr práci. Musí, MUSÍ změnit medikaci. Pokud možno na tu značku, jejíž nápis má na propisce, ponožkách a na bločku. Cože?Rodina pozoruje smutek, letargii, pláč? Tak ji převálcujeme. Jako se to dělá teď s nucením. Dívám se, jak vymýšlím mamince činnost.  Zpívat ne. Křížovku ne. Snažím se. Budeme si promačkávat dlaň, kloubky. Narušitelky jsou tu.

- Paní Hrobská, zakázala jste testování...

https://www.facebook.com/100010275607900/videos/1321427954876379

Známé video. Rozčertila jsem se. Vyhrožují třemi miliony pokuty. Přitom ministryně práce a sociálních věcí i sám Blatný v tom dni cukli. Ne, žádná pokuta. Ale úřednice si vedou svou. Služebnice systému. Matrixu. Pokušitelky. Takhle si představuji satana. Poštívá, popichuje... Člověk musí být jako skála.

- A paní Konečná, chcete nám k tomu něco říci?

To je bomba, mamku chtějí znesvéprávnit, ale položí jí otázku. Ty vorle, ať žije podrazáctví. Jenže mamka vnímá, chápe. Tam uvnitř, tam zbylo dost inteligence. Nechce nic dodat. Stačilo. Ano, toto je matrix. Jednou udělají z člověka bez paměti občana a po druhé, když se vzepře systému, znesvéprávní ho napomahatel - soud. Přelet nad kukaččím hnízdem. Procházím si videa s mamkou. Prohlížím obrázky. Dospívám k jednoznačnému závěru. Je tak dobře, že mě mamka opustila. Tak moc dobře. Skončilo její trápení. Procházka po téhle vězeňské planetě skončila. Zkušenost nabyta. Vysvobození. VYSVOBOZENÍ! Mami, jsi ve světle, paradoxně díky farizejskému FB tě mám každý den před očima. Vesmírný pán mě velmi kvalitně připravil na tvůj odchod. Nejprve z domečku. Peripetie zlomeniny - nemohla jsem si tě vozit k nám. Neumím dopočítat, kolikeré Vánoce bez tebe u vánočního stolu. Letos budou páté. Mamko, páté Vánoce už doopravdy a navždy bez tebe. Pak nejhorší odloučení - vymyšlený podvod s pandemií... Vyměřování třiceti minut rozhovoru denně. Omezování lidského práva. Bylo mi dopřáno se po půl roce fyzicky rozloučit. V DD by mi neřekli, že jde o velmi vážné zranění. Ještě že jsem byla vyslána Lindou. 

- Mami, jeď tam! Mamko, jeď za babičkou!

Jeli jsme. Pustili mě. Neotravovali s rouškou. Bylas´ pomlácená. Oteklá. 

- Támhle s tou jsem se dnes ráno porvala.

- Ne, mamko, s nikým ses neporvala. ¨¨

Já bláhová! Hloupá. Zavřená ve svém myšlenkovém světě.  

Rozbitou sešitou lebku na spánku. To bylo "svezení z vozíku". Svět chce být klamán. Ať šetření dopadne jak chce, mami, nikdy se už nikdo nedozví, jak to bylo v té koupelně. Možná jsi zlobila. Vzala sis´ to do hrobu.

Ireno, šupej! Dvě hodiny!

Dobrou noc.