Prší! PRŠÍ! Telefon se navrátil do rukou mých...

Šťastná. Jsem šťastná. Radostný den. Měl kaz na kráse. Moc nemocných. Micka buší černými hliněnými tlapkami na umyté okno. Umýt pacičky. Prší! Konečně prší. Otevírám do zahrady. Libé kapkání, šumění, šlochtání, zurčení. Krásná zelená. Přenádherná. Zahrada svítí. V jednu ráno nic, a teď ric! Fotím. Vyhazuji všechny muškáty ven. Netrhám z nich suché listy. Jeden truhlík je skoro totálně suchý. Zapomínala jsem na něj. Všechny nechávám opršet. Kairos! Příhodný čas. Naset trávní semeno na vydupaná, hliněná místa. Můj pytel se suchým hnojem navlhl. Už jen zbytek. Chráním si ho pod rajčata. Trávníku jsme nadělila. Zasypávám zeminou trávu. Zahrada pije a pije. Mokro je i pod smrky. Ó, velký dík! Meditace za déšť v pátek, prosby a čarování zabralo.

Druhá radost - v poledne si jdu pro opravený mobil. Konečně. Přišla jsem o vlákno komunikace whatsAppu. Ono prý někde je. Ale kde, to mi zapomněli říci. Jé, jak jsem závislá. V mobilu se orientuji. Tablet jen bzukal a málokdy jsem zachytila, o co jde. Tolik komunikačních možností. Petroušek:

- Mohla bys mi říci, co jsi zkoušela, když jsem byl dnes v obchodě? Takový divný zvuk. Nereagoval jsem. Paní mi říkala, že mi zvoní můj telefon.

- Peťuš, zkoušela jsem videohovor. Ale tys to nebral. A teď nevím, kde to bylo.

Nacházím tu možnost, ale hovor se několikrát nespojí. Nic. V pátek to bude měsíc, co šel do reklamace. A měsíc jsem se nedovolala Lindě.

Volaný účastník hovor nepřijímá.

Myslela jsem, že teď už volaný účastník hovor přijme. Tvrdila jsem hochovi v obchodě, že je to od toho dne, kdy byla karta vložena do tabletu. 

- Ne, to je závada u volaného. Má vás blokovanou.

Moje dcera, jo?! No, moje dcera si mě nějakým záhadným způsobem před třemi týdny opravdu blokla. Dnes na to přišla. Ale já jsem byla liška. Volala jsem jí na druhý. Vždy se ohlásila zpět. Chtělo se jí maminku zablokovat.

- Mami, já jsem tam viděla takovou značku jako zákaz vjezdu nebo zastavení? Dnes mi to došlo.

Udělala jsem ze sebe trotlíka. Radost z mobilu přehlušuje všechny pocity.

Mezi klienty rychle do lékárny, za maminkou. Den naplněn. Přetéká... Jezdím v nevhodnou dobu. Ve své profesi jsem neměla ráda jednu situaci. Šlo se do divadla, do kina a učitelky se sesedly do jednoho hnízda. Chudáci herci... Pod mým řízením si jedna sedla z jedné strany, druhá z druhé a když nějaký narušitel měl snahy otravovat ostatním vnímání představení, jedna nebo druhá si ho vytáhla k sobě... Před měsícem jsem měla nedorozumění s jednou máry. Měla přestávku. Noha přes nohu, mamka huhlá, máry má přestávku. Jedna záchranářka se smála:

- Nedovedu si přestavit, že přijedu na příkop, místo záchrany řeknu: Mám pauzu!

Chápu, dvanáct hodin pobíhání; náročná práce. Chápu potřebu přestávky. Nechápu, že onehdy měl maminku na starosti pečovatel v naprosto jiném křídle. Ale úplně na druhé straně domu. Jednak neslyšel a dvojak mu huhlání haló, haló muselo být naprosto fuk. Taky když ho neslyšel, že jo? Navíc - pan ředitel nejprve slíbil nápravu, následně se otočil na podpatku. Budiž. Žádné schůzky, vzájemné zdržovačky. Nemá to cenu. Předesílám, že jsem spokojena s péčí. Nesmírně a vesmírně. Ale vnímám okolo půl čtvrté rezervy. Děvčata na půl hodiny odjedou. Oddělení osiří. Když si teda mám říci o horkou vodu, pane řediteli, tak bych ale musela mít komu, víte? Jediná paní Věrka byla zaneprázdněna ve starém křídle. Zachránila mě. Nikde nikdo. Chápu - byla přestávka. Nechápu - pracuje se tu s živými lidmi. Ačkoli na noc se tu zavře na kouzelný klíč a už byli pryč... Dvě pracovní síly na celý tří a čtyřpatrový několikakřídlý dům je hazard! Jednou vás to bude stát místo. To bude tehdy, až přijedou ti hasiči, kteří jezdí dle vašich slov několikrát do měsíce, na ostro.. .

Resumé: Vzdávám hold pečovatelkám, sestrám, ale ne organizaci a manažerské obratnosti. Citu pro práci s lidmi. Ta tu kulhá. Chybí. Ve škole jsme v pozici ředitelky tvořila směrnice za pochodu. Jak a kdo má jakou náplň práce - od zalévání kytek, přes úklid, dozor ve škole, mimo školu, v jídelně atd... Úvazek na minutu spočítán. Směrnice kontrolovány právníkem, následně ČŠI. Copak je to tak těžké nastřídat přestávku na dvakrát? Pokud to nejde, nechat vizora, dohlížitele na oddělení? Máte-li poradu, vždy na terase jedna hlídá za všechny. Ostatní jdou na poradu. Dnes jsem měla půlhodiny na zalití kafíčka, na maminku. Zapomněla jsem lžičku. Do kukaně zákaz vstupu. Chtěla jsem mamince uvařit termosku čaje. Herdek filek - tohle za paní ředitelky nebylo. V klubovně jsem si zalila hrneček vodou, byla tam konev, utěrka, lžičky... Zázemí. Nechcete ulehčit rodinným příslušníkům... Chodím jak Karkulka - v košíku si nesu nádobí, lžičku, dobroty, v termosce vařicí vodu. Dnes mě jedna pečovatelka zachránila. Abych se stihla vrátit domů. Ani jsem si návštěvu neužila. Nemám fotečku s maminkou. Trpělivě seděla na chodbě u okna a čekala, až se vylítám. Lítala jsem, hledala, kdo mi pomůže. Půlhodina vtahu. Nenavrhujte setkání; nemá smysl. Je to stále káčo kolem. A vypadá to, jako kritika pracovníků. A není.

Přijela jsem domů, na terase už čekala paní. Nestihla jsem už vrátit se do prodejny elektro, jak jsem si dohodla. Nestihla jsem banku. Nestihla jsem vůbec nic. Byla jsem rozhozená - připadala jsem si jak na nádraží. Na lampárně. Akorát v domově důchodců jsou živí lidé. Vnímaví jedinci. Se svým světem. Není-li dohled, pak se ničemu nedivte! Ale máte jich tam dost, viďte! Není potřeba pracovník navíc. Musíme šetřit. Do háje!

Paní odešla. Žaluji. Dívám se na tu zvláštní zelenou. Zvláštní světlo. Včerejší chleby zmizely; :-) peču nové. Než připravím krabičku se svačinkou, čaj s kouzelným obsahem Petrouškovi na zítra, než vyberu pračku, přemáchnu v octové vodě, pověsím, než upeču štrůdl na zítra pro maminku, je půlnoc.

V DD teď dvě pracovnice hákují v obrovském domě. Sestra a pečovatelka. Tolik práce... V šesti by jim to šlo lépe... Šetříme!!

Za okny prší. Plamen olizuje poslední poleno. Nádherně tančí. Náročný a krásný den!

Dobrou noc! 

P. S. Děkuji, moc děkuji všem za péči o lidi. Skáčete, metáte kozelce, semtam skočíte hvězdu. Pozor!