Prší štěstí, radost, síla

Dopoledne mám volno. Měla bych uvařit marmeládu z jahod, z třešní nebo z obojího. Venku prší. Nastalo zpomalení. Ale není to na závadu. Odpočívám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-10-rana-stale-stejna

Naše rána jsou stále stejná a vždycky jiná. Pokaždé napjaté pohledy obou čumáčků nahoru na linku. Čekání na snídani. Pokud obě fouskaté drštičky sednou k miskám, v mžiku přichází muzlání, obírání se. Většinou to končí kočkováním, až létají chlupy. To když jedna z nich zadní packou zaútočí. 

Někdy musím Žofku hezky poprosit, jestli by byla tak laskavá, tu svou porcičku do sebe natlačila. Napadá mě, jestli to nedělá schválně. Když jsme byly malé, maminka z jednoho platu vše tak tak utáhla. Dopřávala nám všeho, ale s velkou mírou. Nikdy jsme nedostaly celou tatranku, vždycky půlku. Nebo vlnky – půlku. Romance - dva kakaové placičky slepené kakaovým krémem. Tam jsme dostaly každá jednu. Nezapomněly jsme mamince dát kousnout. Jen naznačila, aby nám zbylo. 

Iva o devět let starší mě zlobila. Rozkrojené poloviny na oko porovnávala se slovy:

- Já si vezmu tu větší půlku, ty harante!

- Maminko, já nejsem hajantu. Ona má větší. 

Půlku nemůže být větší, to dá rozum. Obě půlky dávají celek. Já jsem si tu svou schlamstla. Iva decentně nožem rozlepila oplatky, stáhla krém do obalu. Teprve po snězení oplatek si pomalu lžičkou vyjedla nejlepší zbytek. To já už jsem měla všechno v sobě, jen jsem mlsně koukala, jak debužíruje. Připadá mi, že Žofka dělá, jako že nechce. Mourek udělá dvěma pohyby čelisti chlamst, chlamst. V tom okamžiku začne Žofie ječet, že chce taky. Sundám misku z linky. Jediná obrana, aby na ni něco zbylo. Mourek je rychlý. Položím misku s masem na její prostírání. Pak se milostivě pustí do své porce. A to Mourek sleduje v pohotovostní poloze zpovzdálí. Co kdyby zbylo?

Vybíhám do deště. Jdu si utrhnout pár třešní. Kočky za mnou. Žofie něco očichává na kruhu naseté trávy na místě, kde před dvěma lety stával zahradní stůl. I Mourek si jde do trávy přivonět. Co tam máte? Ješiši! Myší hlava! A voko vystřelené z důlku. No jo, tak takhle to vypadá, když někomu poradím, aby si vystřelil voko. Drahuška se tomu vždycky smála. Je to elegantní poslání až tam…

Hledám něco na Temu. Budu to potřebovat až v červenci. Zadávám AI úkol.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-10-nezvladla-to

Na náčrtku vidí tvar místnosti, kde není dlažba. Při hledání koberců mám na výběr jen z pevně daných rozměrů. Naivně jsem si myslela, že když inteligence, že splní moje zadání. Vybrat koberce takových rozměrů, aby pokryly prostor. Ona je ÚB. Ale fakt! Blbá. Opravovala jsem ji. Omlouvala se. Napadá mě, že si vyrobím papírky v měřítku a vyzkouším si, který koberec a jak skombinovat s dalším.

Poledne. Volá Petroušek.

- Petroušku. Mám tam balíček. Ale neunesu ho.

- Já ti tam z práce dojedu. Nikam nechoď.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-10-kombinace/1714246725

Klohním si oběd. Neobvyklou kombinaci. Nekupuji bílé noky. Mám je ráda. Ale např. turistu nebo uherák jsem neměla v puse taky pěkně dlouho. Průmyslově zpracované potraviny neberu. Nevím, co mě to tuhle napadlo, dala jsem si noky do košíku. Bílá mouka! Lepek! Už vím proč. Strejčínek mi poslal k svátku kus šunky. Dnes mě jsem přemýšlela, že bych si mohla na pánev hodit cibulku, na to plátky šunky, opéct sýr na pánev. Hlávkový salát. Moje fermentované květáčky. To jsem si tak pošmákla. Ale tak! Joj! Tím se ruší škodlivost noků. Někdo to do sebe cpe pravidelně, já od roku 2011 letos poprvé.

Utíkám do pevnosti. S balíčkem. Běžím odvážně do šancí po kluzkém povrchu. Mám nové boty. Jejich podrážka mě nezradila. Volá Petroušek.

- Prosím, tě, ten kód je neplatný.

To je divné. Hledám v telefonu. Tak jsem se asi spletla. Ale jak to, že vím, že balíček bude objemný…

- Já jsem se, Peťuš, asi spletla.

Už jsem v ulici s výdejním místem.

Mladá paní mě zdraví s úsměvem. Já sem tak ráda jdu. Tady je to milé.

- Už jsem to pánovi dala na občanku.

- Tak tu byl balíček. Vida!

Podávám svůj balíček.

- Kódu vypršela platnost.

- Aha. To je divné. Co já dnes blbnu?

- Co je tohle za písmenko?

- To je U.

- Aha. Kód platí.

Ješiši, celý život píšu: Zlepší písmo! Úprava! Písmo nečitelné! A sama škrábu jako kocour.

Řehtáme se. A to já nevím, až večer mi to Péťa prozradí, že povídaly:

- Paní celý život učila češtinu, dbala na úhlednost písma, a sama škrábe.

Petroušek mě bránil, prý mám vypsanou ruku. Ne, normálka škrábu jako kocour. Když jsem učila první rok, přišla ČŠI. Tehdy se říkalo OŠI. Okresní školní inspekce. Dnes je česká. Inspektor mi poradil nebo nařídil, abych si zavedla školní sešit a do něj nacvičovala úhledné písmo. Měl chlapec pravdu! Dej mu pánbu věčnou slávu. Někdy jsem do slohových prací vepsala na široký okraj upravené souvětí nebo nějakou poznámku. Student se přišel zeptat:

- Paní profesorko, prosím vás, co mi tady píšete?

Paradoxem bylo, když jsem odpověděla:

- Písmo nečitelné!

Jedna jedna.

Přibíhám domů. Jedeme na výlet do Trutnova. Lije. Řídím.

- Nerad, ale musím tě pochválit. Dobře jedeš.

Usmívám se. Máme schůzku v Siku. Exkurze.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-10-exkurze

Pozoruji proti sobě dva muže. Jeden má na rukávu Camp David. Druhý D Day a vlaječky vítězných mocností.

- Tady proti mně sedí dva Američané.

Přichází řeč na barvu sage.

- Kolik balíků chcete té sejč?

- Aha, to se čte sejč.

- No, já bydlím na jihu, tam to čteme sage.

Prodavač byl prý několikrát na pláži Omaha. Jedné z pěti sektorů vylodění v Normandii. Teď bylo výročí. 6. června 1944 Operace Overlord.

- Slyšela jsem, že operaci museli kvůli počasí několikrát odložit. Přísně utajeno před Němci. Jatka jako u nás u Dukly. Některé útočné roty ztratily v prvních minutách bojů až 90 % svých mužů pod těžkou palbou Němců.

Pán přikyvuje. Pán je znalec.

- Pojeďte na kafe ke Třem korunkám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-10-u-tri-korunek

Jedeme. Trutnov už pomalu začínám znát. Přesto nás vede uličkami, kudy jsem možná ještě nejela. Parkujeme na náměstí. Jdu k automatu. Péťa by zas neměl brýle. Vytáčí mě. Studuji, kolik. Minimum patnáct korun. Vhazuji mince. Kluci se ptají, jestli jsem to zvládla. Jo, brýle nepotřebuji.

Jdu okouknout dovnitř dortíky.

- Mají tam tiramisu. Peťuš, můžeš si jít vybrat.

Shodli jsme se na italské dobrotě. Dřív jsem ji vyráběla z pomazánkového másla. To jsme neznali mascarpone, hlavní smetanovou surovinu.

My dva jsme si dali půlku. Péťa by určitě zvládnul celý kousek…

- Hele, kominík. Ten vám dělal revizi…

Na autě autentické otázky na komín.

- Stojí vám? Kouří vám?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-10-domu

Jedeme domů. Lije.

- Petroušku, chybí mi kroky. Zastavíš mi? Dojdu domů pěšky.

- Klíče máš?

- Mám batůžek. I deštník. Neboj.

Lije. Kočinely zas už očekávají menu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-10-dabel-a-medidek

Muzlám se s Žofkou. Celý den jsem neměla čas. Její oči jsou strašidelné ve večerním světle. Hormony štěstí jdou z jejího kožíšku do mě. 

Přestalo pršet. Jdu si natrhat do košíku třešně. Volám sousedce. Už je osm. Moc se jí nechce. Ale přiběhla. Zvu ji na zítra a další dny. Ať má flavonoidy ze zralých plodů. Třešně jsou nejen dobré, ale hlavně moc zdravé.

Pod psaním poslouchám na Šalingradu o tom, jak nás obelhávají. Takové opáčko:

Covid 19 je vlastně sezonní chřipka. Poslouchám, jak nevěděli, kudy na ni, tak ji léčili vysokou dávkou hydrochlorochinem. Proč vysokou? Prý nevěděli, tak něčím museli začít. Ale proč tak vysokým dávkováním? Podívali se, jak zpočátku léčili amébiásu, a toto bylo podobné. Jenže prý používali hydrochinonin. Dostali podobné množství pilulek. Je to okamžitě toxické a dostanete okamžitě nebezpečné smrtelné srdeční arytmie. Pozor na falešné proroky, kteří tlačí své smrticí farmaceutické léky proti malárii ve špatných dávkách jako lék nebo prevenci před onemocněním. Není nic, proti čemu bychom se měli bránit nebo před čím se chránit. Viry jsou zbytky mrtvých buněk a mikrobi jsou symbiotické s lidským tělem a jsou správci našich těl po boku našich bílých krvinek. Nemáme žádný "imunitní systém". Mikrobi, enzymy a bílé krvinky neutralizují a odstraňují toxiny.

Další téma k připomenutí:

Cvrčci a hmyz v potravinách. Ty jejich farmy nějak utichly. Lidi nereagovali strachem. Obohacení potraviny hmyzem, který se nedá vykuchat, kálí na sobě, musí se jim vyhřívat – tolik energie. Fuj je to! Hmyzí potraviny a legislativa – úkolem unie je, aby všechny potraviny s hmyzem byly bezpečné. EU uzákonila přidávání prášku do potravin. Některé krovky hmyzu se používají jako barvivo. Už dávno. Hmyz pro člověka nestravitelný. Naše ústrojí na to není uzpůsobeno.

Mé oblíbené téma:

Petr Garjajev objevil resetovací tlačítko člověka. DNA není to, co nám říkají. Zemřel divně v roce 2020. Vědec, který přišel na to, že smrt není náhoda. Překročil hranici; dozvěděl se o nás příliš mnoho. Člověk není otrok, pacient ani spotřebitel. Člověk je tvůrce; za to byl zničen. Byl to rebelující vědec. Jeho zločin? Našel resetovací tlačítko pro lidské tělo. Dokázal, že funguje. Podstatou objevu je, že nejsme tělo, ale program. Prolomil základní kód vesmíru. Zjistil, že naše DNA není řetězec genů, ale anténa. Kvantový přijímač, který čte příkazy z vesmíru. Nemoc je chyba v programu. Rakovina, stárnutí, rozklad. Je to chyba v kódu. Garjajev dokázal, že program jde vymazat a přepsat přes správnou frekvenci a správným zvukem silou myšlenky. Léčba není chemický útok, je to zvuková pozornost. Program se dá vypnout. Naše tělo se může obnovit samo. Slovo a myšlenka jsou zbraně. Co říkáme a myslíme si nejsou abstrakce, je to příkaz měnící strukturu naší DNA a našich dětí. Modlitba, mantra, kletba nejsou metafory, vše jsou kódy. Technologie pro změnu hmoty. Proč to bylo vymazáno? Bylo to příliš nebezpečné.

Kdo vydělává biliony na naší bolesti? Kdo prodává pilulky na krevní tlak, které si budeme kupovat, dokud nezemřeme? Kdo staví onkologická centra za miliardy dolarů? Kdo nabízí pilulky na omlazení? Kdo nám prodává krém proti vráskám, který nefunguje? Kdo nás krmí jídlem, které nás mrzačí? Odpověď: Nadnárodní korporace. Farmaceutické giganty a potravinové říše. Jejich moc a jejich kontrola je postavena na lži:

Jste oběti, jste slabí, jste nemocní, jste závislí… Bez našich produktů zemřete. A najednou se objeví muž s přístrojem, dokáže, že se jedná o podvod. Že zdraví, mládí, síla je naše přirozené rodné právo. Nepotřebujeme jejich pilulky, operace, inzuliny, chemii; vše, co potřebujeme je vědomí a pár správných frekvencí. Takový člověk nemůže být přijat, musí být zesměšněn, prohlášen za kacíře, zbaven peněz, pohřben v dokumentech. Pokud nepřestane, odstraněn fyzicky. Jeho objev vyhodil do povětří nejen vědecký meinstream, ale i ekonomiku západního světa, založenou na totální spotřebě a na totální lidské závislosti na systému. Jeho dílo je živé, protože pravdu nelze zabít. Zabili člověka, ale nemohli zabít ideu. Jeho výpočty žijí. Jeho díla žijí. Jeho přístroje žijí. Na internetu je mnoho informací, najdeme tam i klíče… Stačí hledat, sestavovat puzzle. Systém praská ve švech… Nechtěl slávu, chtěl nám vrátit naši moc, která nám byla ukradena. Teď je naše. Stačí ji jen použít.

Pod poslechem poslouchám ještě jeho frekvenci: https://www.youtube.com/watch?v=E1tqz022mWY

Frekvence se zdají, jako když hledáš stanici na starém rádiu. Tahle nahrávka je typická. V jiných je škvrkající frekvence překryta zvukem vody, zpěvem ptáků.

Vše.

Dobrou noc!