Prší!!

Zataženo. Vedro. Šup! Obcházím zahradu. To jsem neviděla, takový letový provoz! Myslím si, jak jsem večer poctivě zalila! Ani se nechce věřit, že se voda nevypařila horkým vzduchem. Za plotem z tújí slyším sousedku, že v noci pršelo. Pršelo? Aha. Jdu pootočit stříškou houpačky. Vylívám jezírko vody. Chlíst. Ano, pršelo. Našlapuji mokrou zahradou

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-10-ranko-ptaci-ranicko

Noví ptáci předvádějí, jak už umějí vybrat i tu nejnepatrnější zatáčku.

- Moure, víš, co? Pojď, jdeme se nasnídat. Vrátíme se sem.

Jak když mi rozumí. Capká vedle mě jak pejsíček. Krájím kousek masa. Lžíci kapsičkové hmoty. Hrstečku granulek. A teď já! Mléko zředit vodou. Džbán pokryt smetanovou krustou. Sypu trošku borůvek do nutribelletu, malinko malin, lžičku proteinu, odměrku betaheartu, odměrku lesní směsi, odměrku příchuti jahody. To je dobrota. Neumím si už start do nového dne představit bez téhle božské many. Nutričně vyváženo. Lehké. Syté. Jdu pod třešeň. Sedám, pozoruji, točím. Vzadu v lískovém keři to čiřiká. Že by se v budce líhla druhá generace? To ne. Poponáším židličku. Ptáci hopkají kousek ode mě po větvích. To je švunk! Frrr sem! Frrr tam! Rozhovory. Tady se někdo ozve, na druhé větvi mu jiný odpoví. Taky mně něco sdělují. Vážím si toho. Jen nerozumím. Á, Mourek se plouží... 

- Pocem! Jestli si na někoho troufneš, tak uvidíš!

Chovám ho. Přede. Předstírá spokojenost. Ruší natáčení svým předením.

- Mazej. Běž!

Lehá si vedle pískoviště. Ptáci mu lítají před čumákem. Cvaká, cvaká jak aligátor.

- Moure!

- Vrr!Mrau! Chramst!

- Chtěl bys, viď? Opovaž se!

Opouštím krásné divadlo. Jdu ostříhat meduňku. Pokládám obrovskou kytici na kapotu. Pojedu k homeopatce. Bude ráda. Tvoří bylinkové čaje. Ukládám bylinku do krabice. Slunce střídá mrak. Zase slunce. Divné počasí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-10-prsi

Jdu na půdu pověsit pračku prádla. Hup, dup! Mour za mnou vyběhl. Tady on rád vizitýruje. Přítmí. Teplíčko pod střechou. Když vidí, že ho nevyháním, přichází se lísat.

Jedu. Smiřice. Homeopatie. Má na mě půl hodiny. Měří dráhy orgánů. Zas všechno na padesátce. Ani mi nemusí gratulovat. Cítím se dobře. Jsem v dobré kondici, duševní síle. Má energii.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-10-homeopatie-zubni-radosti-zivota

- Jste tak duchovní bytost.

Ó, to se dobře slyší. Jenže já vím, že jsem mimo anděla i dračice. Oponuji:

- No jo, jenže já jsem si dnes zamaskovala růžky ve vlasech.

- To je v pořádku. Hlavně, abyste nelítala tam nahoře. Uzemnit se.

- Dnes ráno jsem bosa chodila mokrou trávou. Pozorovala ptáky. Nejraději bych chodila jen a jen bosa. Ale kvůli klenbám smím jen v měkké trávě.

Povídáme si, doplňuji své poznámky. Lidi, kteří mě nemusí, ustřihuji, blokuji, propouštím. Natahuji takové, kteří mě přijímají. Jak mluvíme, pozoruji, jak se doplňují informace. Zapadají do sebe jako klíč a zámek.

- To je synchronicita!

- Vy vyzařujete takové světlo!

- Tak to děkuju. Večer se ptám svého vyššího já, jestli kráčím po dobrém chodníčku. Vy jste můj patníku u cesty, ukazatel. Ale já nejsem jen slunce. Silně dávám najevo své emoce.

- A to se má. Lidi je drží uvnitř.

- A pak jim onemocní orgány.

Měří doplňky, které by se pro mě hodily.

- Vyzkoušejte tohle.

Dává mi do ruky bílou krabici s obrázkem borůvek.

- Jé! Zrovna v pátek jsem byla v lese. To bylo senzační.

- Naciťte.

- Z toho mám vždycky obavy. Jestli nacítím.

- Vy to umíte velmi dobře.

- Nacítit člověka umím. A hodně jsem se zlepšila od zářijového kurzu s Markem Komissarovem Vidění naslepo. Samotnou mě to udivuje, co umím. Co mi otevřel v duši, v těle. Co mi nadělil.

Zavírám oči.

- Co cítíte?

- Ježiši, vidím želvu.

Říká mi symboliku.

- Jsem schovaná pod jejím krunýřem. Ale má ostrý okraj. Hodně ostrý.

- Zkuste tohle.

- Pohlazení. Mlha. Jemnost. Náruč.

Odnáším si homeopatika. Dárek. Při placení se usmívejte. :-) Každá sranda něco stojí. 

Šlapu k autu. V dálce smiřická perla. Kaple Zjevení Páně. Od roku 1995 národní kulturní památkou; titulní obraz hlavního oltáře Klanění tří králů od roku 2006 taky národní kulturní památkou v rámci souboru barokních oltářních obrazů Karla Škréty a Petra Brandla. Kdyby tenhle zázrak stál v Pze, vedou k němu nekonečné fronty turistů a studentů. Jenže kaple stojí v malém městysu vedle zámku.

Naproti přes cestu Dvorana. Až k ní nejdu. Místo maminčiných válečných tanečních. Maminky sedávaly jako garde po obvodu sálu. Jejich děti se vznášely v rytmu tance. Mamka měla jedny šaty z tmavě modrého sametu. Dole na sukni jí vykvétaly velké rudé vlčí máky. Už nevím, kdo je vyšíval. Možná paní Krušinová. Chodila se k ní do hospody jako holčička učit. Tam se ztrácely mince. Nastražili. Mamka nekradla. Druhá taky Vendulka – nechala se svést. Prý pak říkali, že tam mají dvě Vendulky. Ale jedna je poctivá…

Vyjíždím na státní. Frčím domů. Z boku mi do cesty z vedlejší najíždí stříbrná dodávka. Troubím. To jsem si dovolila! Zpomalil. Vybrzdil mě. Jen jak to jde, předjíždím ho. Naše oči se setkaly. Můj opovržlivý pohled, mladý s bradkou výhrůžný. Celou cestu mě ohrožuje. Mám ho půl metru za sebou. Kdybych dupla na brzdu, vjede mi do kufru,  hovado. Ty šmejde! Odbočuji do města. Parkuji. Mám ho za sebou. Vytáčím 158. Představuji se.

- Vidím, odkud voláte, paní Hrobská. Nevidím tam nikde poblíž žádnou hlídku.

- Má značku H5… 

Ujel. Nestačila jsem ji celou přečíst.

- Mohu poprosit kolegy z městské, jestli byste chtěla, aby se ho snažili zachytit na kamerách. 

- Víte co, odváděla bych vás od práce. Nechte ho být.

- Dobře. Hlavně, že jste, paní Hrobská, v pořádku. Přeju vám hezký den!

Taky mu přeju. Tohle byl skvělý policista. To byl chlap na svém místě. Jeho přístup mě uklidnil. To bylo pro mě překvapivé po mé zkušenosti s jedním vztahovačným panovačným blbečkem. (A honem! Rychle! Ať mu to už někdo zas donese! Akorát který to je, že jo?) Přestala jsem se chvět. To byl Pan policista. Už jen to, že mi řekl, že vidí, odkud volám.  Velkou roli hraje i oslovení!! A on mě oslovoval. Jako známý. Jak nemám ráda velkého bratra, zrovna teď se mi to hodilo. Hm.

- Petroušku, ráno pršelo.

- A teď bude znovu. Radar říká…

- Aha. Tak radar. Já vidím černo.

Jedu na pročištění vestibulárního kanálku. Netěším se. Majitel kliniky sedí v recepci.

- Dobrý den! Mám tu paní doktorku? Mohu nahlédnout do ordinace?

- Běžte se podívat.

Mám si jít ještě sednout. Nějak moc lidí se tam vyskytovalo. Jdu se uvelebit do křesla. Jedna paní tu sedí. Poslouchám další díl Ztraceného století. Večer z toho aspoň kousek dám na vědomí jako ochutnávku. Sundávám sluchátka.

- Co to slyším za řev? To je z vesnice?

- Mají tam dítě.

- Jé, vy jste mi jednou řekla Dobrý den, koníčku! Slyšela jste náš příběh se žebříkem. Teď už mě tak oslovuje někdy jen můj manžel.

- To jste vy?

Hovoříme o DD. O tom, jak díky vzpomínkám na FB měním názor. Shodujeme se, že perfektní byla Irenka, druhá, paní Dana. Taky Libuška, ta s nimi pracovala. Prý už dnes odmítají zpívat v jídelně. Mají tam samé ležáky. Tedy detašovaná LDN. 

- Paní Dana jednou říkala o mně kolegyni přede mnou:

- Nedráždi hada bosou nohou.

- Jenže ona to říkala o mně přede mnou. Ne za zády. A toho si vážím. Byla přímá. 

Vyprávím jí o rozbitých sklenicích s medem. O vylitém medu. O rozbitém hrníčku. O přestřiženém kabílku u vánočního stromečku. O rozbité lampičce. Zapomněla jsem na rozervanou krabičku s papírovými kapesníky. O doplňování šamponu několikrát do roka...

- A nemohly bychom si tykat?

- Mohly. Já jsem Irena.

- Já vím, z FB.

- Jo?

Paní doktorka přichází.

- Paní Hrobská, všechno je v pořádku?

- V pořádku. Už nejsem oteklá. 

- Nebolí vás nic?

- Nic mě nebolí. Co to tam máte za tygra?

- Dítě s autistickým spektrem.

- Aha, tak to bych neuměla.

- Mohla byste přijít zítra?

- Mohla. Samozřejmě. Jen mi řekněte, jestli se mám bát injekce.

Usmála se. Tak asi mám. Jdeme do recepce. Hledá hodinu. Odjíždím. Ani kapka? Přijíždím do města. Ejhle! Kaluže.

- Petroušku, tady pršelo? 

- Jako z konve. A co ty?

- Jedu až zítra. Dnes tam ječelo dítě. Jako tur. Ale strašně. Přes sluchátka jsem ho slyšela. Tak to lilo v noci, v poledne a teď. To je super.

- Máš zalito. Jedu na kotelnu.

Pan vedoucí si to jede zkontrolovat. :-) Může přes aplikaci. Ale náš loajál jede osobně! :-) 

Večer. Žehlím naše kovová prostěradla. Převlékáme. Jsem šťastná, přešťastná svobodná živá lidská bytost. Přeju všem lidem, aby ji v sobě našli taky. Aby to oznámili úřadům. Veledůležitá zpráva. Každý ať bortí systém po svém. OPPT1776 – projekt živý člověk.

https://www.youtube.com/watch?v=sS17uy9HYw0

Materiály z archivu dr. Greera a jeho filmu Ztracené století. Jana Tomajko, vystudovaná jaderná fyzička – dostává materiály přímo od dr. Greera.

Skvělé informace:

Kam jsme to jako lidstvo dopracovali! Za posledních 17 let satelity ukazují, že nedochází k žádnému oteplování, ale počítačový model stále říká, že ano. Satelit ne. Neznamená to, že Země je v pořádku. Není to kvůli nafouknutému CO2… Green deal je propaganda. CO2 je potřebný k přežití fauny a flory. Zemi znásilňujeme my lidé. Svět je v bodu zlomu. Katastrofální kolaps biosféry způsobený člověkem. Globální energetická krize vyvolává emoce jako popírání, apatie, zoufalství, hněv… Sem jsme došli.

Korporátní vládci nám dávají jen dvě možnosti—podřídit se orwellovské neústupnosti s energetickými příděly nebo jít do propasti. Jen dvě možnosti. UFO – je fráze, záměrně zamlžovaná. Co je UFO? Alternativní energetické a pohonné zařízení. Utajeno. Pokud by zveřejnili tyto info, přes noc by byl konec fosilních paliv, znečištění. Zahájila by se nová éra hojnosti, svobody, míru.

Pokud na naši planetu něco dokáže doletět, musí používat energie a pohony, které nám oficiálně nejsou známy. My jsme ty energie ukradli mimozemšťanům, zkonfiskovali, nepodělili s celým lidstvem. Tyto energie, vynálezy jsou utajené po víc jak sto roků. Víc jak sto let technologií, které existovaly a zmizely. Od konce 19. stol. do současnosti jsou energie, vynálezy, které by nás posunuly dál od vyhynutí, zkonfiskovány. Toto nezmění korporace, ale my lidé jsme nyní na řadě. Oteplování je periodická záležitost; závisí na vzdálenosti od slunce po elipse, na časech, na sklonění zemské osy a na jejích rotacích. Tohle věděla NASA už v 50. letech minulého století. Záměrně se měří teplota v blízkosti letiště, kde startují letadla, je tam horký vzduch. Měřicí čidla jsou léta na stejném místě. Obnovují se, vyměňují, ale okolo nich byl les, dnes jsou obehnána továrnami, civilizací. Manipulace s daty je patrná. Základy aeromechaniky jsou manipulované. Je zjevné, že teplota, CO2 je jen zástěrka, abychom nedali vinu na ty, kteří to způsobili. Příroda se bez CO2 neobejde. To neznají studenti?!! Co jim zmanipulovaní učitelé a profesoři, kteří znají pravdu, přednášejí? S planetou se dějí hrůzostrašné věci, ale ne zásluhou globálního oteplování.

Alternativní energetická a pohonná zařízení existují od 60. let. Vyrábějí se na Zemi. Okopírovány od mimozemšťanů. Tyto informace plavou na povrch hlavně v USA. Už o tom hovoří v hlavních programech. Protože svědkové se už opovážili promluvit. Steven Greer dal dohromady skupinu právníků, kteří je budou podporovat. Svědkům je vyhrožováno!

Spalovací motory, atomové elektrárny, tepelné elektrárny, solární panely – vše zastaralé. Od 60. let a od konce druhé války jsou lidstvu technologie k dispozici.

Nikola Tesla byl schopný se napojit do zářivé energie. Tak ji nazval. Je to energie nulového bodu. Největší dar kvantového světa. Těžko se to vysvětluje. Nutno podívat se i na obrázky v pořadu. Zdánlivě prázdné vakuum vesmíru je plné energie. Pokud bychom mohli využít veškerou energii okolo sebe, odemkli bychom neomezený zásobník čisté energie. Tyhle energie sahají daleko za hranice našich měsíčních plateb, které musíme platit za energie, za benzín… Většina nákladů na jídlo, mrakodrapy je z energie, kterou dolujeme ze země, lodní doprava, převážení… Tak to známe dnes. Náklady na energii se dají snížit na nulu. Naši vladaři nám představují jiná kritická řešení např. odsolování vody, ukončení sucha, čištění vzduchu, vody. Jsou velmi drahé kvůli drahé energii – paradox. Jsme drženi v průmyslovém středověku. Rockefellerové ovládali ropu ve světě, měli z toho obrovské profity. Tesla ve 20. letech na nějaké výstavě v Düsseldorfu osvětlil celou halu volnou energií!!. Po výstavě rozebráno, šup s patentem do trezoru. Takových fotek osvětlených měst před sto lety se vynořuje víc a víc. Jak nás to učili? Petrolejky? Louče? Aha. Rockefeller by přišel o zisky. OPEC se od Rockefellerů odvrátil. Proto R. tlačí auta do elektřiny. Nesmysl. Fronty na nabíjení, málo ujedou, hoří, drahé baterie, po sto tisících se vyměňují a jsou tak drahé jako samotné auto. Trump říká, jakmile bude zahájena Gesara, okamžitě uvolním 6000 patentů. Majitele patentů nejen okradli, ale navíc je zavraždili.

https://www.poslovebudoucnosti-zlatyvek.info/nas-pribeh/

G.E.S.A.R.A.  GESARA (Global Economic Security and Reformation Act čili Zákon o globálním ekonomickém zajištění a reformě) jako prostředek umožňující implementaci nového světového finančního systému a souvisejících celospolečenských změn.

N.E.S.A.R.A. startuje v Brzílii!! NESARA (National Economic and Security Act čili Zákon o národním ekonomickém zajištění a reformě). Mnohá z jeho ustanovení budou zapracována do ústav a dalších zákonů příslušných zemí.

V Americe se trhá 27 států, které půjdou s Trumpem. Hlavní město v Texasu. Austin. Systémová změna se neobejde bez násilí. Tanky v ulicích. U nás sousloví systémová změna je na indexu. Je to objektivní změna, která přichází s technickým vývojem. A prosadí se zároveň se společenskými změnami; brzděny od roku 1990. Raději nás vrátí do středověku použitím fašistických metod. Víc a víc států se přidává k BRICS. Hrozí spuštění železné opony mezi BRICS a EU.

Jsem moc ráda, že se svým malým dílem podílím na spuštění národního Zákona o národním ekonomickém zajištění a reformě. Dějí se věci! Změny neudržitelné. U nás to začíná na uznání Československa!!! Proto tolik výsměchu, dehonestace. Pak přijde uznání a vloží se to do učebnic. Má se u nás stavět kvantový počítač, důležité!

Jdu si počítat ovečky do čistě povlečeného! :-) 

Dobrou noc!

P. S. 1

Zde rozhovor s dr. Greerem https://www.facebook.com/100088198461318/videos/283147344388680

P. S. 2

Víte, proč už Oscary nebudou s červeným kobercem? Čeho to byl symbol? Červené boty? Proč na áčkovém festivalu v Karlových Varech nešly celebrity v závěru nešly o červeném koberci? Proč výmluvnému řediteli Bartoškovi došla řeč? Proč místo rozhovorů s hvězdami pustili k prázdnému červenému koberci hudbu?! https://www.facebook.com/100089799957596/videos/2546508265513353

Ještě pořád nerozumíte, proč nejsou volby důležité? Proč není záhodno vyměnit jednoho úředníka za druhého? Proč je zbytečné volit místo jednoho za osmnáct druhého bez dvou za dvacet? Kdo režíroval náš festival?