Průlet děkovacím dnem

Je to zvláštní pocit. Noc. Do mysli mi vnikla vzpomínka na maminku. Divný pocit - už nikdy ji nezavolám, nepotěším, nepochlubím se, nepostěžuji si.

Odveď mysl jinam. Jak jsi dnes prokoukla svět?

- Píp, píp, píp, píp, vrr, vřau!

Oči mi otevírá řev stroje. Vedle zas stavějí. Budou nám koukat do zahrady. Terasu si otevřeli k nám. Proč ne na druhou stranu? Skončí naše inkognito. Mé nahé koupání v létě. I když - ať se pokochají...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-04_Rano/

Mourek byl dnes docela hezky drzý. Seděl u ložnice za dveřmi. Po probuzení jsem slyšela jeho tichounké mňau.

Předmět v akuzativu vyjádřený adverbiem. :-)

- Mourku, ty drzoune! Telefon. Koukám, že nějaký nedovychovanec mi zvonil v sedm ráno. To jsou dnes časy! To jsou lidé! Nevědí? Neznají? IQ tykve. Nevolám zpátky. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-04_Co_s_cernou_cockou_a_ryzi_ze_vcera/

Dnes mě čeká balvan. Úkon, který za mě nikdo z ČEZu nevykoná. Poledne. To na Czech pointu budou držet pauzu. Čas do odjezdu vyplňuji inventarizací spíže. Přerovnávám. Oběd!

Mám tu od včera zbytek černé čočky s rýží. Co s ní? Cibulka, na pánev ohřát rýži, dva kousky grilovacího sýra. Hotovo. Nazdobit pórkem, rajčátkem. Mám tu od Tamary kaviár. Pošmákla jsem si. Mám jít pěšky? Nestihnu úkoly. Autem. Nejprve Czech point. Za přepážkou sedí úřednice. Kdykoli si pomyslím, že jsou úředníci svoloč, zasáhne Vesmír.

- Ireno, neházej všechny do jednoho pytle! Jsou mezi nimi lidé!

- Prosím vás, mám vám donést takovéhle číslo.

- To nevím.

- Povídali, že budete vědět.

- Na co to máte?

Už je doma. Ona ví. Já jsem trotlík. Prý mi přišel mail. Jo, to přišel. Listuji v mobilu, paní cvaká, vyplňuje. Jak jí jsem vděčná. V malé místnosti příjemná energie. Nerozbitá. Kulatá. Léčivá.

Musím jí to říci.

- Vy jste tak milá, příjemná, vstřícná, ochotná. Děkuji.

Paní se raduje, usmívá, asi i tetelí. Lidé si zapomínají říkat hezkosti. Upřímné komplimenty.

- Víte, nechci jít do systému, a oni mě nutí.

- Teď jste se hezky zavrtala. Patnáctého ledna vám přijde datová schránka.

- Tu já nechci. Dá se zrušit?

- Zrušit ne, ale zneplatnit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-04_Modra_energie_-/

Jdu nadšená z úřadu. Balvan žádosti o dotaci za mnou. V patnáct hodin bude volat paní z fotovoltaiky. Ta s tím zeleninovým jménem. Prý uvidí, že je to tam (kde? Tam někde) propsané.

Tesco.

Mají tam hodné prodavače, ostrahu. Vyšší pohůnci dostanou na zadel. Oba.

- Dobrý den! Máte tu pana ředitele?

- Zeptejte se prodavačky, koukejte, už jde!

Věnuje se dvěma nečesky hovořícím ženám u samoobslužných pokladen. Oslovuji ji otázkou.

- Támhle stál.

Pouští mě pokladnami. Šáguji prodejnou. Už ho vidím. Poznává mě. Hovoří s vysokým mladíkem. Regionálním pracovníkem. Dává mi slovo. Sice se usmívám, ale myslím velmi vážně, že na mě nebudou hoši při reklamaci citronů zkoušet vnitřní předpisy. A co víc! Šermovat rukama a říkat - dej jí dvacku! Se tu nebudeme handrkovat.

Pan ředitel víc, co má udělat. Chválím mu personál. Udělající. Připraven pomoci, poradit. Ochotný.

- Chválím i vaši ostrahu. Ti dva se snaží.

Ředitel souhlasí.

- A jsou ke mně přátelští.

Asi rád slyší nebeskou hudbu pro uši všech šéfů. Vymiňuji si srovnat ty dva. Nejsou prozákazničtí! Propouštím ho. :-)  Sympatický člověk. Pravděpodobně na svém místě. Věří rouškám. Ale nemá ji. :-) Prý už se nemusí nosit. 

U pokladny sedí hezká paní. Asi nová. Rychle hledám ve fosforeskujících ponožkách. Drahé, krásné. Přes své nové dálkobrýle na blízko nevidím. Musela bych si je sundat. Jenže ty křehule na radu Lenky oběma rukama. Zpod čepice. Pokladní mi čte velikost. Vracím se. Pokouším najít svou. Je ochotná. Odbíhá z pokladny. Nachází mou velikost. Kdyby byl hladomor, ať mám aspoň nohy v teple.

Penny.

Koupila jsem si tam za "sbíráte bodíky?" asi kvalitní pánev. Mám zálusk ještě na pekáč s dortovou formou. Volá Linda.

- Mami, už jsi byla v Kauflandu pro svíčky?

- Jsem v Penny, u cibule.

- Mami, v Kauflandu mají za deset korun.

Ta má přehled. Věřím jí. U auta jsem si vzpomněla, že mi chybí tři lepky. Vracím se. Mám ve zvyku při vstupu do prodejny vždycky nahlas pozdravit. Prosím svou pokladní o tři lepky.

- Běžte si, dá vám je kolegyně.

Slečna v pokladně nemá nic na páse. Předpokládám, že slyšela hovor své kolegyně se mnou.

- Prosím vás, dáte mi tři lepky?

- A že byste pozdravila a poprosila?

Čert ve mně zvítězil. Krmím hydru. Tak tohle ne, děťátko! Tohle ne!

Ohnala jsem se slovně - ostře. Navalila mi tři lepky. Holka neví, že jí šéfa dělá můj učeň. Asi není vyučená, jinak by znala náš zákazník...

- Já jsem pozdravila a to, že jste mě neslyšela, ještě neznamená, že budete drzá!

Výpad:

- Vy jste mi na pozdrav neodpověděla.

Sbalila jsem papírky; vzala mi energii. Vytáhla ji ze mě. Nechala jsem se vysát. Asi ji potřebovala. Nejsem anděl. Jsem láskyplná milující lidská bytost. Ale dělat si na hlavu určitě nenechám. Ještě jsem v síle. Mohu se bránit.

Kaufland - končí mou výpravu.

Volá mi paní Zeleninová z fotovoltaiky. Má hodinové zpoždění. Omlouvá se. Nevadí. Mám čas. Jen jsem v obchodě. 

- Mám to prý hotové, říkala paní na Czech pointu.

- Ještě to musíme dodělat.

Hlásím kód. Dnes mi jich zas přišlo. Nejde jí to. Hlásila jsem f, slyšela s. Přeposílám jí.

- Měla jsem říkat f jako Franta. :-)

- Hotovo. A teď už předávám vstup své kolegyni.

- Děkuji vám za spolupráci. Bez vás bych to nezvládla. Určitě ně. Byla jste se mnou trpělivá. Děkuji mockrát.

Zeleninová je ráda, že to má se mnou z krku. :-) Byla šikovná. Věděla, co kde kam napsat.

- Lindo, tady mají cibuli za dvacet. Za osmnáct. Mohla bys mi říct, kde mají tu za deset?

- To je divné! Mají ji tu psanou.

Ptám se mladíčka. Asi brigádníček. Hezký kluk. Ochotný. Milý. Vede mě před regály k nabídce. Děkuji. Usmívá se. I já. Nabíjím se. :-) Linda se řehtá. Maminka je už stará. :-)

Potkávám kolegyni z učiliště. Mistrovala tam. Byla přísná, šikovná, naučila na praxi. Jako bychom se rozešly včera. Povídáme si. Má obavy. Uklidňuji ji. Je v důchodu. Brigádničí ve školce. To, co vyváděli učni, to byl odvárek toho, jak zlobí děti ve školce.

- Měj s nimi trpělivost!

- Proč si je rodiče udělali, když je nevychovávají?

Nad tím jsem se nezamyslela. Nevím, že děti ve školce lumpačí. Tady u nás snad ne. Jsem naivní. Vidím děti na fotkách, jak se soustředí na natírání, lepení, stříhání... Možná by potřebovali na zadel dostat rodiče. :-)Aby děti vedli ke spořádanosti, k ukázněnosti. Aby s nimi lumpačili, skotačili. A večer aby v čase klidu před spaním s nimi vyprávěli, četli jim. Možná, že rodiče unavení ze tří pracovních poměrů už nemají sílu na děti. A o to jde. To se chce. Jsme země nejvíc zasažená daněmi. Lidé si na těžké živobytí musí sehnat peníze. Maminky nedostanou to, co národní hosté. Mnoho z nich nemá na zaplacení obědů svých robat...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-04_Chlebicek/

Zvládnuto. Domů. Zima jak v psírně. Maminka říkávala. Vítr se zvedá. Mám hodně práce. Uchystat si výživový webinář. Rychle, šup, šup. A chleba upéct. Zvoní můj poradce.

- Ireno, vypropaguj si to ve skupince.

- Peču chleba.

- Tak tam zamontuj i chleba.

Nahrávám pozvánku na půl osmou. Telefon. Bankovní úřednice.

- Chtěla jsem vám poděkovat. Vy jste si smluvila schůzku, ale napsala jste, že vám nejde o schůzku a že mi děkujete... 

Usmívám se. Vím, o co jde. O víkendu někdy v noci jsem jí poslala dík za trpělivost se mnou. Za ochotu.

- Poděkovala jste mi. Já si toho moc vážím.

Radost na obou stranách. Lidi mi pomáhají. Usnadňují mi život. Já zas pomáhám jiným lidem. Aby měli jednodušší život.

-Víte, dala jsem radu panu řediteli. Byl tak moc laskav, že mi volal, abych dodala kopii první strany, a posledního řádku a a a. Lidi dávají pozůstalost celou ofocenou. Vy jste dostali jen kousky kopií. Prý vám to nevezmou.

- A zkusil jste to?

- Nezkusil.

- Tak to zkuste. A pak mi zavolejte. Klidně přiběhnu.

- A oni to vzali. Tak tedy rada - necouvejte předem. Důvěřujte si. A ještě jednou děkuji.

Překvapila mě. Dala si práci a zavolala, aby poděkovala.

Čeho bylo víc? Přece toho hezkého. Jediná míca v pokladně v Penny mi nemůže zkazit den. Ona si mě možná spletla s malým dítětem. Možná je to zrovna maminka, která má doma neukázněného froce. Ať výchovu směřuje na něj. Ne na mě.

Cokoli si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, lze dosáhnout - Napoleon Hill...

Radka poslala obrázky z Holandská. Ne, nejsou tam větrné mlýny. Je na nich dcera naší Zrzečky. Už koťatům bude rok. Všechno už bude rok.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-04_Nase_holandska_Lucinka/

Dobrou noc!