Průtrž, bouře, kulisy do filmu

Probouzím se. Za závěsy sluníčko. Děsné vedro. Co je za den? Počkej, včera byla sobota. Á, neděle! Protahuji se, povaluji. Nemusím nic. Pořád mě straší poslední dva úkoly na papírku z pátku, soboty – kytky a rybíz. Vstávám. Tak musím nebo nemusím!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-30-vodni-hrani/1641834634

Kočičky jsou tu. Obě se žíznivě napájejí. Obě pijí buď z misky s kameny a křišťálovým andělem nebo z konývky. Tu misku s kameny, tu mi poradila Jiřinka Lea z FB. Skvělé. Žofinka je od mala fascinována vodou. Ráda pozoruje cvrlikající vodu do skleněného džbánu z čističky. Diví se vodičce v misce. Ještěže v ní jsou kameny. Pokud byla prázdná, byla z vody hotová. Sahala pacénkou pod miskou, objímala mističku, divila se, co to je? Je to skleněné, je to průhledné. Dá se na to sáhnout? Teď docela často doplňuji vodičku, když kameny začnou vyčuhovat nad hladinu, zvykly si. Napouštím vodu do velké skleněné mísy. To Žofii zajímá jako objekt studia. Co to zase je? Neviditelné... Průhledné... Prstem čeřím vodu. To je zas divení!

Venku parno. Zavírám rychle větračky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-30-leto-v-plnem-proudu

Jdu okouknout zahradu. Voda v bazénu neuvěřitelných 32°C. Divné. Od oběda se zatahuje. Dusno, vzduch by se dal krájet. Jdu narychlo dát pár brambůrek na páru. Na cibulku zbytek jater a pár kousků krůtích prsou. Sobě z mističky vytahuji dvě topinky od včera z restaurace. Nahřívám je na pánvi. Zbytek tataráku pro sebe z včerejšího oběda v restauraci. Strouhám celou velkou okurku. Nemusím šetřit. Máme jich plný skleník. Rajčata taky už dozrávají. Cibulku. Hodujeme venku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-30-bahneni

A rychle smočit se. Labůžo. Nekonečné. Voda teplá. To lidi nemají rádi. A já to miluji.

Petroušek se jde chladit do domu. Miluji parno. V létě jsem teplomil. V zimě miluji sníh a mráz. Jdu nasázet kytky, které trpí už několik dnů na dlažbě před vchodem. Nevěstin závoj. Maminka měla obrovský keř v zahrádce. Mami, koupila jsem si ho jen se sentimentu. Pro jistotu dva květináče. Víš, že všechno zkazím. Kampak já ho dám? Už nemám místo. Ostřihuji pivoňkový keř. U bývalé branky; vím, že tam mám cibulky starých narcisků po mamince. Opatrně kopu. Sázím. Jasně. Vykopala jsem je. Ireno, ty kazisvěte! Jestlipak příští jaro zase prorazí… Památka na starý čas maminčina hospodaření.

Dvě kamenná korýtka dávno už nezdobí jarní cibuloviny. Dej pozor, cibulky tam nechej, telátko Kopýtko! Zdobím je gazánií a letními listopádky, kterým vznosně říkají chryzantémy. Chryzantémy u nás odjakživa byly žluté a bílé. Obrovské květy. Na Dušičky do věnců na hrob. 

Pracuji celé odpoledne. Ještě se jdu smočit. A znovu sázím. Zalévám. Chválím kytky, že to se mnou snášejí. 

https://www.youtube.com/watch?v=X2D-F7vFPRM

Poslouchám Xaverův Deníček. Rozhovor s ním vede řidič kamionu; má myslím vysokou školu. Hm. Dozvídám se, jak je šikovný – jako Xaver. Činorodý. Konferenciér, spisovatel, scénárista, spolupracovník Novotného… Proto se nechce vyjadřovat k jeho dementnímu bezohlednému potomkovi…

Cením si jeho upřímné zpovědi. Mnoho jeho aktivit jsem si neuvědomila. Je duší XTV. Není tak vtipný jako pan Holec. Ale fištrona má. Doporučuji zpověď poslechnout. Tady v tom dílu necancá; říká fakta. Když hubnul a byl tváří hubnoucího prostředku, slíbili mu milon, jestli dá dolů deset kilo. Dal. A ještě na váze se zhroutil. Mimochodem prý ten prostředek na hubnutí, jehož tváří Xaver byl, je u nás už zakázán. Šok. Proč je na Xavera štvanice za jeden neuvážený expresivní výraz směrem k té modré slovenské nádheře se žlutými hvězdami? Čím si mocné rozzlobil? Tak například upozornil na barmské ženy – tedy na nehorázné sosání premiéra do svých neziskových roganizací ze státního rozpočtu. V Radě pro RTVV měl Xaver svou nezastupitelnou roli. Kriticky se stavěl k řediteli Dvořákovi. A hovořil o nemravných smlouvách poslance Laciny s ČT; nehorázně kšeftoval s TV. Tedy - za naše peníze. Xaver moc ví. Nutno zbavit se ho. Škoda, že ho nachytali na tu slovenskou kjavu. Dal jim proti sobě zbraň. Neuvěřitelné! Vašáryová je nehorázná míca. Drzá. Povýšená. Označila nás za spodinu a fašisty. Nikdy se neomluvila. Xaver ano. Jen jednou jedinkrát použil expresivní slovo. Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Xaver si sype popel na hlavu, že se unáhlil a řekl sprosté slovo. A co ona? Nemusí se nám obyčejným omlouvat? Kdysi odvolali Lipovskou za její kandidaturu - jen kandidaturu! - u Volného. Byla v Radě persona non grata. Kontrolovala rozpočet, smlouvy… Rozuměla věci. Zbavili se jí. Nyní, aby Xaverovo odvolání vyšlo, bude hlasování proti LZPS veřejné. Je jasný výsledek…

Večer. Jindy ještě svítí sluníčko. Dnes končí tropický den hřměním. Jdu okouknout ven kytky. Už jemně prší.

- Peťuš, už jsem letos dala čtyři a půl tisíce za kytky a nikde je nevidím.

- Musíš si obejít zahradu. Já je vidím. Hezky ti to kvete.

Při domě po kačírku ke mně běží Žofie. Zas něco vykřikuje.

- Péťo, ona pořád béčí.

- Ona brečí. Bojí se bouřky, no. Kdepak je ten starej brundibár? Ten se bouřky nebojí. Ten si někde zaleze a je v klidu.

Beru ukřičence do náručí. Pokládám na židli přes francouzské okno. Sama ještě obíhám dům, abych se podívala, co jsem dnes zasadila. Přála bych si, aby se mi ujaly oba nevěstiny závoje…

- Kde zas ta kočka vykřikuje?

- No bojí se bouřky. Tady je, podívej.

Žofka stoluje v časovém protisměru oproti Mourkovi. Ráno jedli jednotně. Najednou čichne ke kvalitnímu masu. Nezájem. Odkráčí. Když jí Mourek, nic. V noci si dá říci. Ochutná. Někdy se napěchuje. Pak ráno nemá hlad. V tomhle týdnu nechtěla vůbec žrát. Odčervili jsme ji. Mourka nemusíme nikdy odčervovat, ten má stálý apetit. Dnes jsem jí dala kapsičku z Dm drogerie. Nějakou kvalitní. Ale určitě navoněnou. Kapsičky fy Grand jsou jen čisté namleté maso. To jim nejede. Proto jsem přešla na krmení masem. Petroušek tiše brblá. Dává jim ráno granule. Nemísí je navoněné a přírodní. Prý – ať jim to chutná. Vedeme takovou tichou válku. On by rád krmil kapsičkami. Nakrájet maso na jemné kousíčky z připravené mističky děsný výkon. Ne, odmítá. Žofie se usadila na jeho křesílku.

- To je potvora, jen zdvihnu zadek, už mi zasedne místo.

Něžně ji překládá na druhé křesílko. Vytahuji šuplík s dobrotami. Beru poslední kapsičku dm.

- Tos´ neviděla ten jelení skok, když slyšela, že otevíráš šuplík.

Dávám jí půl kapsičky a do toho bonbony ve tvaru suši. Ty nejedou ani jí ani Mourkovi. Zapíchla jsem asi tři do hmoty z kapsičky.

- No, vidíš! Jak to krásně sjela. Ty tvoje masové humbašády.

- Péťo, víš co mě baví, ty tvoje kecy. Kam na ty novotvary chodíš?

Řehtám se. Moc se směju. Docílil svého. Zítra jim dokrájím maso z mističky a rozmrazím další. Kam on chodí na ty neologismy. Humbašáda!0

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-30-vecer-hotovo

Hezký den. Hřmí. Bouří od oběda. Hodně jsem pracovala. Mám pěkné výsledky na měření. Nic to nechce, jen se hýbat a zdravě stravovat. Spokojenost!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-30-lije-bouri-kocky-doma

- Nejedly se. Jsou venku. 

Jen na chvíli. Taková bouřka! Jde je volat. Slyším:

- Mazejte domů! Moure! Co ji taháš přes cestu! A´t už jste doma. 

- Nabízím ještě něco na  zub Mourkovi. Milují čerstvé svařené mlíčko. Trošku ho ředím vodou. Přišlo vhod. Venku průtrž. 

- Peťuš, kdyby se tak všichni slimáci utopili!

- To by muselo být ještě víc vody!

K dnešnímu datu – vždycky jsem se radovala, pokud vyšlo na víkend. 30.6. Prázdniny už běžely, ale datum byl ještě červnový. Tak to vyšlo i letos. Zajímavé, že jsem se v mládí, když jsem začátek roku trávila v nemocnici, trápila tím, jak všichni stepuji před školou, jak se zahajuje školní rok beze mě. Škola má vášeň. Od první třídy do roku 2011. Najednou konec. Dost. Škola je mi ukradená. Jako bych v ní netrávila čtyřicet let. Už to není to ono. Už tam nejsou ty moje milované děti. Malé, velké, srdečné, zlobivé, rozkošně trápící. Ne. Ega. Zraněná kuřata bez mantinelů. Mnohdy trpící nezájmem svých věčně zaměstnaných rodičů. Ne. Psychicky narušené bytosti. To já byla zvyklá na normální lidi. 

Za okny slejvan pominul. Bouřka odešla strašit jinam. 

Dnes jdu v normální dobu spát. 

Dobrou noc!