První adventní neděle. Ledová.

Purpura. Dětství. Pohádka. Neděle. První adventní. Nemáme mít očekávání. 

Rychle štrůdl, oběd, nastrojit věnec mamince... Snažím se. Nemám klid. Ataky. Neumím přijímat novinky, neúctu, šlendrián, agresi, blbost, zavilost.

Linda jede s Péťou do maminčina domečku. Obhlídka před úpravami. Jsme unaveni. Předpokládám, že manžel má své známé zedníky. Manžel vnímá, že moje sestra se vůbec, ale ani trošičku nezapojuje. V domečku pracujeme, obstaráváme, jednáme, sháníme, pinožíme, trápím(e) se my. Sestra očekává zisky. Nesoulad. Vzniká nervozita. Vychýlení energií. Chci být slušná, pro všechny, ale nejsem na gumu. S arogancí, chtivostí, touhou po mamonu se nebudu ztotožňovat.

Nevím, kam dřív skočit. Nejsem chobotnice. Kmitám jen svýma rukama. Manžel mi jede na větvičky. Očekávám, že mi zas přiveze klacky, které nejdou vinout na vrkoč, na věnce... Očekávání se nesplnilo. Přivezl krásné, husté, hezky kryjí. Svíci na našem adventním věnci jsem zapálila až někdy v devět večer. Až když byl stvořen. 

Před adventem mě čekají nepříjemné práce - pro mě. Většina lidí to neřeší, nemá to tak, nemá potřebu, nemá čas (každý ho má), bude mě soudit, považovat za naivního blázna. Umýt okna, natrhat větvičky, uvinout adventní věnec na dveře, na stůl, mamince, dřív i sestře... A vrkoč. Ušít stromeček. Špinavá práce. Těším se na ni. Žiju adventem. Užívám si to. Jen nechci, aby mi voňavý čas očekávání někdo narušoval. Koledy, vůně, světla, klid. Dnes se proti mně spikly energie. Hodně silně. Linda odjíždí, nechává tu Kitty. Kitty nechce do Phy. Stres pro ni, stres pro naši Micku - má v revíru narušitele; Kitty je v cizím revíru... Musí to tu dva týdny přežít. Pečujeme o ni jako o hosta. Vracíme ji vždy o něco tlustší. Sežere svou porci i matčinu. Vyžírá se ze stresu. Dnes cítí čas odjezdu. Schovala se do gauče. Odtamtud ji nemůžeme nikdy vylovit. Jenže dnes ji odtamtud nikdo netahá. Linda se loučí. Ještě půjčit vysavač na okna. Ukazuji jí na velkém koupelnovém zrcadle ovládání. Jednoduché. Periferním zrakem vidím Kitty; mihla se chodbou... Linda odjíždí, Kitty ji mává z okna. :-) Pak si v klidu skočila na koš u kamen. 

Frčím k mamince. Patro vylidněno. Aha, čtu - koncert Cantus. Ty já ráda, ale spěchám domů. Mamince jsem dovezla věnec, sedí oddaně v kapli, má dobrou náladu. Vezu ji štrůdlík, vánočku, jahody se šlehačkou, ananasem, slazeno datlovým sirupem... Přiklekám k ní, pochutnává si na jahodách; stěžuji si na svět.

- To přejde, neboj se. Všechno na světě musíš vydržet. A zase to bude dobré...

Mám štěstí. Mám maminku. Mám utěšitele. Co bude, až tady nebude. Vezu věnec, betlémek, dobroty nahoru na pokoj. Simonka, Jana, Kamilka. Kamilka má nádherné oči. Ona je celá krásná. Dřív jsem to neviděla. Mládě sloužící lidem. Její maminku jsem učila. To už je dávno.

Chystáme se na trhy. Že já blbec si neposlechla v klidu, teple a s mamkou Cantus...Nic by mi neuteklo.

Začalo pršet. Manžel se mnou jde jen proto, že se to očekává. Tak to nechci. Nemluvíme. Potkáváme nějaké manžele. Paní pozdraví - Ahoj. Jak když do mě píchne.

- Ta paní je nevycválaná. Měla ještě popřát dobrý den mně.

- To je vychovatelka. Její manžel řekl neslyšitelně taky ahoj. Vychovatelka by měla znát etiketu. Jak říkáš - NWO.

Lidi zhrubli. Politici jim jsou vzorem. Takhle se mi štosují blbosti celý den do mysli. Nemohu nevychované lidi vypráskat. Tohle vede děti! Možná umí napsat o grant, ale co se sluší a patří, bohužel. Vychovatelka!!! Hanobitelka!!!

Náměstí. Trhy. Trhy? Trapné. Ubohé. Chudé. Pro lůzu. Vždy tu byla ke koupi keramika, ruční mýdla, proutěné zboží, svícny; učni prodávali své výrobky, kováři kutali podkovičky... Už se to nechce. To je asi nadlidský výkon, zavolat: Byli bychom rádi, kdybyste si přišli přivydělat na náš adventní trh... Hrůza. Pár krámků, navíc plno kukaní prázdných. To organizátoři nevěděli, kolik prodejců přijede? Proč to stavěli zbytečně? To se nedá srovnat s Kuksem. 

Prodává klasicky řeznictví, krámek s nějakými kornouty chemických barevných nesmyslů, dva prodejci jmelí, jeden stánek se svíčkami a svícny. Jenže tam mají v první adventní neděli svíčku ve formě pánského přirození. Bože, jdu pryč.  Nechutnost. Nejsem žádný puritán, ale... Medovina, trdelníky, Ježíškova pošta a jediný krámek, který mě zaujal: Ró sladidla z fíků, ró bonbony, tyčinky hruškové, fíkové, datlové, meruňkové, švestkové - za šest jedna zdarma. Super promo. Prodavačka je trhovkyně - asi čtyřicetiletá. Očividně ji její krámek a prodávání baví. Olej z pyžma, ambry; upřesňuji si - ambru nesli Ježíškovi, to je z vnitřností vorvaně? Prý může být z velryby, jelena, ale ambra z Egypta je bylinná; asi rostlinné silice. Dává mi vonět. Poznávám základ parfémů. Taky čichám k olejům čakerným... Poznávám základy některých mých oblíbených parfémů - damascénská růže, výtažek  z jasmínu, bílé dřevo... Voním k růži egyptské. Kápla do termosky s vařící vodou eukalyptový olej z Egypta. Má grády. Tak silný jsem ještě necítila. Hlavně ho nemám ráda, ale tenhle příjemně zatahuje. Péťovi dává na nádech na rýmu. A ještě jednou. A má tam plno ró kostiček na ochutnání. Ty worle - to je opravdu skvělý a jediný krámek. Tento a krámek s medovinkou, jasně. U paní trhovkyně z olejů, esencí, vůní na mě nějak dosáhlo uvolnění, dojetí, začaly téct slzy. Omlouvám se, že mě sem někdo hodil odjinud, že jsem jiná.

- Paní, vy jste normální, ale máte si tu něco zažít. Jste velmi vnímavá. Tady vám dám navštívenku, přijďte ke mně na...

Obchodnice každým coulem. Je z Litomyšle. To je z ruky. Prý každé pondělí na You Tube ve dvacet vysílá, losuje lidi, kteří jí odpovídají na otázky v týdnu... Zaujala mě. A nebyla jediná. Dnes mě zaujala jedna slečna:

- Vám polovina lidí tleská a když odejdete, řeknou: To je kráva. A druhá polovina, k ní patřím já, si řekne: Ta to má v hlavě srovnané. Ví, co chce. Není přízemní. Má srdce. 

Dojalo mě to. Cítím se tak. Jsem blázen, fanfarón, entuziasta, vím, že mám srdce a kde ho mám. Taky ho používám!

Na pódiu dozpíval nějaký mladík Lady Carneval. Zpíval hezky. Ale tuhle koledu bych do adventu nezařadila. Nastupuje opět sbor s koledami a čertí pohádkou jako včera. To tu nemáme další dvě školy? Nejsou lidi! To je práce! Secvičit, zrežírovat, přesvědčit, ve volném čase. Jen jednou jsem měla dramatický kroužek jako součást rozvrhu. Na Prvním soukromém jazykovém gymnáziu. Jinak vždy ve svém volnu na oltář vlasti.  Máme tři základky, gympl, učiliště a hudebku. Pan ředitel s paní zástupkyní z hudebky - aktivní. Barborka naděluje, pan ředitel zpívá koledy po náměstí... Snaží se bavit lidi. O desetiminutový výstup malého Slováčka jsme na začátku přišli. Šílená vlezlá zima. Jdeme do Žákovy kavárny - jediný podnik na náměstí, kde se člověk může osvěžit. Hotel Černý kůň zavřen - vdávala se tam v září 68 moje sestra; vedlejší hotel Beránek schlamstnut úřadem pro kanceláře. Žádná cukrárna, kafeterie, nic. Naše náměstí je MRTVÉ. Umřelo. Herna. Řezník. Drogerie. Allianz. Kooperativa. Komerční banka. Boty. Anděl - původní na konci náměstí s pekárničkou zlikvidován, dnes prodává onošené věci, pak asi dva obchůdky s hadry, jeden s bonbony. Asi tak vše. Jo, dvě zlatnictví, Vesna. Ale aby tu bylo OTEVŘENO něco i v neděli večer - NIC. V létě předzahrádka u vinotéky. Dáváme si v pasáži čaj. Výborný čaj. S anglickým a ruským povídáním na pytlíčku: pro chvíle pohody, osvěžující... Pasáž vznikla taky podivně, chyběla synchronicita .... O tom nechci psát. Ohřáli jsme se. Přišli jsme o živý Betlém - každý rok stejný. Koukatelný. Ochotníci. Mohli by si třeba vymyslet zas něco nového. Já to dělala asi tak - no, třicet let. Každý rok jiný kus. Ale Mrazík se tak hraje už pomalu padesát let každý rok. Nekritizuj, zklidni vášně. Jdeme na další desetiminutové zahrání malého Feldy Slováčka. Dvě skladbičky a na shledanou. Ok. To byl teda vánoční šplouch. UV šou. Konferenciér vyzývá, aby stánky zhasly. Ještě prý necháme projet jedno auto. Manžel se diví, kde jsou organizátoři. Místo těch padesáti, sta, večer dejme tomu dvou set lidí mohlo přijít pět tisíc, že jo? Pořádková služba zkrátka není. Fičí, prší, vlhko. Stále se vyzývá, aby stánkaři zhasli. Panu řediteli z hudebky drží noty paní zástupkyně. Zpívá asi pět set let starou koledu. Konečně zhasli. Tím i dozpívali. Přes náměstí pozoruji paní s oleji a ró dobrotami... prodává, vysvětluje a má zhasnout... Kdovíjak to má ošetřeno v nájemní smlouvě. Snad dostala na deset minut slevu :-) od města. Chaos. Konečně tma. UV šou začíná. Jo, kouzelná. Pohádková, hezká, líbí se mi. Proč zas cítím, že to není naše. Americká hudba. Cizí písničky. Kazí to. Lidem to nevadí. Už mají mozky vymydlené. Mlčím. Jen mi to asociuje pitíčko dnes u maminky. Vyfotila jsem si ho . Nenajdete tam výrobce, dovozce, jen písmo rozsypaný čaj, anglicky... Ty worle. Tak tohle je první adventní neděle. Vypráskaná. Konečně odpočítali rozsvícení stromu. Mám pocit, že koupili na smrk nová světýlka. Zajisté je i smrk nový. Pozitivní. Uháníme domů. Ledovka. V kopci jsem uvízla na dlažbě. Petroušek mi podává ruku. Ztuhlou. Zapomněl rukavice. Kopec jsme zdolali po trávě. Kočky spaly v teple. A bylo jim nejlíp. Zatápím. Tvořím uhlíky. Věnec. TV hlásí: Ledovková výstraha bude vyhlášena od osmnácti hodin do zítřka do dvanácti v Pardubickém kraji. Směju se. My jsme Královéhradecký. Ledovatka se tvoří už v půl šesté. Na dlažbě si někdo hezky natluče i před šestou. Ale to Bruselská LžiTV tají :-) :-) Konečně máme adventní neděli. Jsem omlácená zážitky. Už ať je ráno. Jak je dobře lidem, kteří se nechají semlít meinstreamem, americkou póvlkulturou, nepřemýšlejí, nezáleží jim na české tradici bílých klidných přátelských svátků. Spokojeni ráno naklušou za mrzký peníz do montovny k naplňování šťastných zítřků našich cizáckých pánů.

Dnes to bylo hezky od srdíčka, že?

Dobou noc!