První adventní pondělí s cestou s Kitty :-)

28.11.2022

Podvečer. Proběhla jsem dnem. Kousek po šesté budík. Zacvakla jsem ho a zachumlala se k pokračování činnosti. Nebýt Petrouška, spala bych dál. Joj, dnes v sedm odjezd na ústní hygienu. Do koupelny za mnou přišlo to černé pražské dráče. Bréééčelo. Naříkalo. 

- Mňau, mňau, jsem tu tak sama. Opuštěná. Nikdo mě nepochová.

 - Jasně, protože by přišel o život.

Vyskočila si na vanu. Nastavuje hlavičku. Hladím ji. Mluvím k ní.

- Kittynko, dnes už budeš zase ve svém. Mám tě ráda. Ničeho se neboj.

- Mňau, mňau.

Nechává se hladit po hlavě, hřbetě, po kožíšku. Najednou z dračice milá kočka. Dokonce - pozor - přede!!! Ona si přede! Zrzka a Mourek zatím někde v zahradě.

Vpusťte tygry! Zvenku přibíhají Zrzka a Mour. Jdu oba kočičáky nakrmit.

- Zrzeččka! Na!

Mourek způsobně čeká. Ví, že na něj taky přijde řada.

- Mourek! Prosím!

Kitty huhlá, bublá, nadává. Podávám jí bonbony. Mourek se přišel podívat zblízka.

- Jedeš!?

Nejede. Jede Kitty. Prská a dává najevo strach.

Jdu se zlidštit. Ustrojit. Vybírám popel. V sedm odjezd do HK. Dnes jsem dochvilná. Volám Lindě.

- Mami, už jsem před domem!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-28_Do_Hradecka/

Začíná den. Kitty se chvěje v tašce. Hladím ji. Vystrkuje hlavu. Dívá se, jestli jedeme správně. Ano. Jedeme.

Ač jsem poprosila u andělů o místo, ne. Dnes není nachystáno. U FN beznadějně obsazeno.

- Víš co, já tu počkám.

- Mami, tady zmáčkneš tohle... Nechám ti tu klíče.

- Ani náhodou. Utíkej!

Běží na zubní hygienu. Tašku s Kitty na klíně. Uhladila jsem ji. Spí. Pozoruji cvrkot. Auta najíždějí. Vždycky někdo vyskočí. Kočár pokračuje v jízdě. Jé, vlevo vyjíždí paní. Kdybych... Jenže já sedím a hledím. V protisměru řidič dupl na brzdu. Zpozoroval světlo zpátečky. Čeká, až paní vyjede. Zasunuje se do mezery. Tomu anděl vyšel vstříc.

- Mami, už běžím.

Předávám kočku. Vystupuji z auta. Výměna stráží. Hygienistka otevírá dveře. Očekávám, že nebudu mít ani kousek kamínku na zubech. Ale mám rezervy. Fialová barva ukazuje, kde si mám dát pozor. Dolní zuby jsou ponořeny ve slinách. Tam se kámen rád usazuje. Sama vidím, že ho mám málo. Ale. 

- Víš, já se snažím kvůli tobě! A přitom se mám snažit...

Obě naráz:

- ... kvůli sobě.

Nemusím nic vysvětlovat. Čte mě. Sleduje mě. Ví.

- Víš, já dostávám výtky, že píšu...

- Prosím tě! To jsem nikdy nepostřehla. Nepíšeš o nich.

- No, vidíš, prý píšu.

- Ne.

Jasně. Píšu obecně. Jen potrefená husa zakejhá. A vůbec. Myslím, že nepíšu zlobu. Že poctivě chválím, co si pochvalu v mých očích zaslouží. Retrospektuji, vzpomínám na dětství, píšu o kočkách, Petrouškovi, o svých náhledech na situace. Ale to je ZAKÁZÁNO! 

Telefon zvoní na židličce v kabelce. Pusu dokořán. Blesklo mi:

Linda už bude v Pze. Určitě se hlásí.

Ta relativita času. Zatímco já si tu klábosím s hygienistkou, zatímco mi čistí zuby, drak dojel do hlavního města.

Zoubečky vyčištěny. Přeji krásný advent! Utíkám nádvořím k bráně. Volám Lindě. Kitty celou cestu chtěla vidět. Měla pootevřenou tašku.

Rozhlížím se, jestli neuvidím okna, kde maminka vydechla naposledy. Běžím okolo gynekologie a porodnice. Tady jsem přišla na svět já. Tady mi zachránili v mládí život. Co jsem se tu naležela! 

https://www.svobodny-vysilac.cz/2022-11-12-starnuti-je-prezitek-s-petrem-vaclavem-84-dil-120-min/

Do sluchátek mi jde pořad Stárnutí je přežitek. Dnes dva pořady. V jednom jsem poslouchala, jak jsme dřív hospodařili. Kolik krav, tolik zeleného. Siláž. Dnes si můžeš pro krávu koupit granule a žádné zelené nepotřebuješ. Dozvídám se o mikroplastech. O tělním filtru. Syntetický odpad tělo v sobě ukládá. Nadlimitní množství materiálu, která ve vodě a potravinách nebýval, tráví tělo. Jed. 

https://www.svobodny-vysilac.cz/2022-10-29-starnuti-je-prezitek-83-dil-122-min/

Cestou domů nabíhá další Stárnutí je přežitek. Doktor Bukovský; dvanáct let učil na lékařské fakultě; hovoří o nebezpečí léčení a léčebných metod. Např. operace žlučníku, extrakce zubů... Přehledové studie prestižního časopisu Klinická epidemiologie vydavatelského domu Elzevir; zaplatíš za stažení článku 42 liber. Co vyplynulo ze studie prestižního časopisu v dubnu t. r.? Při použití přísných vědeckých kritérií se ukázalo, že víc jako 9 z 10 zdravotních a léčebných intervencí nemá dostatek vědeckých důkazů o své činnosti a bezpečnosti. Studie by měly ukazovat rizika a poškození stejně tak pozorně jako benefity pro zdraví!! Většina nejčastějších způsobů léčby a diagnostických metod není dnes podporovaná dostatečně kvalitními vědeckými důkazy. Jen 5,6% analyzovaných metod léčby, diagnostiky, léčebných postupů vychází z přísných vědeckých podkladů!! Uši jsem měla ve vlaku jak netopýr.

U FN přechod. Paní utíká na červenou. Chce chytit autobus. Vydávám se za ní. Paní dobíhá autobus. Já ho míjím; za mostem se spouštím do parku. Míjím Hučák. Překrásná stavba. Cesta mě vede ke školám, gymnáziu J. K. Tyla UHK. Gymnázium byla dvanáctiletka. Tu vystudovala jako mladá vdova dálkově maminka. A vedle stojí má alma mater - UHK. Dřív myslím ekonomka. Dnes jsem si všimla, asi poprvé? Jakýchsi sfing u fakulty. Hned se mi mihne znělka seriálu Dům z karet. Nikdy jsem si ji neposunula dopředu. Hudba s hlubokými tóny nevěstila nic dobrého; k tomu ukázky iluminátských staveb a symbolů...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-28_Salonem_republiky_a_zpatky_domu/

Ráda tu chodím okolo Labe. Vyhoupla jsem se do města. Kudy? Dnes to vezmu po pěší zóně. Mám v mysli trhy v Kuksu a teď u Muzea východních Čech. Konkrétně košíkáře. Prodával velký koš na dřevo zevnitř potažený plátnem za 1590,- Kč. Jsem na Masarykáči. Volám své švadleně. Vysvětluji, co chci. Je tu totiž velká galanterie. 

- Budou stačit dva metry?

- Raději dva a půl.

Fajn. Myslela jsem, že koupím strohé šedé plátno. Prodavačky vám neporadí. Roboti. Střihnou, na co si ukážete. Neřeknou tohle si neberte, raději si kupte tohle. Má to hustší kvalitu. Ne. Snažím se neuvědomovat si. Ireno, zas by tě tu kritizovali. Mlčím. Střihačka mi ustřihla pět půl metrů. S papírkem a látkou vystupuji nahoru k pokladně. Necelá pětistovka. I u pokladny vnímám robotizaci lidí. Jsou to živé bytosti? (Jsem přesvědčena, že takoví ti šťáralové temní vůbec, ale vůbec netuší, co vyjadřuji. Obzvlášť, pokud v sobě mají tři dávky. Dokonáno! Humanoid nemůže pochopit.)

Klušu dál. Autobus mi ujede. To bych musela mít křídla. Ale za deset minut po něm mi jede vlak. Má sedm minut zpoždění. Bože, tady je přetopeno. Sundávám ze sebe bundu, šálu, čepici. Prý budou zdražovat. Pro mě - klidně ať topí náznakově. Ušetří. Jsem zvyklá klepat kosu v divadle i v knihovně. ČD topí pánubohu do oken. Jej, teď jsem se možná dotkla nějakého ajznbóna. 

Uháním domů. Dnes jsem s přehledem splnila ten svůj plán 6100 kroků. Překročila!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-28_Tvare_nasi_penosti/

Doma bunda spravená. Petroušek mi ji tu nechal. Kde jsem měla tu díru? Jeho spolužačka to tak výborně, neviditelně a chytře scelila. Volám švadleně. Vyndávám polena z koše. Vyklepávám zbytky dřeva. Noviny ze dna vkládám do kamen. Koš vezu do pevnosti. Rozhlížím se nádvořím. Támhle je myší díra. Tou se můžeš prosmýknout na náměstí. Nebo po schodech nahoru do vojenské jídelny. Bože, tudy šel můj život. Tady bydlely děti ze školky, školy... Zdenka Klímová. Tatínek primář na kožním oddělení vojenské nemocnice. Byly tři holky. Zdena, Dráža a třetí už nevím. Odstěhovali se po předání nemocnice Rusům do Plzně Doubravky. Jestlipak Zdenka a její sestry ještě chodí po planetě.? Zapomněla jsem, co vystudovala. Babičku měla v Lanžově. A co její rodiče? Žijí ještě? Otevírají se dveře. Švadlena. Chválí látku. Snad bude stačit.

Kam teď? Tiskárna. Nákup. Dnes si vybírám Lidl. Nic nepotřebuji. Vůbec nic. Kupuji krůtí kusy na polévku. Dvě stehna na pečení. Kousek jater. Mají tu mraky světýlek. Už nepotřebuji. Prodavač - nový, s culíkem. Sympatický. Jde mi je zapojit do zásuvky. Ty beru.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-28_Umyla_jsem_okna_v_kuchyni._-/

Doma. Smráká se. Rychle lezu po oknech v kuchyni. Sundat záclony. Vyprat. Ještě okna ve výklenku. Dočišťuji je fakt už za tmy.

E-on. Šmejdi. Poslali v pátek dopis, že situace najatá a blebleble. Ždímači. Od ledna zvyšují zálohy. A když nesouhlasíš, klidně můžeš vypovědět smlouvu. 

- Peťuš, prosím tě, spočítej, jestli Lukáš musí zvyšovat. Loni mu hodně vraceli.

Nemusí. Voláme mu. Píšu odpověď, aby zálohy nezvyšovali.

Totéž dnes na zálohy našim panelákovým nájemníkům. Tam je to o ničem. Sporák. Posílám přes messenger zprávu. Vzpomenu-li si na naše předešlé, nebe a dudy. Hulič a veselá holka pro všechny. :-) Předpokládám, že zítra zas dostanu tři smajly na mobil. Je to veselá pohádka. Mám chuť ji převyprávět... Dnes ne, příště.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-28_No%2C_nekup_to

Listuji letákem. Tady se někdo asi zbláznil. Za dvě ubohé skleničky s vánočním potiskem dvě stovky? Zadavte se. Hanba.

Petrouškovi svačinku. Odjíždí na sport. Voním si purpurou. A dračí krví. A užívám světla, svíce, vůně, rorátní barokní hudbu. Čisto. Potřebovala bych ušít stromeček, navinout a nazdobit vrkoč, okna si ozdobit... Je čas. Ireno, máš už hodně času.

Jedna ráno. Ó. Temno. Člověk víc vnímá. Mám zvýšenou intuici. Duchovní doba. Vnímám velmi silně lež. I pravdu. Dívám se zpátky. Jaký byl rok? Dívám se dál. Vzpomínám na lidi, které jsem potkala. Snažím se připomenout si jejich podobu. Maminka už druhý rok chybí. V téhle době jsem s ní objížděla výstavy, koncerty, trhy... Mami, pak už tě bolely noženky. To já jsem nechápala.

Na okně svítí stromečky. Máme nové roletky. Jsem s nimi moc spokojena. Jednou rukou uděláš drc. Nahoru, dolů, na prostředek. Jak chceš. Nemohu je dát do paneláku. Pokud bychom tam měli zas tak bezohledné ničitele, to ne. Máme na jedněch dveřích černou čáru od toho jejich nevychovaného sprata. Žaluzie polámali. Naše hliníkové drahé vyměnili za šit. 

Odvádím myšlenky. Zastavuji je. Načítám... Víc je tu světel než temnoty. Moji čtenáři. Kdybyste věděli, jak kolísáte ve statistice. Nahoru, dolů. Jako zuby na hřebeni. Děkuji, že vás zajímám. Vážím si toho, je mi ctí. Děkuji za ohlasy.

Jé, jeden stromeček na okně zhasnul. Druhý ještě září. Dnes mi Drahuška psala, že je milé, když svítíme lidem do práce mezi pátou a sedmou zahradou. :-) Jen ať se pokochají. Ať posílí svoje vnitřní světlo. Mám tuhle tmavou dobu ráda. Dívám se místností. Svítí mi tu hodně světýlek. Barevné šero. Miluji tmu ozářenou barvičkami.

Jdu spát. Mám teď jasnovidné sny. Jdu na kino. :-)

A ráno si dospím bez budíku.

Dobrou noc!

P. S. 

Kolik závisti, nenávisti, tuposti, lži, přetvářky a falše, hlouposti, nepřejícnosti, nevděku, nízkého IQ i SQ je mezi lidmi! Co kdyby člověk začal na sobě pracovat? Chceš-li změnit svět, změň sebe. To je totiž to nej, nejtěžší. Vím to. Nikdy se nesnížím tam dolů, kde tohle všechno roste. Nikdy. Vím, že bych neměla občas ždrngnout do panáků, co se stavějí... Tak na tom si ještě máknu. Ctím živé bytosti. Pokud jí něco chci, přímo to řeknu. Přímo, konkrétně, adresně. Nemusím všechny milovat, stačí ale, že se k nim budu chovat důstojně. Souvisí to s IQ :-) Někdo zas nebude rozumět. Ale to nevadí. 

Chudý pracuje, bohatý ho využívá a voják chrání oba dva. Plátce daní platí všem třem. Tulák odpočívá za všechny čtyři a ochmelka pije za všech pět. Bankéř okrádá všech šest a právník se pře se všemi sedmi. Lékař zabíjí všech osm. Hrobník pohřbívá všech devět. Politik žije ze všech deseti. - Marcus Tullius Cicero