První červen; Den dětí; pracovní nápor; dvě v noci :-)
Brzy ráno vstávám. Na mě brzy. Ostatní už hákují u stavů. Zahrada. Slunce. Pracuji pod slunečníkem. Vyplňuji na dálku s klientem členskou smlouvu. Odesílám ke kontrole do fy. Poledne. Zvonek na zahradu.
- Běžím!
Paní klientka. Dnes ji nenazvu ani křestním. Aby byla k nepoznání. Má stejné hodnoty jako minule. O víkendu oslava. Její tělo spaluje výborně, ač v příštím roce oslaví padesátku.
- Máš výsledky stejné.
- A to hřeším s maminkou.
- Nikdy nevíš, kdy to bude naposledy. Hřeš. Občas se to smí. Výživa nechává metabolismus pracovat.
- Hodně lidí mi říká, že jsem zase zhubla. Ale já mám váhu pořád stejnou. Já jsem zpevnila. Cítím i prsa pevná.
- Že ti nevyčuhují pod sukní, viď?
- No, nebo z tepláků.
Hovoříme o mé mamince. Jak se mi včera kácela na lavičce.
- No, nechtěla jsem ti to říkat, ale jak jsem ji viděla na tom skypu, říkala jsem si, jak se propadla.
- Kdyby jim denně všem říkali několikrát:
Pozdravuje Vás dcera. Myslí na vás.
- Ten propad by nebyl tak hluboký. Když s ní mají chodit, ona řekne - jasně 93 křížků na krku - že nechce. Vylákala bych ji nějakým způsobem z vozíku. Každopádně bych s ní cvičila; chceš - nechceš a ne, že ne, že oni nesmějí. :-) Oni vidí, že se kácí, ale nic nepodniknou. Hned bych jí vysvětlila věcně - kácíte se, museli bychom vás přivazovat pásem... Pojďte, zpevníme postavu... Nechají člověka napospas, protože on přece neééchce. Ta korektnost je dělaná k záhubě člověka... Před čtrnácti dny nám dr. Bajer na lékařském tréningu zdůrazňoval - pohyb- nesmírně důležitý: snižuje krevní tlak, posiluje kosti, snižuje cholesterol atd. atd. Ne, já přijdu po deseti týdnech a první, co dostanu - recept na euthyrox. Pohyb a strava. Ale řediteli to je jedno. NEMÁM RÁDA JEŠTĚRY!!
Povídáme si o včerejší nehodě u Černožic.
- Zrovna v sobotu jsme o něm mluvili. Povídali, že jezdil přes Nový Ples jako prase. Přes vesnici se mihla jen bílá čára.
- Njn, teď budou pokrytci umlčovat kritiky.
Objednat termínek. Paní odchází.
Pročítám FB. Mladí rozumbradové - pardon kecy. Nějaká chytrá psala: Kdokoli jste bez viny, hoďte po mně kamenem. - Tak to teda vůbec nesedí. Chceš-li se zabít, prosím. Ale vzít s sebou dva nevinné. Oba rodiče. Vidím to jinak. Ale o mrtvých jen dobře.
https://www.expres.cz/zpravy/bmw-ridic-smrtelna-nehoda-u-cernozic.A200601_123052_dx-zpravy_lare
Po obědě chystám košík k mamce. Volá Péťa.
- Tak šup na kolo. Pozdravuj babču.
- To už nestihnu. Kdybych tam mohla přijet, kdy chci...
Časově se trefit do návštěvy DD - chjo. Jedu. Zapomněla jsem telefon. Člověk jak bez ruky. Ale mamka už je připravená. Nevíme, jestli jí dát čepici. Jak říkala maminka, když jsem chtěla nosit podkolenky:
- Dokud je na horách sníh, budeš nosit punčocháče.
Pečovatelé, koordinační jsou hodné. Mile mě překvapilo - bunda přes klín, čepice taky. Super. Dobře ji vyzbrojili do nestálého počasí. Nakonec jsem mamce čepičku nenasadila. Váhala jsem. Teplý vítr vypadá jinak. Jedeme vesnicí ke kadeřnici. Připomínám mamince obchod s porcelánem. Ten vedla babička uhořelého muže z nehody. A tchýně zabité snachy - před dvaceti lety. Maminka si vzpomněla. Ukazuji jí vesnici. Zvoníme na kadeřnici. Vykukuje z horního okna. Provozovna zavřená. Můžeme přijít zítra. Barvení za hodinu nestihne. Jsem z toho janek. Objednávám termín. U mé kadeřnice se nesmějí potkat lidé. U ní musí mít mamka roušku. To neudýchá. Celoživotní astmatik! Přiblblý státe, chceš přivodit astmatický záchvat!? Já se rouškám vyhýbám. Dýchám naplno. Když vidím zabandážované zoufalce - nemohu dýchat za ně. Dobrá. Domluvím se v DD. Už jsem docela uondaná, umlácená. Už mě to NEBAVÍ! Chci se probudit zase v normální době. Jedeme zpátky. Ukazuji mamince její rodný dům. Přecházíme k sokolovně.
- Mami, poznáváš? Co to je?
- Kostel?
- Mamko, naproti tvému rodnému domu nikdy kostel přece nebyl.
- Mohli ho tu za tu dobu postavit.
- Nepostavili.
- Vozíkem mířím přímo proti sokolovně.
- Mami, zkus se podívat. Co to je?
- Sokol.
- Výborně.
Rozjíždím vozík; upadla jí bota. Bože, za cestu desetkrát zdvihnout nohu na stupátko. Už nohu nezdvihne. Zanedbaný pohyb. Hnusné odporné koronadivadlo! Kolik lidí umřelo pod dojmem nezájmu rodiny. Sedáme na lavičku. Dnes si nedovolím posadit ji vedle sebe. Dřív udělala deset kroků. Ještě na kraji března!!! Dnes se ani nepostaví! Kácí se. Hrůza! Za to nemohou pečovatelky.
Nalévám mamince kafíčko. Zpíváme ze zpěvníčku. Povídáme si.
- Mami, tady mám tvoji bundu, kabelku, tady košík a tady svou maminku.
- Maminka ti odchází.
- Mamko, jsi svobodná. Ale mami, ty jsi jediný člověk na světě, kterého znám celý život. Mamko, já to nezvládnu.
- Zvládneš, neboj se. Všechno zvládneš. Uvidíš!
Dávám pusu. Bere si kostku jedovaté ledové mňamňózní čokolády.
Ireno, vychutnej každou vteřinu!! Užij si každé slovo, pohyb. Nachytej z mamky ještě zbývající moudrost..
Paní pečovatelka přijela bez zavolání. :-) Drandila jsem s mamkou po sluníčku po dvoře u výtahu. Pac, pusu. Ještě nahlašuji kadeřnici. Prosím o roušku pro mamku na čtvrtek. Utíkám se domluvit s koordinační. Mimo domov mohu prý být s mamkou neomezenou dobu.
Jedu. Teprve teď si na silnici všímám hnědého místa. Tak tady vyhasly životy. Tady si ten ubožák zkoušel to, co dával před tím na Instagram.
Dostávám odkaz na Expres:
Podle zdroje redakce Expres.cz byl sedmadvacetiletý Petr už delší dobu postrachem pro své okolí. Se svými přáteli, jakýmsi automobilovým gangem, si často užíval rychlou jízdu po silnicích, kterou si mladíci ještě rádi natáčeli na video.
Nahrávkami se poté chlubili na sociálních sítích.
"Partička je v okolí Jaroměři známá, jezdí jako hovada, hrajou si na Gumball v přímém přenosu. Navzájem se hecují," svěřil se nám člověk, který s Petrem na silnici sám přišel do styku a má velké štěstí, že se mu nic nestalo.
"Jel jsem s manželkou a on mě začal jako šílenec předjíždět, přesně jako v těch videích," řekl nám muž, který si nepřál být jmenován.
"Před několika lety mu prý zemřela máma při autonehodě, bylo to asi dva kilometry od místa této nehody. Říká se o něm, že kšeftoval s drogami, sebrali mu řidičák a všechny problémy za něj žehlil táta," doplnil náš zdroj.
Jj, máma umřela o pět deset kiláků dál. Čtu dál:
Dneska nás chytnou, psal Petr v den nehody na Instagramu
Na sociální síti Instagram se dokonce krátce po nehodě objevila videonahrávka, která má údajně zobrazovat dění před výše zmíněnou tragickou nehodou.
Petr N. je ve videu za volantem a řídí jako šílenec. Podle některých svědků měl v době, kdy vjel do protisměru, jet až 180kilometrovou rychlostí.
Po vesnici v úzké ulici jel prý zase kolem 130 km/hod. a jeho tvář u toho zdobil široký úsměv.
"Dneska nás chytnou, si myslím," napsal Petr ke zmíněnému videu, jako by snad tušil, že ho čeká malér.
Kdyby jen jeho!
Pojíždím místem s mrazením po těle. Stavuji se v Lidlu. Neberu roušku. Procházím obchodem. Jdu konkrétně za Jelenovým univerzálním gelem. Poberu ještě mouky, banány. Kupuji skoro za šest set korun pexesa, hračky... Líbí se mi. Potkávám mladou prodavačku:
- Nasaďte si roušku nebo vás neobsloužíme.
- Ano, ano.
Neobsloužíš? Tak neobsloužíš. Kvůli tomu se na bok nepřevalím. Tak si to tu nechej. Splnilas povinnost.
U pokladny nedělá problém. Nechala bych tam rozmarkované zboží za 1140. Jasně. Jsem vyvrhel. Zlobím. Jenže než jsem sem vstoupila, mluvila jsem s ředitelkou strojírenského podniku. Dozvukovaly jsme si, co to je za nesmysl. Jak mají lidé huby obvázané. A ještě si pochvalují, jak prý je to ochránilo před pylem. To určitě! I někteří významní lékaři - se stavějí proti roušce. Je nebezpečná.
Rychle domů. Mám tolik práce. Honem popřát dětem. Jedni neberou. Tak nic. K druhým vybíhám po panelákových schodech... Petroušek se veze výtahem.
- Ty seš rychlá!
- Hm, taky se divím, jak lehce jsem se vynesla do pátého?
Rychle domů. Vybalit nákup. Podnikám, podnikám. Na osmnáctou paní učitelka z malotřídní školy. Taky vypráví o moderní zhýralosti světa. Sourozenci se nesmějí potkat bez roušek na chodbě školy nebo v jídelně. Já se picnu. To je ABSURDISTÁN!! NWO přece nebude nainstalován. Herdek, mně se zdá, že už tu stojí katedrála toho neřádu.
Ještě objednávku. Velkou. Na dálku. Tvoříme, tvoříme, radím. V osm se mám připojit na konferenci. Nevím z ní nic. Klient na chvíli potřebuje vyřídit něco ve firmě. Za chvíli volá. Dokončujeme. To byl tlak.
- Mně se tam pořád točilo zelené kolečko. Takhle to bylo kdysi. Kšeft za mega, ale v začátcích spíš po pevných linkách. Internet tehdy moc nefungoval.
- Mně to tu šlape.
- To byl nápor.
- Co jste za znamení?
- Rak.
- Já taky. Taky cítím tlak. Obrovský. A dnes celý den! Hrůza!
Ještě chvíli pár slov. Loučíme se. Za chvíli volá, platba provedena. Ještě objednávku pro sebe. Hotovo. Vyndat myčku. Obsloužit Petrouška.
Ty vorle! Bude půlnoc! Teprve sedám k psaní.
Messinger. Moje čtenářka z Ameriky.
- Spíte?
Komunikujme chvilenku. Namlouvá přes mikrofon. Neopravuji.Její zprávy znepokojující:
V televizi včera bylo jak jeden mladík chránil svůj kramek s nějakými cetkami a prosil ať mu to nerozmlati a oni ho povalili a udupali, je mrtvý , byl to autenticky záznam, takový bílý blondák to byl .
Tady v naší čtvrti prý nebude někdo souzen když na obranu svého majetku použije zbran. Je to trochu lepší čtvrť a lidi mají zbraně a budou se bránit naši teda nemají.
Paní navoziku v jednom obchodě říkala těm. rabujícím nedělejte , nerozbijejte věci a oni vytáhli hasici přístroj a Celouu ji postříkali pěnou a vystrčili ven před krám a ona tam plakala.
Ještě ze ji nezabili.
Tady klídek daleko od centra ale bojíme se nikam nejdeme. Včera , když jsme Projížděli tou ulicí kudy šla ta Horda , to ještě policie udržovala v pochodovem klidu , tak Petr zamknul všechny dveře auta a mazal co nejrychleji pryč z centra aby se nám nic nestalo a policajti mu ještě ukazovali kudy má jet , aby byl co nejdřív pryč.
Tak jo. Jdu spát! Světe, mohl by ses po dobu mého spánku naprosto zklidnit, umoudřit? Ne, zmoudřet? Zkroťte blázny! Ať zmiznou reptiliánské figury jak ta ledová z Bakinghamu. Mají nového králíka ti Britové. Už jsme ho slyšela. Veselý, normální sympaťák. Je to pravda? Uvidíme.
Dobou noc!