První den kurzu intuitivního vidění a vnímání s Markem Komissarovem
Bude půl jedenácté. Tak, Ireno, jak to dnes bylo? - Ó, to byl kouzelný den! Sice naplněný prací a studiem, ale víc než krásný. Dopoledne jsem si užívala svou krásnou kuchyň. Konečně máme malování za sebou. No, ještě špajz. Ale to už nebude náročné. Dům je vymalován a hotovo.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-28_Den_patrona_Zeme_ceske_a_den_mamincina_svatk/
Slavím den patrona České země sv. Václava. Dnes bych jela k mamince. Copak bych jí dovezla k svátku? Dřív to bylo jednodušší. Ale když byla bezmocná, vozila jsem kytku, dobroty, možná hrneček, něco na sebe... Stejně jí to hned zničili nebo ukradli. V minulém roce dva hrnečky. Náhoda. :-) Čert je vem. Lampičku jí nějaká čůza shodila na zem. Řekli, že maminka. To určitě. Dovezla jsem novou. Škodič - komu asi dnes škodí? Mají tam samé indiány. Co, indiány, ležáky! Komu asi ubližuje? Kdo se dostává pod její pracky?! Lidičky, to si nezasloužíte! Takový hezký bílý lágr. Pionýrský.
Mami, dnes jsem obalila krůtí prsíčka, kousek jatýrek. Do bramborového salátu jsem mohla přidat svou majolku. Pěkně klepavou. Povedla se. Raduji se. Chystám oběd.
Jdu pozdravit zahradu. Naši živitelku. Vracím se pro nůžky. Mnoho rajčátek mi v dešti shnilo. Nedozrála. Stříhám je zelené. Nemají v sobě žádné vitamíny. Využiji je do jídel. Vláknina. Sbírám ještě dvě okurky. Uvolňuji provázky z větví jabloně. Některé šlahouny se logiky přehodily přes větev zas směrem dolů. Narostly mi liány. Zajímavé. Na kraji sezony jsem se nevyjádřila lichotivě o cuketě. Vetřelec mezi naší zeleninou. Ejhle! Ve Světí jsem koupila pouze jednu rostlinku. Měla samé jalové květy! Samé! Ani jedna cuketa. Myslela, že mě naštve. Nebo spíš poučí. Totiž teď má tři malinkatá cuketčátka. Jenže nestihnou v téhle psí zimě a deštích dozrát. Ani jedna cuketa! :-) No, Ireno, poučení. Nauč se někdy držet jazyk za zuby. - Beru pár ořechů. Mám ráda svlékat hořké slupičky... Pochutnávat si na slaďoučkých plodech. Tvar ořechů připomíná který orgán? Ano, posiluji mozek, psychiku...
Včera jsem si všimla po zátopu, že okýnko u kamen je zvenku kapkaté. Minulý týden Linda umyla bílou z malování jen nahrubo. Sedám k okýnku, čistím ho. Ještě znovu. Vidím šmouhy. Ještě zevnitř. A znovu. Tak. Teď jsem spokojená. Blyští se - mamka by přirovnala - víte k čemu? Leskne se jak psí kulky. Já teda nevím, jak se to psovi leskne, ale moje sklo u kamen byste si spletli s novým.
Užívám si dopoledne. Přinesla jsem si pár padaných jablíček. Kompot. Z jablečných slupek a hrudečky výlisků po marmeládě z černého rybízu do termosky horký čaj. Dnes ne víno. Odpoledne jedu na Marka Komissarova - na intuitivní vidění. To jsem zvědavá. Nejdřív jsem se nebála. Teď mám obavy - uvidím něco?
Chci si na hodinku schrupnout. Ne, není mi, jak jinak, dáno. Ještě vyndat pračku prádla. Vymáchat v octové vodě. Vyždímat. Vylézt na půdu. Pověsit. Čas běží. Povedlo se mi rozlít lavor. Vytřít. Vysušit. Píchla jsem se do prstu. obtiskuji krvavou stopu na růžové šaty. Vydrhnout. Krev na prostředníčku mě zdržuje.
- Prosím tě, tady ta baterka, zkus ji dát znovu nabít.
- Peťuš, svítila krásně až do doby, než mě napadlo vyzkoušet nabíječku. Byla na nabíječce dvě hodiny. Nesvítí. A teď mě nech. Chci mít hodinku soustředění pro sebe.
Na čtvrt - půl hodinky si lehám k ntb. Za chvíli potichoučku přichází Petroušek.
- Sleduješ demonstraci?
- Ani ne. Sleduji TV Šalingrad. Nemám důvěru v DÉMON straci. Ten Vrábel měl fu nazvanou Bill Gates, pak ji přejmenoval na jméno Démona č. 66. Pořád ukazuje při mluvení tři šestky. Zadlužený. Když mluví o nepříjemných věcech, pořád se usmívá. Nemá mou důvěru. Je to zabodaný robůtek.
- Už bys měla jet. Koupil jsem ti benzín.
Jedu. Beru si svou mp3. Zlobí sluchátka. Vracím se pro nová růžová.
- Mami, máš tady v krabičce jablka.
- To jsou pro Péťu na zítra. Vlastně počkej, ve skleněné?
Nese mi krabičku s jablky. Teď mám všechno. Jedu do hor. Mám ráda cestu na Krkonoše. Vyhledávám vždycky horu hor. Ale dnes jedu směrem na Orlické. To je tak nádherná cesta. Vlevo tě sleduje hora hor z Krkonošek. Ta přehlíží celý kraj na obě strany hranice. Je 15.41, tedy bez šesti minut, které mám na svou nedochvilnost, ale dobrá - je 15.41 hod. Schválně, za jak dlouho se přiblížím k venkovskému kostelíčku. Pět minut? Ne. Za dvě minuty jsem u něj. Pak že teleportace nefunguje.
V dálce vyhlížím katedrálu cukrovaru v Českém Meziříčí. Bože, to je tak obrovitá stavba. Pára kouří do kraje. Znamená to, že pracují. Cukr bude. Snad ho nepošleme někomu na pomoc. Myslím, že ve Francii se jim neurodilo. Nevím. Snažím se na dálku rozeznat starou stavbu původních majitelů. U ní je kruhovitá katedrála.
Kdypak byl založen? A kým? Heleme se! Rolníky!? A kdopak po krizích koupil? No jo, kdo asi? Co to bylo za dravčí rody, co žerou svět. Dělají krize, berou majetky, bohatnou. Bondy - myslela jsem, že měli nějaké přádelny v Hronově. Nebudu se zdržovat hledáním. Taky znám z literatury Egona Bondyho. Aha, tak 1871! Stavba stojí dodnes. Produkuje. Už ne pro rolníky. :-)
Blížím se k pidihřbitůvku. Ráda se tu zastavuji. Ale za světla. Už se smráká. Najednou mě popadl strach. Dojedu?
Parkuji na náměstí před Kodýmovým domem. Dojela. :-) Z tohohle města je má studentka. Jmenuje se Táňa. Měla toho Brzobohatého záletníka.
Tlumočnice Lena, Ukrajinka. Milá, sympatická. Mark - Rus. Jak jinak - milý, sympatický. A Baruška. Organizátorka. Metoda k aktivování centra přímého informačního vnímání. Žádné nahrávání. Nic nepotřebuješ. Vše bude praxe. Podepisujeme přihlášku. Mark nás ladí, zahřívá. Ukazuje videa s tím Italem bez očí. Viděl, četl. Pak z Astany - pán četl barvy za hlavou. Na ulici sleduje Marka pozadu. Směšné, místo aby ho sledoval očima, je k němu skoro zády. :-) I my budeme mít výcvik v prostoru.
Oči si dělají v naprosté tmě virtuální okýnka. Prý čto by člověk něsumasešel - aby se člověk nezbláznil. Totiž my si myslíme, že vidíme očima a slyšíme ušima.
https://www.youtube.com/watch?v=PkZ1AZfBxDM
Cesty k sobě 6.8.2022 - To jsem ještě netušila, že na konci září budu mít vstupenku na Léčivé divadlo s Gábi Filippi. Hlavním hostem - Mark Komissarov. :-) To je synchronicita!!
24.6.2013 Cesty k sobě
https://www.youtube.com/watch?v=H1rtEqOvpfg
Mark nás školí, jak se nasazuje maska. Nesmíš vidět. Ani podhlížet. Nesmí být připlácnutá na očích. Oči budeme mít pod maskou otevřené ve dvou otvorech na oči.
Nasazujeme masky. Rozkoukáváme se. Ty vorle! Vidím vpravo okýnko. Oči stáčím k světelné skvrně. Natáčím hlavu. A ejhle. Vlevo další okýnko. Občas proletí jiskřička. Aktivizované dva receptory. Pozoruji hvězdičky, mlhu, oblohu... Natáčím hlavu ke stropu na zářivky. Zkouším dát ruku před masku. Nic nevidím. Jen světlo. Ruku prý vidět nemůžeme. Je trojrozměrná, nebarvená. Začneme velkou plochou, placatou plochou, ostrými výraznými barvami. Poslouchám své předchůdkyně. Každá zkouší číst barvy. Někdo bez chyby, někdo jednu chybku. Mně splývá - jaká? Modrá se zelenou... Nejsem si jistá. Čtu.
Dostáváme pochvalu. My tady ve středu Evropy prý vidíme hned první den. Ve světě až pátý den. Čím to je? Paní z tohoto města absolvovala minulý týden kurz v Olomouci. Mark vypráví, že tři paní se sluchátky je poslední den odložily. Jedna z nich je odsud. Hm. No, tak se budeme těšit zítra.
- Zítra nebudete mít takové výsledky. V noci vás mozek bude přesvědčovat, že bez očí se nedá vidět. Děti věří na zázraky. Dospělí na ně nevěří, proto jim překlopení trvá delší čas.
Uvidíme. Věřím. Věřím na zázraky.
Porada - kdo chce být lektorem. Stráví víc času na kurzu. Nechci. Lena tlumočnice vysvětluje, že tu nemůže být konkurence. Musí nás být hodně. Abychom co nejvíc lidí naučili intuici, odečítání z informačního pole. Hm. Rozmyslím si to. Je třeba v neděli aktivizovat dítě. No jo, tak to řeknu vnučce. Určitě se bude chtít něco naučit.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-28_Opocno_kurz/
Cestou domů volám snaše. Vnučka právě počítá. Řekne jí. Pokud bude chtít, zavolají.
Je půl hodiny po půlnoci. Mně kdyby někdo nabídnul, zadarmo!!! naučit se vidět naslepo, skočím po nabídce. Musela jsem zaplatit moc, hodně moc peněz. Nabídnu cizímu dítěti.
Přílišná liberálnost škodí. :-)
Opáčko: Viz 5.minuta!!!
https://www.youtube.com/watch?v=aoSsbWtDVgg
Rostou nám degenerovaní blbečci. Dr. Stránský: Stupidifikace dětí - IQ neroste, slábne slovní zásoba, neumějí řešit problémy - nedospějí!!!
No jo, tak je nechejme hrát si s mobilem. :-) Každému, co jeho jest. Co si zaslouží. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-28_Kocicaci_cekaji_na_veceri/
Kočky jsou doma. Petroušek sportuje. Obě se někde vylouply z domu. Protahují se. Čekají trpělivě a způsobně na večeři. Mourkovi jeho zdravotní granulky na rozpouštění písku. Zítra ho necháme zkontrolovat, aby už si mohl dát do nosu kapsičku. Olizuje Zrzečku. Myjou se navzájem. To je kočičí lásky! Ona ho v poslední době přehlíží jak širé rodné lány. On se dnes propracoval k Péťovi do pracovny. Zkusil si vyskočit na Zrzčino křesílko! Drzoun se nehnul od oběda do večera. Hm. Zrzko, nesmíš se zdržovat venku.! Haj si své pozice. Jsi tu první! To se najednou stane, že ti někdo ukradne tvé!!! My to známe!!!
Zatápím. Teploučko. Píšu. Petroušek je tu. Vyprávím mu.
Bylo to zázračné.
Dobrou noc!