První jarní
Jejej. Vždycky jsme se učili data 21.12., 21.3., 21.6. a 23.9. Už několik let data neplatí. Vše je chaoticky posunuto.
Čtu:
DNES ZAČÍNÁ JARO
Přesný čas: 15:46h
Astronomicky první letošní jarní den nastává v pátek 20. března 2026 přesně v 15:46 hodin, což bude okamžik, kdy Slunce vstoupí do znamení Berana.
Slunce dnes vyšlo přesně na východě a zapadat bude přesně na západě.
Ve starších učebnicích se uvádí, že jarní rovnodennost nastává 21. března, což už ale neplatí.
Ve 21. století se tak stalo naposledy v roce 2011 a znovu se tak stane až v roce 2102. Za změnu data mohou přestupné roky.
Vzácně může rovnodennost být i 19. března (poslední případ v roce 1796, příští nastane v roce 2048).
Na severní polokouli trvá jarní období v průměru 92.8 a na jižní 89.8 dne.
🏵️Přišlo jaro do vsi,
🐓 kde jsi, zimo, kde jsi?
🐣Byla zima mezi náma,
🐤 ale už je za horama.
🐥Hu, hu, hu, jaro už je tu!
Beru si do postele Zapper. Vybírám frekvence na chřipku, rýmu… 85,86,87,34 včera. Dnes 152, 153 atd. atd. Každá trvá zhruba hodinu. Usínám. Budí mě mňaucání Mourka. Je čas. Frekvence už doběhla. Tu další až během dne, bude-li čas.
Nebyl. Tak večer.
Je mi líp a líp.
https://www.youtube.com/watch?v=YfeAvNQrfck&list=RDYfeAvNQrfck&start_radio=1
Zpívám si písničku Karla Buňky Svobody. Taky to pomáhá. Hlavně zpěv, vibrace, dobrá nálada, optimismus, vyjít na sluníčko, úsměv, radost - je to pravé.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-20-zofinka-je-divna-je-jina
Po snídani Mourek do zahrady. Pozoruji Žofii. V jejím hlase je bolest. Ano, jí, pije, chodí na kočkolit, proběhne se venku, ale už čtrnáct dnů se stále oblizuje, jako by měla sucho v tlamičce. Je přítulná. Je divná. Je jiná. Nevím, jestli ji vzít k veterináři, nevzít… Rozhovor s Žofkou nikam nevede. Ňuchlá se, tře se, line. Bohužel, nerozumím její řeči. Mám volat na veterinu. Odkládám, odkládám…
Luxuji. Kde je? Zavřela jsem ji v Petrouškově pracovně. Ješiši. Aha. Krčí se na okně. Nemám ráda, když se stresuje. Vysavač protivný zvuk. Beru ji do náručí. Zas se ňuchňáme.
Poledne. Petroušek. Radíme se, co s kočkou. Pro Petrouška jednodušší nikam ji nevozit. Volám doktora, mám ji přes víkend pozorovat. Teď už vím, že zítra ji nechám zkontrolovat. Jde jen o kočku, že jo. Přesto taková starost.
V pátek jsem vždycky mívala klid, volno. Žádné klienty, žádné prezentace. Nic. To mám ráda. Nikdo netelefonuje, nic nechce. Kočku mám stále v merku. Pije u konývky. Hurá. Chladí si něco v tlamičce? Má žízeň?
Chaos světa nezná mez. Francouzské Le Figaro píše o třech kandidátech v komunální politice. Jeden se jmenuje Charles Hittler, druhý Renault-Zielinski a třetí je žena:
Ve druhém kole francouzských komunálních voleb v Arcis-sur-Aube se proti sobě příští neděli střetne Charles Hittler a Antoine Renault-Zielinski. Informuje o tom deník Le Figaro, podle něhož se v této obci schyluje k zajímavému zážitku pro milovníky historie a geopolitiky.
První kolo voleb proběhlo v neděli. Na první pozici se umístil dosavadní starosta Hittler (37,81 procent), na druhé Annie Soucatová (32,20 procent) a na třetí Zielinski (29,99 procenta). Druhé kolo voleb proběhne příští neděli a utkají se v něm právě tito tři komunální politici, píše Le Figaro.
"Toto trojstranné klání bude lahůdkou pro milovníky historie a geopolitiky: Hittler tak ve druhém kole komunálních voleb čelí Zielinskému. Jména, která se ve výslovnosti blíží jménům nacistického diktátora a ukrajinského prezidenta," konstatuje deník.
Hittler má ve svém programu "posílení vazeb mezi obyvateli a jejich bezpečnost", zatímco Zielinski chce "podporu venkovského, autentického a k území šetrného cestovního ruchu".
"Celý život si ze mě kvůli jménu občas někdo utahoval. Třeba mi na volební plakáty dokreslovali knírek, ale nikdy to nebylo nic vážného. Teď se to ale úplně utrhlo ze řetězu," postěžoval si Hittler pro BBC.
Hittlerova rodina pochází z Alsaska u německých hranic. Po druhé světové válce jeho předci zvažovali změnu jména, ale kvůli složité administrativě a nákladům k tomu nikdy nedošlo. Dnes už je Hittlerů ve Francii jen minimum a příjmení postupně mizí. Jeden z jeho synů například vyslovuje jméno jako "Hit-lé", aby se vyhnul nepříjemným situacím.
Zvláštní hříčka přírody...
- Teprve běžíš?
- Ještě se ustrojím.
Ometám. Mně se dnes nechce. Tři měsíce s radostí. Dnes lenost.
- Peťuš, tak já už jdu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-20-vila-helenka-uprostred-smichova/1706265096
Nejdu. Vidím na FB nádhernou vilu Helenku uprostřed Smíchova. Nádherná stavba. Radostná. Veselá. Srovnám-li dnešní budky pro špačky, strohé šedé škatule. Tohle je slunce! Zázrak!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-20-zdvihnout-se-a-jit
Včera jsem běžela jinudy. Dnes si dám kopec. Nejdřív obíhám naši čtvrť. Vycházím u mostu. Vidím tři hochy v černém. Asi studenti nebo učňové od vlaku. Sedmnáct? Namlouvám zprávu v telefonu.
- Máš rozvázanou tkaničku.
- Jé, děkuji.
Čekám na přechod cesty.
- Přerušila jsem kvůli tobě nahrávaní.
- To jste moc hodná.
Má zavázáno. Ještě přes rameno na mě houkne – slyším jen konec:
- Přeji vám HEZKÝ DEN!
Tak to je luxusní. Kluci mladí. Komunikativní. Skvělé. Bezvadné. To mi dodává sílu. Krásná energie. Mířím do kopce na šancích. Dole pode mnou na kurtech hrají tenis. Jestlipak tam není Míša. Cvik dělá mistra. Šup a jsem nahoře. Potkávám Bělorusku s pejskem. Z promenády mezi zahradami ke škole. Na plotě jedné ze zahrad položené krmítko. Důvěra.
V trávě malé žluté něco jako narcisy. V životě jsem takové kytky neviděla. Hezké.
Na školním hřišti si hrají děti. Hledám očima třídu. V roce osmdesát jedna tam ve třídě na konci chodby seděl malý klučík. Vitoušek… Vždycky první. Vždycky všechno správně. Zmizel. Chybí.
Pole jsou omytá. Krásná jarní zeleň. Tak jo. Jaro je tady. Ještě stále nemám uklizené lyžařské potřeby. Ještě jednou…
Přebíhám na další promenádu. Potkávám zas Bělorusku s pejsíkem. Ptám se na syna Ukrajinky. Jestli je ještě schován někde v prvním patře. Prý na instagramu viděla, jak jsou spolu. Asi se mu povedlo utéci sem. Říká mi:
- Víte, dřív šli naši tátové bojovat do války s hrdostí a odvahou.
- Za vlast. Jenže dnes máte životnost vojáka maximálně měsíc. Dřív dojela armáda přes celou Evropu...
Kde se tu bere další pejsek? Přijíždí má spolužačka na kole. Cvičí na operované koleno. Oba hafani se znají.
Mám v plánu seběhnout z promenády dolů k poklasnému mlýnu. Ještě na promenádě potkávám pána s nejmenším plemenem chrta. Pejsek je zvláštní a krásný. Pán zdraví.
Zas hovořím o zdravení. Je z Radotína. Mají tu v Dolní Radechové chalupu. Staví se tam obchvat. Stavil se tady.
- Tady u vás se lidi nezdraví. Je to divné.
- Představuji si, že třeba na Kampě se lidi všichni znají a zdraví.
- I u nás se zdravíme. I cizí. Tady já jdu a očním kontaktem čekám, jestli mám pozdravit.
- Já taky. Teď tu šla krásná slečna se psem. Dívaly jsme se na sebe. A co myslíte? Nic.
Loučíme se.
Sbíhám dolů na cestu. Ješiši. Čeká tam pes. Hnusný. Velký. Větší. Ještě větší. Normálně pozpátku kráčím nahoru do kopce. Bafan odbíhá. Měním směr. Kráčím opatrně dolů. Aha. Vede ho kluk. Sluchátka.
Lekla jsem se vašeho psa! Běžel sám!
- Cože?
Odkrývá si jedno velké sluchadlo.
- Že jsem se toho psa bála!
Něco zahuhlal. Bych mu přála, kdyby potkal krokodýla. Co by říkal.
Ješiš, krásné jívy. Boží květy. Krása.
Kdepak jsou Máchovy schody? Tady. Dám si to jednou nahoru. Raz dva jsem tam. Hm. Jj, je to znát, že chodím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-20-doma
Doma. Mourek sedí pod smrkem. Zrovna si zívnul. Čemeřice nádherně kvete. Překrásně. Taky červený koniklec. A koberce petrklíčů. Hodně z plesů, hodně z řetězců. Ani jeden červený, modrý. Všechny se odbarvily do původní barvy.
- Jsem tu.
Chvilku si jdu lehnout k Petrouškovi. Muzlám se s kočkou. Odpočívám.
Jdu mixnout koktejl.
Večer. Jsem u Péti. Krimizprávy. To je nějaký pravidelný pořad.
V našem městě zachycen jednadvacetiletý žák autoškoly s pozitivním testem na drogy. Přístroj indikoval možnou přítomnost látek THC, amfetaminu/metamfetaminu a kokainu
Dohledávám: https://nachodsky.denik.cz/krimi/jaromer-autoskola-policie-zak-ridic-drogy.html
Před vinotékou nějaký mladík umlátil pětašedesátiletého muže.
Ješiši, tohle ukazují lidem?
Výkopové práce. Poškození plynového potrubí. Hasiči jen několik hodin chladili dům, zdi… Obrázky z ohořelých bytů, zničených zdí, nábytku, papírů, drahocenností, peřin, dokonce v mansardě zničená střecha. Nerozumím. Od výkopových prací?? Kdo to tam kopal? Ještěže toto nesleduji.
- Ty se furt něčemu divíš.
- No, divím.
- S tím nic nenaděláš.
- Nadělám. Nebudu to poslouchat. Pro mě je to nemyslitelné.
Chuck Norris – před týdnem slavil 86. narozeniny. Legendární herec dnes odešel. Stále trénoval. Konec vtípků na jeho účet. Ačkoli: Byl fajn. Ale prej přišel nahoře ke Svatému Petrovi a povídal mu, že ho přišel vystřídat a děkoval mu, že mu držel místo.
Divoký den. Přitom v klidu. Nebaví mě hnusné zprávy. Nebaví mě nenávist. Raduji se z pěkných věcí, drobností, květin, novinek. Čtu si SZ. Krásné přátelské. Jj. Ano. Souhlasím, Markétko.
Ono by to tu docela šlo, nebýt zloby, nenávisti, nelidů. Necháme je tu; v rybách. My ostatní jdeme do Vodnáře.
Jdeme ke kořenům. Probouzíme slovanství, naši energii. Ryby odcházejí, vodnář nastupuje. Jejich energie spolu nekooperují. Proto chaos. Z něj se rodí nové věci.
Dobrou noc!