První máj, lásky čas. Svátek příjemné práce.
Jdu si lehnout v půl čtvrté. Pár poznámek do deníku. Usínám. Petroušek rozsvěcí budík.
- Máš čas!
- Spi.
- Peťuš, ty spi.
- Já jdu vstát.
- Co budeš o půl čtvrté dělat?
Usínám. To on si nějakou činnost najde. Snažím se spát minimálně šest hodin. No jo, jenže se budím v obvyklou dobu. Nebo Micka?
První máj. Zamilovaní. Práce. Obojí důležité. Mít lásku - blízké - rodinu, mít práci, mít zdraví, žít v MÍRu.
Prší. Skvělé!! Mixuji si zdravé jídlo. Lezu do postele. Slyším Petrouška. Neví, že jsem už protřela oko.
- Peťuš, dobré ráno!
- Tady se nespí!
- Mohl bys mi říci, cos dělal na světě v půl čtvrté ráno?
- Všechna světýlka v trávníku jsem zprovoznil.
Šikovný. Včera při natahování hodin mu vystřelilo péro. Sundal hodiny. V duchu jsem si pomyslela:
To je konec. Jak ležely, vydávaly zvuk pružiny. Dobírala jsem si ho, jestli je rozebírá naposledy. Světe div se. Hodiny pověsil. Šly. A bijí. Loni jsem koupila v Číně světýlka do trávy. Fakt zprovoznil i je. Ale kvůli tomu bych určitě v půl čtvrté nevstávala. To je zabíjárna. Pro sovu, ale skřivan, ten to má jinak.
- Peťůůůš, pojď mě políbit, ať ti neuschnu...
Běžím do zahrady francouzským oknem. Běží za mnou.
- Ťuti, já mám tady pantofle, víš?
Musím se smát, jak se nechá pobláznit. Jde terasou. Protože on má pantofle tam.
Jabloně omamně voní. Zázrak. Nádherné velké květy. Večer uvidím na FB u jedné paní překrásné jabloňové nevěstinky směrem na Dvůr. Tam já často fotím. Zastavuji. Vystupuji. Fotím. Jedu dál. Zastavuji. Vystupuji. Fotím. Jedu dál. - Jdu si dovolit. Nasdílím její fotečky. Zemský ráj to na pohled - doslova.
Pozdě snídám, pozdě svačím, pozdě obědvám.
- Peťuš, vzal si svačinu?
- Vzal.
- Máš už hlad na oběd?
- Mám.
- Na páru brambory, krůtí prsa, zeleninu. Servíruji. Naobědvám se později. Vždycky obědváme spolu. Výjimka dnešního dne.
- Peťuš, běž si chvilku schrupnout.
Poslechl. Jdu do zahrady. Nemusím nikomu volat, nikdo nepřijde, žádný zákaznický servis, žádné školení. Nemusím za maminkou. Tablet od hejtmana zamčený v ředitelně. Jsem volná. Hledám malý starý krumpáč po mamince s hlaďounkou rukojetí.
- Peťuš!
Tvrdě spí.
- Ťuti. Nemohu najít krumpáč.
Jdu rýt rýčkem do jahod. Za chvíli je v zahradě. Včera ho zapomněl uklidit, když po mně zasypával s vnučinkou koňské koblížky na výsevu trávy. Maminčin - kolik desetiletí tady s ním okopávala... Maminka...
Pleju jahody. Už dávno jsem to měla mít hotovo. Nakvétají. Hlavně pýr, pampelišky, chudobky, fialky, plevílek, který by se dal teď na jaře sníst. Kde se tu vzaly kopřivy? Vyrývám dva kopřivové ostrůvky. Nesu je ke plotu. Třeba se chytí. Kopřivy nerostou tam, kde je chceme mít. Asi před deseti lety v nějakém pořadu herec Filip Čapka radil nasadit kopřivy pod plot. Maminka se tehdy divila. Neviděla prý ještě blázna, který by si sázel v zahradě kopřivy. Teď na jaře si jdu po svých místečcích natrhat každé ráno vršky. Aby se mi nerozrostly, orvu je po ukončení pastvy do jíchy. :-)
Nemusím přemýšlet. Do sluchátek poslouchám o kněžně Libuši, přemyslovském rodu, o Bořivojovi... Plevely házím do vozíčku. Koupila jsem si ho loni v Kauflandu. Lehký. Mám to. Zarývám granulky hnoje. Sem a támhle. Už tam nechci šlampat. Slovo z mého dětství. Šlampat. Jakože dupkat. :-)
Za pergolou mám angrešt, růži, bergénie, vistárii. Zalévám, zalévám ji, už asi dva roky. Jak mi spolužačka poradila. Obě jsme dostaly stejný klacek, jen jí už dávno kvetl, mně stále ne.
- Zaléváš ji?
- Ne.
- Tak ji zalévej. A uvidíš.
Loni měla jednu šištici. Letos to bude zas lepší a lepší. :-) No jo, kytky se zalévají. Povídala Linda; expertka na kytky. Naučila mě před třemi lety pěstovat rajčata. Ráno volala:
- Zalilas rajčata?
- Ne.
- Tak je běž zalít.
V poledne volala:
- Zalilas rajčata?
- Jo, ráno.
- Tak je běž zalít.
Večer volala:
- Zalilas rajčata?
- Už dvakrát.
- Tak je na noc zalej.
Obě holky umějí s kytkami. Já se to učím. Asi deset let. :-)
Zarývám k ostružině hnůj. Pleju okolo angreštu, vistárie a růžičky. Hledám, kam zasadit tři růže. Pro jednu místečko mám. Petroušek se objevil. Vidí jamku.
- To máš mělké.
Ryje pěknou jámu. Na dno sypu granule hnoje, substrát. Růžičku ještě zalévá.
Rynglátko jediné zůstalo neokopané. V zemi okolo něj jsou batáty. Mohla jsem si je letos vyrývat celo zimu. Nemrzlo. Vůbec nemrzlo. Kudy do toho?
- Ukaž! Já ti budu rýt, ty budeš vyndávat pýr a brambory.
Chjo, chudák strom. Nakonec mu taky zarývám hnůj. Stařičký strom. Dává červené plody. Takovou sortu už dnes neseženu. Stromeček sázela dávno maminka. Sedáme si, nalévám si šampáňo. Pochutnáváme si na nanuku.
- Peťuš, upadne ti čokoláda. Ty seš hroznej. Vždycky je pod tebou nadrobeno, u pusy máš drobeček.
Vesmír mi jednu vyťal.
Na triku flíček. A druhý. A v klíně. A pod sebou kousek čokolády. Takhle já normálně nejím. :-) Dnes druhá výjimka. :-)
- Hezky jsi to vyčistila.
- Je to vidět? Ještě bych natřela olejem lavičku. A dáš mi ocelový kartáč?
Petroušek nese pixlu a kartáč. Trošku žejbruje. Zase slovo z dětství. Ještě si naliju a jdu žejbrovat já. Tuhle lavičku mi Petroušek vyrobil pod stromeček před třiceti lety. K prvním Vánocům.
Čučím do telefonu na FB. Maruška Zittová dala krásnou písničku k dnešnímu dni! Karla Gotta... V máji. Moje dětství. Srdce mi plesá. Pokládám telefon na plech na vaně s vodou. Brousím rozpadající se laťky starého daru. Pomáhám Karlovi zpívat. Vracím. Znovu vracím. Karle, dali jsme to! Třikrát! Záříš tu stále.
Jdu zbytkem oleje ošetřit maminčin stolek a lavičky. Jak to mohla stlouci? Sama. Šikovná. Neměla tu na zahradě nic. Na co si sednout. Sníst si svačinu. Položit si láhev s vodou. Vlastně Petroušek se tu už realizoval. Opravoval maminčino dílo.
Volám Petrouškovi.
- Peťuš, už mám hotovo.
Přichází do zahrady. Dobírá si mě.
- Novou štětku jsem ti půjčil. Kdo ji bude vytírat? Kde je olej?
- Jsem ho vytřela na mamčin stolek. Už není. Laťky se rozpadají na lavičce od tebe.
- Koupíme novou.
- Ne, to je dárek. Obstarej laťky.
- Prosím tě, dřevo bude dražší, než nová lavička.
Masivní, těžká, příjemný posez... Vracíme se do domu. Vlastně nestihla jsem všechno. Ještě muškáty ve třech starých truhlících přesadit. Maňana... To byla písnička na Rádiu Luxemburk. Asi před padesáti lety. Na noc jsem si naladila stanici... Hrála mi, maminka vypínala rádio...
Opravdu krásný První máj. Lásky čas. A svátek práce!
Dobrou noc!