První nedělenka bez skypu
Probouzím se. Nevím čí jsem, kde jsem. Vybíhám z postele.
- Co tu děláte?
Linda i Kitty v klidu tráví nedělní ráno.
- Je neděle, mami.
Už se mi rozsvěcí. Neděle.. Za chvilenku budu cvičit s Janou VanCoppennolle... Usínala jsem za svítání. Volala jsem Zrzečku. Mourek trávil noc na křesílku na terase.
- Co jsi svačila?
- Prve jsem si dala koktejl.
- Devět a tři je jedenáct. To si hlídej, abys měla malou svačinku.
Měla jsem na mysli osm a tři.
- Mami, devět a tři je kolik?
Zblbla jsem. Nemáš mít pauzu mezi jídly delší než tři hodiny. Podívej, ta halenka má tady flíček. A má zašlý límeček u krku. Mám ji vyprat?
- Co by si o tobě pomysleli na pohřební službě... Vyper to babičce.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-23_Konecna_Vendulka/
Jdu vytřídit prádlo, které hodím s maminčinou halenkou na poslední vyprání. Cítím klid. To neznám. Bohorovný klid. Jsem jakoby vyrovnaná. Se vším. Takový klid v duši neznám. Už druhý vjem. Pocit samoty. Pocit klidu; není to apatie. Je to příjemné. Beru v prádle mamčin župan. Hezky ho pásečkem převázali.
- Podívej na župan! Nějaká... Nemám slov. Vendulka Konečná na jmenovce. Vidíš? Tady jsem to mamince podepsala, ale černým fixem hnusný nápis KONEČNÁ!
Přichází Péťa. Peťuš, dívej!
- Voni to zničili černým fixem!!
- To je, viď?
- Ale kdyby to aspoň nepoztráceli! To počmárali ponožky, kapesníky... Nemá z toho nic!
Má pravdu Petroušek.
Halenka s flekem, zašlý límec, počmáraný župan. Co je horší, zcela nový OP z června minulého roku. Mamčin OP platil. V dubnu Mengelka dala k soudu návrh na znesvéprávnění. Tedy proces už běžel. A jim nebylo zatěžko neinformovat rodinu o tak závažné věci. Kde je starý OP? Kde se vynoří? Kam se poděl? Kdo ho mohl zneužít? Proč nám to neoznámili? Potichoučku museli s mamkou zajet na úřad. Vyvézt ji do patra. Nechat ji vyfotit. Trošku velká štrapáce. A to se s ní nemohli stavit u kadeřníka?!!!
- To jsou věci! Hlavně aby se někde na ni nevynořila půjčka, pokud ho někdo zašantročil.
- Jo, víš, že u té pečovatelky byla doma kriminálka?
- A zastal se jí ředitel?
- To víš, že ne.
- Takže ona bude nešťastná, co způsobila jen proto, že byla na mamku sama. Kde je ten hrdina? Co nechává na noc jednu pečovatelku a jednu sestru na celý dům. Stará budova, dvě křídla nová, tolik pater! Přes sto lidí!! Když se tam spustí alarm, to je prý jak ve špatném filmu. Lidi, kteří mohou chodit, lezou do postelí dole ve sníženém patře. Jeden výtah se vypne, pamatuji-li si to dobře. Ozývá se hlášení. A teď plný domov vozíčkářů.
Tam by všichni uhořeli.
- Jako v tom domově asi před dvěma lety. Asi před třemi čtyřmi lety jsem se zlobila, když se hasiči nedostali dovnitř. Ředitel mi s bohorovným klidem řekl, v- ždyť se nic nestalo. Šmejd. O jeho blízké nejde. To nemohl dát do směrnice, že koupou člověka na vozíku dva pracovníci? Já bych se teda bála.
- Já taky.
- Měli by vyšetřit jeho. On to tam vede.
Chjo, mamku kvůli tomu pitomci budou soudně pitvat!
Cvičím. Soustředím se na sebe. Dnes špatně držím rovnováhu na jedné noze. Jakmile se to stane, je prý člověk neukotven. Pouštím všechny myšlenky. Stojím. Pevně. Ruce sepjaté. Zdvihám nad hlavu. Už se nevychyluji.
Petroušek někde zas lítal. Je tu.
- Dal jsem kocourovi... Všechno vybílil. Koukej!
- Páne, ten tu misku vymyl.
Linda se směje. Vidí. Jak se nám sem vetřel cizí kočičák. Ptám se významně:
- Vidíš, jak má Péťa rád kocoura! :-)
Řehtáme se. Přemýšlíme, kam mu umístit bydlení. Jako bych čekala na setkání s mamkou. Mami, já se směju.
Petroušek ráno jezdí na kafe k bratrovi. Sousedí s mamkou, s naším domečkem. Ivanka od Lukáše se už od nájemníka konečně odstěhovala. Sebrala záclony. Švagrová mu do celého domu darovala jné. Skvělá! On si Lukáš zaslouží. Mají v něm výborného souseda. Hrobští mi vždy mamku hlídali. Kdykoli jsem se nemohla na ni dovolat, mrkli... Teď už nám jen hlídají domeček...
- Pojď se na něj podívat!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-23_Zahradou/
Mourek se usídlil v taškách s trávou pro TSM. To nejde. Prší na něj. Smrk je sice výborný deštník. Jenže kocour musí mít své bydleníčko. Procházím zahradou. Následuje mě jak pejsek. Mazlí se. Dělá to své vr, vr, vrrr. Kdo by to do krokodýla, který se v únorový večer plížil kolem oken zahradou, řekl. Muzel. Linda mu vytahuje zas jedno klíště. Nastříkám ho, ale nerada. Je to jed. Dávám fotečky na FB s textem:
Prošla jsem zahradou. Sklenici s vlčími máky jsem namalovala mamce jako vázičku. Mží. Mourek se uvelebil pod smrkem. Kitty se osmělila do zahrady. Jen maličko spouštěla hrůzu, kolik strachu, tolik agresivity - poučka z grafologie. Malé tulipánky se rozkvetly jak bláznivé - jsou to zbytky z maminčiných záhonů po stavbě. Kamzičník odkvetl. Ne, že bych ho měla ráda, že by oplýval krásou, ale maličkatý lísteček jsem zachytila asi před čtyřmi lety. Vzpomněla jsem si. Měla ho tu maminka. Snažila jsem se, snažila a je z něj keř. Obrázky bych za hodinku sdílela mamince. Už za pár minut to bude týden od zprávy, kterou jsem nechtěla chápat.
Sprcha. Vlasy. Stihnout do jedenácti. Čekat na skyp. Už ne... Je to právě týden, co mi volala sestřička.
Pročítám FB. Holčenky mi píší.
Helena Nejdlova Kunstmullerova
Dnes jsem si pri obede zapalila dve svicky jednu pro moji mamku a jednu pro tvou, aby se potkaly. Svicka Tve mamky jorela mnohem dele nez ta me i kdyz obe svicky byly uplne stejne.
Zdenka Adámková
A ja už konečně zapálila tu správnou svíčku
Marťouš Škrabík
Vendulce naší milované i světlo v domečku má, ať se jí krásně bejvá
Dojemné. Milé. Významné pro mě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-23_Za_maminku_na_cestu/
Mamka byla součástí jejich žití. Zapalují svíce. Pláčou. Maminko, vidíš, jsi nejen v mém srdci. Koukám na video tři roky staré. Nebrečím. Dívám se. Štěstí, že jsme nevěděly, že máme už jen tři roky před sebou... Mamce taky svítím celý den. Ať je tu stále světýlko.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2018-05-22_U_maminky/
Jedu k Lukášovi. Nájemníkovi. Už asi dva roky tam jako oko v hlavě hlídám jednu jahodovou sazeničku. Nechci tam jinou sortu. Jen tuhle hebkou, voňavou, lesní. Dnes asi devět sazenic jdeme přesadit. Založíme nájemníkovi jahodový záhon.
- Mami, jdu pěšky.
- A co tam budeš dělat? Víš, že mi to trvá.
Sbírám se. Popohání mě:
- Už?
- Prosím tě, já ti řeknu.
- Už?
Nakládám maminčin malý krumpáček. Kýblík s rýčky, koňským hnojem...
- Můžeš!
Přijíždím do mamčiny ulice. Linda už je tu. Stahuji okénko:
- Slečno, chcete svézt? Pojďte si sednout.
Lukáš je doma. Asi spí. Vstupuji do domu. Volám. Neslyší mě. Vyrývám sazenice. Je jich asi osm, devět. Volám mu. Původně jsem měla na mysli konec záhonku. Loni v srpnu jsem zryla dva. Lukáš si je krásně upravil. Zasázel pórky, rajčata... Volám mu.
- Já jsem trošku usnul. Jsem si pustil film.
- Luki, myslela jsem na okraj vedle paprik. Ale mamka měla
tady záhonek s listopadky. Co kdybychom je daly sem?
Souhlasí. Vypadají krásně. Snad se uchytí. Zas začne pršet. Ryju, Linda pleje. Obracím rýčem půdu. Ač tu deset let nic nerostlo, je sypká. Mamka byla šikovná. Jak to dělala? Nedostižná. Záhonek hotov. Podsypala jsem jahody koňským hnojem. Nechť se tento chutný plevel množí. Ať Lukáš obdivuje výbornou chuť, vůni a hebkost našich jahod.
- Mami, vím, žes tu měla listopady. Ale svítí sem sluníčko, tak tu budou jahody, jo?
Nechceme ho obtěžovat. Ještě lámu velkou lodyhu květu rebarbory. Dvě sazeničky jahod si bere Linda do Phy. Cítím v sobě tichou radost. Spokojenost. Žádná nostalgie. Jedeme. Teda - Linda zas tlapká pěšky. První návštěva u mamky po jejím odchodu z planety jsem zvládla .
Hranice - takhle jsem to měla po rozvodu. Poprvé návštěva Budapešti bez Ivulky... První, poprvé... Dnes první umytí vlasů, první návštěva domečku, první pečení chleba... Zbytek chlebíčka - to tu ještě byla. Letěla jsem v ten podvečer za ní. Už ležela v kómatu. Péťa dopékal. Někdy jsem hohnětla přes kamerku s maminkou. Kolik toho bylo za poslední rok jen zprostředkovaně. A kolik toho bylo za poslední čtyři roky jen bez ní. Jsem malá holka - pořád jsem věřila, že začne chodit, že ji odvezu ještě jednou jedinkrát k nám, abych ji ukázala, jak hospodaříme v její a tatínkově zahradě.
Její kadeřnice, spolužačka naší Ivy, skončila kvůli operaci kyčelního kloubu asi před rokem dvěma se svou živností. Božínku, jak to bylo jednoduché. Znala barvu, střih, věděla jak. A já tam s mamkou buď pobyla, aby se nebála, ale byla ve svém prostředí, klidně jsem na hodinu odjela domů a pak se pro ni vrátila. Stavily jsme se u nás třeba na třešně, pak jsem ji odvezla do DD. Jednou se mi stalo, že jí druhý den umyly vlasy. Byl koupací, tak to vzaly sakumpinglum. Myslela jsem, že je přizabiju. Mamka po barvě, ostříhaná, naondulovaná a při koupání... Někomu vypadl mozek na kachličky...
Když paní kadeřnice v Josefově skončila, ó, děkuj ji na dálku, hledala jsem novou... Našla. Ale - no jo, jsem divná. Chtěla jsem mamce naprosto vyjít vstříc. DD navštěvuje kadeřnice. Do telefonu mi řekla - na barvě snad nezáleží, ne? - To tedy záleží! A velmi! Moc! Dívám-li se na maminčinu barvu vlasů na Olikově svatbě, v růžovém kostýmku září. Nádherný odstín. Slunce ve vlasech. Do Josefova ke kadeřnici to byla náročná výprava... Péťa naložil k sobě do auta vozík, já maminku do svého auta. U holiče jsme ji vynesli přes dva schody. Ale byla u své!!! - Rozhodla jsem se, když na barvě nezáleží, hledat dál. Našla jsem tu novou. Vyřiďte špízáci, udavači, že tak manipulativního člověka jsem dlouho nepotkala. Pichlavé oči. Nikdo nesměl odporovat. Brr!! Loni v říjnu jsem se stavila, nechtělo se mi vůbec, jestli by mi z nouze mamku vzala.
- Já jsem se dozvěděla, jsem četla. Blé, ble bééé!
- Jo, děkuji vám.
Čekala na mě, dočkala se. Míca. Myslela, že si zchladí žáhu. Byla jsem ráda odmítnuta. Nalepila!!! mamince roušku lepicí páskou na tvář!!! Neví, že nezákonně. Fakt se mi tam nechtělo. Necítila jsem se dobře.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2018-05-22_U_maminky/
Už mám vyřešeno. Žádný kadeřník. Už je mamka krásná navždycky. Připomíná se mi. Povídáme si. Pociťuji její pomoc, přítomnost, intuitivně ji vnímám... A raduji se. Před týdnem jsem se rozloučila fyzicky. Ve čtvrtek - ó, plakala jsem a plakala... Hořce, jak předpověděla. Držela jsem ji spící za měkkou heboučkou ručenku. Děkovala, děkovala, děkovala. Maminko, jsi v mém srdci!
- Mám tě ráda!
- Já tebe taky!
- Já vím!
Dobrou noc!