První zpráva dne - pozitivní, tak to má být :-)

Joj. Klimbla jsem. Půl jedné v noci. To toho dnes moc nezopakuji. 

Dnes slavili všichni Jiří, Jiříkové, Jirkové, Jířové, Jiříčkové. Kluci, všechno nejlepší! Dnes už tedy z děr vylezou štíři a hadi. Navíc je magické datum. 24.04.2024.

Hotovo. :-) 

Krásný den, jako každý jiný. První  ranní telefon – paní z důležitého úřadu. Něco mi hlídala. Oznamuje, že se splnilo. Výborně. Snídat! Mně kopřivy do koktejlu. Kočky mají dnes hovězí maso.

Telefon. Naše nájemnice Evička. Potřebuje se přihlásit, ale pobyt má až od května. Úředník jí nechce přihlásit. 

- Evičko, nepřeju si, abys ukazovala úředníkovi smlouvu. Nic mu není po tom o naší dohodě. To je pořád nebojte se, nebojte se, to je tajemství, pak to obletí město. 

- Když on podle té smlouvy zjistil, že začneme bydlet až od 1.5.

- To není problém. Něco vyrobím. Dodatek ke smlouvě. Nic není problém. Promyslím. Evičko, teprve se maluji. Dopíjím své kopřivy, musí to být teď?

- Kdyby!! Jsem na úřadě. Mám dovolenou. Hned bych přijela.

- Na desátou mi přijdou lidi. Přijeď. To stihnu. 

Volám na úřad. Jak tě pořád omezují. Jak dávají najevo svou moc. Jak okolo tebe spřádají omezující vlákna. Chápu, úředník je pod tlakem korporátu. Ne, nebudu tisknout smlouvu celou. Je toho devět stran. Stát mi nezaplatí můj čas, tisk, amortizaci tiskárny. Dávám svolení ústně. Říká mi, že jsme se přece vždycky dohodli. Ireno, on netrápí! Plní svou agendu. Už vím, mám v sobě takovou jehličku. Uvědomuji si, jak krásně v člověku popichuje. Přesně vím, co na něj házím a proč. Ne. On za nic nemůže. Tak jinak.

- Napíšu dodatek.

- To by bylo dobré. To by mi stačilo. 

- A nebudete nic ze smlouvy fotit. To je soukromá věc!!!

Vida. Když si člověk uvědomí stíny v sobě. Mám radost – ze sebe. Uměla jsem dekódovat. Tisknu na pár řádků dodatek. Evička už je tu. Nesu jí papír. Pamatuji, jak ve Čtyřech dohodách Jaroušek Dušek zesměšňoval papíry. Na hlavu. Na řízení auta. Na nějakou činnost. Na přihlášení k pobytu.

- Evičko, zapamatuj si. Nic není problém. Totiž – problémy neexistují. Vše se dá řešit.

Dovoluje si, jestli si smějí dát na plot textilii. Mohli. Vedle u sousedů něco ryjí. Jo? Nevím o tom. Zjistím. Druzí sousedé – hodní. Směju se. I ona. Je to totiž Petrouškův bratr a jeho žena. Ona to ví. Byli hodní k Lukášovi. Míla mu darovala do domu záclony. Copak asi dělá Lukáš. Jak se mu daří? Doufám, že je šťastný. Byl to člověk slunce. Už přijíždí auto. 

- Máš tu paní. 

Na přeměření ta paní, která  v březnu zaslzela nad svým stavem. No! Už se tělo rozjelo. Tuky od minula klesly. Svaly se maličko načechraly. Hlavně – viscerální tuky sníženy o jednotku. Mám vždycky velkou radost ze zlepšení. Cesta ke zdraví. Její muž moc nemluví. Jen se usmívá. Asi je spokojen. Ona rozkvetla. Radostný výraz ve tváři.

Odpo na nákup. Co se to děje? U pultu, kde občas bývají pěkně nepříjemné – nákup v pohodě. Obsluhuje mě snědší milá paní. Tak příjemná. Ochotná. Milá. Děkuji ji.

Na půl čtvrtou pán. Krásný štíhlý čtyřicátník. Ten nebude chtít nic. Věnuji se mu poctivě. Vysvětluji. Ukazuji obrázky, tabulky. Hraje jen tak pro radost florbal. Velice si oblíbil běh.

- To já nemohu. Hned se mi ozvou plotýnky.

- Mám jednu odoperovanou.

- A dobré?

- Dobré.

Je s ním milé povídání. Nakonec si vybírá výživu. Překvapil mě a potěšil.

Venku zima stále jak v psinci. Už třetí den vyhlížím večer ježka. Miska s vodou ráno vypitá. Dolila jsem. Nevím, jestli to byl ježek nebo kočky. Kočky se naučily v době Žofinčiny indispozice pít z mističky s kameny. Žofinka byla vodou fascinovaná. Pořád objímala misku nebo konývku. Divila se, jak to, že voda není vidět. Sundala jsem jí límec, aby se mohla napít, najíst, umýt. Jiřinka Lea na FB mi poradila kamínky. Koupu v kočičí vodičce i křišťálového anděla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-24-na-prednasce-v-knihovne

SMS. Prý jsem zapomněla zaplatit u jedné nemovitosti elektřinu. No jo. Zapomněla. Na všechny platby. Petroušek mě veze do knihovny na přednášku o šlechtických sídlech. Dnes Hrubý Rohozec, Humprecht, Trosky, Valdštejn, Kost a Ratibořice. O nich až zítra.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-24-stromy-a-domy-cestou-domu

Klušu domů jarní přírodou. Všímám si stromů. Překrásné. Některé mají korunu ještě holou. Jiné už se oblékly do jarní zeleně. Ta je teď v přírodě módní a oblíbená. Každý strom jiný a každý krásný. Od koupaliště fotím věž našeho krásného gymnázia. Šílenost. Co vysílačů! Opékají mozky studentů pod nimi. Pozoruji vilky. Elegantní. Spolužaččina nese na fasádě její jméno. Villa Zdeňka. Dej jí pánbu věčnou slávu. Manžel ji asi miloval, když po její smrti domeček zušlechtil. Přecházím koleje. Hranice souměstí. Už jsem v naší čtvrti. Jak krásně mají lidé opravené domy. Radost pokoukat. 

Doma jsem v mailu našla upozornění, že dlužím na záloze ble ble. Tak to teda ne. Ono nestačilo mi připomenout esemeskou?! Týden jsem se opozdila. Jestli nechcete, nebudu u vás. Když máte poslat přeplatek, trvá vám to čtyřicet dnů. A najednou týden zpoždění a už alarm? 

- Petroušku, přednáška zajímavá. Kastelán se vždycky snaží i o příběh k hradu nebo zámku. 

- Žofie, jak tu nejsi, leží u mě. Jak tě uslyší, konec. 

Nejprve k počítači. Odeslat všechny platby. Asi před dvěma lety jsem taky zapomněla. Až příští měsíc jsem platila všechno dvojmo. Nikdo se neozval. Jen Innogy. Že se nestydí!  Zítra se poradím s Petrouškem. Ono je jedno – E - on, ČEZ, Innogy – všechno jedni zloději a nemravní vykořisťovatelé.

Jedna ráno. Dnes netopím. Sedím zachumlaná v teplém županu po mamince. Končím. Jdu spát.

Dobré to bylo v hotelu Země. Dnes začal dobrou zprávou. Překulil se. Už žijeme hodinu z nového dne. Magické datum 24.04.2024 skončilo. Jdeme dál.

Tak rychle – dobrou noc!