Prý dnes čárovali. A já pracovala, radovala se, tvořila
Úterý. Za oknem slunce. Na co myslím? Na hory. Na bílé pláně. U dveří ložnice slyším tichounké – mňa. To je hlas Mourka. Že by ho vyslala Žofka? Odvážný, slyším ho v nohách, vykláním se z postele. Mňa.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-04-zofinka-vyslala-mourka
- Mourku! Co tu děláš? Drzoune!
Nohama nadzdvihuji peřinu. Chci ho vystrašit. Jenže on ještě nikdy nedostal na kožich. Naše kočičky žijí v ráji. Rychle startuji z postele. A vyslala ho Žofka. :-)
Den začal úsměvem, sluncem. Taky tak pokračoval. Než ráno vypiju všechny nápoje, mám v sobě vody jak v měchu. Nejprve přípitek medovou vodou na svět, na probuzení lidí, na osvobození dětí, na vláhu pro smrk naproti v zahradě, na otevřenou mysl, na MÍR. Dnes jsem si dala i kotel kurkumy s pepřem. Červi nemají prý rádi barvu slunce. Popíjím kurkumu tak týden. Pak pauza. A zas. Je protizánětlivá a společně s pepřem vyhání hlísty. A že jich prý v těle máme nepočítaně druhů a velikostí.
https://www.youtube.com/watch?v=dzm5Ct4oUr0&t=1123s
Doposlouchávám konečně v Duši K Stefana Lanku. Říká, že to, co na nás prší za jedy, že umíme velice dobře eliminovat všechny jedy přes žlučník a přes kůži. Jsme stvořeni ze síly. Když nějaké záření nebo horkost nezpůsobí popáleniny, tak se ve většině případů nic nestane. Praktický tip: Máme si měřit svoji moč na pH, tedy na stupeň kyselosti. Když je pod 7,4, ztrácíme velké množství energie na ledviny. Ledviny potřebují pak hodně energie, aby udržely krev na pH 7,4. Můžeme si vzít 1 g jedlé sody na deset kilo váhy. Protože slinivka denně dělá litry sody, aby ten kyselý obsah žaludku uvedla zpátky na 7,4. Pak ta látková výměna bude fungovat. Je to na netu pod formule profesora Kopa. (Hledala jsem, nenašla jsem. ) Okamžitě budeme mít víc energie, síly, nebudeme potřebovat kávu nebo jen málo a všechno poběží levněji. To už věděli staří doktoři. Život je v zásadě, smrt je kyselá.
*
Dr. Stefan Lanka vypsal v roce 2016 odměnu 100 000 eur pro toho, kdo přinese vědecky izolovaný virus jako důkaz, že existuje virus spalniček. :-) 🤣😂😅 Někdo takový se objevil. Stefan řekl, že to není vědecky izolovaný virus. Ten člověk žaloval k soudu, že mu chce upřít sto tisíc eur. První instance dopadla neuvěřitelně. 🤣😂😅 Že Stefan musí vyplatit sto tisíc eur, protože stanovil podmínku nesplnitelnou; tím uvedl soutěžícího do nevýhodné pozice. 🤣😂😅 A má dostat sto tisíce euro. Stefan se odvolal k vyššímu soudu. Musel složit sto tisíc euro. Pak ještě k nejvyššímu soudu a vyhrál. ČÍMŽ DOKÁZAL, ŽE VIRUS NEEXISTUJE. Přece všichni víme, že spalničky dělá virus, a že přece ten virus, který způsobuje spalničky, někde musí být. 🤣😂😅 Za Stefanem stála matka i jeho manželka. Ale on nenašel žádného advokáta, který by ho zastupoval. Pak potkal jednu ženu, která sama byla léčitelka; byla proti OČKOVÁNÍ a ta řekla svému manželovi, který byl advokát:
- Ty to budeš dělat. 🤣😂😅
Komedie, co!?? Vy všichni, kteří se pořád znovu a znovu přete, že je třeba očkovat! Není. Vakcína je z potratů plodů, ze zárodků! Každý proces vyhráli. Každý se na to může odvolat. A když do sebe přijmete příběh o virech, řeknete, že se dáte očkovat, ale když vám vědecky dokážou, že virus existuje.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-04-rezata
Před obědem přichází mladá paní. Hovoříme. Postranním pohledem registruji sojku v zahradě.
- Jé, teď si tu sedla sojka na větev. Už slétla dolů na semínka. Tu si musím vyfotit.
- Ukažte? Nevídím. Vidím veverku. Támhle máte veverku.
- A, to je ta rezatá! Ta si tu hospodaří.
Vyprávím, jak jsem před nedávnem slyšela v koupelně za oknem něco. Myslela jsem si, že snad strakapoud. Ne, ne. Chodí nám po domě veverka.
Poledne. Volá Petroušek. Dnes prý přijde pán s novými světýlky do digestoře.
Paní má tři děti. Nejstarší studuje. Našla si hodného kluka. Prostřední, šestnáct, ten jí oznámil, že je jiný. A nejmladší třináctiletá strašně zlobí. Posílají ji po psychologických poradnách a vyšetřeních. Obtěžuje jí to... Zrovna volali...
- Ta holčička na sebe upozorňuje. Má tam nějaké ublížení.
- Ale ona má mou lásku, ti dva říkají, že je mamánek.
Vypráví mi, jaké měla partnery.
- Měla jsem partnera. To byl mamánek. Pak jsem měla takového urážlivého, divného. Měl stavební firmu. Třeba čtrnáct dnů se neozval. Nevěděla jsem, na čem jsem.
Rozcházeli se a scházeli celé tři roky. Seznámili se u nich v léčebně, kam jezdil se svou dospělou postiženou dcerou. Měla poruchu mentální i tělesnou. Nemluvila, odpovídala jen ano ne. Partner ji loni v květnu požádal o ruku.
- Aha, aby měl pečovatelku pro svou dceru.
- To mi říkali všichni. Jenže v prosinci 2024 se se mnou rozešel. Definitivně. Přijeli s dcerou do lázní. Zase jsme začali. Ještě mě vzal na výlet do Paříže.
- Kdy?
- Letos. Od 17. do 19. 2.Netušila jsem, že to je rozloučení. Choval se divně. Ještě mi 24.2. na mé narozeniny dopoledne přál. Dal mi dárek.
- To máte na Matěje.
- No. A odpoledne mi poslal SMS, že se se mnou rozchází, že poznal nějakou sladkou ženu nebo co.
- Tak to on umí darovat pěkné dárky! Přes SMS!!
- Člověk si přišel, že chodí se svým telefonem. Byli jsme na večeři. Vedle seděli dva lidé. Vůbec spolu nepromluvili. Pořád koukali do telefonů. Jen při objednávce mluvili…
- Buďte ráda, že jste se zbavila koule na noze.
- Musela jsem okamžitě vrátit zásnubní prsten. Jela jsem na chalupu k Přelouči pro kocoury. To jsem si myslela, že jsem udělala dobře. Ale ne. Cestou jsem mu telefonovala, že jsem prsten zapomněla doma, že mu ho dám příště. Ne, musela jsem se vrátit. Na chalupě jsem našla jen jednoho kocourka. Druhý nebyl. Neměla jsem tam ty kočky mít.
- Tak mám večer o čem psát. O divném člověku. Nebo o divné době?
Dává mi svolení. Anonymně ji nikdo neidentifikuje.
Po obědě jsem rychle šla do skleníku vytahat suchá rajčata. Klacky naházet na hromadu. Natě by výborně hořely. Ale aby se sousedka nezjevila ve dveřích…
Na terase mi Petroušek hlásí, že pán už vyměňuje světla.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-04-venku
Kočky se motají okolo mě. Mám hotovo. Jdu domů. Mladý montér už vypisuje u stolu fakturu. Minule asi patnáct set, dnes tisíc. Musím se smát. Dvě světýlka s objímkou. On za to nemůže. Je milý.
- Dobrý den! Nezapomněl jste na mě s tou krůtou?
- Nezapomněl. Nebojte.
- A to si mohu objednat kdy chci nebo jen na podzim:-)
- To se rodí pořád.
- Aha, spíš dřív, aby nenařídili vymlácení.
- No, jako loni před svatým Martinem. Vykrmené.
Čtu si telefon, jméno.
- Klidně řeněte, že jste ode mě.
- Když nevím, jak se jmenujete.
Říká mi jméno.
- Aha. Tak od hasiče.
- Ne, od myslivce.
- Ješiš, pravda, vy jste ten šikovný pracovitý myslivec.
Hoch mi ukazuje v mobilu své děti. Holčička a chlapec.
- Holčička je, jako když vám z oka vypadne.
Pyšně se prsí. Prý to říkají všichni. Hošíček měl teď neštovice.
- No, vidíte. A to teď očkují na zarděnky, neštovice a na blbost ne a ne. Ten už je nikdy nedostane. Protože získal imunitu vrozenou. Kdežto po očkování imunita za dvacet třicet let vyvane a v nejnevhodnější dobu třeba žena dostane příušnice. A to jí musejí vzít dítě, protože by bylo postižené.
- To můj kamarád měl neštovice teď. Povídal, že to bylo strašné. Že to měl všude. I na přirození. Bolelo to. Měl horečku. Říkal, ať jsem rád, že to kluk měl teď.
- Ano. Souhlasím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-04-dozor
Večer mám vždycky nejvíc práce. Pod nohama kočky. Už třetí čtvrtý den nechtějí maso. Motají se okolo šuplíku s granulemi, které tam už rok čekají, nevím na co.
Maminka pekla tzv. bleskový koláč. Moc bleskový není. Je to normální buchta se sněhem. Máme vajec, že bychom mohli stavět Karlův most. A ještě na něm vydláždit. Dnes Petroušek dojedl koláč se sněhem. Vzhledově nic moc. Nechtěla jsem tam dát cukr, že jo? Tak dnes druhý pokus. Na malý pekáček. Minimum mouky, přidala jsem kokosovou. Buchta se krásně upekla. Natřela jsem jí marmeládou z rybízu. Navrch potřela sněhem. Nechala půlhodinky sušit. Nesu výtvor ukázat Petrouškovi.
- Divej.
- Je krásná. Ale ta minulá byla choťově moc dobrá.
- Ale řekni mi, jak to ta mamka dělala! Na velký pekáč ze čtyř vajec. A já jsem dnes dala šest, teda mouky jsem hodně ubrala. A mám toho jen na malý pekáček.
- To sníme.
- To vím.
Svačinku má Petroušek hotovou. Čajík v termosce připraven. Žofinka všechno sleduje pod židličkou ostřížím zrakem. Co kdybych náhodou vytáhla šuplík s kapsičkami. Ne, ne.
Všechno pro dnešek.
Dobrou noc!
P. S. *
Lidi dnes psali na FB, jak děsně, strašně, hrozně, úžasně sypali.
Radovan Dluhý-Smith
GEOINŽENÝRSTVÍ, CHEMTRAILS a PROMĚNA ČLOVĚKA/PLANETY POMOCÍ NANOTECHNOLOGIÍ a AI.......Pochopení souvislostí mezi včerejším článkem (odkaz v komentáři) o zastiňování slunce (dnes je to opravdu šupec) a mým dnešním článkem (a mnoha dalších) o nanotechnologiích a AI. Přátelé, bod zlomu je tady.Zatímco věnujeme pozornost nekonečnému geopolitickému divadlu, chemicko-biologické nanočástice v ovzduší (vodivé polymery, kovy...) postupně mění člověka v bio-robota a planetu v toxický koktejl.Ne jestli, ale kdy bude možné, aby satelity a superpočítače zdokonalené AI začaly ovlivňovat či dokonce řídit naše emoce, myšlenky a biologické funkce? Lidé, je načase jednat...např. připojte se k naší kampani spolku Čístá voda, obloha, půda (odkaz v komentáři).