Prý má lež krátké nohy :-) Rok běhala! Dnes klopýtla a upadla

Stále věřím v dobrý osud lidstva. Věřím na hodné lidi. Jsem nezdolný optimista. Lidé jsou převážně dobří. Přibývá jich. Vědomí lidé. Pomáhají. Nezraňují. Tvoří. 

Dnes jsem se dozvěděla, jak jistá rádoby soudní odbornice zneužívá svou moc. Výjimka tvoří pravidlo. I mrcha tady má své místo. Pro nás. Bohužel, zneužívat své moci, to je pro mě - ač jsem stará, se zkušenostmi, otlučená životem - nepřijatelné. O mamku pečuji od roku 2010. V únoru 2012 přišla do DD. Ty roky nelétáme na dovolenou. Třikrát jsem odložila cestu do Ruska. Chci být stále mamince na blízku. Den co den za ní drandím. Po operaci její zlomené noženky mi řekl lékař: Konečná - nebude mluvit. Pominu, že ředitel domova nereagoval a nenahlásil na chirurgii dg. Stále říkám: Nemá tam co dělat. Anesteze měla být lokální, v žádném případě celková. Ihned jsem začala hasit, jezdit... Maminka chřadla. Pomohl jí návrat do DD. Krásné prostředí. Zapojování do činností, aktivizace. A skvělá péče. Bez diskuzí. Za to velký dík. Účastnila jsem se denně rehabilitace noženky. Cvičila jsem s maminkou. Zrovna dnes je výročí skvělé zprávy. FB mi prozradil: Na RTG se konečně ukázalo, že kost obtéká železo... Iva tehdy vyrobila tři láhve skořápkového nápoje. Vítězství. Myslela jsem, že se mamka zas rozchodí. Cvičila jsem s ní chůzi. To už se nepovedlo.

O tom, jak jsem našla mamince psychiatričku, jak jsem předala informace do DD vrchní sestře, pomíjím. Vykašlali se na pravidelné kontroly a předepisování léků u její psychiatričky. Když se ředitel nepohodl s jejich psychiatričkou, nová mírnyxtýrnyx vzala mamku do parády. Ostražitost mě opustila. Vyčítám si, měla jsem být ve střehu. Chránit. Mengelka mě označila za osobu nevhodnou za opatrovetele maminky. Prý bych jí ublížila. Njn, no. Ještě že sem denně dávám videa. Jak jsem nemožná.  

Čtu Johna Virapena. Celý život mu padaly dolary z kapes... Až se mu v důchodu narodil syn. Docvaklo mu. To, co celý život provozoval, nechtěl aplikovat na své dítě. Bojuje proti farma firmám. Přišel o celý majetek. Sama mám osobní zkušenost s víkendovou žranicí lékařů. Předloni na Medlově. Kdo školil? Kdo uplácel? Kdo platil? No kdo asi?? Školicí farma firma. Věřím, že i přes otravu alkoholem věrně předepisují právě léky školitelské fy.

Dnes jsem se dobře pobavila. Super nejlepší výkonný lék, který má zamezit AGRESIVITĚ člověka, se rok neužívá a ejhle! Člověk je klidný! Prospívá. Zajímavé. Tomu člověku během týdne způsoboval splihlost, smutek, pláč, uzavřenost... Takhle se devastují duše!!! Človíček je rok na staré medikaci, klid. Veselí. Radost. Vděk!!! Reptice se snažila. Místo aby hodnotila pacienta, odkopala se - hodnotila blízkou osobou hodnoceného.

Ráno. Budík. Zrzečka čeká přede dveřmi. Spořádaně, trpělivě. Radostně zdraví. Šťastné zvíře. Nabízím ji proskočit se zahradou. Několikrát dávám možnost u otevřených dveří. Nevyužila. Zvonek. Iva. Dnes spolu jedeme na výlet. Na úřední jednání. Parkujeme. Vedu ji.

- Já jsem myslela, že jedeme támhle.

- Ne, Ivo, my jdeme támhle do té budovy.

Procházíme rámem. 

- Máte tam nůžky.

- Ne. Nemám. 

- Já je vidím. 

Iva obrací kabelku naruby. 

- Opravdu nemám. 

 - Ivo, v klidu. Někde tam jsou. 

- Vidíš, že nemám. 

Trapné. Vyndavá obsah kabelky. Kam jsme to dopracovali? Maličkaté nůžtičky vám seberou jako lumpovi. Před deseti lety mě vyhodnotili jako dobrou manažerku. Za odměnu jsem se letěla učit do Finska. Prý mají skvělé školství. Nesouzním. My jsme měli propracovaný systém škol. Naše zvláštní školy - drahokam. To neměli nikde. (Teď nemluvím o obsahu, ale o formě.) Na letišti jsem stále pískala. Duben. Zima. Div mě nesvlékli. Ponížení. Pak mě napadly kovové podpatky u kozaček. Sundala jsem je z nohou. Rám se nerozezněl. Bosa na dlažbě. Hnusné pocity.  

- Paní, tak běžte. 

Ivě to nedá. Stojím u ní. Prohlížím obsah peněženky. Našla i to, co nehledala. Ale nůžky ne. Po deseti minutách marného hledání zalovila v tajné kapsičce. 

- Máte pravdu. Tady jsou. 

- Běž. Nechej si je. 

Žena u rámu. Žena v politice. Žena jako ministryně války. Domyslete... 

- Ne, tady nám je nechejte. 

Dostala kartičku dvojku. Vše silně prožívám. Někomu to nepřijde. Nevadí. Prožívám silně vůně, zvuky, Vánoce... Jsem divná. 

Koncentruji se. Čaruji. Pracuji s energiemi. Jdeme na jednání. Dostávám informace. Jsem na chvíli paralyzována tím, co slyším. Nevěřím uším. Mám slovo. Dávám informace. Vysvětlení. Sestra se velmi hezky zapojuje. Dobře argumentuje. Dopadlo to výborně. Netušila jsem, že si na vlastní kůži vyzkouším teror bílého pláště. Odporný hnus. Fašismus v plné síle. Takové lidi vyházet. 

Nastavuji navigaci.

- Ty neumíš vyjet z Hradce?

- Umím, ale stavíme s v mýdlárně U Dvou koček.

Cestou si hezky povídáme. Vzpomínáme.

- Prý U Letce. Ale už jsme hospodu minuly...

Navigace nás vede na letiště. Nevídaný obrovský areál. Zpustlé stavby. Tady sídlila armáda. Co z ní zbylo. Projíždíme ulicemi. Tolik firem. Ultralight.

- Ivo, podívej, támhle je cesta směrem k nám. Tamtudy jezdíme zadem do HK. 

Projely jsme celý areál. A kočky nikde. Vracíme se. 

- Jeď pomalu, hele, támhle byly dvě kočky. Měly tam emblém. Jeď pomalu a vždycky se obrátíme zpátky na ukazatele.

Najíždíme k nové jediné hezké budově. Už jsme ji objížděly z druhé strany; venku kouřili nějací lidé ze školení. Nejsou zdejší. Netušili, kde jsou kočky. Jen kdyby zašli do suterénu. Hned by jim to bylo jasné. Zastavuji před budovou. Vaze mi stále ukazuje čtverečkovaný cíl. Musí to být tady. 

Beru za kliku skleněných dveří. Noste roušky. Recepce. Ti lidé tam na druhé straně ještě kouří. Nikde nikdo. Volám. Haló! Odněkud se vyloupne paní středního věku. Hezky se na mě usmívá. NORMÁLNÍ . To značí...

https://www.mydlarnaudvoukocek.cz/obchod/kategorie/esencialni-oleje/

- Pojďte, já vás tam zavedu.

Otevře první dveře. Sestupujeme od suterénu.

- Já už to cítím. Já už cítím mýdlárnu. Takhle to voní ve stáncích!

Hýkám radostí. Průvodkyni jiskří oči. Vidím, že se taky raduje z mé radosti. 

Dvě slečny. Nechají mě vybírat. Dávají výklad. Vidím, jak balí mýdla do vkusných etiket. Ty si z mýdel doma zafóliovávám. Mám je na digestoři, na ledničce, daruji je. Řady olejíčků. Už neumím vybrat. Nos mi jde kolem hlavy. Mýdla. Mám ráda hřebíčkové a skořicové. Čokoládové. Dostávám krásné kartičky. Neznám, co je geránium. Voním k citronu, citronele, lemon gras. Používám jeden parfém z citronové trávy od Yves Rochera. Jsem v sedmém nebi. Sečteno. Oko našlo Bambovu sůl. 139 korun. 

- Ještě Bambovu sůl. 

Vím, co v ní najdu. Obrázek - září: Kéž jsou bytosti světa šťastny. Na pytlíčku Kéž všechny bytosti solí jen Bambovou solí. 

Rok jsem nebyla v Pze. Loni jsem si v metru vyfotila nádherný zářič s nápisem: Nechť jsou všechny bytosti světa šťastny. 

Ukazuji Ivě drahocennost. 

- Beníček si říká, kde jsem. Spěcháme. 

- Ještě k mamce s vitamíny a xtra callem na kosti. Jen předám. 

Volám koordinační. Sbíhá dolů. 

- Vy jste veselá. 

Poznala na mě... Odbornice se odkopala. I právník řekl: Byla mnohomluvná. Neuměla opanovat zlobu. :-) 

Zrzečka se raduje, že už jsme tady. Iva pokračuje ke svému Beníčkovi. Bylo to s ní dnes hezké. Dozvěděla jsem se střípky, které mi vypadly z paměti.  

- Vždycky sis sedla na plot a brečelas, že do školky nepůjdeš. Když jsem potřetí přišla pozdě do školy, dala jsem ti přes prdel. 

- Nevím, žes´ mě mlátila. To fakt nevím. 

Měla to dvanácti třináctiletá holčička cestou do školy s tou malou těžké. Umřel jim tatínek.

Uháním na nákup. Odemykám. Přeskakuji kočku. Odhazuji tašky. Slyším skyp. Na vteřinu přesně. Maminka! Moje krásná, klidná, maminka. Poskytuji jí informaci. Co jak bylo a co a jak bude. Pokyvuje. Rozumí. 

Zvoní Luis. Hned to vypadlo. Posílá kratičkou SMS: Ahoj Irenka. Teď jsem na plaž a nemam internet ele mam whats app a messager. Srdečny pozdrav.  

Zítra. Maňana. 

Volá Linda. Přišel Petroušek. Zjišťuji, že z bedny sektů zbyly ještě dvě láhve. Dopíjím tu třídenní. Na zdraví a na život! Na pravdu! Na čest! Na lásku! Na zdravý svět! Na spravedlnost! Na hodné lidi! Na družnost! 

Dobrou noc!