Prý odjezd do nového roku. Tak tedy ODJÉÉZD!! V 24.00

Našla jsem krásné přání s mašinou a zasněženou krajinou:

31.12.2021 Pozor, pozor, ze 3. nástupiště je připraven k odjezdu vlak číslo na roční okružní cestu životem. Pro ty, kteří si řádně zakoupili jízdenku, budou se chovat po dobu jízdy slušně a rozumně je připravena velmi příjemná cesta, se zážitky, prožitky, s okouzlujícími výhledy, se zastávkami, kde budou vystupovat a nastupovat vaši spolucestující; ve vlaku je jídelní vůz s výbornou kuchyní, útulná separé a to vše bude řídit zkušený strojvedoucí p. Vesmír. K zakoupené jízdence je samozřejmě zdarma přidáno mnoho štěstí, lásky, zdraví a svoboda. Záleží taky hodně na vás, jak se budete při jízdě chovat, vnímat a prožívat. Připomínám, že jet na černo, chovat se jako vandal a plivat se nevyplácí! Nastupovat, ve 24.⁰⁰ Odjééézd... Šťastný nový rok 2022!

No, Silvestr! Pro mě všední den. Už ať je za mnou. Jedu na nákup. Já a jeden pán jediní bez zobáku. Už bych měla pustit, co kdo má. Jak se podřizuje. Jak dělá otroka. No, právě - pokud budou otroci, škodí i mně. Jsem svobodná duše.

Jedu na hřbitov. Ten náš mám ráda. V polích se válí mlha. Doopravdická. V autě slyším - pozor na mlhu mezi Hradcem a Jaroměří. Leží nizoučko nad poli. Už dlouho jsem neviděla takovouhle podzimní přízemní.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-31_Funeralni_vychazka_-/

Vytahuji pytel svící, kahanů, náplní, zapalovač do větru. Cestou k naší hrobce čtu známé nápisy na pomnících. Luštím německé. Rozsvěcím hrob. Zpátky úplně jinou cestou. V létě se sem vypravím s průvodcem. Oživím si příběhy. Co osudů tu ti mrtví prožili. Jsem babka s trapnou funerální zálibou - procházení pevnostním hřbitovem. Rakousko-uherská sláva tu čiší z nádherných kamenných děl.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-31_Posledni_obed/

Šup, šup! Oběd. U nás vše spí. Poslouchám Šípa a Terezu Kostkovou ze včera. Po obědě co - ležing. Chci mít den už za sebou. Projíždím FB. Šamanka NAMU dnes v noci odešla. Její totémové zvíře medvědice. Ráda jsem od ní nasávala moudrost. Ještě nedávno jsem sdílela pořad s ní. Letos v únoru jsem na běžkách v lukách poslouchala překrásný pořad o starých městech... Namu, šťastnou cestu! Další z těch, kteří ve mně zanechali stopu.

Sandra Pogodová na Cestách k sobě. Takhle se nabíjím já - od lidí. I od těch, co místo radostného žití na světě jen skomírají. Rozzáří se, nabijí a energii mi vrátí.

https://www.youtube.com/watch?v=JAVbn_Q_tTs

Mluví mi z duše:

Od pětadvaceti jsem četla ty duchovní knížky. A chtěla jsem být u toho, až se něco bude dít. Teď se to začlo dít, ta transformace. První byl člověk vyděšený. Ten způsob, který se děje u nás, je neuvěřitelně laskavý a láskyplný. Když vidím, co se děje všude ve světě, tak mně přijde, že ta facka transformační je neuvěřitelně jemná. Já toto období pardon - beru- jsem neuvěřitelně šťastná, jsem spokojená, je to dar z nebes, že to u nás v ČR probíhá tak, jak to probíhá. Člověk má klid na vnitřní transformaci, aby měl čas si sledovat, co se děje, aby měl čas si to užívat, hezky si to analyzovat. V klidu si to procházet, navyšovat si vibrace, harmonizovat se.

Když to ještě nemá přijít, tak fakt ty dveře člověk neotevře. Duše má naplánováno, kdy má přijít jaké prozření, jaký uvolnění, jakej šprajc. A ty dveře opravdu nejdou otevřít dřív, než když si to ta duše naplánovala. Jenže ono to jde - lusk - a hotovo.

Když z toho vystoupím, nechám se lapit nějakým strachem. Šup, už ti to ukazuje starou zacyklenou situaci. Nelze lidem pomoci. Musí každý sám přijít na to, vždyť se tímhle nemusíš zabývat. Ono to přijde - uvolnění. Ale každý to má naplánováno jindy. Největším úkolem je mít trpělivost, netlačit, pokora a trpělivost.

Hovoří jasně, zřetelně. Ano, na prvním místě láska, ale trpělivost mnohým lidem chybí. A pokora. A úcta k člověku a k zastávané fci. Fce a postavení se zneužívají. Postrádám zodpovědnost za skutky.  

Zvonek. Nájemníček nám přijel poblahopřát. Vrací se z Hradce. Nové kolo. Ukazuje nám pruh bláta zezadu na bundě.

- Tady někdo nemá na blatník.

- Ne, já ho nechci. 

Smějeme se. Nechce blatník, musí prát.  Domácí slivovička. V našem domečku máme ubytované slunce. Optimistický člověk. Nekonečně krásná šťastná bytost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-31_Prisli_nam_poprat/

Další gratulanti. Honzík s vnučinkou. Peču chleba. Dva krásné bochníčky. Nejen překrásné, ale hlavně vatové, dobré. Odcházejí. Na chvilku usínám.

- Péťova hodina. Pojďte si připít. Jdu spát

Taky bych už zaplula. Ale jsem sova. Vyndávám myčku. Přejeme si. Skok do očekávaného roku svobody vnímám odbíjením hodin a ohromným spuštěním venkovního bince. Kolik odpálíš petard, tolikrát jsi retard. (Nic si neber osobně - čti Čtyři dohody, osle.) Jsem četla na FB. U skvělé bytosti. Včera doletěla do Mexika. Odvážná. 

Půlnoční rány, dunění, syčení. Mour se Zrzkou běhají bezmocně od dveří ke dveřím. Beru si je k sobě, klečím s nimi na koberci. Hníkají. Chtějí utéct. Bojí se. Nabízím tyčinky. Ani náhodou. Mourek by stále chtěl dveřmi pryč. Držím ho, hladím. Hovořím klidně. Zas ke dveřím. Po půl hodině krocení, držení, hlazení konečně klid. Už jsem v novém roce. Zasekla jsem se u Barry White. Měla bych jít spát. V autě poslouchám dokola jednu jeho písničku. Ač White, černý. Neskutečně krásný hlas. Nemohu se ho nasytit. 

https://www.youtube.com/watch?v=agUihgr1mPU&list=RDE-ItFW11Qsg&index=6

Samuraj. Jedna verze, druhá. Jak začneš hledat sedmdesátky, jdeš spát ráno. 

https://www.youtube.com/watch?v=hG_P4aJ6mhE

https://www.youtube.com/watch?v=T8_8ArIjndA

Na gymnáziu mimo Je t'aime - četli jsme z legrace místo ž tém grafickou podobu je t'aime. :-)  Ve škole jsme si ji stále pouštěli na kazetách i kotoučích. Tehdy letěli taky Deep purple. Děti času. Hledám. Vracím se v mysli na gymnázium. Nevědomost  Sladká. Netušila jsem, co všechno v životě zažiju. A zvládnu. 

https://www.youtube.com/watch?v=OorZcOzNcgE

Ireno, jak na Nový rok, tak po celý rok. Spát.

Ještě jednu. Dospívání. Druhý stupeň základní školy. Spálený. Černoch. Petr Novák. Pavel Novák. Marie Rotrová a Petr Němec. Václav Neckář. Šalali.

https://www.youtube.com/watch?v=d1wLsG3KOI4

Sandra má pravdu, život je jak lunapark. Kdo se bere příliš vážně, nikdy nepozná radost z jízdy na horské dráze. Bubák nikdy nenaskočí na tobogan. V tomhle roce ubudou bubácké zprávy; začnou se množit jiné. Ke slovu se zas začne dostávat smysl pro čest, spravedlnost, pravdomluvnost, ohleduplnost, právo zas přijde ke své moci. Neschopní opustí svá teplá místa. Nemohoucí ťutani půjdou tam, kam patří. Zmizí zaprděnost a ublíženost. Ono už to tak maličko začalo prosakovat koncem roku. Těším se, až se to všechno změní. Pro první tři měsíce se staneme neviditelnými před davem predátorů. Jak? Sundáme kabát z obav. Jít absolutně bez myšlenky, pocitu, bez ničeho. Nic nevyzařujeme. Staneme se neviditelnými. Nikdo si nás nevšimne. Dočasně budeme čistou světelnou bytostí. A to se stane! V polovině dubna - už si klidně kabát z látky obav kdo chce, může navléknout. Ale už nebude třeba.

A v novém roce 2022 (zas mi tu někdo přál do Nového roku - tedy jen jeden den) - Boží milost! Jupiter šéf nebes a hromu. Rok 22 ať je požehnán!

Dobrou noc!