Ptačí kino, Hyundai, QUEEN

Svobodná. Šťastná. Nějak pochroumaná. Ráno. Nasazuji si čelenku. Hlava hned reaguje:

Sundej ji.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20204-11-12-ptaci-kino-se-libi-i-zofii

Na okenních krmítcích dovádějí u snídaně, dopolední svačiny, oběda... naši opeřenci. Žofie je chce vidět zblízka. Zdvihám ji. Ani nedutá. Jen sleduje cvrkot za sklem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-12-obhlidka

Před polednem volá Petroušek. Pojedeme se podívat na auta. Beru čepici. Ó, jak svěrací kazajka. Musím si ji sundat. Prohlížíme to vychvalované auto. Hyundai. Na to, že ho měli staří manželé, vevnitř větší binec než v mém autě. A že já ho moc nevymetám. Můj interiér neodřený. Pěkný. Je to auto výletní, nákupové, moje. Ne, to je šereda. A bílá!

Po projetí – ne.

- Peťuš, toto je něco podřadného, strašného. Ne.

Dívám se na červené. Stejné značky. Stejně staré. Stejně najeto. O stovku dražší. Silnější. Nádherně udržované. Majitelka účetní. A je to vidět. Cifršpionka do auta asi přezouvala i boty. To znám. Čisťounko. Udržováno. Snad lépe, než u Lindy. Ne. To se pletu. Nad Lindin interiér není. Projíždíme. Ano. Je silnější. Jiné mi majitel nedoporučuje, a že jich tam mají. Škodovka je lepší. Nemají. Roomster. Prý hnije. Ne. Ne. Můj Peugeot je sice stařeček, ale běhá jak mladíček. Jen do kopce by mohl víc přidat. Odcházíme. Volám konkurenci. Prý měl Hyundai špatné jméno, ale dávno se vylepšili. Poohlédne se. Víc mu důvěřuji. Počkám si. Nebýt vody v chladiči nebo v té bílé láhvi v motoru, nehnulo by se to. Už rok dva nadhazuji, že je třeba vyměnit vozový park.Teď už je nastartováno. Rozhozeny sítě. V dnešní době sehnat dobrou kvalitní slušnou pěknou ojetinu je umění. Dáme tomu čas.

Stavujeme se v elektře. Domů. Hlava.

- Peťuš, je mi zima. Musím se zabalit a odpočinout si.

Petroušek odjíždí. V teplé dece usínám vedle Žofie natotatašup.

Po dvou hodinách se probouzím. Osvěžena. Sice kýchám. Smrkám. Natírám si nos signálními redoxními molekulami. Měla bych aspoň něco vyžehlit. Maňana. Chystám na zátop. Aha, proto mi včera byla tak strašně zima. Nebyla jsem ve své kůži. Tělo se čistí. Děkuji mu. Nikam nemusím. Mohu si ležet. Na podpal připraveno. Zapaluji svíčky.

Na šestnáctou hodinu manželé. To je ta paní, jak pečuje o rodiče o několik vesnic jinde. Doma má holčinu na druhém stupni a vysokoškolačku. Hlavně manžela. Ten hubne a hubne. Ztrácí se před očima. Naslouchá, co říkám. Jen pokyvuje hlavou. Oblíbila jsem si je. V březnu byla asi o dvanáct patnáct kilo těžší. Neohebná. Nemotorná. Nesmírně smutná. Asi čtrnáct let doma. Bez práce. Nepohyblivá. Doma brečela. Dnes rozzářená v rámci možností. Je na ní vidět změna její tělesné schránky. Veselá. To je ta, která loni nemohla dojít při srazu z hospody do jiné. Letos to zvládla. V toku hovoru vysvětluji, jak jsem jako holčička poslouchala na Rádiu Luxemburk písničku Maňana, ma-ňa-na, maňana, maňana, ó, maňánáá. Vysvětluji: Maňana je zítra.

Svěřují, že veškerou péči o rodiče platí oni. Tatínek je už měsíc doma z nemocnice. Poroučí. Rozhoduje. Vytrapuje. Mamince nadává.

Navrhuji si s nimi sednout za stůl. Vysvětlit situaci.

- Manžel má napůjčováno. Nemůžeme vyjít.

- Je třeba, aby vedle tebe seděl. Jako silný člen vaší čtyřky.

- Já jsem dřív odjížděla od rodičů a vždycky jsem brečela. Táta se do mě odjakživa trefoval. Řekla jsem, že už tam jezdit nebudu. Jenže kvůli mamince.

- A toto bych mu dnes řekla. Čas, zanedbávání vaší rodiny, oprava auta... Máš vedle sebe manžela. Nesmíš být u rozhovoru sama. To by tě táta svými řečmi utloukl.

Sepisujeme na papír, co je tíží.

- Vy se nemůžete nechat.

- Bratr mi posílal nahrávku ze soboty. Tenhle víkend nepřijede. Je to všechno na mně. Říkal jim, že není jejich sluha. Že jim rád pomůže. Vykoupe. Nakoupí. Ale není jejich podřízený.

- On vás má v kleštích. Jak politici. Takhle vyhrožují dělníkům. Pomalu abyste prosili, jestli můžete pomáhat.

- Dnes na poradě bylo řečeno, že pokud budeme plnit na devadesát procent, proplatí nám přesčasy.

- To ty stíháš.

- Jenže mám pod sebou dílnu.

- Aha. 

- A pracujeme v úkolu. Když to někdo nestihne, má přesčas.

- Áha.

- A prý když budeme plnit na sedmdesát procent.

- Je třeba ho zastřelit.

- No. Je nerentabilní. Je nutná výměna.

- Ano. Na jatka. Hůř s lidmi než se zvířaty.

- A to je nenapadne vám dávat aspoň deset tisíc? Mají dva důchody!

- No, tak jsme si to taky mysleli. Už snad úřady rozhodnou o dávkách.

- Protahují to. Zavolejte mi, jak to doma dopadlo

Odjíždějí. V pátek jedou k zubaři úplně na jiný konec okresu. Mysleli, že paní už zůstane doma. Ne. Bratr nemůže. Projedou benzín k rodičům. 

Chvilenku žehlím. Na devatenáctou mám koupený lístek z června na QUEEN. Jsem ráda, že jsem koncert nepropásla. To by bylo 1690 korun v trapu. Zrovna dnes se mi to vůbec nehodí. Pálí mě v krku, v očích.

- Volají.

- Tak dnes ne.

- Proč?

- Přijeli jsme. Táta nadával mamince. Nebyla atmosféra. Maňana.

Smějeme se.

- Nezapomeňte to sdělit bratrovi. Pro peníze se lidé scházejí a zase rozcházejí!!

- V pátek bude příležitost.

- OK. To se bude hodit to vaše putování od zubaře přes okres sem a tam. Zbytečně vyplýtvaný benzín!

Petroušek odjel k Lindě a LP. Slíbil, že se do půl sedmé vrátí. Žehlím. Hlídám hodiny. Je tu. Strojím se. Jedeme.

Péťa pozoruje scházející se publikum.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-12-queen

- Samí mladí lidé!

- Peťuš, ti tu nemají co dělat. QUEENy nezažili…

Upoutávka: 

Ladislav Korbel, finalista "The Voice CZ" a jeden z nejžádanějších českých zpěváků v oblasti (nejen) muzikálové, se postará o nezapomenutelnou interpretaci Freddieho. Za ním budou stát muzikanti z Queen tribute kapely Queenmania a přes 30 symfoniků z "Prague Festival Symphony" pod vedením věhlasného dirigenta Marka Millera.

Připravte se na největší hity jako "Bohemian Rhapsody", "We Will Rock You", "Somebody to Love" a mnoho dalších, které se staly proslulými po celém světě.Živý symfonický orchestr vytvoří velkolepý hudební doprovod a umocní emoce, které Queen zanechali v srdcích fanoušků po celém světě. 

Nechte se unést na vlně nezapomenutelného zážitku, který vás zavede do éry možná největší rockové kapely všech dob – Queen!

Přijďte a staňte se součástí této jedinečné události, která vás ponoří do světa ikonických hitů oslavujících nezaměnitelný hlas Freddie Mercuryho a jedinečný zvukový projev Queen. Připravte se na největší hity jako "Bohemian Rhapsody", "We Will Rock You", "Somebody to Love" a mnoho dalších, které se staly proslulými po celém světě.

Živý symfonický orchestr vytvoří velkolepý hudební doprovod a umocní emoce, které Queen zanechali v srdcích fanoušků po celém světě.

Divadlo nacvakané. Výborně. Mají zájem o hudbu. Klasickou. Neb hrát bude symfonický orchestr. Ukazuji fotku lístku. Biletářka si ho zvětšuje.

- Vím, kde sedím. První řada, sedadlo osm.

Usmívá se. Zná mě.

Začínají. Modro na jevišti. Tajmené. Slavnostní tóny. Nádherná hudba. Konečně přichází Freddie. Kytarista Brian May vcelku podoba. Dlouhé vlnité vlasy. Pán vedle mě:

- A má i kytaru stejnou.

Hlavně hraje jak pánbu. Freddie Mercury hlas jak zvon. Zpívá přesvědčivě. Veselý. Vtipný. Spokojenost. Sál dýchá s orchestrem, zpěvákem. Zapomněla jsem na hlavu. Vše se uklidnilo. Jen kýchám. Šiju sebou do rytmu. Tleskám. Rytmizuji. Hýkám. Radio GaGa – v té době jsem se učila ke státním zkouškám… Srdce neomylně u písniček určuje životní situace a období.

Konec. Odchází dirigent, zpěvák, kytaristé. Orchestr sedí. Dobré znamení. Vrátili se. Přidávají z Innuenda. Šou musí jít dál. Pamatuji. Innuendo poslední deska. Vydaná za Freddieho života roku 1991. Freddie opustil svět 24.11.1991. V ten den u  nás na náměstí bylo nějaké shromáždění. Tam jsem se o jeho smrti dozvěděla. Nepamatuji se, k čemu setkání na náměstí sloužilo. Ale smrt ano. Autoři písně Innuendo Freddie Mercury a Roger Taylor.
Dokud slunce visí na obloze
A poušť je plná písku,
Dokud se vlny sráží na moři
A setkávají se s pevninou,
Dokud je tu vítr, hvězdy
A duha,
Dokud se hory nerozpadnou do roviny.
O ano, do té doby se budeme snažit
Jít po správné trase.
Oh,budeme se snažit,yeah
prostě míjet náš čas.

Dokud žijeme podle rasy, barvy nebo vyznání.
Dokud vládneme slepým bláznovstvím
A ryzí chamtivostí.
Naše životy diktované tradicí, pověrou,
Falešným náboženstvím
Po celé věky a pořád dál.

O ano, budeme se snažit,
Půjdeme po správné trase.
O, pořád se budeme snažit
Do konce časů.
Do konce časů.

Přes všechna trápení, přes náš třpyt.

Neurážej moji připomínku.

Můžeš být čímkoliv chceš.
Prostě se změň na cokoliv, co myslíš,
Že by jsi mohl být.
Buď ve svém nitru volný, buď volný,.
Vzdej se svého ega
Buď volný, buď volný, buď volný k sám sobě

Oooh, ooh -

Je-li tu Bůh nebo nějaká spravedlnost.
Je-li tu důvod, jestli tu má smysl žít nebo zemřít
Je-li tu odpověď na otázky
Cítíme potřebu se ptát
Ukaž se - zbav se strachu
- odlož svou masku

O ano, budeme se snažit
Hey, jít po správné trase
Yeah, budeme se pořád usmívat, yeah
A cokoliv se stane - stane se
Prostě se budeme snažit
Prostě se budeme snažit
Do konce času
Do konce času
Do konce času

Tak tedy poslední píseň: The Show Must Go On

Šou musí pokračovat

Prázdná místa, pro co žijeme?

Opuštěná místa, hádám, že víme skóre

Dál a dál, ví vůbec někdo, co hledáme?

Další hrdina, další bezvýznamný čin

Za oponou, v pantomimě

Udrzujeme linii, chce si někdo něco odnést?

Show musí pokračovat

Show musí pokračovat

yeah

Mé srdce je vevnitř zlomené

Můj make-up se možná loupe

Ale můj úsměv stále přetrvává

Cokoli se stane, nechám to všechno náhodě

Další románek, další prohra v lásce

Dál a dál, ví vůbec někdo, co hledáme?

Hádám, že se učím (učím se), musím být teď vděčnější

Brzy se otočím k rohu teď

Vnější strana svítání je zlomená

Ale uvnitř ve tmě trpím bolestí, abych byl volný

Show musí pokračovat

Show musí pokračovat (Eyah, yeah)

Ooh, vnitřek mého srdce je zlomené

Můj make-up se možná loupe

Ale můj úsměv stále přetrvává

Yeah

Moje duše je nakreslená jako křídla motýlů

Včerejší pohádky porostou ale nikdy neumřou

Umím lítat přátelé

Show musí pokračovat

Show musí pokračovat

Budu se na to tvářit s úšklebkem

Nikdy se nevzdávám

Dál s touhle show

Ohh, budu hlavním tahákem, budu až přemírou

Musím najít vůli, abych mohl pokračovat

(Dál s touhle show, dál s touhle show)

Show (show musí pokračovat, pokračovat)

Šou musí jít dál. Chtěla jsem se dnes rozepsat o ropě. Maňana. Je čas se jít uložit.

Dobou noc!