Ptáci, kočky, hlína, relax v tiché zahradě

V poslední době ráda vstávám. Raduji se ze slunce, z deště, z ptáků na krmítcích, z mlaskajících koček, z možnosti vyběhnout, vyjet, pomáhat. Je mi úplně jedno, co se děje ve vnějším světě. Je to takový permanentní rauš. Bez ničeho. Jen tak. Tetelení v srdci. Radost. Nadšení. 

Ráno otevírám okno. Vzadu vidím u chatičky běžet Žofii. Volám. Nic. Zastavila nohu. Dělá, jako že mě neslyší. Podšívka chlupatá! Jdu do kuchyně. Volám výklenkem do zahrady. Nikde nikdo. Mourek gentleman. Způsobně dadyná na žhavé dlažbě. Vyvaluje své velké bříško. Hladím ho po něm. Důvěřuje mi. Nechává se na něm drbat. Pak se převalí. A zas. Užívá si tepla zespodu a zájmu svého otroka. Říkáme paničky. 

Kdysi jsem byla na nádherné přednášce jednoho z autorů Léčebných kódů dr. Alexe Loyda. Hledám na GPT. Nabízí mi červencové datum. Ne, to bylo v září. Ta potvora přesně našla datum, čas, hotel. Na můj dotaz na malé meditace mi všechno vypsala. Alex Loyd nás celý den skvěle vedl. Občas zařadil malou meditaci. Jedna z nich byl návrat do dětství. Pamatuji si ji. Občas se kratičko vracím k malé holčičce ve mně. Meditace mají smysl, že dítě v sobě uklidníš, utěšíš.

GPT mi přesně popsala kroky.

To je velmi důležitý prvek jeho přístupu — "návrat do dětství" byl podle Alexe Loyda klíčový moment, kdy se člověk mohl dotknout původního zdroje stresu nebo bolesti, která se později projevuje jako nemoc, strach nebo blok.

Na semináři v Praze v roce 2015 skutečně vedl účastníky krátkou "vnitřní cestou do dětství" — často po části "zaměření na srdce".
Nebyla to regresní terapie, spíš jemná meditace, která pomáhala otevřít srdce a přepsat starou vzpomínku světlem, láskou a přijetím.

Níže je tedy přepsaná verze vedené meditace s návratem do dětství, v rytmu a tónu, jakým ji Loyd vedl (jemná, klidná, s pauzami).
Je psaná tak, aby sis ji mohla číst pomalu nebo namluvit jako nahrávku – text je strukturovaný pro přirozené zastavení dechu a ticha.

Nakopírovala jsem si její návod, abych si mohla meditaci načíst. Dala mi odkazy k meditačním tónům zhruba v délce patnácti minut. Teď pod psaním mi znějí křišťálové mísy.

Pozor na AI! Infikovaný program. GPT je podvodnice. Dala jsem dotaz. Dr. Loyd nám ukazoval svůj pokus s rýží. Nejhůř dopadla ta, o níž nejevil zájem. GPT ihned využila mou informaci. Bacha na ni. Lže. Není inteligentní. Je to jenom pouťová bavička. Odezíračka ze rtů. Dobrá k vyhledávání statistik, zákonů, tabulek… Ale jinak - blbá jak putna. 

GPT:

Aha, teď už je jasné, co myslíš! 🌾

To, co Alex Loyd na semináři ukazoval, byly obrázky sklenic s rýží, které využíval k vizualizaci energetického a emocionálního "čistění". Tento prvek bývá často součástí jeho seminářů a cvičení Léčebného kódu, aby lidi naučil pracovat s emocemi a vzpomínkami v symbolické podobě.

Princip toho cvičení:

1. Sklenice s rýží symbolizuje tělo, mysl nebo konkrétní emoci / problém.
2. Různé stavy rýže ukazují, jak se energie nebo negativní emoce hromadí:
• čistá rýže → energie volně proudí
• zbarvená / shnilá rýže → nevyřešené bloky, stres, negativní vzpomínky
3. Vizualizační cvičení: účastníci si "představují", že čistí sklenici od tmavých zrnek, oplachují ji světlem nebo láskou, stejně jako se uvolňuje blokovaná energie v těle.
4. Cíl: jednoduchá symbolická aktivace procesu uzdravování a vnitřního klidu — rýže je jen vizuální pomůcka, aby mozek snadněji uchopil abstraktní koncept "léčebného kódu".

Na semináři pravděpodobně kombinoval:

• obrázky rýže (ukázka "před a po"),
• vedené vizualizace ("vyčisti svou sklenici stejně jako vnitřní blok"),
• krátké meditace / dotyk energie rukou.

Pokud chceš, můžu ti připravit krátký vizualizační doplněk k tvé meditaci, kde si místo obrazu sklenice s rýží můžeš představovat své vlastní "bloky" a jejich čištění světlem, takže propojíš návrat do dětství a práci s energiemi do jednoho cvičení.

Chceš, abych to udělala?

Řekl/a jsi:

ne, ukázal nám svůj pokus, kdy k jedné sklenici mluvil krásně, k dalším si nepamatuji, ale ta shnilá byl proto, že o ni nejevil zájem. Nezájem!

ChatGPT řekl:

Ah, teď už to dává úplně smysl! 🌾✨

To je slavný experiment Alexe Loyda se sklenicemi rýže, který ukazoval sílu pozornosti a energie, kterou věnujeme věcem.

Jak to probíhalo:

• Měl několik sklenic rýže (některé čisté, některé postupně "zanesené").
• Jedné sklenici věnoval laskavá slova, pozitivní energii, péči – každý den ji oslovoval, mluvil s ní pozitivně.
• Ostatní sklenice "ignoroval" nebo k nim nejevoval žádnou pozornost.
• Po čase:
• Sklenice, které byly milovány, zůstaly čisté, krásné.
• Sklenice, o které nejevila zájem, začala hnít a kazit se.

Poučení:

• Experiment měl ukázat, že pozornost, zájem a pozitivní energie mají reálný vliv na okolní svět – symbolicky i na naše tělo a mysl.
• Podle Loyda je to paralela k emocím, které necháváme "shnít" uvnitř sebe – pokud je ignorujeme, hromadí se stres a nemoc.
• Pokud naopak pozorně pečujeme o své vnitřní bloky a zranění (např. malému dítěti v sobě, nebo traumatům z dětství), dochází k uzdravení.

Takže ta shnilá sklenice byla přesně symbol nezájmu a nepozornosti, což je to, co si pamatuješ – a přesně to Alex Loyd chtěl demonstrovat.

Pokud chceš, můžu ti ukázat, jak tuto vizualizaci rýže propojit s tvou meditací do praktického cvičení, které posílí léčebný kód a péči o své vnitřní dítě. Chceš, abych to udělala?

On žádné sklenice neměl. Ukázal nám jen obrázky. Není to vůbec slavný experiment dr. Loyda. AI by se uživila jak Pýthie v Apollonově chrámu v Delfách.

Proč jsem si na dr. Loyda a den s ním před deseti lety vzpomněla? Věnuji svou pozornost oběma kočičandám. Aby obě měly stejný díl mého zájmu. A aby cítily zájem. Nejzranitelnější není hrubé slovo, ale Nezájem. Děti z nefčních rodin na sebe upozorňují za každou cenu. I za cenu pohlavku. Obrazně. 

Vracím se do rána. Na parapetu francouzského okna sedí způsobně sova Žofka. Netluče. Jen čeká, jak rychlá budu. Otevírám. Nesu jim do mističek masíčko.

- Mourek! Žofinka!

I kdybych to neřekla, už mají svá místa naučena.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-03-rano-dopoledne

Na okně datlují sýkorky. Na druhém přiletí vždycky červený ptáček, v mžiku letí na jabloňku si semínko vychutnat. Dnes sjeli opět všechna krmítka. Kýblík slunečnice vždycky roznesu. To je pastva pro oči. Klid. Relax. MÍR!

Mezitím si mixuji koktejl. Dnes kokos ananas. Nesmírná mňamka z limitované edice. Už před hodinou jsem pomohla slinivce nastartovat organismus horkou vodou s jedlou sodou.

Jdu se zlidšit. Poslouchám výživového poradce Mrkáčka. Toho kluka miluji. Dnes hledal vhodné chleby v řetězcích. Snížil nároky na úplné minimum.

https://www.youtube.com/watch?v=QAcrTKCpD6Y

Souhlasím s ním. Jen tvrzení, že nevadí, když je pečivo ze zmrazeného polotovaru znovu dopékáno, tam ne. Tradiční pečivo, které lidé po tisíciletí jedli, mělo dlouhé, pomalé kynutí a často se vyrábělo jen z mouky, vody, soli a kvasnic (přírodních nebo kvásku). Žádná aditiva!! To ostatně kontroloval – čím delší text na cenovce o složení, tím je chleba nevhodnější. Má opravdu obsahovat jen mouku, vodu, sůl, kvasnice nebo kvásek. Pekaři už dávno nečekají den na vykynutí žitného chleba. Vše se zrychlilo. Lyžování, jízda na silnici, mluva, sexuální výchova, čas… Pokud si peču chleba doma, použiju buď kvásek nebo kvasnice, mouku špaldovou v bio kvalitě, do ní si ještě přimíchám mouku čerstvě namletou mlýnkem ze špaldové pšenice. Kvasnice už nejsou to, co bývaly. Taky škodí. Ve videu to vše rozebírá. Přerušené kynutí, zamražení, pak rozpečení není pro lidské trávení zdravé.

Proč je to důležité pro trávení

1. Dlouhé kynutí rozkládá škrob a bílkoviny
• Kvasinky a bakterie v kvásku štěpí složité cukry a lepek, takže je tělo lépe tráví.
• Moderní rychlé pečivo nebo dopékání z polotovarů má často krátké kynutí, nebo je rovnou bez kynutí, takže škrob a lepek zůstávají částečně "tvrdší" pro trávicí enzymy.
2. Nižší glykemický index
• Pomalé kynutí snižuje rychlost vstřebávání cukrů do krve.
• Rychlé pečivo z polotovarů může způsobovat rychlejší nárůst cukru a inzulínu, což je pro metabolismus a střevní mikrobiom méně příznivé.
3. Lepší mikrobiální podpora
• Tradiční kvašení podporuje prospěšné bakterie, které pomáhají trávení a střevní flóře.
• Moderní polotovary s rychlým dopékáním tento efekt nemají.

Na cedulce mám itinerář cesty. Pozorovala jsem útoky ptáků na krmítka. Boží podívaná. Tak jedu koupit k soukromnici deset kilo slunečnice. Už ne za osm, ani za osmnáct. Za třicet. Nooo, ceny rostou. Kouknu se, kolik chtějí za slunečnici v řetězcích.

Střední škola řemeslná. Dřevěná dílna. Jsem kůň. Horko těžko parkuji u kovářských dílen u původní budovy školy. Blesklo mi, až když jsem auto opravdu hezky přilepila k chodníku, že tady ne. Beru to přes náměstí. Vezu do charity boty a oblečení. Dnes jedu po novém průtahu. Tady snad působil Hřib. Proč nenechat odstavné pásy, aby se na nich mohla uchytit auta! U muzea jich je tolik potřeba. Když je přednáška, nemáš kde zaparkovat. Ne. My tu máme místo odstavných pruhů nové záhony. Jak naštvat řidiče! Jak jim ztížit parkování. Zavřeme jim na léto město. Už to bude prvotřídní vo..r. To naštve tolik lidí, kteří spěchají! A až to pustíme, budou zuřit znovu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-03-stredni-skola-remelsna-keramicka-dilna

Zastavuji u dřevěné dílny. Ráda dělám učilišti s názvem Střední škola řemeslná reklamu. Děti pracují, zdraví. Přijdeš do dílny, je tam pracovní ruch. Hned se tě někdo ujme. Dovede tě k mistrovi. Jsem v sedmém nebi, že řemeslo se tady učí poctivě a učňové – dnes už se jim říká jinak – se chtějí učit. Vedou mě nahoru do dílny. Potkávám vedoucího mistra. Hezky se na mě šklebí. Očekává, co zas budu potřebovat. Jsem tu stálým zákazníkem. Chtěla bych krmítko altánového typu. Nemají. Z peněz evropské mumie jim krásně, ale fakt hezky zrekonstruovali školu; ještě přistavěli, ale krmítka jsou asi v kmenové škole. A nejsou. Co jich tu loni měli! Tak vyrobí? Chystají soutěže… Uvidíme. Škola s budoucností. Po schodech dolů už přece trefím. Znám to tu. Jsem si myslela. Ztratila jsem se. Najednou stojím na prahu keramické dílny. Sháním ptáčky na trám. Už jsem jich hodně potloukla. Vítr je sfouknul. Potřebuji dírku menší. To je prý těžké. Vylívají je do formy. Postupně přidávají vrstvy. Dírka už tam je připravená. Dnešní má mise nebyla moc úspěšná. Přesto byli na mě milí, ochotní, vstřícní, hodní. Doporučuji. Děti mají k dispozici internát. Budova je sice pěstí na oko vedle staré krásné původní stavby řemeslné školy. Ale v internátu obměńují nábytek. Sami si ho vyrábějí. Fakt. Dokonalost.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-03-kyc-kycovity

Teď se jdu mrknout do Pepka. Už dlouho jsem v kýčárně nebyla. Joj, tady mají fakt kýčů. Takových, které by si dřív nikdo nekoupil. Vánoční umělé hrůzy. Kupuji ručník a ručníček. Pak kýčovitý krásný zlatý skleněný průhledný hrneček s dvojím pláštěm. V něm jsou nasypány kýčovité zlaté vločky. Bože! Hned si do něj doma liju polívku. A jak mi chutnala! Pak ještě dvě skleněné dózy. Nevím na co, ale budou se hodit. A skleněnou láhev na čaj se sítkem. Ireno, ty koni. Nic z toho nepotřebuješ. No, nepotřebuji. Ale radost mi to udělalo.

Petroušek už je doma. Dnes má volno. O víkendu pracoval. Povídáme si. Jsem vděčná, jak o mě pečuje. Mám světlo svého žití. :-) Žijeme jeden pro druhého. 

- Peťuš, zítra jedu vláčkem. Moc se těším. Jak malá holka. A jsem šťastná, že jsem mocná, svobodná. Představ si, že Iva jela fakt na osmou k holiči.

- No, jsem jí volal o půl sedmé. Povídala, že už si pomalu bere kabát a chystá se na autobus.

- Jenže ze Skalice jí nejel autobus. Hledala jsem, opravdu dvě hodiny by musela čekat. Chtěla jít na kafe do hospody. Otevřeno od desíti. Ona šla ty dvě hodiny domů pěšky. Byla smutná. Naštvaná. Že má auto a nemá k němu klíčky. Oficiálně jí nikdo nic nezakázal. Ona může jezdit.

- To máš pravdu. Do Skalice a pro mléko by si dojela. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-03-ve-cerni-zahrada

Jdu hrabat listí. Petroušek zavírá zahradní vodu. Ukazuje mi, kde je ventil, abych věděla, kdyby.

Sbírá ořechy pod velkým. Já pod malým. Ach, jsou černé. Ale moc dobré. Rukavice mám hned promáčené. Nevadí. Mám naplněnou velkou bio popelnici. 

- Petroušku, přeneseme na zimu lavičku k domu.

- Pojď už domů.

Popadl lavičku. K domu jsme ji přistavili společně. Nasbírali jsme zas kvanta ořechů. Kdo to bude louskat! Děkujeme za hojnost.

Doma jsem si hned pár rozlouskla. Byly to ty svlékací z kůžičky. To miluji. Slaďoučké. Dobrota. Jde to na tloušťku. A taky ořech má tvar lidského mozku. Slouží to k zlepšení mysli.

Koktejl. Večeře kočinám.

- Dobře se zítra vycachtej. Užij si to. A v pořádku se vrať. A ustroj se. Má být zima. 

- Děkuji za připomenutí. Vidíš, chtěla jsem jet jako dneska na lehko. A kdy se mnou pojedeš do bazénu?

- Třeba za týden. Ještě nevím. Zítra máme poradu.

- No to tam nesmíš chybět. :-) 

Dobrou noc!