Purpura, vycídila jsem i skoby pod obrazy, vínečko... Čekám, těším se :-)

Nádherný den. Dospávám. Povaluji se. SMS klientka. Volám. Stěžuje si, že se stala fabričkou. Nikdy v továrně nepracovala. Stíhá, rovná krabice, je u stroje. Dře. Jsem udivena. Jaké slovo řekla. Fabrička - dost často užívám. Prý je v nepříjemném kolektivu. Jsou na ni zlé. I mistrová ji hodnotí zle. Na výplatnici nedostala ani pětistovku za docházku. Čech Čechovi hnusem. Máme držet pospolu. Ženské! Zášť. Prý dva dny pracovala v bezva kolektivu. Ale ten, kam ji zařadili, ji deptá. Ponižují ji, vyšklebují se jí. Bolí ji záda. Nemůže dobře našlapovat. Je ztuhlá. Často jí teče krev z nosu.

- Odejdi! Jsi v křeči. Tělo ti pláče. Vytéká z tebe životodárná kapalina.

- To jsem potřebovala slyšet. Mamka mi řekla, abych to vydržela.

- Co máš vydržet? Nikdy se nenechej ponižovat. Jsi svobodná bytost. Okrádají tě. Dřeš. Takovou práci najdeš vždycky.

Ještě douklízívám. Kuchyni, digestoř, hrany podělané od podzimních mušek... Co do korýtka? Kramfleky s krůtími prsy. Zapaluji andělské zvonění... Myju, vytírám. Poslouchám paní Helenu Heclovou. Jsem okouzlena. Jak nádherně vypráví a objasňuje symboliku, moudrost, skrytá tajemství, poslání a archetypy pohádek. Měla bych to umět. Ale jsem hloupá. Dává mi potravu k přemýšlení. Děkuji jí.

- Peťuš, prosím tě, myslíš, že mají na náměstí v drogerii otevřeno i odpoledne?

- To nevím. Co potřebuješ?

- Purpuru.

- Tu jsem viděl v Penny.

- Jé, a ty bys mi neušetřil čas...

- Kolik. Ale jakou? Třeba to nebude ta, co ty ji chceš.

- Tu, co tam mají. Deset kousků.

Ještě před obědem frčí pro purpuru.

- Víš kolik to stálo?

- Tak sto dvacet.

- Ve slevě, dvě stě čtyřicet devět!! Ve slevě!

- Jsi šikovný :-) 

Nandávám do korýtka. Pochrochtává. Klid. Mír.

Fotím protější smrk ve sluníčku. Během pár minut mě manžel volá:

- Pojď se podívat na tu tmu. Větve na našem smrku se prohýbají. 

Najednou klid. Pohyb přejde na smrk naproti. Divné. Odjakživa fučí vítr celou ulicí. I v létě jsem si všimla, jak se třešeň ohýbala. Krájela jsem cibuli. Zdvihla jsme oči od krájení. Třešeň se ani nehnula. 

Přichází vánoční úplněk v raku. Rak - to jsem já. Rodina. Citlivá duše. Včera vrcholil slunovrat v kardinálním znamení kozoroha. Nový začátek. Nová epocha lidstva, nová etapa rodiny, sdružování se, sbližování se s lidmi. V následujících letech jsou pro nás důležité vztahy. I 2019 - důležité vztahy. Předávání informací. Sbližování lidí. Důležitá blízkost. Kozorohu vládne Saturn. Naproti kozorohu stojí rak - tomu vládne Luna. Kozoroh je začátkem epochy a symbolem přežití a symbolem nového života - znovuzrození. Přináší nový rok. Nejdelší noc v roce je za námi. Prosvícená svíčkami, světýlky, Měsícem. Nádech před novou kvalitou, rozumnější, dospělejší, na nové úrovni. Rušení naprogramování starým paradigmatem. Sluníčko je v Kozorohu. Zemské znamení Kozoroha je důležité.

Mastím do obchodu. Nic nemají. Hadry. Hnusné. Černé. Neveselé. Laciné, dnes už drahé. Všimli jste si, jak u nás stoupla drahota? F jako fšeho. Odporné zboží. Kde je přírodní vlákno. Ropa. Tfuj. Lebky - symbol smrti, ztráty vedení, ztráty hlavy, zastrašování. Kde jsou doby hezkých, vkusných, pestrých, radostných trik, bund, kalhot, dětského oblečení... Kvality. Lunární věk. Ne, to nekoupím. Stojím uprostřed obchodu. Pozoruji ty hadry, tu nekvalitu, už ne levnou. Jednou vypereš, vytahané, barvy smyté... Lidi bloumají, hledají, nenacházejí. Jsem v klidu. Jdu do germánského Kauflandu. Zelenina čerstvá, vykradená. Nemají základní českou mrkev, kedlubnu, pórek. Jo, cizokrajného neznámého, to jo. Ale to typické pro naše území - NENÍ. Češi, nepotřebujete! Hlávka zelí - kde je? Kupuji šnytlík. Až u pokladny si ho prohlížím. Žlutý hnůj. Za třicet. Nechávám ho tam. U lahůdek dnes obsluha ve třech! Ale lidi moc nenakupují. Jak je pozoruji, jde mi blivno do duše. Smutno. NWO! Za nás chodili prodavači v bílém!!! Symbol čistoty. Dnes - fůj, fašistická hnusná smutná černá. Asociuje mi to uniformy SS. Ženy v černé za pultem vůbec nevypadají elegantně. Radostně. Představuji si, že by mi někdo poručil, ať do toho černého hnusu dennodenně povinně lezu. NE.

Na parkovišti potkávám bývalou studentku.

- Čumáčku, opičí!

Slečna se směje. Vede se s hezkým mladým pánem. Jde odvézt košík.

- Opičí tlamička!

- Jé, pardon. Vím, že v mailu máte nějakou část splanchnokránia.

(Obličejová část mozkovny. Ta mozková polokoule lebky je neurokranium - to si pamatuji z gymplu. Moc mě to bavilo. Učili jsme se latinu a využívali jsme ji v češtině, v přírodopise... Taky v životě. Zavedla bych latinu povinně. Jenže blbískům dnes stačí multikulti jako jediné cizí slovo :-) :-) :-)  )

Ráda ji vidím. Patří k těm pilným, slušným, uctivým, dobře vychovaným, pozorným... Volá na svého hocha.

- Hm, pěkný. Ne, abyste ji mlátil.

- Nikdy, to se nedělá. Aha, tys mě zavolala k předvedení .-)

Smějeme se. Milé setkání. Radost na ně pohledět. Pulsují v rytmu lásky, Vánoc, ohleduplnosti...

Už se mi nechce jít koupit kočkám bonbony od Rossmanna. NECHCE. Tak ráda jsem dřív vytloukala krámky, prohlížela výlohy, lákaly mě hezkosti a rozkošnosti. Nic. NIC.

Domů. Péťa tu nemá auto. Myslím, že říkal něco o florbalu. Myju terasu, druhou, smýčím chodbu... Je tu. Jo, na florbale. Dokonce půlhodinky hlídal vnučinku. Tatínek šel právě na florbalový zápas hrát. Holčička měla ježíškovský průjem.

Hlásila mi: Dědo, už mám bobek.

Tak to je dobrá zpráva světu.

- Vyhráli?

- Jo. Nejdřív to bylo tři nula (nikdy nevím, co je to první číslo), pak to obrátili na devět pět. 

- Jů, to teda mákli. 

- Jsou v tabulce první. 

Hm. .-) Poslouchám Příznaky transformace a dnes? :-)  Půjdu spát.

Hezky se vyspěte, odpočiňte si, naberte energii, sílu. Milujte se a očekávejte otevření posledního okýnka na adventním kalendáři :-)  Jo, a děkuji nesmírně vesmírně za Vaše přání, zprávy, lásku, energii. Jsme jeden celek se silou, která nás stvořila. Jsme v dokonalém bezpečí.

Dobrou noc!