Putování za mákem. MAR-NĚ. To Mar-ně je z vousatého vtipu. Dnes opravdu MARNĚ. 

Cesta za mákem. Cíl dnešního dne. 

Den začíná. Osm. Začínám v devět. Milovaná klientka má zpoždění. Objížďka z hor k nám. Zdržení. To znám.  Máme se rády. Letos se konečně stěhují do jejich dřevěného baráčku. Uvidím ho. Těším se. Dřevo. Hovoříme o vodě, dešti, bazénech, suchu. Včera u nich nepršelo. Sněžilo. V zahradě se prochází kosová? Ne, ne, je to prý špaček se špačkovou. Dva mi nevadí. Horší by bylo hejno nenasytů. Procházejí se, vybírají z trávy něco. Danulka má nádherné výsledky. Kdysi přišla s poukazem na prezentaci čištění pleti. Odešla tehdy s rozšířeným stravovacím plánem. Je mi věrná. V šedesáti vypadá krásně. Deset kilo u malého člověka dělá zázraky. Ono i u velkého. Loučíme se. Na odchodu se shodujeme, že chlad zahradě svědčí. Macešky by už dávno byly pasé. No jo, koukám do FB z loňského 6.5. To už tu voněly ve váze konvalinky.

Dnes mám prohozenou cestu k mamince se sestrou místo středy. Mám čas zahájit makové tažení. To by jeden nevěřil... Maková velmoc... Právě s odcházející klientkou jsme před nedávnem hovořily o maku. My a myslím Turecko máme nejlepší mák na trhu. Modrý. Nejvyšší kvalita. Rozemletý - nejistý! Může být namíchán s technickým. Obešla jsem včetně drogerií, zdravé výživy, velkých i malých prodejen všechny obchody. Poslední dva:

Obchod s pečivem.

- Máte prosím mák?

- Máme. Jen mletý.

Paní mě vede k regálu. Dr. Rashid - sajrajt ze včera. 

- Ale to není mák. Tam je rýže a cukr.

- Lidi nemají mlýnky. Zkuste si objednat nemletý!

- Mně nejde o mletý nemletý, mně jde o příměsi.

- Když ho dvakrát zlevníte, pak si rozmyslíte objednat nemletý.

Připadám si jak v jiném světě. Ona o koze, já o voze. Ona o nemletém, já o nečistém mletém.

Vylila agresi. Chápavě jsem poděkovala a vypadla ven. Přešla jsem přes cestu. Poslední příležitost.

Krámek zdravé výživy. Funguje od března. Měli by se snažit. Předchozí skončil v adventu.  Minulý týden mě upozornila klientka na provoz. Hned jsem se vypravila. Paní majitelka právě odcházela. Zastavila se se mnou. Zavádějí se. Prodávají tu své produkty. Plus další... Požadavky na zboží se píší na papír... Dnes:

- Dobrý den. Máte mák?

- Nepřišel.

- Aha, a přijde?

- Nevím.

- A objednáte ho?

Paní prodavačka nervozně:

- Byl objednaný!

- A kdy bude?

- No to si musíte říct těm cesťákům!

- Prosím? Nerozumím. Co musím? Asi jste se pomýlila, ne?

- No mák není!

Poslední větu jsem pochopila jako výzvu, abych vypadla. Hm, to máš, holčičko, u mě schované jak v trezoru. Počkej. Negativní energii si nesu v sobě. Co ty baby jsou tak vzteklé? Nemají mák a já to mám odskákat?! Nestojí o zákazníka! Ďafají. Hafny.

Optika. Tam nejdu pro mák. Nesu recept mamince na brýle. Vysvětluji:

- Maminka má dva roky zlomenou nohu. Dvaadevadesát let.

- A vy ji tu nemáte?

- Ne, nemám.

- Aha, ale na receptu nemáte rozteč očí... Některý lékař to tam píše. 

Moje negativní energie se nalila do těch dvou, spíš do té napravo, starší. Ta mladší - vlevo - se na mě dívá krásnýma očima. Ta starší ještě chvíli neochotně vytrapuje. Napadá mě, proč já se tu snažím. Mamka je v DD. Měla jsem požádat, aby ji sem dopravili. Jsem příliš iniciativní. 

- Tak dost. Já jsem si prve v telefonu našla kolik tu máme optik. Vybrala jsem si tu vaši. Můj dvorní optik bohužel vážně onemocněl. Optiku museli zavřít. Jeho žena Eva byla nesmírně šikovná, ochotná a nakupovala jsem jen u nich! 

- Jo, on se už optice nevěnuje.

- Nevěnuje. Má nějaké rybářství.

- Rybí potřeby a kavárnu.

- Jo, učila jsem ho na oboru kuchař číšník. Eva má optiku v Hořicích a až mě naštvete, tak povezu peníze jim. Jen pro upřesnění. Nesu vám peníze! Nabízím vám obchod. Ale jak vidno, o zákazníka vám nejde.

- Jo, jde.

- Takže začneme ještě jednou, ano?

A odtud už to jde skvěle. Holky se snaží. Nabízejí nejlevnější obroučky. Za tři stovky. Vysvětluji, že chci mamince koupit hezké. Pro radost. Dávám své návrhy, ony říkají své možnosti. Chápeme se. Rozumíme si. Vysvětlují, co potřebují vidět a zkontrolovat. Aby brýle neseděly na očnici. Aby na spáncích byla vůle. 

- Jé a lyžařské mi zkoušeli, aby sedly.

- No, tam máte průzor, aby se nepotily.

- Aha. Tak počkejte, já mám dvoje brýle v autě.

Utíkám pro mamčiny staré brýle. Zkoumají číslo rozteče. Jde to jak po másílku. Vybírám červené. Zhruba v rozmezí dvou tří tisíc. Mamka si zaslouží. Mně se líbí klasické vysoké. Mají je i v černé - to chtěla maminka. Ale schválila mi i červené... Nabízejí užší variantu... Nakonec mi nabídnou za tisícikorunovou zálohu vzít si jedny na vyzkoušení. Instruují mě, na co mám dohlédnout... Pozvu si sestřičky. Spadla ze mě nespokojenost s jednáním prodavaček bez maku. :-)

- Děkuji hezky. Jsem ráda, že jsem si vybrala vás. A že jsme se nakonec dohodly. Nesla jsem si sem špatnou energii. Dobře to dopadlo.

Odcházím. Myslím, že mě sledují k autu. Cvičení skončilo. Měla bych pracovat. Zákaznický servis, zájemci o práci... Ne. Dnes ne. Celý den jsem neviděla Petrouška. Vždy se mi míhá za oknem. Objeví se tu během dne. Dnes přijel až večer. Smolíček se dočkal jelena.

- Peťuš, já jsem tak ráda, že už seš tu. Byla jsem tu celý den bez tebe.

- Vždyť jsem ti hlásil... Tys mě zas neposlouchala.

- Jj. Věděla jsem, ale netušila jsem, že tam budeš celý den. Jsem ráda, že tě mám. 

- Dali mi svačinu. Franta řekl, abych počítal, že nepůjdu nikam na oběd... Měl jsem řízek a kaši.

Tak to musel být spokojen. Měl místo zrní mašo. 

- Jo, jak to, žes v noci nevypnula rádio?

- Peťuš, já jsem si myslela, že jsem ho naprogramovala na deset minut. Ale asi jsem to zmáčkla špatně, víš? Taky mě to rušilo... 

- Nejdřív dvakrát kočka, do rána rádio...

- Petroušku, bylo úplně neslyšitelně. Už si dám pozor. Co si dáš? Mám čerstvý chleba.

- Je ti odpuštěno. Co je k němu potřeba sníst?

Ještě si povídáme. Probíráme den. Ukazuji mu dvě noční košile pro maminku.

- Tak to se budu těšit, jak je někdo ukradne nebo jak ti je zmrcnou v prádelně.

- Petroušku, jedna je na třicet a jedna na čtyřicet stupňů. Ale prát je nebudu. Už peru svetry, ručníky. Myslím, že platím dost. Nechám je prát odborníky....

- Jo. Pak si to necháš proplatit. Co věcí tam babce zničili.

Ještě Petrouškovi krabičku na zítra... Ve dvacet týmovka...

Jsem doma. DOMA. Jsem tu doma. Nasávám dům... Jak dlouho?

Dobrou noc!