Pýchavka, kolíky, neomalenost, podzim, Den armády - rozvědčíkův den

Neděle. Podzimní. První ráno – Mourkovi do chřtánu stříkačkou medicínku. Pozoruji ho. Zdá se, jakoby mu bylo lépe. A pak odpoledne zas kýchá. Večer prská. Tak nevím.

- Mourku, je ti líp? Nebo není?

Vytahuji své kuchyňské pohotovostní šuple. Takové to babičkovské. Mucholapky. Oboustranné lepicí čtverečky, folie. Zapalovače. Malé kleště - nůžky na květiny. Tinktura na kočičí klíšťata. Ještě jedna. A hele, ještě jedna. Pinzeta na klíšťata. Mraky zapalovačů. Pořád mám málo. Holky, až jednou odejdu, otevřete si krámek. Šuplík přetéká. Něco je už třeba vyřadit. Takový můj pracovní bordýlek. Pokládám šuple na dlažbu. Rovnám. 

Snídaně. Nejprve kočky. Jsou tu. Žofka dnes dvakrát vytlačila Mourka od misky. Vždycky jsme její misku hlídali. Dnes jsem hlídala Mourkovu.

Dnes se kdysi u maminčina vojenského útvaru slavíval Den armády. Ač byla civilní občanská pracovnice, všichni  u armády měli svátek. Je fakt, že ona jako nestraníčka většinou nedostala tu kýženou obálku s odměnou. Někdy si poplakala. Paničky důstojníků s dvouletým švindlkurzem někde zo slovenských hôr dostaly nasypáno.  Mamka s poctivou maturitou, vdova a dvěma nezletilými dětmi na krku ne. Doufám, že to tak nebylo každý Den armády. Pořád omílám jen že nedostala. Určitě někdy měla dobrého náčelníka útvaru. Nebo spravedlivého. Když jsem za ní přijela do DD před kovidem na oslavu podzimu, hrál jim tam BROLN, tvrdila mi:

- To my tady u útvaru pořád něco slavíme, víš?

Chvilku cvičím. Poledne. Petroušek na za zahradě dře. Stahuje včerejší průřez ořechu a smrku. Krátí větve. Vyrovnal je moc hezky do hraničky. Bude za pár let na zátop. Čas letí ve spirále… Takhle tady maminka taky hospodařila v dobách, kdy tu nestál dům. Nikdy se ze zahrady nic nevyvezlo. Všechno se tu zpracovalo. 

Petroušek si máknul.

- Kdy jedeme?

- Nevím. 

Telefon.

- Mami, tak kde jste?

- Ještě uvařím kompot a udělám rajčatový salát.

To plním. Zrychlila jsem tempo. Máme zpoždění. Už jedeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-06-na-pychavkove-a-bedlove-rizky

Míjíme Kuksík. Na třetí a čtvrté fotce je vidět hospitální věžička. Včera, to bylo fiasko na Hubertově jízdě. Směřujeme k horám. Sněžka, hora hor, naše pyramida není dnes vidět. Nedivím se jí. Zatáhla si záclonky a hodila si pro dnešek šlofíčka. To ona i tak stráží kraj, naši zemi, náš koutek tady. Že není vidět, to nic neznamená.

Vezmu-li, že před dvěma lety touhle dobou jsme pomáhali Lindě jezdit "nakupovat" dům jako odborná komise, pak za rok a půl se tady hnulo vším. V únoru to byl rok, co se nastěhovali do rozestavěného domu. V běhu se vše dodělávalo. Vybavovalo se nábytkem. Jen tři koupelny!! Další místnosti. Venku LP postavil přenádherný sklípek ve stráni. Terénní úpravy letos běžely maraton. Linda je velice, převelice činorodá.  Ví, co jak chce. Její Petr, tedy LP je pracovitý, kreativní, šikovný, práce všeho druhu. A plní její představy. Sám vkládá svou invenci.

Při každé návštěvě vidím další a další změny.

Obědváme. Jím poprvé pýchavku. Přivezla jsem bramborový salát. Kdo chtěl, dostal brambory. Po obědě dobrý štrúdl. Sbíráme se k domovu. LP už zas venku hobluje fošny na střešní převis. Linda mi ukazuje rozlehlost pozemku. Přikoupila špici. Tam úplně nahoře bude teepee. Minulý týden geodet oranžovými značkami vykolíkoval hranice. Ta sranda bude stát do třiceti tisíc! Vklad do katastru dva; něco, co jsem zapomněla, pět. Stát je nemravná děvka. Je to výžirka. Někdo spočítal, kolik daní ze všeho možného, kolik poplatků, kolik všeho z našeho měšce vytáhnou. 90%. Lékařská péče zdarma zaručena LZPS?!! Ale! Za Husa se lidi vzpouzeli proti desátkům. Dnes ti desátek zbude. Všechno sežere stát. Plať! 

Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil." 

— Jan Hus

Obcházíme s Lindou pozemek. Ukazuje mi oranžové kolíky s nápisem, že se nesmějí přemísťovat.

- A co je tohle za kůl?

- Tam si soused myslel, že je to ještě jeho. Tam měl ohraničenou pastvinu.

- Ale to jsou tři metry!

- No. Náš pozemek je o tři metry dál.

- Tady by se daly vystavět dva domy.

- No, dalo práci vybrat dům s velkým pozemkem.

Jak jsme dopadli my! Na zahradě za plotem kůlna. To je ztráta slunce, soukromí, zeleně, ticha.

Naše zahradní čtvrť v rukou mafiánů, kteří rozhodují, že se styl čtvrti rodinných domků smí zprznit. Ano, děvka stát. Nebo lidé?! 

Linda je zahradnice. To já neumím. Ona se o kytky stará. Dává jim to, co potřebují.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-06-domu

Cestou domů nám dělá radost sluncem osvětlená krajina. Louky, sklizená pole, prořídlé lesy. Schyluje se k zimnímu spánku. 

- Peťuš, tady jsme doma.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-06-doma

Kočeny čekají. Mourek v koupelně na horké dlažbě. Zas se rozkýchal. Oba chlupáčci si sedli k miskám.

- Ne, ne. Je ještě brzy. Jdu ven posbírat oříšky a pár jablíček. Počkejte tu na mě. 

Naše letošní úroda – minibedýnka. No, děkujeme i tak. Vždycky deset beden… Letos si stromy odpočaly.

Na pařezu si tluču kamenem čerstvé lískové oříšky. Mňamka. Stmívá se.

Poslouchám Xaverův deníček. Jedou v plném provozu se strejdou Pavlem. Řidič kamionu Pavel veze Xavera. Ten protestuje na jeho zvyk lepit se na přední auto:

- V dopravní zácpě mezi koncem našeho auta a koncem auta před námi může mít tak 3 cm.

Pavel se brání. Zkušený řidič. Xaver vysvětluje:

- Rozumíš, v tom autě může sedět i řidič ukrajinského typu. Mnozí z nich přijeli včera. Oni jsou strašní řidiči. Oni tě nepustí nikdy. Plná neplná. Jednosměrka nejednosměrka. Oni jezdí brzda plyn. Buch buch buch. Podívej se na You Tube. Tam se jezdí jinak. On si třeba plete jedničku a zpátečku. Ty se za něj nalepíš. Jemu je to jedno. Ví, že to má pojištěné. J A on do tebe narazí. To jsem viděl na Palackého mostě. Ale bylo vidět, že tomu inostrancovi to nebylo jedno. Štvalo ho to.

Xaver používá místo sousloví obložený chlebíček - chlebíček obloženého typu. Místo drůbeží polévka - polévka slepičího typu.

V břiše mi tahá. Volám:

- Hele, Lindo, žijete? Mně bolí břicho.

- Jo, mami, neboj. Já jsem taky jedla tu pýchavku i bedlu.

Jé, a to jsem dostala výslužku… Uau. Zítra uvidím. 

Na Tik toku mám v minulém týdnu přes padesát tisíc lajků u masky z bentonitového jílu a plno hezkých komentářů. Předevčírem jsem dala další. Tam už je přes jedenáct tisíc. Někde mám jen osm set, jinde dva tisíce. Ale padesát, osmdesát tisíc, to už je úspěch. Pokud někdo pošle místo slov smajly, odpovídám taky smajly. A hele, porušila jsem pravidla. To je neskutečné. A v jedné odpovědi jsem slovně napsala, že ráno vodičku buď s citronem nebo se sodou, Herbalife a žádné léky. Zakázáno. Nezveřejněno. Porušila jsem zásady. Do nebe volající. Směšné. Ubohé. Co kdybych nakazila mladé obdivovatele z Tik Toku zdravým životním stylem. Neuvěřitelné.

Jdu spát. Hezké to bylo, děkuji hotelovým službám. Stejně v hotelu Země se žije hezky. Tak, jak si to vymaluješ a rozvrhneš. Sice tě tu derou, okrádají, ale stejně – u mě převládá radost, štěstí, láska. Děkuji.

Dobrou noc!