Radost. Smutek. Divení

Naděje umřela. K vládě se dostal pedouš. Svět se tak krásně hrabal ze špíny a najednou mu ujely nohy. Bác! Kapky bahna dopadnou i na nás v Evropě... Lidi to ještě nevědí. 

Ráno. Venku sluníčko. Jdu bosa zahradou. Fotím. Namáčím si nohy ve sněhu. Vyrábím stopy. Příjemné. Krmítko se stříškou vyzobané. Další také. Ale krmítka sloupová vcelku neubyla. Včera hrdlička seděla vpředu na jabloňce. Strkala hlavu do krmné boudičky. Neměla jsem sílu ji odehnat. Nasněženo. Hrdličky hnízdí v našich smrcích. Co si v létě počnou? Zrzka je horolezkyně. Micicinda nikdy nevylezla do koruny smrku. Možná někdo ano, ale to byla kočka přízemní. Zrzka je šplhouš. Nainstalujeme králičí síť. Tak dlouho jsme sledovali králičí noru, až z ní zbyde jen pletivo. Jdu s vozíkem na plevel na chroští a klacíky na zátop. Věrná rezatka mě následuje. 

Dnes je ten den, kdy se vracíme do staré známé tmy. Viditelné svítání se proměňuje v temnotu. Pedofil ještě nepřísahá na Molocha, naši už navrhují dekly na huby. Nabyli jistotu staronového páníčka. Rekapituluji. Už mám odžito, odcestováno, radovat se mohu ve své rodině. Snad bych i to divadlo oželela. Se žlutou hvězdou se ni kam nedostanu. Mám přesvědčení. A hrdost. Nemíním si nechat tělo napojit na dálkové ovládání. Ale je tu mnoho hloupých, doslova přitroublých!, kterým jde o zábavu. O cestování. O rozmarný život. Ti tu ruku nastaví. Netuší, že už je natočen film. Budou mít ještě zítra práci? A svůj dům? Ireno, kam směřuješ! Optimismus!! Vesmírný proces je rozjet. Raduj se. To není možné. Přece lidstvo není určeno k likvidaci. - No jo, ale kam se poděly čtyři roky naděje. Na Tři krále byla ještě šance. Nevyužita. Generálové by plnili rozkaz svého prezidenta. Poslouchám svůj rozhovor. Lámu si hlavu, proč to nedopadlo. Falešné upínání mysli. 

Ve sněhu nacházím v sousední zahradě vypálený sníh. Policie si místo včera večer ofotografovala. Bude mi šedesát pět let. Nesetkala jsem se nikdy s takovouhle zlobou. Vždy jsem ctila sousedy. SE sousedy udržuji přátelské solidní korektní vztahy. Jinak: Se sousedy se musí udržovat přátelské vztahy! Před rokem jsem měla čest poznat nového budoucího... Ze sousední zahrady. Suverénní. 

- Já si tady postavím dům. Vysoký. Váš plot zbořím. Dám sem betonový. Abychom se nerušili.

- Tohle je ale náš plot. Nový. A tady rostou túje pro odstínění. Tady beton? Ráda hledím do zeleně. Proto jsme si tu postavili dům. V zahradě. Ne v betonu. 

Mluva budoucího souseda nabývala na důrazu. Jak si tak maloval přízemní domeček, najednou  mu z toho vyšla sedm a půl metrová katedrála. Jel kolej - něco ve smyslu: Tady směrem k vám dám venkovní pěkně hlučné čerpadlo. A vy, vy budete zticha! Dům vám dáme tak blizoučko, že vám zastíní vaše okna. - 29.9. lilo jako z konve. Schůzka s úředníky ze stavebního odboru. Slečna, která nás má na starosti, nezná zákon! Já také ne. Ale načapala jsem ji. Na schůzce Petroušek upozornil, že plánované čerpadlo je nadmíru hlučné. Jejich architekt jen mávnul opovržlivě rukou:

- Je v projektu! Schválené. O tom nebudeme diskutovat. 

- Tak si dům postavte aspoň o pár metrů dál.

- Ale náš klient nechce. Proč by to dělal?

Tak jo. Jak chtěj vaši. Našim to je jedno. Zařídíme se. Systém. Ne aby krotil lumpíky. Aby samozvanou vrchnost vracel do mezí zákona. Dělá to na mě dojem, že si někdo myslí, že se dá všechno koupit!! 

Ne, ne. Stát nechrání. Hezky si najměte právníka. A plaťte tučné palmáre. Stát tahá svým občanům, svým daňovým poplatníkům peníze z kapes. Přece je má chránit zákony!! Prohnilý stát. Jo, fašistický. 

Takhle je to i s maminkou. 

- Vy budete odporovat likvidaci Vaší matky mými léky? Že po nich pláče? Že je po nich smutná? Že ji na první pohled likvidují její duši i zdraví? No a co! Já jsem se tak rozhodla! A vy se podřídíte! 

Že by nějaké zaháčkování u jisté farma firmy? Snad ne! To je neetické. Ale vynáší to! 

- Tak vy budete mámu chránit? Takhle to nebude! Já vám ji znesvéprávním! 

Takové holovaté neurvalé sprosté bezohledné nelidské sobecké jednání bílého pláště! Mengelka!!! Nechápala jsem - vždyť je výhodnější, aby maminka byla svéprávná. Jakmile ji budu zastupovat... Ne. Pochopila jsem až při čtení posudku. Měl se týkat maminky, ale ego vyblilo posudek na mě! Varuje, že moje osoba je pro zdraví maminky NEBEZPEČNÁ! Takový malý barnevernet naruby. Zlobíš! Nepodřizuješ se. Chráníš maminku. Nežádoucí!! Vezmeme ti ji!! Odebereme ti ji. STRAŠNÉ!!!

Taková kumulace zlých energií. Zloba. Nenávist. Jak se to tu vaří! Sílí! Napadá mě Shakeseparův Sonet Šestašedesát.

Nejvíc mám ráda Saudkův překlad... Žádné tanečky kolem. Doktor Blbec káže géniům. Michal Viewegh v Báječných letech pod psa o něm píše. Chtěli ho dát babičce jako verš na parte. Bohužel v Saudkově překladu. U moci byl dr. Gustáv Husák. Neexistovalo, aby doktor Blbec kázal génium. 

Překlad: Erik Adolf Saudek

Jsem unaven a za smrt prosím Boha -
jen nevidět už, jak je bita ctnost,
a vynášena nicka přeubohá,
a křivdou rozšlapána nevinnost,

a odívána zlatem nemohoucnost,
a v trhu prodávána dívčí čest,
a pokálena bezúhonná vroucnost,
a utloukáno to, co silné jest,

a umění jak panáčkuje vládě,

a doktor Blbec káže geniům,

a lumpové se posmívají pravdě,

a Dobro babě Zlu jak smejčí dům

- tím světem unaven, tak rád bych zhas!
Leč tebe zůstavit mu napospas?

Na druhém místě v oblibě u mě stojí překlad Martina Hilského

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.

Ve sněhu vidím díru. Tak sem dovedla zloba kroky dvou mladých lidí. Jeden vysokoškolsky vzdělaný. Druhého neznám. Asi na úrovni. Tykal starému muži - Petroušek by jim mohl být dědem. Chlapci zapomněli na zákon. Vždy jsem učila: Právo jeminimum morálky. Oni zapomněli na morálku. Vyhrožovali za zuvku petard:

- A připravte se! Budeme sem chodit do dubna. Mám toho čtyři kila. A pak zahradu pronajmu cikánům.

Petardy zákonem povoleny na Silvestra. S výjimkou toho minulého. V nouzovém (sice nezákonném) - ale nouzovém stavu!

Točí se mi hlava. Nikdy jsem si právníka nenajala. Ani k rozvodu. Ivulkovi ho platila paní tchýňka. Obhájila jsem se vždycky sama. Co to je za svět? Hrubnou mravy. Hrubne mluva. Hrubne zábava. Hrubnou rysy v obličejích. Tvrdnou srdce. 

Telefon. Klientka. Má přijít zítra. Může se stavit dnes? Jasně že může. Pohoršila se.

- My jsme v práci měli troje narozeniny. A pak moje padesátka...

Ještě je v normě, ale o tři roky zestárla, půl kil svalů zmizelo, tuky narostly...

Petroušek volá.

- Už jsi v přírodě?

- Ne, mám tu klientku a hned poklušu.

Nakonec se opakuje můj výběh do luk jako včera. Přijíždí Peťulka.

- Tak já jdu.

- Dnes to bude mokré. Dej pozor!

Je to krásně klouzavé. Hlavně - dnes zas rozdávají zadarmo vitamín D. Beru ho jen přes obličej. Včera na školení dr. Rajewski poukazoval na nutnost rozhalit v létě oblečení a pobýt na sluníčku.

Že bych si objela kilometrovou desetkrát? Ne. Vjíždím pod viadukt. Před sebou barokní kostel sv. Jakuba. Svištím po břehu Labíčka. Fotím gotický Chrám sv. Mikuláše. Dlouhou stranu mám za sebou. Krátká k místu, kde jsem zkoumala kamerový systém, až jsme se vymlela. Fotím empírový pevnostní kostel Nanebevzetí Páně v Josefově.

Jedu velkou louku čtyřikrát. Potřetí se od země zdvihá mléko. Obloha je začárovaná jak už dlouho ne. Počtvrté jedu mlékem. Cítím chlad po lýtkách až na zadek. Jako když jedu v ledové lázni. Najednou není vidět na krok. Ujišťuji se, že jedu okolo náspu. Podjíždím na malou loučku. Slunečná. Ještě pohled zpátky do bílého kotle. Tady na malé jen přes železniční násep pošpiněné sluníčko, ale běloba ne. Ne, nedám si ji dvakrát. Osm kiláčků stačí. Samsung mi určitě zase napočítá tři a půl. Vybíhám z luk.

Včera jsem se ve sluchátkách zas utvrdila o nezákonnosti nošení roušek, vyhlášení nouzového stavu...

https://www.svobodny-vysilac.cz/2020-01-09-svetobjevujici-stripky/

Zajímavý postřeh. Nobelova cena za rok 20 se povedla dvěma ženám. Jejich ocenění Nobelovou cenou za chemii mi nahání hrůzu!! Doma hledám v novinách:

Cenu za chemii si odnáší objevitelky nástroje známého jako CRISPR-Cas9 Emmanuelle Charpentier a Jennifer Doudna. Objev významně rozšířil naše schopnost, jak editovat a měnit genetický kód živých organismů.

Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/veda/nobelova-cena-chemie-2020.A201007_114038_veda_mla

Nástroj na přepsání kódů života. Nejostřejší, nejpřesnější nástroj - genetické nůžky na měnění DNA zvířat, rostlin, mikroorganismů s extrémně vysokou přesností. Revoluční dopad na vědecký život. Přispívá k novým rakovinovým terapiím. Tedy? Už jdeme na člověka!! Světe! Kam se to točíš!

Dnes jsem měla ve sluchátkách zvláštní pořad. O knize Valerije Pjakina Pokřivená zrcadla. Shrnutí, jak SSSR vedl po druhé válce. Vítěz. Pořád se dařilo. Víc a víc se se Stalinem seznamuji z jiného úhlu než jak nám ho líčili. Nikita Chruščov. Otevírání se světu. První oblet Země, první žena ve vesmíru a najednou se Rusko s Amerikou dohodlo, že teda Měsíc, dobře, Američanům... Rusko už nebylo jednička. Všichni jsme toužili dostat zboží ze západu. Rusko dostalo možnost vyvézt plyn. Bezešvé trubky vyrábělo Německo a my; najednou roste Žiguli, závod na skvělá nákladní vozidla v Togliati... Doporučuji poslech.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2021-01-10-svet-krivych-zrcadel-s-honzou-buzkem/

Doma. V bezpečí. Světe, stav se na zadní. Nutno přežít. Volá otec našeho souseda. Rád by si sedl. Petroušek nekompromisní. Vše jsme poslali prostřednictvím našeho právního zástupce. My jsme chtěli komunikovat. Ale takového rapla za souseda nechceme. 

Školení. O FB. Usínám. I teď! Mlátím tu hlavou o klávesnici.

Dobrou noc!