Radost z pohybu, vzpomínky na dětství, najdeš helikoptéru?

Sladká neděle. Petroušek v Kolbence, Linda někde poletuje. Tak si ještě přispím. A dlouho! Nutno posílit psychiku ke zvládání světa.

Tak! Naladit se na den - nedělní nálada! Teď! Má mi ji kdo zkazit? Snad ne. I kdyby měl - držím vibraci. I když - taky se nechám a krmím hydru.

https://irenka007.rajce.idnes.cz/2022-02-27_Sblizovani/

Kitty se tu už otrkala. Otevírám jí dveře na terasu. Pozoruje přes sklo zahradu. I Mourkovi se zachtělo nasávat sluníčko. Vyskočil si na křesílko. Linda je tu. Volá Kitty. Jelením skokem přeskočila velký koš s šiškami a druhým jelením skokem přeskočila s temnými nadávkami v kočiččině na Moura a nespravedlnost světa. Zas ji odvlekli mimo její revír. 

- Kitty, nenadávej. 

Hodiny rychle utíkají. Polévka od včera. Mana nebeská připravena odvčera. Výborná. S mou zeleninovou pastou s krůtím masem. Jak to, že mě ten Vesmír nechal živit se výživovým poradenstvím?! Vždyť jsem svou práci nadmíru milovala. A snad ji vykonávala zodpovědně. No - zodpovědně jsem mátla dětem, žákům, učňům, studentům hlavy. V literatuře jsem se totiž nikdy ani půl slovem nezmínila o Velké Tartárii. Vysokoškolsky vzdělaný blb. Já o ní totiž nikdy neslyšela. A kdybych slyšela, asi by mě vyhodili. Znovu mi tane na mysli vzpomínka. Při filosofii jsem se nějak asi výsměšně zmínila o těch Hvězdných válkách a nevím jakých dalších seriálech, které jsem dodnes nezkoukla. V první lavici seděla drobná hezká špinavá blondýnka. Dlouhé vlasy. Na očích lennonovské brýlky.

- Ale paní profesorko, to je točeno podle skutečnosti.

Jen formálně jsem se omluvila. Nemyslela jsem to zle. Pouze maličkost - byla jsem hloupá. To dítě, ta sedmnáctiletá slečna se měla před tabuli postavit místo mě.

Odhlédnu-li od těchto systémem zaviněných eskapád, nevědomých chybných kroků jsem snad obstála. Ptám-li se vyššího já, co mělo znamenat mé přeřazení pět let pře důchodem z milované profese na výživu, prý: Tady uděláš víc záslužné práce.

Aha. No, bůhví. Kdykoli o sobě pochybuji, jestli jdu správnou cestou, potkám ukazatel v řadě patníků u cesty. Dnes jsem dostala štempl z nebe. Prý jo - pomáhám a vykonávám záslužnou práci. Dopoledne. Zvoní telefon.

- Kampak jsem se to proboha dovolala?

Ševelím:

- Tady Irena Hrobská.

Myslím, že poznávám na druhém konci taky Irenku. Spletla se.

- Já chci popřát dceři Ireně k narozeninám. Slaví dnes šestapadesáté!

- No tak to já ji taky pozdravuji.

Rozpřádám hovor. Usmívám se u něj. Paní mi říká.

- Tebe bych měla slyšet každý den. Tys´ mně tak pozvedla náladu. Ty máš v sobě takový náboj. Máš dar od Boha. Ty umíš člověka pozdvihnout. Já půjdu dnes na procházku!

Přitom mi v pátek tvrdila, jak chodí těžce o holi. Ale asi dostala náboj. Jen ať jde. Pohyb je zdravý. Odpovídám na její pochvalu:

- Aha, tak to já velmi děkuji za zprávu z Vesmíru. Zrovna jsem si nebyla jistá, jestli tu plním své úkoly dobře. Tak děkuji za tak pohotovou odpověď, Vesmírná inteligence!

Paní se směje a znovu utvrzuje, že jsem energetické nabíjedlo.

Další telefon.

- Prosím tě, já jsem si objednal katalogem, ale je tam jiná cena, než jak jsme o ní mluvili.

- No, to já okamžitě napravím! To neplať! Prosím Tě, naházej to do košíčku znovu. Budeš chtít dva programy? I pro ženu? Nastavím Ti slevu. Kolik toho doma máš?

- Já jsem zaváhal, tak třetinu. Bereme to oba.

- Třetinu, třetinu, ve dvou, to je do středy dost daleko. Počkej, když to zítra odejde, teoreticky byste to měli mít v úterý.

- Vydržíme.

- Počkej, budu přemýšlet nahlas. Jak ti to dopravit? Mohu poprosit někoho v autobuse... Ne, hele, mozek se mi pomalu rozjel, ale už frčí. My zítra jedeme do Buků, vezmu to s sebou. Dojedeš pro to do Buků v poledne?

- To pracujeme do tří. 

Zvláštní, jak dostávám příležitost k ochutnání, jak to vypadá, když člověk zblbne. Zpáteční cesta vede přímo okolo místa dodání. Ta radost, že jsem se nazařadila mezi dva roky obalamucované... To není řacha, to se totiž blbne pomaloučku a nenápadně. Stres si nepřipouštím. Držím radost, nadšení, elán. 

- My se vlastně můžeme stavit cestou zpátky! 

Pán tvorstva přišel z Kolbenky. Kapr po mlynářsku. Očekávám, kdy začne to své divení, že kosti a že tohle a tamto. Jakmile černá luna zmizí v propadlišti minulého roku, najednou zmizí i vyhoudání o kostech. Nic. Tečka. Chutnalo. Všechno.

Celé odpoledne je slyšet letka letadýlek z našeho polního letiště. V létě nad městem nacvičují krkolomné letové formace. Strojím se. Jdu se mrknout na jejich vývruty a kotrmelce. Celý den svítilo sluníčko. Abych si moc nepochvalovala přízeň Vesmíru, slunce se předčasně skutálelo z oblohy. Mrznou ruce. Pofukuje severáček. Letadla myslím právě uklidili do hangárů.

https://irenka007.rajce.idnes.cz/2022-02-27_Po_Mlynske_promenade/

Vybíhám do pevnosti. Vyhlídka Boženy Němcové. Mohla sem chodit. Kousek odsud se jí narodil v hotelu Veselý prvorozený syn Hynek. Dávám se okolo vyhlídky. Dívám se do Krkonoš. Na Sněžce i na Černé hoře ještě svítí slunce. Mlýnská promča. Promenáda. Dlouho jsem tudy nešla. Vede nad Ptačím světem. Nádherný rozhled do hor. Dole pod strání se konávají v září rytířské turnaje. A v srpnu odsud ze stanového městečka vybíhali hosté festivalu Brutal Assaultu. Fotím vstup do areálu. 

Potkávám běžkyni, známého s pejskem, pána na koloběžce... Pořád se rozhlížím. Pozoruji siluetu kostela s charakteristickou střechou ve tvaru přílby rakousko-uherského vojáčka. Vzadu vojenský útvar 11 17. Tam maminka nastoupila po složení maturity. Tam v jednom z dlouhých dřevěných tehdy moderních domů se konávaly slavnosti - Mikuláš, MDŽ. Točím kratičká videa. V jednom vyprávím, co se mi přihodilo cestou domů z oslav MDŽ, kde jsem jako velká holka zpívala. Doma mě čekal Ivka s malou Deniskou.

Vycházím na druhém konci města; okolo střelnice se dostávám do centra. Točím si své poznámky o jednotlivých domech. Koukám, že Pavel Češok má na domě ceduli, že se tam narodil Miroslav Ivanov. Jenže on bydlel v domě naproti. Na besedě u nás na učilišti vzpomínal, konec konců i v jedné své knížce, že běhával jako kluk po stejných prošlapaných schodech, jako dávno před ním Božena Němcová. Ivanov se v mládí a pak po roce 89 věnoval prozkoumání RKP. Doložil jejich podvrh.

Hodinka a půl pohybu prospěje v každém věku. Chůze odbourává cholesterol, posiluje kosti, přispívá k dobré náladě - a to vše je zapotřebí mladým, o něco víc starým.

https://irenka007.rajce.idnes.cz/2022-02-27_Domaci_rohliky%2C_domaci_mleko/

Nejen pohyb. Pohyb dřív 80%, potrava 20%. Emilu Zátopkovi - přeháním - stačila do vojenské brašničky na trénink jedna houska. Dnes - 80% stravy, 20% pohybu. S téměř stoprocentním úbytkem vitamínů a minerálů se hladoví. Doporučuji doma péci, vyhledávat zdroje na vesnici, sám si pěstovat. 

Peču rohlíky. Půlnoc. Ráno brzy vstávám. Otáčím se za dnem. Krásný. Skvělý. Výborný. Vynikající. Škarohlídi - chytněte se za zadek. :-) Neberte se vážně! Vyskočte a vyběhněte ven. Na tváři najdete u zrcadla úsměv. Snažme se nekrmit hydru!

Přeji šťastný vstup do nového týdne!

Dobrou noc!